Červenec 2021 – Jednosměrná letenka na Lanzarote

Život před kolaudací...

Kolaudace domu je v provincii Haría velikým mezníkem v životě stavebníka.

Před ní musíte vše podřídit tomu, aby váš dům byl zkolaudován. V případě, že chcete některé věci v domě a jeho okolí udělat jinak, než podle schváleného projektu (což je díky zdejší v mnoha ohledech nesmyslné normativě prakticky vždycky ) musíte – často s vynaložením obrovského úsilí a mimořádného důvtipu – vytvořit různé kamufláže a maskování, které skryjí, jak to bude vypadat v konečné podobě. A jakmile za pracovníkem stavebního úřadu zaklapnou dveře, můžete se pustit do přestavby domu podle svých představ. Dělá to tady tak každý a uvedený postup je veřejným tajemstvím… a současně dalším dokladem toho, jak vehementně a zbytečně si tady lidi navzájem komplikují život.

K nejrůznějšímu – často velmi sofistikovanému a rozsáhlému – maskování se tady hojně používají palety. Místní firma zabývající se obchodováním s částečně poškozenými paletami nepochybně prosperuje, protože do jejího areálu se den co den sjíždějí všichni, co chtějí něco zamaskovat a odvážejí je po náklaďácích… my taky. Jakmile sousedi spatří na vašem pozemku palety, všem je hned jasné o co jde, a nějaký čas pak veškeré konverzace začínají zhruba takto: „Dobrý den sousede, co to vidím! Připravujete kamufláž pro kolaudaci, že? Garáže, anebo bazénu?“

A ještě příklad mistrného zamaskování již hotového bazénu, na který náš soused nedostal stavební povolení. Holt: KDO UMÍ, TEN UMÍ.

25Čvc

By Jitkain Příspěvky

Base camp Mont Everest

Tak jsme se, přátelé, ofrňovali nad počasím v Česku, netuše, co nás čeká po příletu domů. Sever Kanárských ostrovů – kam patří i Lanzarote – sužoval přechod hned několika front mimořádně nízké oblačnosti, takže my „na horách“ 😃 jsme se chvílemi ocitali v mlze a bičováni vichry o síle uragánu s poryvy, které by porazily dospělého člověka a každopádně dokážou odnést plný odpadkový koš či krabici s vyřazenými časopisy na opačný konec pozemku. Silné větry tady občas vanou, letos už to ale s přestávkami trvá skoro dva měsíce, což je příliš i na ostřílené domorodce, kteří se netají tím, že už je věčné vichry „nebaví“, protože měly skončit nejpozději v červnu. Dokonce se tady začínají probírat otázky globální změny počasí, což je na místní poměry hodně sofistikované téma. Nás s Vr. zase aktuální počasí inspirovalo k diskusím, zda vůbec budovat venkovní kuchyň anebo ne. V posledních dnech – a ještě spíš nocích, kdy nám nad hlavami hvízdá vichřice – si totiž občas připadáme spíš jako v base campu pod Mont Everestem, než na subtropickém ostrově, kam se jezdí za sluncem a koupáním.

23Čvc

By Jitkain Příspěvky

V červenci přece nikdy neprší!!!

Tímto rozhořčeným výkřikem končila poslední z mnoha esemesek, kterými jsme si s naším elektrikářem – my v Praze, on na Lanzarote – postupně vyjasňovali, co se vlastně přihodilo…

Totiž hned druhou noc poté, co jsme odletěli do Prahy, nám zhruba o půlnoci bezpečnostní systém zahlásil přerušení dodávky elektrického proudu v domě. Pár hodin jsme tomu nepřikládali žádnou důležitost, když ale elektřina v poledne dalšího dne stále ještě nešla, začali jsme postupně propadat lehké nervozitě, jelikož za celé dva uplynulé roky se v Maguezu nikdy nic podobného nestalo. Pravidelné informační esemesky bezpečnostní agentury o tom, že záložní baterie slábne, nás taky zrovna neuklidňovaly a když jsme zavolali sousedovi a ten nás ujistil, že jemu elektřina funguje, začalo být jasné, že máme problém. Naivně jsme předpokládali, že bezpečnostní služba situaci vyřeší: pošle technika zkontrolovat co se děje, anebo tak něco, a to pokud možno okamžitě, než se ta zatracená baterie úplně vybije. Pracovnice helpdesku (anebo možná spíš chatbot) v Madridu nás však vyvedl(a) z omylu a několikrát nám zopakova(a), že ve smlouvě je jasně uvedeno, že povinnost zajistit, aby fungovala elektřina, má klient – tedy my. Mezitím baterie už úplně umřela, a tak jsme se vzápětí dozvěděli další nemilou informaci: že poskytování služeb bezpečnostní agentury je přerušeno do doby, než si zajistíme obnovení dodávky elektrického proudu do domu. Dobré, že?

