Lanzarotský bizár IV.: Hotel na konci světa
By in

Lanzarotský bizár IV.: Hotel na konci světa

Nedávno jsem se zmínila o vesničce Ye, coby „lanzarotské sibiři“.  A představte si, že kromě několika prázdninových pronájmů je tady taky hotel, resp. usedlost Finca la Corona. Poskytuje ubytování na vysoké úrovni a s veškerým komfortem, včetně kulečníkového sálu, bazénu (kde se můžete vykoupat, pokud jste si přivezli neopren 😀) a velkou udržovanou zahradou, ve které se můžete procházet (máte-li s sebou zimní oblečení 😀), nechybí ani umění. Jediné, co chybí, je slunce a teplo, jenže počasí prostě nepodplatíš, ani neukecáš…   

Jeli jsme kolem s Vr. už několikrát a obloha byla pokaždé buď ocelově šedá, anebo pro nízké mraky nebyla vidět vůbec. Svým způsobem je nám to líto, protože finca (což znamená vesnická usedlost) je moc pěkně a moderně zrekonstruovaná při zachování všech tradičních architektonických prvků.

Kanárští residenti cestují
By in

Kanárští residenti cestují

… do vybraných destinací výrazně levněji než všichni ostatní. Je to dáno tím, že Kanárské ostrovy jsou v mnoha oblastech dotovány španělskou vládou, protože napříč politickými stranami panuje shoda na tom, že nejsou ekonomicky soběstačné. Prakticky jediným zdrojem příjmů je totiž cestovní ruch, rybolov, případně hypoteticky těžba nerostných surovin, poslední jmenované aktivity však nejsou v celospolečenském zájmu, naopak, jsou v posledních letech čím dál víc zakazovány. Kromě nepříliš výnosné zemědělské výroby, potravinářského průmyslu (zejména kozí sýry, výrobky z ryb a plodů moře), kosmetického průmyslu (aloe vera), elektřiny z větrných elektráren a velmi omezeného sortimentu stavebních materiálů a prvků se tady nevyrábí nic, pokud za výrobek nepovažujete odsolenou mořskou vodu 😀.

Ale zpátky k cestování – slevy pro rezidenty se týkají lodní i letecké přepravy mezi jednotlivými Kanárskými, Baleárskými a Azorskými ostrovy, Madeirou, do některých měst kontinentálního Španělska (převážně v jeho západní části), jižní Francie, Itálie a několika měst Maroka, Senegalu a Mauritánie. Dvě letecké společnosti – Binter a Canaryfly – se na tyto destinace dokonce specializují. 

Například: jako rezidenti zaplatíte za trajekt z Playa Blanca (Lanzarote) do Corralejo (Fuerteventura) při 2 osobách s dodávkou 22 Eur, zatímco ostatní přijde na 60 Eur. Za  letenku mezi dvěma ostrovy zaplatí rezident v průměru kolem 20, při flexibilním tarifu 25 Eur, zatímco ostatní kolem 80-100, resp. 150 Eur. 

Lanzarotský bizár III.: Flintstounov
By in

Lanzarotský bizár III.: Flintstounov

… nebo-li  Los Villarreales, jak zní oficiální název tohoto obytného komplexu v Tíasu. Projekt navrhl a postavil Antonio Padrón Barrera, potomek rodiny z ostrova El Hiero, která zbohatla na velkoobchodu s vlastní zemědělskou produkcí a průmyslovými produkty a jejich dovozu na ostatní kanárské ostrovy. 
Obdélníkový obytný blok s nádvořím uprostřed, který se vyhoupne na kopci po levé straně přímo u dálnice z Arrecife do Tíasu, každého na první pohled upoutá svými konvencemi nesvázanými tvary, oblými hranami, krajkovými balkonky, nepravidelnými zídkami, fantaskními komínky a mnoha nečekanými detaily. Stavba vypadá tak trochu jako cukrový dort, obydlí z pohádek, či z pera Antoni Gaudího. Budete-li mít chvíli času nazbyt, rozhodně stojí za to ho navštívit, protože tak hravou architekturu hned tak neuvidíte.

Lanzarotský bizár II.: Antracitové bludiště
By in

Lanzarotský bizár II.: Antracitové bludiště

… nebo-li „antigua rofera“ je skupina skalek roztodivných tvarů a šedo-antracitové barvy přímo u odbočky z dálnice do Teseguite. Někoho velmi zaujme (nás taky), jiného vůbec. Do které skupiny patříte možná zjistíte už z fotek, anebo až na místě. Dětem se zpravidla ohromně líbí, protože podněcují jejich fantazii.  

