Oni si s tím nějak poradí...
By in

Oni si s tím nějak poradí...

Zdolávání sopek není vůbec nic proti zdolávání jednotlivých etap stavebních příprav, které by měly vést k realizaci našeho vytouženého domu.

Konečně jsme obdrželi první část finální projektové dokumentace. Očekávali jsme, že nám poskytne odpovědi na některé z otázek, které Vr. dlouhodobě nemůže z architekta vypáčit, ale opak je pravdou. Po pečlivém prostudování všech dokumentů se ukázalo, že je v nich všechno možné, jen ne množství a parametry materiálů. A poslední strana obsahuje velkou cifru 701 Eur. Nejdřív jsme usoudili, že je to asi cena za 1 m2 základů, pak jsme se odhodlali zeptat, a dozvěděli se, že “ je to ryze abstraktní suma, která vůbec nic neznamená“ 😊.

Dále nás rozladilo, že architekt – poté, co celé měsíce odmítal diskuse o detailech oken a dveří s argumentem, že v pravý čas všechno doladíme – do projektové dokumentace zapracoval typ dveří, který se nám nelíbí, okenní rámy v barvě, kterou nechceme, a některé okenní tabule rozčlenil podle svého na menší. Když jsme se pídili po důvodech, dozvěděli jsme se pro nás zcela novou a šokující informaci: v provincii Haría jsou povoleny jen 3 barvy dveří (i interiérových) a okenních rámů: bílá, zelená a kaštanově hnědá 🤢.

A taky jsme pochopili, že některé věci jsou podstatně jinak než v Česku. Např. v projektu musí být přesně stanoveno umístění pračky (výmluva, že nebudete mít pračku neobstojí, je to povinné vybavení domu). K našemu překvapení ale např. rozvody vody a elektřiny součástí projektové dokumentace vůbec nejsou! a nikoho tedy nezajímají. Architekt naše představy o zásuvkách a vypínačích odbyl slovy, že „oni si s tím při stavbě nějak poradí“… 😊  

Karneval a calima
By in

Karneval a calima

15. února začala na Kanárských ostrovech karnevalová sezóna, která trvá měsíc, protože každý ostrov a každé městečko si chce užít svých vlastních 15 minut slávy – rozuměj svůj vlastní karnevalový rej a hlavně slavnostní průvod masek – aniž by jej v ten den zastínilo jiné město. Proto existuje přesný harmonogram událostí pro každý den. Karnevalové kostýmy a masky se nesou v duchu různých témat: konkrétně v Arrecife jsou to letos „komiksoví hrdinové“, v Puerto del Carmen „lví král“ v Playa Blanca „džungle“ v Costa Teguise „magická Indie“, v Haría „20. léta minulého století“, v Tinajo „vůně Orientu“, v San Bartolomé „piráti“ atd. Spousta lidí využívá období karnevalu k tomu, aby na čas odložili civilní šaty a chodí v kostýmech celé dny, i na nákup 😊.

Karneval končí tzv. „pohřbem sardinky“ symbolizujícím konec období nevázanosti, divokých vášní a neřestí a očistným ohněm, po němž následuje návrat do běžného života. Není asi potřeba dodávat, že během karnevalových slavností se zastaví veškerý pracovní rytmus neohrožující život a tudíž – jak jinak – i chod naší architektonické kanceláře. Abychom nebyli na pochybách, náš architekt nám dokonce zaslal email s informací, že vzhledem k souběhu karnevalu s plánovaným termínem dokončení našeho projektu se termín o 2 týdny posune, protože většina pracovníků kanceláře si bere dovolenou na přípravu kostýmů a nácvik tanečních kreací do průvodu masek. Takže jsme pochopili, že karneval je tady něco jako  „vyšší moc“ 😊.

Ovšem nikdo nepředpokládal, že letošní karneval zastíní něco ještě mocnějšího, a to „calima“, jak se tady říká mlze tvořené pískem ve vzduchu. Uvedený jev vzniká tehdy, když vítr namísto standardního proudění od severu jednou za čas změní směr a začne vát od východu z Maroka. To se pak zvednou obrovská mračna saharského písku, která zahalí Kanárské ostrovy do oranžovo-růžové mlhy, viditelnost prudce klesne a písek máte absolutně všude – v obýváku, zubech, očích… Včerejší calima byla navíc – podle místních – největší za mnoho let. Na nějaký čas prý Kanárské ostrovy dokonce zmizely i ze satelitních snímků.

