Jak už jsem zmínila, dnes se v celém Španělsku konají komunální volby. Jeden politik ve volebním obvodě Murcie se uchází o hlasy spoluobčanů se sloganem:
„Různé politické strany a politici vás obelhávají už 28 let. Zvolte tentokrát mě a dejte mi šanci, abych vás příští 4 roky obelhával já. Ručím vám za to, že na tom nebudete hůř, než teď.“
🤣🤣🤣🤣🤣
Když pominula éra westernů, dostal někdo dobrý podnikatelský nápad: kulisy tvořené vesměs pouze vnějšími fasádami namísto zbourání dostavět na městečko Divokého Západu. Tak vznikly postupně při dálnici, která vede podél pouště, tři tématické parky. Proč tři? Protože pokaždé se natáčelo o kousek jinde.
Podle míry dostavby budov, věrohodnosti soubojů pistolníků, toho, jak vysoko vyhazují nožky kankánové tanečnice v saloonu 😄, ale také velikosti reklamních poutačů, je odstupňované i vstupné:
Návštěvníci si v parcích mohou prohlédnout např. kancelář šerifa, saloon, pobočku banky, či telegrafní ústřednu a shlédnout různé dobové výstupy, kromě výše zmíněných soubojů pistolníků a kankánu, třeba přepadení banky. 
Součástí nejdražšího z parků Oasys Hollywood je taky aquapark, menší zoologická zahrada a dvě muzea – automobilů a kina, kde si můžete prohlédnout různé exponáty vztahující se k filmům, které tady byly natočeny.
Ovšem současně se připravte na to, že vstupné, které jste zaplatili u centrální pokladny, není konečné a nezahrnuje! vstup do některých atrakcí, takže budete-li je chtít navštívit (a pokud ne vy, vaše děti určitě ano! 😆) za každou z nich si dále připlatíte.
V případě parku Poblado del Oeste se nám cenu 12 € za osobu podařilo usmlouvat na 10 € a ještě získat ručně psaný „voucher“ na druhý den „pokud bychom si nestihli vše prohlédnout“ 🤣 (pokladník dobře věděl, že na prohlídku stačí zhruba půl hodiny a jen blázen by se vracel druhý den). 
Nutno dodat, že v tomto případě nízká cena odpovídala kvalitě 🙈: už ve 3 hodiny odpoledne byli zlití tak, že se sotva drželi na nohou, barman i všichni ostatní zaměstnanci (celkem 5 týpků a nezdálo se, že to hrají), bitka pistolníků měla trvat 20 minut, ale když jsme dorazili do saloonu 5 minut po začátku, bylo nám řečeno, že jsme ji pro dnešek – bohužel – zmeškali, a kankánové tanečnice chyběly úplně 😆.
Při pohledu na vyprahlou kopcovitou krajinu rozkládající se zhruba 30 km severně od města Almería, je těžké si představit, že před milióny let byla celá tato oblast zalitá mořem. Okrově zbarvené území v okolí městečka Tabernas je považováno za jedinou skutečnou poušť v Evropě a současně jakési geologické muzeum pod širou oblohou. Jsou tu k vidění neporušené vrstvy usazených hornin, v nichž se dochovaly četné fosílie dávných živočichů a rostlin. 
Ač se jedná na první pohled o velmi nehostinnou krajinu, žije zde mnoho endemických druhů živočichů a rostlin, a – překvapivě – také ptačích druhů. Pro své unikátní přírodní podmínky i nevšední půvab byla poušť Tabernas v roce 1989 vyhlášena chráněnou oblastí (Paraje Natural Protegido). Špatnou zprávou je, že celé toto území je pro jednotlivce, kteří touží poznat poušť samostatně prostřednictvím turistických stezek a bez cestovní agentury, prakticky nedostupné. Tou dobrou je, že mnohé pouštní scenérie uvidíte i z dálnice a četných odpočívadel.
Drsná krása zdejší krajiny přilákala v 60. letech minulého století filmové štáby z celého světa, a tak v exteriérech pouště Tabernas vzniklo mnoho westernů, spaghetti westernů i dobrodružných filmů, které se postupem doby staly ikonickými. Scenérie Tabernas si „zahrály“ např. v trilogii Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), s Clintem Eastwooem v hlavní roli a hudbou Ennia Morriconeho, Lawrence z Arábie (1962), Kleopatra (1963), Mladý Indiana Jones, Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989), Jak jsem vyhrál válku (1967), Špinavá hra (1969), Hon (1971), Ztracená jednotka (1966), Zloděj z Bagdádu (1961), Barbar Conan (1982), anebo Exodus (1960), přičemž výčet zcela určitě není kompletní. Stejně impozantní je i seznam jmen slavných hvězd, které zde natáčely. Kromě již zmíněného Clinta Eastwooda to byli např. Peter O´Toole, Gene Hackman, Brigitte Bardotová, Anthony Quinn, Claudia Cardinalová, Alain Delon, Sean Connery, Raquel Welchová, Harrison Ford, Paul Newmann, Elizabeth Taylorová, Richard Burton, John Lennon či Omar Sharif.