Lanzarotský bizár I.: Blázen z Teguise
By in

Lanzarotský bizár I.: Blázen z Teguise

… alias Pepe García ´Pillimpo´ žil na okraji Teguise a ceý svůj život strávil tvorbou sádrových soch lidí, zvířat, andělů, křížů a mnoha dalších objektů, které poté natíral nabílo a umísťoval do zahrady obklopující jeho dům. Expozici pod širým nebem doplňoval dalšími použitými předměty všeho druhu, jako jsou plyšové hračky, plastové květiny, staré židle a křesla, nakřáplé lampičky, ale např. i letitý monitor počítače (leckdo by to nejspíš nazval veteší).
Prostranství zahrady působí na první pohled značně chaotickým dojmem a v některých slabších náturách může budit i odpor, protože tak trochu připomíná dobře známé obrázky chorobného hromadění věcí, tzv. Diogenova syndromu. Co se týče samotných soch – jedni je považují za stylizovaně naivní, druzí za infantilní a třetí za snově intuitivní. Což je možná nejvýstižnější, protože Pillimpo prý žil ve svém vlastním světě snů, které se prostřednictvím modelování podivných soch snažil zhmotnit.

V roce 2019 zemřel a jeho odkazu se ujal jiný lanzarotský umělec, který se zasadil o to, aby některá díla byla umístěna v Mezinárodním muzeu moderního umění v Arrecife 🤔.

Ať tak či tak, zahrada plná bizarních bilých mávajících soch na okraji Teguise, přezdívaná také svět MaraMao, je prý nejfotografovanější památkou Teguise  🤔.  

PF 2022
By in

PF 2022

Milí přátelé, letos tak trochu v duchu retro přejeme všem do příštího roku hodně sil ke zvládání překážek, které nám staví do cesty nelehká doba, optimismu v každodenní realitě, radosti i z maličkostí, vnitřní harmonie a zejména stálé a pevné draví, což dnes není samozřejmost.

VráJi

Karbaníci
By in

Karbaníci

Když jsme se chystali na odjezd z Česka, v určité fázi příprav jsme usoudili, že pro občasné zpestření večerní zábavy a také udržení mentální svěžesti bychom si měli koupit pár společenských her – zejména znalostních – a hned jsme tak učinili, aniž bychom tehdy tušili, jak se nám budou hry hodit, až zpoza rohu vykoukne koronavirus. Spíš nedopatřením se mezi ně vloudil taky balíček bridžových karet. Sebekriticky však musím podotknout, že zatímco z krabic se znalostními hrami jen občas utírám prach, balíček karet nezahálí. S Vr. si to zdůvodňujeme tak, že znalostní hry ponecháme na dobu, až za námi jednou přijedou na návštěvu děti a budeme si chtít večer všichni společně zahrát. Bylo by přece vůči nim nefér znát už předem všechny odpovědi a mít veškeré znalosti v malíčku … 😀

Jinak – Lanzarote se v posledních dnech změnilo v ostrov duchů. Přestože jsme všichni místní velmi disciplinovaní a na rozdíl od mnoha obyvatel kontinentální Evropy dodržujeme veškerá zdravotní ochranná opatření, zasáhla ostrov v posledním týdnu doslova tsunami omikronu. Nikdo tudíž bez skutečně pádného důvodu nevychází z domu a ulice, náměstí, silnice i pláže jsou liduprázdné.

Vánoce, vánoce přicházejí...
By in

Vánoce, vánoce přicházejí...

… ale i. Miguel nepřichází. Možná je to jeho vrozenou zlomyslností, ale možná také tím, že někteří členové zastupitelstva Haría ulehli s Covidem, neb před týdnem se zjistilo, že německá rezidentka, která uklízí zdejší radnici, není očkovaná ale zato pozitivní. Z toho plyne jednak, že ne všichni zdejší rezidenti si žijí na vysoké noze, zadruhé, že v Haría si nějaký úředník nelámal hlavu se zákonem, a zatřetí, že vystavení toho zatraceného Certifikátu o správné adrese bude zřejmě trvat dýl, než si představujeme.

Přišel taky soused Blaž a donesl nám k vánocům zelenou rostlinu pro dobrou náladu. Instruoval nás, že rostlina pořebuje závětří, dostatek vláhy, teplo a co nejvíce světla, případně přisvítit lampou 😀. Abychom mohli rostlině splnit všechny požadavky, umístili jsme ji dovnitř k velkému oknu na jih, ale hned druhý den ráno bylo jasné, že díky svému velmi průraznému a charakteristickému aroma s námi v jedné domácnosti být nemůže. Ještě, že už máme na zahradě zídky proti větru! Nakonec byl vybrán jako nejvhodnější spolubydlící pomerančovník, i proto, že od něho na rostlinu není odnikud vidět… totiž Blaž říkal, že by ji lidé neměli okukovat, protože je stydlivá 😊.