Arrecife: všeho tak akorát
By in

Arrecife: všeho tak akorát

Arrecife (v překladu Útes) je přímo ukázkové provinční město v tom nejlepším slova smyslu. Jsou tady restaurace a bary, ale žádný povyk až do 4 hodin ráno. Jsou tady značkové obchody, ale rozumných rozměrů. Většina domů má 2 – 4 patra, výjimkou je přímořská promenáda s domy o 2 patra vyššími a 17patrový Grand Hotel – jediná výšková budova na celém ostrově, která má sloužit jako odstrašující příklad mnohopodlažní architektury – který je ale ve skutečnosti velmi hezký. Vzhledem k většinově katolickému vyznání obyvatelstva zde stojí jen velmi skromný kostelík San Ginés a vzhledem k ohrožení z moře v minulosti dvě velmi uměřené obranné pevnosti Castillo de San Gabriel a Castillo de San José. V druhé z nich dnes sídlí Mezinárodní muzeum soudobého umění a současně restaurace QuéMuac, která skutečně stojí za návštěvu. V ulicích jezdí tak akorát aut, takže dopravní zácpa je tady neznámý pojem.

Památek tady mnoho nenajdete, ale kdo by se pachtil po památkách, když se můžete procházet/projíždět/běhat po nádherné přímořské promenádě s výhledem na oblouk zlatavé pláže El Reducto, jít si na tu pláž lehnout, případně se vykoupat v moři s opravdu průzračně čistou vodou. Jen málo měst na světě může nabídnout něco podobného – v Arrecife je totiž voda průzračná i v nákladním přístavu! Teplota vody je v zimě 19° C – možná jediná věc, která není úplně akorát. Zima v Arrecife je vůbec trochu zvláštní období, kdy jedni se stále koupou a druzí chodí v zimních bundách.

Pak tady taky máme El Charco, vnitřní zátoku ve východní části města, která je okouzlující i při odlivu. Momentálně tady zažívají velký boom fitness centra, kterých je možná víc než nočních barů. A taky loterijní stánky, u kterých jsou delší fronty než na zmrzlinu, a pouliční prodejci losů, na které narazíte absolutně všude. Představa, že zbohatnete jinak než prací, je pro místní obyvatelstvo evidentně velmi, velmi lákavá.

Z předchozích řádků už jste určitě pochopili, že jsme ohledně Arrecife naprosto neobjektivní, protože do tohoto města beznadějně zamilovaní. Nejspíš se nám po něm bude stýskat…



Vykat či tykat?
By in

Vykat či tykat?

V celém Španělsku si v zásadě všichni a všude tykají. Vykání je vyhrazeno pro vyjádření zvlášť velkého respektu či rozdílného společenského statusu. Já s tím mám tak trochu problém, celý život jsem zvyklá cizím lidem vykat a tykání mi – kromě nejbližší rodiny a přátel – moc nejde (ostatně mnoho z vás ví, jak dlouho jsem se k nabídce tykání odhodlávala a u některých z vás jsem se neosmělila vůbec). Ale tady vám většinou začne tykat hned při prvním setkání vaše dvacetiletá sousedka, údržbář, který jde něco zkontrolovat a v životě vás neviděl a totéž se opakuje s prodavačkou u pultu, takže to člověk prostě vezme jako fakt. Vr. to má lehčí, jednak nemá ve španělštině žádné zajeté návyky a jednak jako chlap si s řemeslníky na stavbě a se sousedy v taverně začne tykat zcela spontánně. Tedy se racionálně rozhodl, že se vykání vůbec nebude učit.

V Latinské Americe panuje jiná jazyková kultura – tam si lidi naopak zásadně vykají, často i v rodině. A nejen to: občas si vzpomenu na jeden španělsky pár, který jsme před několika lety potkali v Kostarice. Paní se mi po chvíli hovoru svěřila, jak jsou šťastní, že se přestěhovali z Evropy do Střední Ameriky, že má jen jediný problém – stále si nemůže zvyknout vykat psům 😊.

 

Od Vernea po Almodóvara...
By in

Od Vernea po Almodóvara...

… aneb Lanzarote ve filmech. Jak už bylo vícekrát řečeno, některé scenérie Lanzarote evokující představu mimozemských krajin přímo vybízejí k tomu, aby sem režiséři sci-fi, fantasy či mystery filmů umísťovali exteriérové scény, ať už vypjaté či naopak romantické. V tzv. „Žlutém domě (Casa Amarilla)“ v Arrecife – což je mimochodem budova bývalé radnice – je umístěna trvalá expozice ukázek ze všech filmů, jejichž část byla natáčena  na ostrově. Jejich seznam je velmi dlouhý, většinou se jedná o španělské produkce a mnohé z nich jsou českému divákovi zcela neznámé. Z těch, které nejspíš znáte, jsou to například:

