V pátek jsme si dali pěkně do těla. Jednak samotné stěhování byl celkem mazec. Moje představa, že budu stát pěkně u dveří a odškrtávat jednotlivé položky, vzala během 5 minut za své, když stěhováci začali hrnout do bytu rudlíky plné naštosovaných krabic a já se v seznamu okamžitě ztratila. Zakrátko po mně rezignoval i Vr., který měl připravenou strategii, že bude maníky s jednotlivými krabicemi dirigovat tu do obýváku, tu do kuchyně. Jediné, na co jsme se s Vr. zmohli, byly varovné a místy zděšené výkřiky upozorňující stěhovací partu na futra, skleněné výplně dveří a parketové podlahy, aby způsobili co nejmenší spoušť. Když odešli, byli jsme v euforii z jedné završené etapy našeho soukromého Marshallova plánu a – hned jsme otevřeli první láhev šumivého. Jenže jak jsme tak popíjeli a rozhlíželi se kolem sebe, bylo čím dál patrnější, že zdaleka není hotovo. Krabice a kusy nábytku povalující se ve všech místnostech byly natolik skličující a iritující zároveň, že jsme se po chvíli zvedli odhodláni, že uděláme ve věcech trochu pořádek. Ačkoli jsme na interiéru za neustálého popíjení usilovně makali další 3 hodiny, o moc lepšího výsledku jsme nedocílili. Co se nám však podařilo – teda hlavně mně – totálně si odrovnat záda. A to je na dnešek plánována první spanilá jízda na kolech podél moře!!!
Abych se nezaměřovala jen na naše soukromí, musím se zmínit taky o místním společenském dění. Asi nejlepším důkazem, že my Lanzaroťané nejsme žádní provinční ignoranti je skutečnost, že včera se v Arrecife konala demonstrace proti globálnímu oteplování. Začala v 6 hodin večer (v pátek) před radnicí, kdy tam už – samozřejmě – nebyla ani noha, pak průvod s transparenty za zvuků hudby prošel po promenádě do centra a veselá nálada připomínala spíš nějaký happening. Poslední účastníci demonstrace se rozjaření a s notně povadlými transparenty trousili pod našimi okny až do půlnoci.
Dále se tento víkend (28. – 29. září 2019) koná na pláži El Reducto před našimi okny již šestý ročník soutěže Summer Challenge. Jedná se o zápolení ve více sportovních disciplínách vyžadující od soutěžících všestrannou sportovní zdatnost, údajně nejvýznamnější svého druhu na evropské úrovni. Letos se jí účastní 120 sportovců z 10 zemí.
No, a poslední zmínka o místním společenském dění se týká aktivit tandemu VráJi, který tuto neděli poprvé vyrazí na obhlídku přilehlých pláží na kolech… Nevyrazí. Ptáte se proč? Inu, důvod je velmi prozaický – Vr. přes veškerou snahu nenašel do večera v žádné krabici počítače ke kolům. Jelikož rozbalil všechny krabice, ve kterých se domníval že by mohly být, ale nebyly, budou zřejmě hozené někde zcela nahodile a tedy nás čeká zítra napínavý den. Nevím, zda jsem se zmínila o tom, že máme celkem 114 krabic…
A tím pádem jsme taky pochopili, jak je možné, že listonošky dokážou doručit poštu do jednotlivých schránek domů ačkoli nikde nejsou žádná jména, jen např. A1I, A1D, A2I, A2D… A mimochodem, to, že nikdo cizí (možná ani ta listonoška) neví, kdo konkrétně v bytě bydlí, se nám docela líbí a nejspíš je to navíc v souladu se směrnicí GDPR :-).
knížky a misky jsou z toho pěkně vykulené, protože moře ještě nikdy neviděly a myslely si, že výhled do zahrádky v Chýni je to nejkrásnější, co je na světě mohlo potkat.
