Průvodcovská premiéra
By in

Průvodcovská premiéra

Škála našich činností na ostrově neustále narůstá. K té hlavní – stavbě domu – a mnoha vedlejším, jako je pilování místního slangu, prozkoumávání nejobskurnějších zákoutí ostrova, poskytování četných korespondenčních konzultací a rad ohledně pracovních možností, koupě nemovitosti a obecně životních podmínek na ostrově dalším Čechům, co touží vypadnout z české kotliny, případně občasného pořádání neformálních romantických svatebních obřadů na přírodních plážích, přibylo nejnověji provázení po ostrově 😄.

Minulý týden připlula na jedné z oněch obřích lodí pro několik tisíc pasažérů skupinka 6 slovenských turistek, které na nás kdesi získaly kontak a projevily přání, abychom je během jednoho dne provézli po ostrově a ukázali to nejcharakterističtější a nejzajímavější, co na Lanzarote lze spatřit (vzhledem k množství krás a kuriozit takřka nesplnitelný úkol 😀). Chtěly navštívit maximum možného, mít časový rozvrh podle svých představ a navíc vidět to, co považují za zajímavé a typické jejich krajané – rozuměj středoevropané, nikoli Kanářané.  

Nám při té příležitosti vytanula na mysli jedna už polozapomenutá zkušenost z počátků našich cestovatelských časů, kdy jsme ještě občas využívali služeb místních turistických agentur. V Amsterodamu jsme tehdy absolvovali organizovanou prohlídku „po pamětihodnostech“. Autobus plný turistů po krátkém okruhu centrem zamířil na předměstí a začal křížem krážem projíždět parkovými cestami jakéhosi lesíka. Po půlhodině už jsme to nevydrželi a zeptali se, co to jako má znamenat (?!?). A dozvěděli jsme se, že Holanďané považují onen lesík (Het Amsterdamse Bos) za velikou raritu, zajímavější než celý Amsterodam. V Nizozemí totiž v zásadě nerostou žádné lesy. Jenže, vysvětlujte to Čechovi a ještě k tomu z Křivoklátska… 😂

Ale zpátky k naší průvodcovské premiéře… Zapůjčili jsme 9ti místný Renault Maxi Microbus, Vr. usedl za volant a já se ujala role průvodkyně. V pohodovém tempu jsme  stihli všechny hlavní atrakce a podle závěrečného hodnocení našich „klientek“ se výlet evidentně vydařil. Jen jim u nás připadalo trochu větrno, což vůbec nechápeme, protože „větřík“ jaký ten den vál, je po 4 letech života na Lanzarote zcela pod naši rozlišovací schopnost 😀.  

Osobu instalatéra raději nezmiňovat...
By in

Osobu instalatéra raději nezmiňovat...

… nemá-li v jednom domě v Máguezu zavládnout blbá nálada…

V jedné z koupelen začal kapat kohoutek na kýbl. Vzhledem k tomu, že jsme ho za rok a půl použili sotva 50x, trochu nemile nás to překvapilo, ale budiž. Abychom se vyvarovali jakéhokoli omylu při koupi nového těsnění, kohoutek jsme odšroubovali a vyrazili s ním do specializované prodejny instalatérskych potřeb. Tam nám řekli, že se jedná o dost neobvyklý typ 🤢, který se navíc na Lanzarote neprodává, takže zde –  logicky – neseženeme ani náhradní díly k němu…

Kde, proboha!, Liviu (rumunský instalatér) toho exota vyštrachal?!?

Volná tvorba cen zubní péče
By in

Volná tvorba cen zubní péče

Občastné cesty za zdravotní péčí do Česka absolvujeme s čím dál menším nadšením. O to urgentněji před námi vyvstává potřeba najít si místní specialisty v různých odbornostech, mezi jiným také zubaře. Dentálních ordinací i klinik je tady – ostatně jako snad všude kromě Česka – velké množství, rozhodli jsme se tedy podniknout malý průzkum, abychom byli připraveni, kdyby – nedej bože – se začal nějaký zub ozývat. Hned na první klinice nás svým přístupem trochu zaskočili. 