Nakonec se ukázalo, že se nejedná o žádný sofistikovaný pokus nějakého místního zlodějského gangu odstavit náš alarm proto, aby některou z příštích nocí vnikl do našeho domu a ukradl několik stovek cédéček rockových kapel z 80. a 90. let, pár slovníků a tři elektrická kola, což je asi to nejcennější, co v domě máme. Skutečnost byla daleko prostší: nad Maguezem se o noc dřív přehnala apokalyptická průtrž mračen, voda zatekla do venkovní rozvodné skříně a způsobila zkrat všech okruhů v domě.

21Čvc

By Jitkain Příspěvky

Po dvou letech...

… jsme strávili několik dnů v Česku. Hlavními důvody návštěvy bylo absolvovat zevrubná zdravotní vyšetření, setkat se s nejbližší rodinou a vidět čerstvě narozenou vnučku. První tři body programu jsme úspěšně zvládli, jinak ale byly naše dojmy z bývalé domoviny hodně rozpačité.
Vráťa: První, co mi po příjezdu přišlo na mysl, byly vzpomínky na kamarády, kteří odešli z Česka, a na otázku: „Jak se ti žije v cizině“ spontánně odpovídali: „Je to můj domov“ a začali vypočítávat, proč neuvažují o návratu a bez čeho už si nedovedou život představit. Často byly mezi zásadními důvody slunce, moře, celkově pohodová atmosféra místa a klidnější životní tempo. Na rozdíl od některých lidí, kterým se nechtělo uvěřit, že by Čech mohl být šťastný někde jinde, než kde se narodil, já jim to věřil. Jen jsem netušil, že to může být tak snadné a rychlé…

Jitka: Musím předeslat, že to, jak na nás bude po pouhých dvou letech strávených mimo působit prostředí, ve kterém jsme prožili prakticky celý život, jsme vůbec nečekali. Krajina nám připadala nijaká, zeleň nadměrně rozbujelá a neupravená, počasí pošmourné, zástavby i dopravních prostředků nějak příliš mnoho, množství billboardů na každém kroku nás doslova šokovalo, rušný provoz a zácpy nás znervózňovaly, množství lidí bez rozestupů a roušek zneklidňovalo, absence dalekých horizontů deprimovala. Tolik hluku, nepořádku a odpadků, tolik obřích logistických skladů, tolik spěchu a neskrývané bezohlednosti, tolik rozšlapaných psích lejn… Navíc, nikde v dohledu žádná sopka ani moře 😀.

K tomu určité tápání při některých běžných činnostech: zapomněli jsme, kam jede který autobus, nevěděli, kde si koupit jízdenku, ve kterém regálu najít tatarskou omáčku, či kde je nejbližší stanoviště taxi. Jasně, stejné maličkosti řešíme všichni na každé dovolené, jenže tady jsme ještě před nedávnem žili, takže nás nenapadlo, že to najednou pro nás bude cizí svět… i co se týče lékařů. Většinu vyšetření jsme nakonec museli absolvovat u nových, protože ti „naši“ na klinikách už nepracovali.

Třetí den jsme se oba shodli, že v Česku nemůžeme volně dýchat, padá na nás smutek, stýská se nám po Lanzarote, a tak nějak vůbec nevíme, co si počít.

Procedura odbavení na letišti v Arrecife a posléze průchod letištní kontrolou v Praze byla kapitola sama o sobě: v Arrecife jsme nasedali do letadla totálně vystresovaní z nejistoty, co se odehraje po příletu do Prahy, protože v důsledku neustálých změn pravidel pro přicestování jsme sice měli certifikát o plném očkování (ten ale nikoho nezajímal), ale naopak jsme neměli některé jiné vyžadované doklady. Na letišti v Praze jsme se ale – v tomto případě naštěstí (!) – setkali s tak okatým nezájmem o předložení jakéhokoli dokladu o bezinfekčnosti, že to bylo až zarážející.

16Čvc

By Jitkain Příspěvky

Nobelovy ceny pro Španělsko

Španělé získali do dnešního dne celkem 8 Nobelových cen – 6 za literaturu a 2 za medicínu. Nenásilně to ilustruje skutečnost, že tento národ se obecně vyznačuje spíš velkou výřečností, zatímco exaktnost mu tolik vlastní není.

