Jak to všechno začalo

Vždycky může být ještě hůř…
… a to je přesně náš případ. Představte si, přátelé, že mezi ty nemehla, co si nedokážou natřít vlastní dům
Read more.
To už snad ani není možný…
Skoro se zdráhám popisovat naši další patálii, protože mi připadá, že si už nejspíš každý musí myslet, že si to
Read more.
Je to tak prosté…
Dlouho jsme si s Vr. dělali vrásky, co bude následovat, když se některé kabely nepodaří protáhnout chrániči, teď už zabetonovanými
Read more.

Jak to všechno začalo ...

Posledních 10 let jsme o každé dovolené s Vráťou hráli takovou hru, která se jmenovala „Kam se odstěhujeme na penzi?“ a spočívala v tom, že jsme si „jeli prohlédnout“ nějakou vytipovanou destinaci.

Při výběru země jsme si stanovili několik zdánlivě jednoduchých požadavků: aby tam bylo celoročně teplé počasí, velký počet slunečných dní v roce a tedy stále modrá obloha, levné živobytí a se zvyšujícím se věkem vykrystalizoval ještě jeden důležitý požadavek: aby tam byla jakás-takás úroveň zdravotnictví. S posledním požadavkem se výběr ještě více zkomplikoval.

Velice brzy jsme si totiž uvědomili, že v zásadě hned první z nich je značně svízelný. Když je totiž někde příjemné teplo v zimě, pak v létě je tam téměř jistě pravá výheň. Anebo prádelna k zalknutí. Vypadly tedy země jako Omán, Thajsko, Malajsie, Kambodža či Mexiko. Jelikož naše představa byla vyžít za cca 1000 Eur na měsíc, dalších několik kandidátů jsme museli škrtnout z důvodů finančních. V tomto bodě jsme postupně dospěli k nepříjemnému zjištění, že pro Čechy v důchodu je jen velice málo zemí levných a to včetně např. Kostariky či Albánie, u kterých by člověk vysoké životní náklady nečekal. Zejména Kostarika figurovala v určité době v žebříčku cenově dostupných zemí pro seniory na předních příčkách a co se týče počasí a životního prostředí byla popisována jako skutečný ráj. My jsme však, bohužel, přijeli o několik let později, kdy už američtí senioři vyhnali ceny do astronomických výšin. Mnohé nádherné země, jako např. Chile, Argentina, Namibie anebo Jihoafrická republika jsou zase – bohužel – z Čech vzdálené tolik hodin letu, že by to výrazně omezilo kontakty s rodinou.

Přátelé zpočátku nad naším plánem odstěhovat se na penzi do ciziny kroutili hlavami, zdál se jim trochu moc odvážný, výstřední a některým dokonce šílený, protože „Co tam budete dělat, když tam nikoho neznáte?“, „Vždyť jste si před deseti lety postavili nový dům!“, „Jak se tam domluvíte?“ apod. Ale jak šel čas a my se z každé další dovolené vraceli s odpovědí, že „tam asi ne“, postupně nás přestali brát vážně a uklidnili se.

A pak jsme o vánocích 2015 dorazili na ostrov Lanzarote, který je součástí Kanárského souostroví a naprosto nás okouzlil. Když jsme za týden odlétali, věděli jsme, že „to je ono“. Protože jsme se nechtěli unáhlit, nechali jsme si ještě rok na rozmyšlenou a během té doby zvažovali případná pozitiva a negativa takového kroku.

Pozitiv jsme našli celou řadu:
– celoročně příznivé klima s více než 300 dny slunečního svitu
– vzdálenost 5 hodin letu z Prahy
– Kanárské ostrovy jsou součástí Španělska a tedy Evropské unie
– platí se tam Eurem a mnohé ceny jsou nižší nejen než ve Španělsku, ale i než v Česku (namátkou víno, benzín, maso a ryby)
– zdravotní péče je na ucházející úrovni.

Negativa jsme nenašli žádná.

O nás

Jsme stejně mladí (čerství senioři) a máme rádi stejné filmy, muziku, design, jídlo, humor i životní styl a výzvy. 
A proč Lanzarotea? Podobně jako Odyssea…

Vráťa + Jitka = VráJi
sooxes@gmail.com