Sestřička v recepci nám odmítla ukázat byť i jen orientační ceník výkonů a doporučila sjednat si za 100 € úvodní konzultaci u zubního lékaře. Ten prý poté, co zjistí stav chrupu a vyhodnotí informace z podrobného dotazníku – který kromě dotazů na anamnézu a životosprávu obsahuje i část vyhrazenou dotazům na rodinné a majetkové poměry – rozhodne, kolik nám bude za zubní péči účtovat. 🤣

Prohrála jsem sázku
By in

Prohrála jsem sázku

To jsme takhle onehdá jeli do Arrecife jako zhruba každé 2 týdny. S sebou jsme měli – tak jako vždycky – seznam věcí, které je zapotřebí zařídit a nakoupit. Kromě velkého nákupu (5 velkých plastových tašek), 10 barelů vody a několika kartonů piv byla na seznamu také spousta položek instalatérských a elektrikářských potřeb, jako např. nejrůznější plastová kolínka a spojky, sifon k umyvadlu (které jsme vezli jako vzorek s sebou na zadním sedadle), několik metrů chrániče na kabel, několik metrů plastové hadice na vodu a další.

Jedinou změnou oproti jiným výpravám „do hlavního města“ byla volba vozu – Vr. se totiž rozhodl provětrat tentokrát Camaro. Já tvrdila, že se tam všechno v žádném případě nevejde… Pravda je, že při návratu domů pohled zadním sklem připomínal spíš výlohu vetešnictví než kufru sportovního auta, nic to ale nemění na skutečnosti, že jsem sázku projela na celé čáře!!! 🤣

Ranní pětiminutovka skepse
By in

Ranní pětiminutovka skepse

Každé ráno – zatímco já připravuju snídani – Vr. se stará o náš „kulturní a politický“ přehled, tj. prosurfuje pár informačních serverů a při snídani mě pak informuje o tom, kam se od večera do rána posunul svět. V praxi to vypadá tak, že se většinou dozvídám kdo, kdy, kde a jak popostrčil svět zase o něco blíž k nějaké katastrofě menšího anebo většího rozsahu, překonal částku dosud největší zpronevěry, anebo dosavadní dolní hranici bezcharakternosti. Kombinace agónie posledních dnů prezidentské kampaně v Česku, hrůzy pokračující války na Ukrajině a několik virů rychle se šířících světem je celkem spolehlivou garancí toho, že se od snídaně den co den zvedáme s konstatováním, že ODSTĚHOVAT SE NA OSTROV BYLO JEDNÍM Z NEJLEPŠÍCH ROZHODNUTÍ, JAKÉ JSME V ŽIVOTĚ UČINILI.

Pak se převlékneme do pracovního úboru, každý z nás si vybere nějakou položku v „Seznamu dokončovacích prací“, připravíme si patřičné nástroje a nářadí, a rozejdeme se na svá pracoviště.

Dnes po obědě jsme (s potěšením) zaznamenali, že prezidentská kampaň se nečekaně přehoupla ze stádia útočné agónie do roviny čistého bizáru: AB oznámil, že obdržel výhrůžný anonym s ultimátem (parafrázuji): „buď prohraješ, anebo zemřeš“. Takže je to jasné!, kdo by nedal přednost životu, že? Zvláštní věc, že život manželky Moniky, kterou vzal s sebou na předvolební mítink do Brna 2 dny poté, co jí právě odtamtud přišel výhrůžný dopis s nábojnicí, tak nějak neřešil 🤔.  Nebýt toho dnešního anonymu, měl přitom tak slibně nakročeno k vítězství 🤣…  AB je prostě neuvěřitelný, no, nekupte to od něj!

