Šopíček trochu jinak
By in

Šopíček trochu jinak

Doby, kdy jsme si chodili kupovat plavky či kraťasy jsou dávno pryč. Zdejší hlavní módní tepna Calle real v Arrecife už nás neviděla hodně dlouho (a zřejmě ještě dlouho neuvidí). Už téměř dva roky jezdíme nejčastěji nakupovat do železářství, stavebnin a v poslední době do zahradnictví. Z toho plyne, že hlavními položkami na dlouhém seznamu věcí bývají nejrůznější šroubky, brusné kotouče, tuby se silikonem, plastové trubky, případně pytle s cementem a štěrk. A zbude-li v nákladovém prostoru Dacie ještě volný prostor, vyplní ho nějaký kaktus či sukulent.

Ale – aby nebylo mýlky – ani móda nepřijde zkrátka. Náš šatník pravidelně doplňujeme novými kousky podle nejnovějších trendů tak, aby podtrhly osobnost, vyznačovaly se nadčasovým stylem, působily svěžím a mladistvým dojmem a barevně ladily s pracovními nástroji. Já jsem si, například, před pár dny pořídila zbrusu nové (už asi padesáté) pracovní rukavice, tentokrát z bílé kozinky. No řekněte, holky, nejsou rozkošné!?! Větší radost by mi nejspíš neudělaly ani večerní šaty od Blanky Matragi. A což teprve, až příští týden půjdeme vybírat pro Vr. nové pracovní kanady…  😂

Že i na stavbě může panovat elegance a náš firemní dress code má co do sebe už akceptoval i Mane; minulý týden začal nosit i on „do práce“ černé kalhoty, černý ledviňák a bílý top, tedy náš „signature look“, který jsme v Maguezu proslavili 🤣.



A ještě hádanka na závěr: hádejte, přátelé, který pár v Maguezu nosím častěji?

Zeď nářků
By in

Zeď nářků

Mane se už týden pokouší postavit zídku mezi naší zahradou a ulicí. Nejedná se o žádné veledílo, pouhé 3 – 5 tvárnice na výšku v délce cca 10 metrů. Vr. plánoval, že celá akce, tj. stavba zídky, její omítnutí, izolace a přihrnutí zeminou bude trvat zhruba týden. Na stavbu vyčlenil 3 dny. A při té příležitosti se po 14 měsících, kdy u nás Mane pracuje, vyjevilo strašlivé tajemství: totiž, že Mane NEUMÍ POSTAVIT ZEĎ 😱. Přes veškeré měření a několik natažených provázků se na 1 metru odchýlí o 5 – 8 cm, a to horizontálně i vertikálně. Mane sám sebe často a rád charakterizuje jako „rychlejší než vítr“. Jeho primární vlastnost – bezmyšlenkovitá rychlost – však v některých případech (a tento k nim patří) není vůbec žádnou výhodou. Přestože u něho Vr. prostojí prakticky celou pracovní dobu, stačí, aby si odskočil na svačinu či k telefonu a Mane mezitím stihne zabetonovat několik tvárnic „do kopce“, anebo „do zatáčky“. Tím pádem jsme taky konečně pochopili důvod, proč Mane nemůže získat stálou práci u žádné stavební firmy – té by se totiž prodražil o dalšího zedníka, který by se od něho nesměl hnout na krok a opravoval jeho kiksy.

Každé odpoledne tudíž Vr. u nově postaveného kusu zídky při osekávání a zbrušování nepatřičně vyčnívajících rohů „naříká“.