Pokud vás zajímají jednotlivá jména a obor, zde jsou:
José Echegaray (1904 za literaturu)
Santiago Ramón y Cajal (1906 za medicínu)
Jacinto Benavente (1922 za literaturu)
Juan Ramón Jiménez (1956 za literaturu)
Severo Ochoa (1959 za fyziologii) – na úvodní fotografii
Vicente Aleixandre (1977 za literaturu)
Camilo José Cela (1977 za literaturu)
Mario Vargas Llosa (2010 za literaturu)

O každém ze dvou laureátů Nobelovy ceny za medicínu a fyziologii byl natočen životopisný film. Že žádný z osmi laureátů nepochází z Lanzarote ani jiného Kanárského ostrova asi nijak nepřekvapuje.

Co se týče absolutního počtu ocenění, nejvíce Nobelových cen získaly dosud USA (390), Velká Británie (134) a Německo (109).

13Čvc

By Jitkain Příspěvky

Přívětivý a přátelský

Patřím k lidem, co nemají rádi hřbitovy a vše, co s nimi souvisí. Na ten místní v Haría jsme zavítali až teď – po dvou letech života na ostrově – a jen proto, že jsme náhodou na kolech projížděli kolem. A musím říct, že jsme oba s Vr. byli hodně překvapení, místní hřbitov totiž nemá ani smutnou, ani patetickou, ani nostalgickou atmosféru; je přesně takový, jak říká název článku. Většinu tvoří kolumbárium a na náhrobních kamenech jsou v naprosté většině celoplošné fotografie zesnulých na pozadí krajiny, anebo koláže poskládané z toho, co měli nebožtíci rádi, či jakým činnostem se s oblibou věnovali (např. stará dodávka, pes, koza, rybaření atd.). Asi nejvýstižněji by se dojem z návštěvy hřbitova dal přirovnat k listování rodinnými alby.

Při procházení jednotlivých uliček vás dříve či později napadne, že zatímco zaživa spolu leckteří sousedé moc dobře nevycházejí, na místě posledního spočinutí máte pocit, že jste se nachomýtli k tomu nejpřátelštějšímu setkání usměvavých staříků pod sluncem. Na náhrobcích je kromě jména uvedeno jen datum úmrtí a kolika let se daný člověk dožil. A znovu se ukazuje, jak dobře jsme si vybrali místo pro poslední třetinu života – většina lidí se tady dožívá mezi 85 – 99 lety.
_____
Pozn.: D.E.P. znamená „descanse en paz“, nebo-li odpočívej v pokoji, totéž co anglická zkratka RIP.

11Čvc

By Jitkain Příspěvky

Stále stejný scénář

Podařilo se nám sehnat dalšího kameníka, už třetího v pořadí. Kameníci jsou zde vysoce nedostatkovou profesí a zákazníci se o ně přetahují. Tento je „umělec“, což se projevuje tím, že bere za práci o 5 € na hodinu víc, během dne mu volávají a v práci ho vyrušují další a další zájemci, a bydlí v hodně alternativním obydlí. Ačkoli působí dojmem na zdejší poměry chytrého člověka, opakoval se včera úplně stejný scénář, jako v minulosti už několikrát: poté, co dokončil jednu z vysokých zídek, upozornil nás, že v období dešťů zídka vodu nasměruje na zeď domu a podmáčí ho 🤢. Na náš povzdech, jaká škoda, že si toto nebezpečí uvědomil až teď, protože nebylo nic jednoduššího než do základu položit odvodňovací trubku, se s milým úsměvem, ale rázně ohradil, že ho to, samozřejmě, napadlo hned jak viděl sklon svahu a terénní vlnu, ale nechtěl nám do toho mluvit, když jsme sami nic nenavrhli. Ale teď, když zídka už stojí, nedá mu to, aby nás na budoucí problémy – které nás zcela jistě čekají – aspoň neupozornil… No nezabili byste je???

Tady totiž nikdo nemá ani špetku koncepčního myšlení, panuje tu názor, že trocha vody ničemu neuškodí, no a i kdyby, tak se to všechno zbourá a postaví o kousek dál. Takže, v čem je problém? Navíc, náš nový kameník má příbytek takového druhu, že i kdyby mu ho voda celý promáčela či dokonce spláchla, prakticky žádnou škodu neutrpí 😆.