Pokud byste, přátelé, měli v úmyslu poušť Tabernas navštívit, mějte na paměti, že například jaro je daleko vhodnější než léto, kdy v celé provincii Almería panují hodně vysoké teploty, natož zde v pouštním terénu, kde běžně dosahují 40º – 48ºC, navíc bez jakéhokoli stínu. Oblast se pyšní víc než 300 dny slunečního svitu v roce a prakticky zde neprší (celkový roční úhrn srážek činí 200-250 mm).
Tajemství, proč americké štáby volily právě poušť Tabernas, tkví v tom, že vypadá jako krajina v Mexiku. Na rozdíl od Mexika se zde však nemusíte obávat jedovatých hadů a škorpiónů, není tu vysoká kriminalita, a Španělé – na rozdíl od Mexičanů – nechovají vůči Američanům zášť.
A dobrou zprávou nakonec je, že přece jen existuje jedna pěší stezka napravo od dálnice A-92 směrem z Almeríe na Gérgal. Když se po ní vydáte, kromě obdivování krajiny budete mít navíc ještě možnost uvidět několik polorozpadlých venkovních kulis postavených kdysi k některým z výše uvedených filmů.
Španělsko dlouhodobě zaujímá jednu z prvních příček v Evropě v počtu úspěšných hackerských útoků. Vůbec to nechápeme. Vždyť jejich hesla (clave) jsou prakticky neprůstřelná 🤣!
… byl nakonec z našeho pohledu daleko zajímavější, než skála v Bolnuevo. Těžba kovů (zinek, olovo, železo, stříbro) zde začala už v době Římanů, a protože měl důl výhodnou polohu v blízkosti moře, těžba po mnoho staletí vzkvétala. S konečnou platností byl důl uzavřen až v 70. letech minulého století, kdy se těžba přestala ekonomicky vyplácet. Známé krvavě rudé jezero je sice vzhledem k postupujícímu suchu již dnes vyschlé, ale i tak má okolí důlních staveb a celé území bývalého dolu hrající duhovými barvami zvláštní, místy až trochu apokalyptický půvab.
Že nejste sami, komu se takové exteriéry líbí, zjistíte když vyjedete nahoru na plošinu a uvidíte malé skupinky lidí, v našem případě i dva karavany se stolky a křesílky orientovanými pohledem na ruiny. 
… nebo-li umění propagace lokálních zajímavostí. Přímořské městečko Bolnuevo to umí skvěle. V průvodcích se dočtete o místních podivuhodně tvarovaných skalních útvarech připomínajících obrovské květy, takže získáte představu, že se jedná o rozsáhlý komplex skal – nejspíš přírodní park – kolem kterého vede trek. Ve skutečnosti se jedná o jedinou skálu… Ne, že by nebyla pěkná, ale ční z písku u silnice a v těsném sousedství obřího parkoviště… 🤢
… zejména ty u dálnic, či na okrajích měst, jsou specifické tím, že celý den je tam naprosté ticho… až do zhruba 11 hodin večer. Pak začne rachot.
Na parkoviště začnou přijíždět páry i rodiny, vystoupí z auta a začnou si „na plné pecky“ překotně vyprávět nejrůznější historky současné i prastaré (v lepším případě), anebo pokračují ve sporech, které začaly už v autě (v horším případě). Pak chodbami zamíří ke svému pokoji, přičemž vzajemné líčení zážitků rychlostí kulometu ani na vteřinu neustává. Historky (v lepším případě) a spory (v tom horším) mezitím postupně gradují a všichni se navzájem překřikují (po vzoru oblíbených televizních estrád celebrit, kde se odehrává totéž). To nejlepší – křik, pláč, případně divoký smích – si však většinou nechávají až na pokoj (to už bývá mezi 1 a 2 ráno). Jelikož je to všude stejné, časem dospějete k názoru, že spousta Španělů se prostě jezdí do hotelů pohádat 😄 🙈. Máte-li štěstí, po 3 hodině vše ztichne a můžete si být jisti, že do 8 – 9 se nehne ani peříčko.
Na druhou stranu je třeba zmínit, že pokud vás bujaré noční veselí po několika hodinách už obtěžuje natolik, že vykouknete z okna či dveří svého pokoje a upozorníte aktéry, že vás ruší, se zkroušeným výrazem se omluví a aspoň trochu přibrzdí. V tom okamžiku vám dojde, že jim VŮBEC nepřišlo na mysl, že by někdo v 1 či ve 2 hodiny ráno MOHL SPÁT! Musíte to ale formulovat tak, že vás vzbudili. Pokud byste poukazovali na brzkou ranní hodinu, pak vězte, že pro Španěly není žádná brzká ranní hodina důvodem pro to, aby se odebrali na lože. 😄
Mar Menor, čili Menší či Malé moře, je obrovská laguna u Cartageny/Murcie, jejíž maximální hloubka dosahuje zhruba 6 metrů. Od Středozemního moře ji odděluje úzký, na některých místech jen desítky metrů široký pás země zvaný LaManga (rukáv). 
