Od dnešního poledne je náš dům chráněn proti nezvaným návštěvníkům všeho druhu a vybaven čidly pohybu, nárazu, sirénou, kamerou, napojením na policii, domácí centrálou, která případně zavolá i rychlou pomoc či hasiče, a několika digitálními klíči. Proti čemu náš dům chráněn není, jsou naše vlastní omyly, roztržitost a bezmyšlenkovitost při ovládání bezpečnostního systému, které se nám přinejmenším v prvních dnech asi párkrát přihodí (stejně tak jako před lety v domě v Česku) a které možná – díky siréně – zpestří zdejší ospalý život i sousedům 😃.
Bezpečnostní agentura nám taky prozradila jedno důležité a praktické zaklínadlo, které ve Španělsku existuje a o jehož existenci jsme do této chvíle netušili: pokud vám nějaká firma telefonicky či emailem zasílá nabídky, o které nestojíte, a vy se chcete jednou provždy zbavit jejího obtěžování, stačí říct, že si přejete být zařazeni do seznamu „Robinson“ – ano, inspirováno trosečníkem Robinsonem Crusoe – a tím máte (prý) od uvedené firmy jednou provždy pokoj. Teď jen čekáme, až se někdo ozve s nějakou senzační, jedinečnou, exkluzívní, časově omezenou či bezkonkurenční nabídkou (což určitě dlouho nepotrvá) a my budeme moci vyzkoušet, jak toto španělské „abrakadabra“ funguje 😃.
Východním směrem leží údajně nejkrásnější pláž Papagayo, která je však poměrně malá a vzhledem ke své pověsti navštěvovaná víc než ostatní v této části ostrova (které jsou však minimálně stejně krásné a navíc větší). Jelikož celá oblast je součástí přírodního parku Los Ajaches, vede sem (možná záměrně) jen velmi mizerná polní cesta a donedávna se v budce u cesty vybíralo vstupné ve výši 3 Euro/auto. Případnou romantiku zde tudíž zažijete nejspíš když zrovna prší (zhruba 3 – 4 dny v roce). 
Famara je překrásná zlatavá pláž rozkládající se v dlouhém zálivu na severozápadním pobřeží ostrova, valí se na ni jedna velká vlna za druhou, a je lemována hradbou nejvyšších útesů na ostrově. Středisko Famara a Caleta de Famara je určeno zejména milovníkům surfingu a kitesurfingu. Všichni ostatní by nejspíš měli problém snášet déle než jeden den prakticky nikdy neustávající burácení oceánu a vichr vanoucí z moře a zvedající mračna jemného písku, který vám bičuje tváře a zasypává oči, nos i ústa. V pravoúhle se křižujících ulicích tu stojí řady zdánlivě luxusních půlkruhových vil. Ty nejblíž k oceánu jsou při bližším pohledu buď už z poloviny pohřbené v písku či polorozpadlé, protože neobydlené, případně obojí.
Směrem k nejseverněji položenému městečku Órzola je přímo při silnici uprostřed lávových skalek ještě několik miniaturních pláží a současně lagun s bílým pískem. Jsou mimořádně romantické, fotogenické a zatím ne moc navštěvované (pomineme-li občasné vylodění imigrantů). 
… já vím, že to pro mnoho z vás stále není úplně aktuální, ale pokud časem vyrazíte na Lanzarote a pokud se opravdu budete chtít pouze koupat, pak nejspíš skončíte v jednom z níže uvedených rezortů. A tady vás chci, přátelé, upozornit, abyste brali následující „hodnocení“ jako absolutně neobjektivní soukromý názor VráJi.
Costa Tequise ležící severně od hlavního města Arrecife je dle našeho názoru nejpěknější rezort, jak co se týče rozmanitosti typů ubytování, tak jejich estetického vzhledu. Restaurace, obchody a zábavní podniky organicky zapadají do konceptu tohoto prázdninového městečka, takže celek působí poměrně harmonicky. Je tu několik menších pláží se zlatavým pískem obklopeným černými vulkanickými skalkami, které tvoří také dno zálivů. V důsledku toho je umělecký dojem za odlivu spíš podprůměrný.
pronájmu. V několika zátokách je několik pláží s tmavě béžovým pískem. Ta poslední je krásně dlouhá a rozlehlá a její velká část je vyhrazena psům (na většinu ostatních zdejších pláží mají psi naopak vstup zakázán a všichni to dodržují). Dalo by se říct, že skoro ideál… nebýt bezprostřední blízkosti přistávací dráhy, která až donedávna byla velmi vytížená. Dnes je sice na pláži povětšinou krásný klid, ale doba, kdy nebe opět ovládnou letadla, není zřejmě daleko. Zajít se sem občas podívat na stroje přistávající z moře těsně nad vaší hlavou, je opravdu super zážitek.
Puerto del Carmen má pravděpodobně své nejlepší časy za sebou. Některé části jsou celkem hezké, ale obecně se jedná o velmi hustou zástavbu složenou většinou z apartmánových komplexů, z nichž mnohé už by naléhavě potřebovaly zrenovovat, dalších úplně vybydlených – včetně opuštěného a chátrajícího nákupního centra – nespočet hospůdek a bister zaměřených hlavně na anglickou nižší střední třídu – a tudíž často diskutabilní kvality a dost hlučných. Kromě toho je zde několik kilometrů dlouhá pobřežní promenáda lemovaná 
značkovými obchody, kde se bez problému zbavíte jakéhokoli množství nadbytečných Eur a na západním konci rezortu jedna z nejvyhlášenějších zdejších restaurací El Toro specializující se na pečená masa a bifteky. Poblíž rezortu je zábavní centrum Texas Rancho Park, které vám spousta místních obyvatel vřele doporučí k návštěvě, ale kde jsme my s Vr. nebyli, neboť podobné atrakce nemilujeme. Jen z doslechu tedy víme, že tam jsou (anebo spíš bývali?) mimo jiné také cvičení papoušci a lachtani.