Další pozitivní zpráva, která nám došla až asi dva dny poté, co se za námi zavřely dveře Miguelovy kanceláře, je že na té části pozemku, která je určena pro zemědělské účely, si můžeme připravit terén pro případné pěstování rostlin, tedy odstranit současné křoví, vyčistit pozemek, začít budovat terasy, zídky a podobně.
současně vlastní kus kopce nad námi, kde těží kameny a sopečnou suť. Dohodli jsme se, že nám nejdřív vyhrabe terasy a pak doveze materiál na zídky i posyp. Tentýž člověk nám dal kontakt na stavební firmu, která v oblasti staví, je spolehlivá, precizní a rychlá. 
na mou dosud neohrabanou španělštinu, kterou nedovedu přesně vyjádřit jemné nuance balancující na ostří nože, takže bychom riskovali těžkou blamáž. Nálada ve voze houstne a Vr. ji nakonec odlehčí žertovným návrhem, že nejlepší bude Miguelovi hned při příchodu sdělit, že dobře víme, za jakého hajzla je v širokém okolí považován, ale že tomu vůbec nevěříme a jsme naopak přesvědčeni o jeho dobrých úmyslech a vstřícnosti vůči stavebníkům. A že nejlépe to dokáže co nejrychlejším vydáním stavebního povolení na náš dům (-:.
Den většinou začínáme kolem 8:30 (v Česku 9:30) cvičením před snídaní. Po snídani se věnujeme buď zařizování něčeho na různých úřadech, anebo pracovním záležitostem, dění ve světě aut a motorek (Vr.), či psaní e-mailů kamarádkám a surfování po stránkách bydlení a designu (já). Pak společně připravíme 3 – 4chodové menu, následuje krátká siesta, koupání v zálivu před našimi okny, mírné studium španělštiny (Vr.) a četba místních novin či článků na španělských internetových stránkách (já), procházka/běh po několik kilometrů dlouhé přímořské promenádě z Arrecife do Playa Honda, lehká večeře s vínem a sledování čehokoli ve španělské televizi s cílem zase se o krůček zlepšit. (Vlastně ani nevíme, zda česká televize věnuje pozornost katastrofálním bleskovým záplavám, se kterými se v posledních dnech potýká kontinentální Španělsko, ale španělské zpravodajství téměř nic jiného nevysílá.)
Zatím jsme tak vytížení fyzickými aktivitami, na které nám v Česku nezbýval čas a na které jsme se ukrutně těšili, že jsme dosud nestačili podniknout žádné výlety, abychom ostrov lépe poznali. Například každodenní podvečerní svižná procházka podél moře v mírném větru přinášejícím drobné kapénky mořské vody a vonícím solí a jódem se nám asi hned tak neomrzí.
… aby svět byl zase krásný! Všechny problémy vyřešeny, oba přístroje fungují jak mají. Nevěřili byste, jak opojný pocit je sledovat ve vánku se třepotající krásně vyprané a na šňůře pověšené ručníky. Pračku nakonec opravil Vr. sám, neb ho těsně před použitím krumpáče (kladivo zatím nemáme), napadlo, že příčinou nefungujících senzorů by mohl být ucpaný filtr. A taky že byl! No, a na lednici se přišel dnes v 11 hodin podívat servisní technik, ujistil nás, že do 16:00 zajistí opravu, v 
15:00 zazvonil u dveří s náhradním dílem a o čtvrt hodiny později už jsme vítězoslavně mohli konečně po třech dnech opustit kuchyň bez obav, co se tam zase za naší nepřítomnosti stane. Zatím nám připadá, že tady všechno funguje rychle, spolehlivě a hladce. Tedy s výjimkou stavebních povolení a zápisů do pozemkových registrů…
zakázku na starosti a uprostřed zařizování údajně dala výpověď a ze dne na den odešla z firmy. Což může být pravda, ale také nemusí… Každopádně poslední týden dostáváme emailem neustále další a další formuláře k vyplnění, u některých navíc moc netušíme, jak je máme vyplnit. A hlavně, do včerejška jsme měli zato, že veškeré administrativní úkony vyřeší firma za nás a my jednoho dne prostě jenom otevřeme dveře a krabice s našimi věcmi vpochodují do bytu. Včera však přišlo veliké 
překvapení v podobě sdělení, že vykládku kontejneru ve skladu a dopravu do bytu si musíme zařídit sami a že to takto bylo odpočátku ve smlouvě dohodnuto. Zkontrolovat to momentálně nemůžeme, protože smlouva je – hádejte kde? V kontejneru! (-: Takže jsme pár údery do klávesnice změnili ve vyhledávači klíčova slova a namísto firmy pro opravy domácích spotřebičů teď hledáme stěhovací firmu.
