… vídáte na každém rohu. Některé jsou vtipně pragmatické, např. ten z Almería na úvodním obrázku: „Vyléčený pacient je jako klient ztracený“. Jiné hlásají osvětu, třeba jako ten na záchodcích v Arrieta: „Sice nejsi hasič, ale máš hadici, tak dobře miř a nechčij mimo“.
Jiné jsou poetické: „Dokážu žít bez tebe, ale žít s tebou je lepší“. 
Další (dálnice z Arrecife do Tíasu) jsou vysloveně motivační: „Nevěděl(a) jsem, co si vzít na sebe, tak jsem si oblékl(a) úsměv“ (mozná inspirace pro Čechy? 😊).
A ještě další (dámské toalety v pizzerii Arrieta) odrážejí horkou současnost: „Každá osoba, která se identifikuje jako ŽENA, je na těchto záchodcích vítána“.
K poslednímu uvedenému nápisu by se asi hodilo dodat, že Španělsko v únoru letošního roku schválilo zákon, který je jedním z nejprogresívnějších a nejbenevolentnějších na světě, co se týče problematiky změny pohlaví. Stačí, aby osoba starší 16 let prohlásila, se kterým pohlavím se identifikuje, a to je vše. Nemusí podstoupit žádnou hormonální léčbu ani operativní zákrok. U osob ve věkovém rozmezí 14 – 16 let je zapotřebí souhlasu rodičů (případně právních zástupců), a ve věkovém rozmezí 12 – 14 let je ke změně pohlaví nutný souhlas soudu.
S výše uvedeným přímo souvisí skutečnost, že už jsem na španělských dámských toaletách několikrát potkala vizuálně jednoznačného muže. V prvním případě jsem „ho“ upozornila, že pánské toalety jsou vedle a „on“ mi odpověděl, že to ví, ale je ŽENA, a ať si hledím svého. Navíc se tvářil tak, že jsem si nebyla jistá, zda mi jednu neubalí. Příště už jsem si podobné poučování odpustila.
Před dvěma dny se požár rozšířil i do Národního parku El Teide. Pozornost místních i odborníků se v těchto hodinách upírá k observatoři Astrofyzikálního ústavu Kanárských ostrovů v Izaña, která představuje jedno z významných středisek v rámci mezinárodního výzkumu a kterou od včerejška plameny bezprostředně ohrožují, ač se hasičům zatím úspěšně daří ohnivou pohromu odvrátit. Turistické komplexy ležící převážně v jižní a jihozápadní části ostrova nejsou požárem zatím nijak ohroženy. Oheň však likviduje zónu kanárských borovic, což jsou nádherné statné a rozložité jehličnany (vůbec největší evropská borovice) vyskytující se přirozeně pouze na Kanárských ostrovech. Tyto stromy současně přispívají k vytváření zdejšího klimatu. Naštěstí jsou kanárské borovice „ohnivzdorné“, takže mnoho kmenů zůstává po požárech živých a během několika měsíců začnou znovu obrůstat.
až po Punta Grande na severovýchodě nabízí procházky po pěšinách v lávovém terénu podél moře, kde můžete spatřit mnoho zajímavých útvarů, průrev a oblouků vytvořených v sopečné hornině. 
Na samém konci pak dojdete k 
V městečku Frontera je 
Některé interiéry nevypadají příliš odlišně od různých „rustikálních“ ubytování, která se na ostrově nabízejí 😆. 
Původními obyvateli El Hierro byli bimbaches (čti bimbačes). O jejich přítomnosti na ostrově již počátkem našeho letopočtu svědčí různé artefakty a zejména četné petroglyfy. Největší koncentrace těchto symbolů a znaků vyrytých do kamene a také dávné kruhové shromaždiště zvané El Tagoror je v lokalitě 
Las Playas
A teď k vyhlídkám, z nichž mnohé jsou doslova dechberoucí! 
a 
je vyhlídka nad lokalitou 
Bylo to celkem logické, protože El Hierro byl až do doby, než Kryštof Kolumbus objevil nový kontinent dnes nazvaný Amerika, považován za oficiální konec světa. Při druhé výpravě Kryštofa Kolumba v roce 1493 ostrov námořníkům posloužil jako poslední zastávka před zdoláním Atlantickeho oceánu k doplnění zásob vody a potravin před dlouhou plavbou. 