Ostatně křivé zdi a zídky patří ke zdejšímu koloritu… 😄

Aber kien lo aga xk ay k aserlo
By in

Aber kien lo aga xk ay k aserlo

Ano, přátelé, věta v titulku je skutečně španělsky. Pokud jí přesto nerozumíte, ačkoli španělštinu ovládáte, vůbec se vám nedivím, protože je napsaná slangem zkratek používaných hlavně v esemeskách (něco na způsob anglického CU anebo waddya) a znamená: Uvidíme, kdo to udělá, protože to je zapotřebí (A ver quién lo haga porqué hay que hacerlo). Asi nejpoužívanější zkratky jsou:
k – que
x – por
xk – porque
tb – también
aber – a ver
kien – quién
para k – para qué
dsd – desde
kdar – quedar
ksa – casa
cox – coche
to2 – todos
cm – ¿cómo?
kcs – ¿qué haces?
dnd – ¿dónde?
cnd – ¿cuándo?

Další „zkratky“ vznikají vynecháváním začátečního „h“ (zřejmě proto, že se stejně nevyslovuje), např.:
ora – hora
ay – hay
oy – hoy
aber – a ver, ale taky haber
aser/acer – hacer
ablar – hablar…
Někdy ale – upřímně řečeno – nevíte, zda dotyčný skutečně používá zkratku, anebo prostě neví, že se na začátku píše „h“ 😜.

A zmatek panuje taky v psaní některých slov začínajících na „v“ či „b“ (ve španělštině se obě písmena vyslovují prakticky stejně), např. ber – ver, bibir – vivir…  S tím souvisí ve Španělsku občas vídaný nápis na zdech ¡Biba España! (Ať žije Španělsko!), záměrně napsaný gramaticky špatně, čímž se chce naznačit, že patriotismus vyznávají leda tak pologramotní nevzdělanci.

Sociální pomoc pro nejchudší
By in

Sociální pomoc pro nejchudší

Při zednických pracech přijde řeč na všechno možné. Diskutovat donekonečna o válce na Ukrajině *) se nedá, tím spíš, že tady na místě kromě zaslání určitého finančního příspěvku o moc víc dělat nemůžete. Před pár dny přišla na přetřes mimo jiné otázka pomoci pro zdejší potřebné, mezi které bezesporu patří náš taky Mane. Ten si už léta vydělává na živobytí příležitostnými pracemi všeho druhu počínaje neodbornými zednickými úkony a konče sběrem vinných hroznů. Proč takový slušný, pracovitý a poctivý člověk nemá stálé zaměstnání se můžeme jen dohadovat. Možná je to proto, že alfou a omegou jeho života je jízda na kole, kterou tráví valnou většinu volného času (ač chudý jako kostelní myš, nemá v domě elektřinu ani tekoucí vodu, má ale 9! jízdních kol). Možná ale, že pracovních míst je tak málo, že sehnat trvalou práci se nepodaří ani všem slušným. Navíc zdejší stavební firmy uplatňují vůči pomocným dělníkům poměrně tvrdé praktiky – s nabídkou práce volají většinou až ráno daného dne. A Mane nemá auto, aby se někam dokázal rychle dostat.

Vzhledem k výše uvedenému je pro něho práce na naší stavbě výhra v loterii: už přes rok má zajištěný stabilní příjem za 5 hodin práce (a tedy současně dost času na vyjížďky na kole), placené přesčasy, různorodou pracovní náplň, slušné zacházení, a to vše kilometr od domu, kde přespává. Když se k tomu ještě připočtou občasné dary, jako např. starý monitor a TV (to jsme ještě nevěděli, že nemá elektřinu), pár kusů nádobí (nevěděli jsme, že nemá vařič ani tekoucí vodu), anebo pivo (jednoznačně nejvítanější dárek, ale musí být dobře vychlazené), jde o splněný sen. Na druhou stranu, i my si můžeme gratulovat k tak spolehlivé a výkonné pracovní síle. Mane je totiž lidským zosobněním mravence – se svými cca 50 kg unese mnohonásobně víc, než kolik sám váží, což naplno vyniklo při nedávném přemísťování obřích balvanů. 