A ještě poznámka k úvodní fotce, která dokládá, že my ženy jsme opravdu multifunkční stvoření. Zatímco Vr. dokáže „pouze“ stát na štaflích a vyzdívat výklenek, já kromě funkce přidavače zvládnu ještě současně i uvařit oběd! 😂

Stavební zbytky coby cenná komodita
By in

Stavební zbytky coby cenná komodita

Už před časem jsem psala, že v Maguezu funguje čilá směna zemědělských produktů, do které zatím nemůžeme ničím přispět. A protože nechceme být považováni za ty, co jen „berou“, rozhodli jsme se nabídnout v rámci sousedského barterového trhu zbytky stavebních materiálů, pro které už nemáme využití. Naše nabídka se setkala se zájmem, papayu, brambory či domácí víno totiž nabízí kdekdo, ale karisítě… 😉

Naše akce dokonce přinesla určité osvěžení zdejších zaběhnutých stereotypů a umožnila nastavit některé nové směnné kurzy, například:

  • 5 rozbitých palet  = 1 obří dýně, anebo taška citrónů od huliče Blaže (soused přes ulici, který potřebuje velké množství dřeva na přitápění rostlinám),
  • 1 rezavá karisíť  = 6 vajíček, anebo zapůjčení vysokých štaflí na dobu neurčitou od souseda Dominga nad námi,
  • 3 prkna malá, anebo 1 prkno velké = trs banánů od souseda policajta pod námi,
  • svazek rezavých roxorů  = kyblík cibule, paprik či brambor od souseda Mária (velmi důležitý obchodní partner, neboť cibule v obchodě bývá často nahnilá, o kvalitě brambor a jejich ceně ani nemluvě 🙈),
  • 2 – 5 prázdných láhví od vína  = 1 láhev vína, anebo kyblík plodů pitaya od souseda o 2 domy výš (já i Vr. preferujeme víno 😀).Při detailním pohledu na naši papayu je jasné, že nebude dlouho trvat a i my se budeme moct pochlubit prvními výpěstky. 👍

Promarněný čas a cenu benzínu nikdo neřeší
By in

Promarněný čas a cenu benzínu nikdo neřeší

Žádný řemeslník na Lanzarote nepřijme sebejednodušší zakázku, aniž by se přijel osobně podívat, o co jde. Bez ohledu na to, kolikrát spolu předtím telefonicky mluvíte, jak podrobně mu vysvětlíte, co konkrétně chcete, kolik ilustrativních fotografií, náčtrtků s přesným popisem a okótovaných výkresů mu zašlete. Ukáže-li se nakonec, že jste měli tak mimořádné štěstí a narazili na řemeslníka, který je ochoten vaši zakázku nejen sáhodlouze zvažovat, ale nakonec ji i přijmout, strávíte spolu posléze daleko víc času, než jste původně předpokládali 🤔.

Poprvé přijede všechno ZKOUKNOUT a NAHRUBO změřit, aby mohl vypracovat cenovou nabídku. V 50% zůstane u slibu a nikdy víc se ho nedovoláte. Pokud nabídku skutečně zašle a vy ji odsouhlasíte, přijede podruhé, aby vše změřil PŘESNĚ. Případně potřetí, aby se UJISTIL, že měřil správně. Při příští návštěvě udělá ČÁST práce (buď proto, že si půlku věcí nepřivezl, anebo kvůli neuvěřitelné schválnosti počasí) a ZBYTEK většinou až při další. Následující 2 – 3 cesty si většinou vynutí různé OPRAVY a ÚPRAVY. Čas vynaložený na tyto mnohonásobné cesty ani cenu benzínu tady ale vůbec nikdo neřeší. A ještě něco – všimli jsme si, že každý řemeslník jakmile zjistí, že zakázka je v Maguezu, obdivně vzdychne „Ach, tam je tak krááásně!!!“ Občas je dokonce podezíráme, že si prostě jen chtějí udělat výlet na sever „do hor“.
S
etkání se řemeslníky, mívají často nádech grotesky, neb navoněným řemeslníkům vyfiknutým podle poslední módy přicházejí většinou otevřít branku dvě obskurní postavičky „majitelů vily“ ve vytahaných teplácích upatlaných od bílé barvy a sešmajdaných pohorkách 😂.

Taky jsme zjistili – v našem případě, bohužel, příliš pozdě – že leckteré stavební materiály a komponenty pořídíte na Fuerteventuře a Gran Canarii daleko levněji, než na Lanzarote. Jak trefně poznamenal řemeslník, který nás na tuto skutečnost upozornil: „Na Lanzarote se nechce moc pracovat, spíš jen vydělávat.“ 

Sobotní drama
By in

Sobotní drama

… začalo už při pátečním velkém nákupu, kdy jsme do poslední chvíle žili v napětí, zda tentokrát v regálu sladkostí budou sáčky s višněmi v čokoládě, na kterých máme oba s Vr. těžkou závislost a které se na ostrově začaly prodávat poprvé před letošními vánocemi. Občas máme štěstí a v takovém případě si vezeme domů i několik krabic.