Pokud minete vesnici 
A ještě upozornění, přátelé, na El Hierro je omezená kapacita ubytování a pro náročné prakticky žádné vysloveně luxusní hotely. Omezená je taky nabídka vozů k pronájmu a ostatně i leteckých spojů a trajektů z Tenerife a Gran Canaria. Z toho plyne, že je rozumné nenechávat rezervaci všeho na poslední chvíli 😊. Nejste-li potápěč, je asi ideálním výchozím bodem k výletům městečko Frontera, kde je relativní dostatek ubytovacích kapacit a restaurací všeho druhu.
Místní politici razí strategii udržitelneho rozvoje a ekologického přístupu k turismu 👍. Současně usilují o to, aby se El Hierro stal prvním zcela energeticky soběstačným španělským ostrovem. K úspěchu tohoto projektu by měla výrazně přispět hydroeolická elektrárna
I takto se na El Hierro řeší problém s odpadem – ve vnitřku rozměrné sochy jsou zabetonovány vyřazené elektrické spotřebiče 🙂.
Návštěvníci si v parcích mohou prohlédnout např. kancelář šerifa, saloon, pobočku banky, či telegrafní ústřednu a shlédnout různé dobové výstupy, kromě výše zmíněných soubojů pistolníků a kankánu, třeba přepadení banky. 
Součástí nejdražšího z parků 
Ovšem současně se připravte na to, že vstupné, které jste zaplatili u centrální pokladny, není konečné a nezahrnuje! vstup do některých atrakcí, takže budete-li je chtít navštívit (a pokud ne vy, vaše děti určitě ano! 😆) za každou z nich si dále připlatíte.
Nutno dodat, že v tomto případě nízká cena odpovídala kvalitě 🙈: už ve 3 hodiny odpoledne byli zlití tak, že se sotva drželi na nohou, barman i všichni ostatní zaměstnanci (celkem 5 týpků a nezdálo se, že to hrají), bitka pistolníků měla trvat 20 minut, ale když jsme dorazili do saloonu 5 minut po začátku, bylo nám řečeno, že jsme ji pro dnešek – bohužel – zmeškali, a kankánové tanečnice chyběly úplně 😆.
Ač se jedná na první pohled o velmi nehostinnou krajinu, žije zde mnoho endemických druhů živočichů a rostlin, a – překvapivě – také ptačích druhů. Pro své unikátní přírodní podmínky i nevšední půvab byla poušť Tabernas v roce 1989 vyhlášena chráněnou oblastí (Paraje Natural Protegido). Špatnou zprávou je, že celé toto území je pro jednotlivce, kteří touží poznat poušť samostatně prostřednictvím turistických stezek a bez cestovní agentury, prakticky nedostupné. Tou dobrou je, že mnohé pouštní scenérie uvidíte i z dálnice a četných odpočívadel.
Drsná krása zdejší krajiny přilákala v 60. letech minulého století filmové štáby z celého světa, a tak v exteriérech pouště Tabernas vzniklo mnoho westernů, spaghetti westernů i dobrodružných filmů, které se postupem doby staly ikonickými. Scenérie Tabernas si „zahrály“ např. v trilogii 
Pokud byste, přátelé, měli v úmyslu poušť Tabernas navštívit, mějte na paměti, že například jaro je daleko vhodnější než léto, kdy v celé provincii Almería panují hodně vysoké teploty, natož zde v pouštním terénu, kde běžně dosahují 40º – 48ºC, navíc bez jakéhokoli stínu. Oblast se pyšní víc než 300 dny slunečního svitu v roce a prakticky zde neprší (celkový roční úhrn srážek činí 200-250 mm).
Tajemství, proč americké štáby volily právě poušť Tabernas, tkví v tom, že vypadá jako krajina v Mexiku. Na rozdíl od Mexika se zde však nemusíte obávat jedovatých hadů a škorpiónů, není tu vysoká kriminalita, a Španělé – na rozdíl od Mexičanů – nechovají vůči Američanům zášť.