  • Souboj titánů (2010) fantasy,
  • Můj nepřítel (1985) sci-fi,
  • Planeta Krull (1983) sci-fi,
  • Evolution (2015) mystery.
    Ani jeden z výše uvedených filmů jsem raději preventivně neviděla, protože sci-fi ani mystery v zásadě nemusím.
  • Rozervaná objetí (2009) P. Almodóvara, uváděny jako thriller, který byl pro nás s Vr. hodně velkým zklamáním,
  • Cold Skin (2017) horor, který jsme viděli a litujeme,
  • Invasor (2012) thriller na pozadí války v Iráku,
  • V srdci moře (2015) dobrodružný, zfilmovaný román Bílá velryba od Hermana Melvilla,
  • Prázdniny na Lanzarote  (2016) romantický, jak jen Němci dokážou… ale dobrá volba pro pohodový a intelektuálně nenáročný večer,
  • Milion let před Kristem (1966) prehistorická fantasy s Raquel Welchovou, jejíž jméno nejspíš  mladším ročníkům už nic neřekne, ale která svého času představovala velký sexsymbol… proto takové maličkosti jako je hloupoučký děj, či dnes už směšně primitivní triky jsou zcela nepodstatné,
  • Tajuplný ostrov (1973), sci-fi dle předlohy Julese Vernea s Omarem Shariffem coby kapitánem Nemo a s nezapomenutelnou titulní melodií.

Většina filmařů používá tytéž lokace, a to: pláž Famara, pláž Papagayo, Zelená laguna a národní park Timanfaya. Pouze autorský tým VráJi vám ve svém dvojdílném videu ukáže daleko víc krás tohoto ostrova – viz sekce VIDEO.

LagOmar: legenda či pravda?
By in

LagOmar: legenda či pravda?

Nevšední scenérie Lanzarote odjakživa lákaly filmaře z celého světa.  Jedním z téměř ikonických snímků, které tady byly částečně natočeny, je seriál i film “Tajuplný  ostrov (La Isla Misteriosa)”, podle stejnojmenného románu Julese Verna, ve kterém si zahrál roli kapitána Nema charismatický Omar Shariff.

Místní populární legenda říká, že během natáčení se Omar Shariff zamiloval nejen do ostrova, ale zejména do jednoho domu ve vesnici Nazaret postaveného a částečně začleněného do okolních červených skal. Dům si nechal postavit britský developer San Benady podle návrhu Césara Manrique a Jesúse Soto a představoval určitou vizi arabské architektury z pohádek tisíce a jedné noci. Omar Shariff jeho kouzlu podlehl natolik, že jej koupil… a vzápětí prohrál v kartách.

Developer San Benady údajně vzápětí po prodeji domu začal předstírat, že by jej rád získal zpátky a protože dobře věděl o hercově vášni pro karetní hry, přesvědčil ho, aby sehráli o dům partii bridže. Zamlčel mu však jednu důležitou skutečnost, a to, že je  evropským přeborníkem v této hře.

Ve zmíněném příběhu je mnoho nejasností a ve skutečnosti prý neexistuje žádný dokument, který by dokládal, že zmíněný dům kdy Omar Sharif vlastnil. Pragmatici podávají svou vlastní verzi historky: developerovi prý slavný herec v roli komplice posloužil k tomu, aby výrazně rychleji a výnosněji prodal další nemovitosti v Nazaretu.

V roce 1989 koupili tento komplex dva architekti a za pomoci místních umělců jej výrazně rozšířili a dotvořili. V současné době slouží LagOmar jako muzeum, konají se zde významné kulturní a společenské akce a jedna část slouží dokonce k turistickým pronájmům. V rámci komplexu lze také navštívit restauraci Balagué s výjimečnou atmosférou.

 

La Gería & Malvasia
By in

La Gería & Malvasia

Oblast ve střední části ostrova, kde se pěstuje druh vína zvaný Malvasia původem z Madeiry, odkud se rozšířil do Malé Asie a na Kanárské ostrovy.  Lanzarote je nepsaným králem tohoto vína už několik set let. Jeho hlavní charakteristikou je velmi silné tělo a  bohaté aroma, za které vděčí sopečné půdě. Někteří znalci proto toto víno hodnotí velmi vysoko. Údajně si ve středověku podmanilo i Londýn, alespoň podle obdivných zmínek, které mu Shakespeare věnoval v několika svých hrách. 

Vinice vypadají úplně jinak, než jsme zvyklí – tvoří je tisíce jamek ohraničených většinou polokruhovými zídkami z lávových kamenů jako ochrana proti větru a v každé jamce roste jedna hlava. I pokud nejste vinaři, zanechá ve vás nejspíš návštěva La Gería mocný dojem, protože jak samotná architektura vinic, tak i kontrast mezi černočernou půdou a svěže zelenými rostlinami, je působivý. Nejpěknější výhledy nabízí  silnice vedoucí od Monumento del Campesino do Uga, kde je současně přímo při silnici několik vinařství prodávajících svá vína.

Bohužel, v posledních letech stále více vinařů v důsledku stále většího nedostatku vody a jiných příležitostí obživy, které nabízí  rozvíjející se turistický ruch, své vinice nechává ležet ladem. 