Ale zpátky k sociální podpoře. Zdejší chudí prý nedostávají žádné finanční příspěvky, pouze měsíční naturální dávky: cizrnu, čočku, případně další luštěniny, rýži, konzervovanou zeleninu, olejovky a trvanlivé mléko; každého typu potraviny tak 3 – 4 balení. Na cukr, kávu, čaj, pitnou vodu, anebo mléčné výrobky dávky nepamatují. Drsné, co?
_______________
*) Ve španělštině jsou dvě předposlední písmena přehozená, tedy UCRANIA.

Také některé známé zkratky jsou ve španělštině doslova „opačně“, např. NATO = OTAN, EU = UE, anebo AIDS = SIDA.

Víc o zkratkách příště. 

Takhle jsem to v životě nedělal!
By in

Takhle jsem to v životě nedělal!

Mane je svým způsobem tvrdohlavý chlap a některé dny s ním svádíme – tedy hlavně Vr. – urputné diskuse jak se co bude dělat. Mane má zažité zdejší pracovní postupy připomínající často víc než Evropu spíš Afriku – ta je ostatně zeměpisně mnohem blíž. Pro Vr. je proto někdy nesmírně obtížné – a pro mě jako ženu zhola nemožné – přesvědčit ho o maličko sofistikovanějším, méně pracném a daleko efektivnějším způsobu provedení některých stavebních prací. To pak chodí po stavbě a brblá, že takhle to nikdy v životě nedělal.

Namátkou: na Lanzarote se odnepaměti všechno nosí v rukou či na ramenou. Proto donutit Maneho, aby k přemísťování těžkých břemen jako jsou např. pytle s cementem, betonové bloky, či krabice s dlaždicemi používal kolečko, se už před dlouhou dobou ukázalo jako naprosto neprůchodné. Nakonec jsme to vzdali a necháváme ho, aby ty tuny materiálů přenášel „ručně“ (tedy mnohem pomaleji a nadřel se u toho jako kůň).

Stejně tak při vyměřování čehokoli vždy Mane neústupně trvá na tom, že si pro dosažení „dokonalého výsledku“ musí provázkem vyznačit spodní linii. Činnost „měření“ považuje za svůj majstrštyk a má-li příležitost, promění ji v působivou „one man show“ spočívající v mnohonásobném přeměřování jednoho a téhož, zběsilém pobíhání mezi dvěma měřenými body a opakovaném přikládání rovnováhy, aby zeď/chodník/příkop byly co nejrovnější. Toto je výsledek jeho posledního měření…
Ovšem Mane byl – na rozdíl od Vr. – se svou prací spokojen 🤣. 

Pozn.: Odpověď na dotazy, proč se v poslední době stylizuju do Sandokana, je jednoduchá: maximálním zakrytím těla se chráníme proti oblakům prachu zvířeným při úpravách okolí domu.

Návštěva hrnčířské dílny
By in

Návštěva hrnčířské dílny

Včera jsem se vydala navštívit hrnčíře Aquilina – viz minulý příspěvek – v jeho dílně. Rukodělná tvůrčí činnost všeho druhu mě totiž velmi zajímá a s tvorbou keramiky nemám zatím žádné zkušenosti. Když jsem na polní cestě před malým starobylým stavením vystoupila z auta a ušla asi deset kroků, takže Dacia přestala být útočištěm pro případ nejvyšší nouze, vyřítila se ze dveří dílny směrem ke mně obluda o velikosti telete se srstí nápadně připomínající hyenu skvrnitou. Propadla jsem panice a můj zoufalý řev se začal rozléhat údolím s takovou intenzitou, že na silnici zabrzdila dvě auta s turisty. Vzápětí vyšel z dílny Aquilino a začal mě stylem všech majitelů psů chlácholit, že „pejsek“ je „hodný“ a chce si „jenom hrát“.

