Řeč je o krabičce pro elektrickou zásuvku pro bojler, kterou štukatér tak dokonale překryl sádrovou omítkou, že se nám ji zatím nepodařilo najít. Systematické „oťukání“ celé zdi její polohu neprozradilo a představa, že budeme celou zeď muset oškrábat, nás moc netěší 🤢. I takové taškařice s námi hrají jednotlivé profese na naší stavbě.
Dalším překvapením – pouze pro Vr., protože já takové věci nevnímám – byla skutečnost, že při instalaci elektrických rozvodů se nejdřív instalují prázdné chrániče (byli jsme poučeni, že krádeže drátů na stavbách byly časté a oblíbené i dřív a teď v době koronakrize dvojnásob) a teprve po namontování veškerých oken a dveří se protáhnou dráty, a to skutečně jen „dráty“ namísto třífázového kabelu. Toto „dobrodružství“ máme teprve před sebou. Poté, co jsme viděli jak brutálně se s chrániči zacházelo – šlapalo se po nich, některé se zdeformovaly pod tíhou kýblů s impregnací a pytlů cementu, které na ně dělníci s klidem naskládali, do některých v průběhu stavby natekla řídká malta, která pak ztvrdla 🤢 – jsme lehce skeptičtí, zda se všechny podaří protáhnout. No, uvidíme…
Ano, když jsme tuhle varovnou informaci slyšeli poprvé, podruhé a potřetí, taky jsme si mysleli, že ten, co nám to říká, je nějaký popleta, který nemá vůbec žádné povědomí o vlastnických právech k nemovitosti… Když nám totéž řekl desátý člověk, začalo nám to trochu vrtat v hlavě a rozhodli jsme se zeptat našich přátel Juana s Rosou. Juan rozšafně pravil, ať nevěříme každé blbosti co nám lidi napovídají, a dodal ve stylu své životní filosofie, že člověk, který se něčeho obává, kolem sebe šíří negativní auru… 😊
A pak jsme jednoho večera při přepínání televizních kanálů ve snaze najít aspoň trochu ucházející pořad zcela náhodou narazili na celovečerní dokument věnovaný právě tématice neoprávněného zabírání domů nezaměstnanými, lidmi na sociální podpoře, drogově závislými a různými kriminálními živly. Informace, že se tak děje za účasti mafie, která dotyčné domy vytipovává a po obsazení je „pronajímá“ levněji, než jsou oficiální nájmy, že se to týká desetitisíců domů po celém Španělsku (včetně několika stovek nemovitostí na Kanárských ostrovech) a že na vině je příslušný zákon, který skutečně stanoví pro legální vystěhování squatterů lhůtu pouhých 48 hodin!!! 🤢 nás doslova přikovala k obrazovce. Závěrem jsme se od reportérky dozvěděli, že ve vilových čtvrtích některých španělských měst fungují „hlídky“ (jakási domoobrana) tvořené zoufalými majiteli domů, protože žádné politické straně se „moc nechce“ se problémem zabývat. Ten zpackaný zákon totiž – na úkor vlastníků nemovitostí – řeší situaci těch nejpotřebnějších, kteří takto bydlí sice nelegálně, ale aspoň bydlí. Raději toto, než aby se problém 
přenesl na stát, který má sociálních bytů zoufalý nedostatek, a ještě riskoval sociální nepokoje! Naproti tomu majitelé domů jsou dobře situovaní, často mají ještě další dům, kde mohou bydlet, a obecně vzato jsou to většinou „slušní lidé“, kteří ctí zákon a nedělají problémy. 
a další přívaly následující den co den po celých 6 týdnů už nedovolily na střeše udělat vůbec nic. Netrvalo dlouho a stropy začaly masívně protékat. K dovršení smůly už mezitím štukatér dokončil vnitřní omítky v celé horní části domu, takže si nejspíš dovedete představit tu spoušť…
Celý včerejšek jsme proto neplánovaně strávili objížděním obchodů s instalačními potřebami a sháněním dvou rour – pro digestoř a kamna. Veškeré zdejší roury pro digestoř mají průměr maximálně! 12 cm, zatímco otvor digestoře má standardně 15 cm. Nakonec jsme zakoupili odpadní trubku a tento bod vyřešili. 
zemích, mezi jinými také 1000 jezer ve Finsku, což se do té doby nepodařilo žádnému pilotovi z jiných než severských států. V říjnu 2020 převzal z rukou korunní princezny Leonor (starší dcera krále Filipa VI.) ocenění za celoživotní zásluhy v oblasti moto sportu. V Rallye Dakar zvítězil zatím celkem 3krát (2010, 2018, 2020) a letos se společně s kopilotem Lucasem Cruzem po několikerých změnách pořadí během jednotlivých etap nakonec umístil třetí. 
speciální a emotivní událost. Účast Moniky na sedadle kopilota pro něho musí být splněním snu, který se možná zrodil už před 23 lety, když se při odjezdu na svůj první Dakar loučil s právě narozenou dcerkou.