A co je pro návštěvníka asi nejzajímavější: 1) je tu celoročně mimořádně stabilní počasí s velkým počtem slunečných dnů, teplými zimami a minimálními dešťovými srážkami a 2) v laguně se vyskytuje léčivé bahno, které má příznivé účinky ekzémy, alergie, revmatismus, či artróza. Blahodárný vliv má údajně i inhalování aerosolu vypařujícího se z vodní hladiny. Mimořádné kvality zdejší lokality byly známé už v 19. století, kdy si zde začali stavět honosné vily bohatí Španělé z vnitrozemí. Tolik turistické průvodce, popisy cestovních kanceláří a reklamní letáky.
A realita? Když vjedete na poloostrov, ovane vás atmosféra lázeňského lenošení a zmocní se vás prázdninová euforie 🤩. Čím dále však poloostrovem projíždíte, vaše nadšení odpadá a postupně vám zpočátku lákavá představa strávit pár dnů popocházením mezi hotelem, pláží, restauracemi a bary při pohledu na omšelé stavby podél silnice začne připadat spíš skličující… aspoň nám to tak přišlo. Zdá se, že La Manga má nejlepší časy za sebou. Většina kdysi bezesporu velkolepých vil je už trochu omšelá, další vysloveně chátrají a hodně z nich je na prodej. Některé hotely a nákupní centra jsou zavřená – a to nejen před sezónou – počmáraná spreji a několik z nich obývají squatteři 🙈.
Čím více se blížíte ke konci poloostrova, tím přibývá proluk mezi zástavbou. Pozemky i nemovitosti jsou tady ve srovnání s jinými regiony levné. Pruh země (i silnice) končí mokřinami pár set metrů před protějším břehem, takže laguna není zcela uzavřená. A pozor!, teď to nejdůležitější – léčivé bahno se nevyskytuje v celé laguně ☹, ale prakticky výhradně v oblasti vesnice Lo Pagán, kam se nedostanete z poloostrova, ale naopak podél pobřeží. 
Cartagena se rozkládá v malebné podkovovité zátoce obklopené kopci. Největšími lákadly jsou: (nepříliš zachovalé) menší římské divadlo, amfiteátr, foro romano, výhled na město a zátoku z vršku Cerro de la Concepción, a přímořská promenáda, kterou v současné době výrazně hyzdí obří turistické lodě, navíc téměř zcela blokující výhled na zátoku z břehu. Kromě toho můžete v Cartageně navštívit katedrálu a uličky starého města, což je v každém španělském městě klasika. 
Taky tam mají podchod s působivou nástěnnou malbou ryb v nadživotní velikosti a několik dalších murálů. 
A ještě něco – na jednom z kruhových objezdů můžete vidět repliku jedné z prvních vojenských ponorek na elektrický pohon vybavenou torpédy. Konstrukční řešení navrhl Isaac Peral, vyrobila ji armáda, a na vodu (přesněji řečeno pod vodu) byla spuštěna v roce 1888. Originál je k vidění v Námořním muzeu v Murcii.
Murcie se může kromě druhé nejvyšší katedrály ve Španělsku a uliček starého města pochlubit ještě např. historickým mostem Puente Viejo, částmi starých maurských hradeb, obří (22 m dlouhou) sochou sardinky v řece Segura a obří (34 m vysokou) sochou Krista kousek za městem na kopci Monteagudo.
Ve městě Almería kromě katedrály, několika dalších kostelů, poněkud zanedbaných uliček starého města a obřího vyhlídkového kola na nábřeží nic jiného neuvidíte.
V bezprostředním okolí vodní nádrže Embalse de Algeciras vznikla v důsledku nedostatku vodních srážek pustá, krémově zbarvená krajina prakticky bez vegetace. Eroze ji dále opracovala, až vznikly zvrásněné hřebeny, údolí a poloostrůvky, které v kombinaci s tyrkysovou vodní hladinou vytvářejí fascinující, až mimozemsky působící scenérii. Barranco de Gebas – jak se toto území nazývá – bylo v roce 1995 vyhlášeno chráněnou lokalitou a je ve Španělsku jedním z nejkrásnějších příkladů tzv. „badlands“.
Ačkoli přehrada leží v těsné blízkosti dálnice z Murcie do Lorca, je poměrně těžké ji samostatně najít, protože navigace vás zavede k zamčené bráně soukromého pozemku s citrusovými sady. Nás nakonec správně nasměroval zaměstnanec blízké benzínky. Na dotaz, zda lokalita stojí za vidění, hodně váhal a pak z něho vypadlo: „Zrovna tohle? Nooo, nevim.“
Holt každému se líbí něco jiného… 😊