08Čvc

By Jitkain Příspěvky

Sen o návratu

Téměř všechny přistěhovalce na Lanzarote spojuje sentimentální sen o tom, že se „jednou“ vrátí do rodné země. Nutno podotknout, že je to sen zcela nekonkrétní a nikdo nepodniká sebemenší kroky k tomu, aby jej uskutečnil. Všichni vám navíc řeknou, že na rozdíl od jejich země původu je tady – rozuměj na Lanzarote – nulová kriminalita, žádná inflace, skvělá životní úroveň i zdravotnictví (nepocházejí z Česka 😊), výrazně vyšší šance dětí na vzdělání a úspěšné uplatnění v životě, prostě všechno naprosto skvělé, ale… Nejvíc se stýská Latinoameričanům. Když s nimi nakousnete toto téma, čokoládové oči jim zvlhnou dávnými vzpomínkami z dětství a vy vidíte, že hledí někam do nitra své duše. Chybí jim tady zvláštní magická atmosféra, vůně, barvy, temperament a tóny Latinské Ameriky. Tak trochu jim rozumím, protože jsem kouzlu té části světa propadla taky a i mně se občas stýská, byť jsem se tam nenarodila. Faktem ale je, že pokud už odsud někdo odchází, bývají to nejspíš Italové, Němci či Britové, Latinoameričané se nevracejí zpátky prakticky nikdy. Navíc díky téměř či zcela neexistujícím systémům důchodového zabezpečení v mnoha latinskoamerických zemích spousta zdejších přistěhovalců podporuje své příbuzné – nejčastěji rodiče – „tam doma“ a každý měsíc jim na účet posílá peníze na živobytí. (Čímž paradoxně přijdou o sociální almužnu i ti, co by na ni případně měli nárok, protože příchozí platby lze velmi jednoduše dokladovat.)

05Čvc

By Jitkain Příspěvky

Náš dům - mezinárodní projekt

Abyste si, přátelé, nemysleli, že náš dům je jen bezvýznamný počin lokálního významu v jedné zapadlé vesnici nejsevernějšího z Kanárských ostrovů, musíme věci uvést na pravou míru a netřeba být přehnaně skromný. Pokud se na to podíváte ze správného úhlu, dá se říct, že je to – minimálně v měřítku Lanzarote – možná jeden z nejvýznamnějších mezinárodních projektů, které se tady v posledních letech uskutečnily. x)

Posudte sami: vznikl z popudu českých investorů ve spolupráci se španělským architektem, přičemž na úplném začátku stála uruguajská realitní makléřka, která zprostředkovala koupi pozemku. Na samotné realizaci se pak podílela řada dalších národností. Zedníci pocházeli kromě Lanzarote a Galicie ještě z Maroka, Ruska, Panamy a Dominikánské republiky. První kameník byl Kolumbijec, druhý Peruánec. Instalatéra jsme vybírali mezi Rumunem a Argentincem. Dveře montoval Bulhar, sádrokartony Portugalec a střešní okna Němec. Jeden ze zaměstnanců firmy instalující elektrické rozvody byl Čech, což se zjistilo až poté, co si s Vr. zkoušeli vysvětlit detaily nejprve španělsky, anglicky a polsky. Chybějící nástroje nám zpravidla půjčovali Brazilci pracující u souseda. Mnoha cennými radami a skladovými prostory ve vlastní garáži přispěl soused Mário z Venezuely.

Kovovou bránu měl původně svařit kovář z Ekvádoru, ale když nám zaslal cenovou nabídku, rozhodl Vr., že nějakou provizorní pro kolaudaci vyrobí sám… a myslím, že zeměpisný původ autora je na brance na první pohled vidět 😃. Když ji poprvé spatřil náš pomocný dělník pro všechno Mane, málem to s ním seklo a pak se jen zeptal, zda je to finální verze anebo provizorium. Tak nevíme, zda se mu tak úplně líbila… 😂

__________
x) Pozn.: jazykový poradce Vr. je toho názoru, že přiléhavěji by znělo „byly spatlány“…

03Čvc

By Jitkain Příspěvky

Fotogalerie Ironman 2021 & Maguez zblízka

Úsek cyklotrasy, který vidíme z terasy
První závodník s víc než 10ti minutovým náskokem

Obyvatele Maguezu Ironman evidentně moc nevzrušuje, fanoušků bylo poskrovnu…

Vítězem Ironman Lanzarote 2021 se stal Němec Andi Boecherer, kterému se podařilo zvládnout všechny tři disciplíny v čase 8:43.

A pokud byste někdo měli chuť tento závod také absolvovat, zápisné činí 600 €.