Kromě psa miluje Aquilino ještě svou motorku a přítelkyni Fionu, která je taky keramička. Fiona má v dílně velkou pec na plyn, ve které ale Aquilino kvůli autentičnosti své nádoby nevypaluje – cožpak neolitičtí umělci znali plyn? 😆 Jeho pec na dřevo stojí zhruba 500 metrů od dílny ve svahu sopky La Corona a připomíná jakési kamenné iglů. 

Aquilino mi ochotně předvedl, jakým způsobem vznikají nádoby bez použití hrnčířského kruhu. V jeho podání to vypadalo jako jedna z nejjednodušších činností na světě. K mé velké radosti mi taky prozradil, že pořádá kurzy keramiky pro laické zájemce. A ještě, že kromě jiného vyrábí taky zahradní trpaslíky. Trpaslík může mít namísto klobouku sopku a uvnitř zadku ohniště. A pokud majitel projeví zájem, může mít trpaslík i jeho tvář 🤣. 

Pozn.: Španělsky se trpaslík řekne „gnomo“ a Aquilino mě na můj dotaz ujistil, že význam toho slova je veskrze pozitivní. To znamená, že při zítřejší debatě s Manem o válce na Ukrajině – která bezesporu přijde na přetřes tak jako každý den – zase nebudu vědět, jak označit toho zločinnýho skřeta. 

Keramika z doby neolitu
By in

Keramika z doby neolitu

Díky „byznysu“ s paletami jsme se mimo jiné seznámili s několika zdejšími hrnčíři, kteří si palety odváželi ve velkém jako topivo pro své pece. Taky s „otcem“ lanzarotských hrnčířů a nejznámějším z nich. Jmenuje se Aquilino, má dílnu poblíž vesničky Ye a vyrábí keramiku stejným způsobem jako se vyráběla už v neolitu. Na Kanárských ostrovech má tento typ keramiky historii dlouhou 3 000 let. Sám Aquilino díky svým dlouhým vlasům vypadá taky trochu jako člověk z doby neolitu. Za surovinu používá výhradně místní sopečnou zeminu (spíš prach), kterou po prosetí smísí s vodou – případně rudým či černým sopečným prachem kvůli dosažení specifické barvy – a vlastnoručně uhněte.

V roce 2015 získal zdejší prestižní titul „Umělec roku“ a byl o něm natočen německý dokument.

Většina keramiky, kterou ve své dílně vyrobí, je určena pro trhy v různých městečcích, navštěvovaných téměř výhradně turisty. Jelikož se jedná vesměs o robustní mísy, džbány a tvary různých mořských lastur – tedy v žádném případě ne o suvenýry miniaturních rozměrů – a 99 % turistů cestuje leteckou dopravou, docela by nás zajímalo, kolik výrobků prodá. 

Vzhledem k mimořádnému zájmu – až úprku  – místních hrnčířů pro palety – potažmo dřevo, které pro své pece potřebují neustále, nás s Vr. překvapuje, že zatím zřejmě nikdo z nich nezjistil (ani nepátral po tom), že tady existuje firma zbavující se „za odvoz“ použitých a poškozených palet po náklaďácích. Jinak by se přece obrátili přímo na ni tak, jako jsme to udělali my…

Kam s ním?
By in

Kam s ním?

Na Ukrajině už týden zuří válka. Obvyklý pozdrav Ahoj, jak se máš? teď následuje spontánní: Válka na Ukrajině je tragédie, že?

Otázka v titulku, se tentokrát týká písku, kterého jsme zatím z prostoru před domem už vykopali přes 12 m3. Ukládáme ho do obřích stavebních pytlů a všimněte si, přátelé, důmyslného systému zavěšení, který vymyslel Vr., aby bylo vykládání koleček co nejjednodušší. To množství zřejmě zdaleka není konečné.

Pro místní podnikatele velmi výnosný byznys: písek jsme před časem regulérně zakoupili včetně dopravy. A teď  jsme ho nechali odvézt zpátky a za jeho dopravu a uložení na původní místo v lomu zaplatili podruhé. Zakázka snů, nemyslíte?