… mírně frustrujících poznámek k pár posledním příspěvkům:
1) Kohout Harry se zatím k mému návrhu, aby si pospal, NEVYJÁDŘIL a stále začíná svou hudební produkci za hluboké tmy jako dřív (bez ohledu na snížený příděl zrní 😆).
2) V zahradnictví prodávají svazek 100 ks cibule sazečky zhruba 2x VĚTŠÍ, než mé sazenice na poli experimentálního statku, které z posledních sil bojují o přežití v těžké jílovité hlíně. (Kamarádka pronesla provokativní názor, že činnost statku možná spočívá v experimentování, v jak mizerné hlíně ještě rostlina přežije 😂)
3) Organizátoři festivalu Saborea na svých internetových stránkách slibují, že pokud vám zbyly na digitálním náramku nějaké nespotřebované peníze, můžete pomocí webové stránky zažádat o jejich vrácení na účet. Nikdo vás ale neupozorní, že na to máte POUHÝCH 24 hodin po skončení festivalu a že budete muset vyplnit DLOOOUHATÁNSKÝ formulář se spoustou údajů (kde snad chybí jen číslo bot jaké nosíte), takže po 5 minutách vyplňování (kdy zdaleka nejste u konce) začnete organizátora podezírat, zda jeho cílem není vás odrovnat a odradit… A to tedy zrovna ne!!!
4) Sousedka Rita si našla nového partnera. Vr. s obavou v hlase zmínil, že si není jistý, zda kromě jiných věcí nevykládal z auta taky NĚJAKÉ PTÁKY…🙈
5) Minulý týden jsme absolvovali lékařskou konzultaci v rámci prevence karcinomu tlustého střeva. Poté se s námi lékařka rozloučila se slovy, že se vidíme naposledy, neboť z důvodu POKROČILÉHO VĚKU NÁS TÍMTO VYŘAZUJE ze španělského státního systému preventivních vyšetření 😉.
A pak jednoho dne zmizeli holubi 🤗 i soused. A za pár dní jsme se dozvěděli, že Domingo se od své ženy odstěhoval, prý proto, že se s ní nedalo vydržet. Takže 
Protože je ale Blaž zgruntu hodný chlap, nakonec navrhuje, že to s Harrym (tak se kohout jmenuje) probere a zjistí, co si o mém návrhu myslí on. Popřípadě mu sníží dávky zrní, aby nebyl tak bujný. 😂
Letos se koná už XI. ročník, kterého se účastní 38 restaurací, 8 gastro hotelů, 4 sýrárny, 17 vinařství a 44 výrobců cukrovinek.
Vstup je zdarma, konzumace se platí buď papírovými kupony, anebo prostřednictvím digináramků, které můžete dobíjet. 
Ochutnávkové porce stojí mezi 2 – 4 €, sklenka vína 3 €. S první objednávkou vína si rovněž za 1 € koupíte nevratnou sklenici s emblémem Lanzarote.
Festival je moc pěkně organizovaný, prezentace jednotlivých podniků působivé, nechybí ani živá muzika hrající podmanivé rytmy, které povzbuzují návštěvníky k tanci (a tudíž rychlejšímu trávení).
A poznámka na konec – zdá se, že i sem už dorazil věhlas českých chlebíčků 😁.
Letos na podzim nabízí farma semena cibule. Objednala jsem si nejmenší možné množství 1/4 libry, z čehož prý vzejde 400 – 500 sazenic 🤩. Konečně! se tedy stanu platnou členkou zdejšího směnného obchodu a ještě k tomu s velmi hodnotnou komoditou, protože zdravá – rozuměj nenahnilá – cibule je tady poměrně vzácná. 
Den poté, co jsem obdržela SMSku, že semena jsou k dispozici, vyrazila jsem na farmu převzít svůj řádek č. 84; „vystajlovaná“ jak ze žurnálu, neb jsem poté měla spicha s kámoškou v kavárně. 
Na oplátku jsem navrhla, že za týden vytrhám plevel i na jejich řádcích. 
Čtenářský koutek
Odpolední káva. 
Pivko o páté.
Grilovačka
Samozřejmě, od toho rána máme na terase už zase pytle s cementem 🙈, na bílé podlaze àla César Manrique cákance od malty a úlomky betonových bloků 🙈, v záhonech poházená prkna 🙈, v garáži piliny od prořezávání drážek v trámech 🙈 a v domě od všeho trochu, jak si chodíme do kuchyně pro pití.
Každopádně, kromě ryze pracovních nastávají i humorné momenty, např. když v den zahájení stavby náhle ze šatních skříní zmizely duté tyče na ramínka. A – ejhle! – objevily se rozřezané na kousky a zabetonované v patě zdi budoucího altánu, coby odtokové kanálky 😂. 
Anebo, když ve snaze vychytat nejčastější směry větru jsme ze starých OSB desek stloukli jakousi maketu budoucího altánu a fotku rozeslali spoustě kamarádů. Až když od nich začaly chodit reakce typu: „Hezký! Ale nechtělo by to proříznout aspoň jedno malý okýnko?“, „Prima… neuvažovali jste o jiném materiálu?“, anebo „Super! A co takhle ty desky natřít?“ jsme pochopili, že náš provizorní výtvor považují zřejmě skoro všichni za finální verzi 😂, což nás do té doby ani na okamžik nenapadlo. 
Druhou pergolu jsme tedy sešroubovali z trámků, a utěšovali se tím, že z první pergoly využijeme aspoň střešní plachtu. I tato představa se ukázala jako naivní, a to hned po druhém sezení ve větru, po kterém z plachty zůstaly jen cáry a všechny tyčky, na kterých byla upevněná, vítr rozlámal na kusy (no což, budou se hodit jako podpěry ke stromkům 😂). 
