Červenec 2019 – Jednosměrná letenka na Lanzarote

Veškerý náš movitý majetek je teď ve dvou kufrech v autě a v krabicích ve skladu. Jasně, máme taky nějaké peníze na účtech, ale co je docela podstatné – nemáme momentálně žádný prostor, kam bychom mohli své věci složit. Pro lidi, kteří až dosud vždycky měli nějaký dům či aspoň byt, je to úplně neznámý a dost divný pocit.

4. července: Vyčerpaní a i jinak po všech stránkách zdevastovaní vyrážíme směrem na Klatovy, ač bychom ze všeho nejraději zalezli do postele a strávili v ní několik dní (spaním).

7. července: Po trase Salzburg, Berchtesgaden, Innsbruck a Vaduz se přesouváme k Altdorfu, známému díky švýcarskému lidovému hrdinovi Vilému Tellovi a z výšky si prohlížíme i památnou louku Rütli, na které kdysi vzniklo Švýcarsko.

8. července: Z Zermattu vyrážíme fungl novou, až nemorálně drahou lanovkou na nejvyšší stanici v Evropě (3 883 m). Ale zato máme možnost vidět, že 4 kabiny lanovky jsou osázeny blýskavými krystaly Swarovski, no neberte to! (-:

Máme štěstí na počasí, výhledy na Matterhorn jsou skvostné. Zermatt, lanovky i vyhlídkové vlaky v okolí Matterhornu jsou plné Asiatů a tomu odpovídají i nápisy a instruktážní hlášení v japonštině a možná mandarínštině…?

Přátelé, řeknu vám to na rovinu: posledních pár dnů bylo opravdu hustých! Kvůli nefunkčním elektronickým systémům státních úřadů, a pojišťoven, mylným informacím nepostižitelných pracovníků helpdesků, liknavosti příslušných úředníků v kombinaci s jejich často absolutní nekompetentností jsme se v posledních několika dnech několikrát ocitli na pokraji fyzického i psychického kolapsu. Nemluvě o balení posledních krabic, do kterých už jsme ve spěchu házeli hlava nehlava všechny zbývající – a tudíž neroztříděné – věci, ale tu agónii pravděpodobně všichni, co jste se kdy stěhovali, dobře znáte.

A ještě k tomu ty vedra … Původně jsme každému říkali, že se na Kanárské ostrovy stěhujeme za teplem a sluncem, ale teď to paradoxně vypadá, že odcházíme spíš za chladnějším počasím než jaké panuje v současné době ve střední Evropě (-:

Jelikož jsme však s Vráťou už lety prověřený tým pro náročné operace, zvládli jsme to! Dnes v 13.00 se za krabicemi s veškerým naším movitým majetkem zavřely dveře náklaďáku, který je odveze do nějakého skladu neznámo kde. Tam přečkají 2 měsíce než se přeloží do přepravního kontejneru. Nám zůstaly pouze 2 kufry s oblečením, nejnutnější kosmetikou, cestovní elektronikou, nějakou četbou a pár dalšími věcmi, se kterými se vydáme na dvouměsíční toulky po Evropě, abychom nějak přečkali čas, který zbývá do našeho konečného odletu.

Pro ty, kterým vrtá v hlavě, proč jsme vlastně neuskutečnili náš původní plán převézt si „svých pár švestek“ vypůjčeným náklaďákem, pár slov na vysvětlenou: trajekt Huelva/Cádiz – Arrecife stojí pro nákladní auto téměř 3 000 Eur. Vzhledem k tomu, že trvá přes 30 hodin, asi bychom si chtěli přikoupit kajutu, která by nás přišla dalších 3 000 Eur (ne, opravdu jsem se nespletla v počtu nul (-: ). Připočtete-li ještě cenu pronájmu náklaďáku na 10 – 14 dnů, noclehy během cesty, naftu, dálniční poplatky a případné riziko vykradení náklaďáku, nejspíš byste došli ke stejnému závěru jako my.

Naše Grand Tour začíná

Vystěhovat se není pro slabý...