Sobotní sčítání hlasů a tipování, zda počáteční pořadí kandidátů zůstane, či se změní (byť šlo jen o generálku toho, co bude následovat za 2 týdny), pro nás bylo takové drama, že jsme každý zdlábli celý jeden pytlík bonbónů.

Čekalo nás ale ještě jedno sobotní drama – vybetonování vstupu na zahradu. Mane totiž totálně selhal – za celý týden se nám ho nepodařilo přesvědčit, aby přišel a pomohl nám s tím. Je až zarážející, jak naprosto se změní přístup k práci u zdejších lidí příslibem trvalého zaměstnání. Viděli jsme to už mnohokrát, naposledy na příkladu elektrikáře. Jakmile kdokoli přestane být nucen shánět si práci sám, zleniví a za žádnou cenu ho nepřimějete, aby si „přivydělal“ ještě něco navíc. Co vydělá za 5 – 6 hodin práce mu stačí a „víc peněz“ není nic, co by ho motivovalo, přesvědčilo či lákalo. Druhé zaměstnání, práce přesčas, či melouchy o víkendech jsou pro místní něco zcela nepochopitelného, co nemají zapotřebí a nezajímá je.

Je to na vás...
By in

Je to na vás...

Asi nemusím zdůrazňovat, přátelé, že jsme měli velký zájem, snahu a odhodlání – a v tomto případě dokonce snad i občanskou povinnost – svým hlasem aspoň maličko ovlivnit, kdo bude příštích 5 let prezidentem České republiky. S patřičným předstihem jsme se zajímali o to, kde je nejbližší generální konzulát na kterém bychom mohli odvolit, protože do voličského seznamu na konzulátu bylo nutné se nechat zapsat nejpozději 40 dnů před datem voleb.

K našemu velkému zklamání se však ukázalo, že jediný český konzulát na Kanárských ostrovech (na Tenerife) je pouze HONORÁRNÍ, a na tomto typu zastupitelského úřadu  volit nelze!!! JEDINÉ místo ve Španělsku k tomu určené, je pro Čechy Madrid. Což nám připadá ostudné.

Takže, přátelé, je to na vás!

Opožděný vánoční dárek
By in

Opožděný vánoční dárek

Hlavní je, že po téměř 2 měsících vůbec dorazil! A mohl přijít ještě o 3 dny dříve, kdybychom měli venkovní zvonek. Což nám opět připomnělo, zda bychom si ho přece jen neměli pořídit. Respekt k soukromému vlastnictví zde totiž sahá tak daleko, že i když necháte bránu odemčenou, pokud přepravce či pošťák nenajde zvonek, na vaše území nevstoupí. Pokud navíc nezaregistrujete letmé zatroubení, vhodí vám do schránky upozornění, kde svou zásilku najdete, a prostě odjede. Už se nám to stalo několikrát.
Když jsem dnes ráno vkročila do úřadovny pošty v Maguezu a poštovní úředník mi ukázal obří krabici, vzpouzela jsem se zprvu jejímu převzetí s argumentem, že se musí jednat o omyl, neboť jsem si neobjednala žádnou šatní skříň, ale zboží o rozměrech 160 x 2 x 2 cm! No, nakonec to opravdu bylo v té krabici. Pošťák mi ji pomohl rozbalit, nabídl se, že obal i výplň odnese do kontejneru, a já odkráčela domů zlehka, pohazujíc si do kroku takovou trochu větší taktovkou.

A jak vůbec fungují poštovní služby u nás na severu ostrova? Dva pracovníci pošty mají na starosti všechny pobočky v několika vesnicích, přičemž otevírací doba v každé z nich je pouze hodinu denně. Pobočka v Maguezu je otevřená od 8:00 do 9:00, takže si musíte přivstat 😀.