Mimochodem přátelé, všem, na které jsme se před časem obrátili s prosbou o zaslání receptu na koláčky, děkujeme a můžeme prozradit, že tyto dobroty budeme mít letos namísto cukroví, aby naše vánoce byly opravdu veselé 😋. 

Sochaři se nenudí
By in

Sochaři se nenudí

Jestli je něčemu na Kanárských ostrovech věnována patřičná pozornost, dostatek místa a zřejmě i financí, pak jsou to sochy. Když sem poprvé zavítáte, velice rychle si  uvědommíte, že tady sochy zdobí každé náměstí, kruhový objezd, promenádu, křižovatku, často i rohy ulic, jsou prostě všude. Na první pohled je zřejmé, že sochy jsou považovány za významnou součást veřejného prostoru. Což je úžasné. A většina z nich je krásná a některé ještě k tomu vtipné a s nevšední invencí. Vytvořené v převážné míře z kamene, bronzu či železa – většinou zkorodovaného – pro ostrovy ležící v oceánu typického materiálu.


Dále místní milují murály a nutno podotknout, že se většinou nejedná o žádné amatérské „malůvky“, ale zdařilá díla zkušených writerů.


Výše publikované fotky jsou z Fuerteventury, pokud byste si chtěli prohlédnout nějaké skulptury z Lanzarote, najdete je v sekci FOTO, SOCHY. 
Lanzarote má ještě jedno specifikum – kinetické sochy, které byly specialitou Césara Manrique. Jedná se o mechanismy, které se pohybují ve větru – tedy tady prakticky neustále. Většina z nich je umístěna na kruhových objezdech.

 

Náš první piknik
By in

Náš první piknik

Už je to pár týdnů, co jsme uspořádali náš první piknik na útesu nad mořem. Byl to nádherný večer! A ani jeden nepochybujeme o tom, že těch pár drobností, které mu chyběly k absolutní dokonalosti… si pro příště už zapamatujeme 😀.

Jelikož náš piknik byl současně jakousi oslavou, patřičně jsme se na něj „ohákli“, což v mém případě znamenalo ŠATIČKY, čímž jsem trestuhodně podcenila chlad, který v podvečer proniká ve vyšších nadmořských výškách ostrova až do morku kostí. Vr. na tom nebyl o mnoho lépe, protože zvolil tričko s krátkým rukávem a KRAŤASY (!). A to přesto, že už oba móóóc dobře víme, že na všech nádherných vyhlídkách bývá ostrý vítr dosahující často síly téměř uragánu. Po menším vnitřním boji jsem nakonec na sebe navlékla ještě pracovní KAMAŠE a sandálky s vysokými podpatky pragmaticky doplnila ČERNÝMI PONOŽKAMI 😀 (které jsem náhodou objevila v autě a možná patřily Vr.) bez ohledu na vyznění se zbytkem garderóby.

PLASTOVÝ TÁC, na kterém byly naservírované španělské lahůdky, měl neustálou tendenci vznést se do vzduchu jako létající talíř, takže jsme se s Vr. střídali v jeho přidržování, aby si druhý mohl zobnout jídla (přesto nám pár koleček choriza a plátků iberské šunky uletělo 😀). Na rozdíl od tácu, SKLENIČKY jsme, bohužel, měli skleněné. Jednu nám smetl vítr ze stolku ještě před přípitkem a druhou o chvilku později. Při rozmísťování křesílek jsme sice pečlivě vybrali orientaci směrem na nejpůsobivější výhled, při nalévání šampusu (do té jedné, dosud nerozbité a tedy mé, sklenky) se ale ukázalo, že jsme opomněli pomyslet na neméně důležitou orientaci kresílek PROTI větru 😀, takže přípitek jsem si vychutnala celá zmáčená – bohužel včetně právě navlečených kamaší. Nebudete tomu věřit, přátelé, ale i velmi kvalitní víno dokáže zahřát pouze zevnitř, zvenčí nikoli.

Co dodat… zbytek šampusu jsme vypili přímo z láhve, ani jeden jsme tuto akci –  naštěstí! – neodstonali a ač to tak možná po přečtení předešlých řádků nevypadá, ten večer jsme si navzdory svým začátečnickým chybám skvěle užili.