Jak to (možná) bylo...
By in

Jak to (možná) bylo...

… s nekonečnými průtahy kolem našeho stavebního povolení…

Tino nám s mnoha omluvami vysvětlil, že na délce řízení o vydání našeho stavebního povolení se podepsala až neuvěřitelně smolná souhra okolností. Nejprve bylo léto, které trvá do konce září, když pak Miguel konečně sesmolil své poznámky, jediná právnička radnice právě ukončila pracovní poměr a neexistoval nikdo jiný, kdo by to úřední lejstro mohl podepsat. Poté, co nastoupil nový právník a doklad podepsal, sekretářka si vzala volno, protože jí umřela matka, takže nebyl nikdo, kdo by lejstro odnesl na poštu…

Tím to ale neskončilo… Minulou sobotu se sice radní sešli, ale nakonec řešili daleko závažnější záležitost než naše stavební povolení, a to konkrétně: kam umístit tzv. fialové stánky (Puntos violetas), ve kterých budou dobrovolníci školit obyvatele, jak vypadá opravdová rovnost pohlaví a jak správně rozpoznat sexuální agresi, zejména při různých  lidových slavnostech. Dále budou  dohlížet na to, aby při slavnostech nezaznívaly sexistické řeči a rozdávat brožurky se vzorovými pravidly pro styk nejrůznějších pohlaví. A konečně budou poskytovat psychologickou pomoc těm, kteří se stali obětí sexistického útoku ať už proto, že se na školení vybodli, či si brožurku včas neprostudovali. Ach jo, a nám připadaly veškeré  slavnosti, které jsme tu zatím viděli, jako bezprostřední a nefalšovaná zábava celkem rozumných, veselých a bezstarostných lidí… slovy obchodního domu Globus, že prostě „tady je svět ještě v pořádku“. Samořejmě je nám jasné, že v porovnání s bojem proti sexistickým predátorům není vydání našeho stavebního povolení – třebaže v tomto okamžiku zpožděné už o víc než 10 měsíců – pro radní žádné téma. 

ALE: Naprosto neočekávaně jsme toto pondělí z radnice přeci jen obdrželi jakýsi dekret…  na základě něhož už „smíme“ zaplatit poplatky 😊. Cože stavět? To prý zatím rozhodně NE!!!

César Manrique: fascinace lávou
By in

César Manrique: fascinace lávou

Se jménem tohoto zřejmě nejvýznamnějšího rodáka Lanzarote se setkáte hned při příletu na místní letiště, které je po něm nazvané. Tomuto umělci a současně architektovi vděčí Lanzarote do jisté míry za svou dnešní podobu a zachování koloritu i přírodních krás. César Manrique ve druhé polovině minulého století prokázal ostrovu velkou službu tím, že se angažoval proti masovému přílivu turistů na ostrov a výstavbě obřích hotelových komplexů, jejichž odstrašující příklady mezitím vznikly na sousedním Gran Canaria či Tenerife. Podařilo se mu prosadit zákon, který stanoví, že domy nesmí být vyšší než místní palmy (jedinou výjimkou je Grand Hotel & Spa v Arrecife) a musí být bílé, anebo maximálně světle žluté.

Jeho tvorba se soustřeďovala na tzv. větrné sochy, které – jak už název říká – se pohybují (většinou se otáčí) ve větru. Uvedených objektů je na ostrově hodně, často tvoří dominantu kruhových objezdů. A vzhledem k tomu že vítr je tady skutečně významný element, prakticky nikdy nezahálí.

Asi nejpůsobivější součástí jeho tvorby jsou ale domy a zahrady budované přímo v lávových polích, či dokonce uvnitř skal. Tradiční bílé a členité venkovské domy, které si nijak zvlášť nepotrpí na pravé úhly a s typickými zdobnými komínky na střechách, nádherně kontrastují s dramatickými tvary sopečných vyvřelin, jeskyní a tunelů. Jeho stavby jsou úžasně nekonformní, nápadité a poskytují velký prostor pro fantazii, většina lidí by v nich ale asi bydlet nedokázala, protože mít obývák v jeskyni s černými čedičovými stěnami a stropem tvořeným tunami lávy, není zrovna pro každého. Zejména, když se začne šeřit a na Lanzarote se šeří brzy.

Nejznámější příklady jeho tvorby jsou Fundación César Manrique, Jameos del Agua, Jardín de Cactus anebo Mirador del Río – víc fotek v sekci FOTO.

César Manrique zemřel v roce 1992 při automobilové nehodě. Krátce poté se vyrojilo mnoho spekulací, že to možná byla vražda na objednávku ze strany lobby velkých hotelových řetězců. Každopádně je určitou ironií, že tento muž, který byl velkým odpůrcem masového automobilismu, zemřel právě v autě.