Dnes jsme si na serveru Seznam.cz přečetli, že Česko se v rychlosti vyřizování stavebního povolení letos umístilo na 157. místě za Kamerunem a před Hondurasem. Ne, že by nás to potěšilo, ale je to aspoň určitá útěcha, že v Česku bychom na tom nebyli asi o nic líp. Škoda, že článek neuvádí, na které příčce se umístilo Španělsko.
Volný čas trávíme prozkoumáváním obchodů se stavebninami, vnitřními i vnějšími obklady, podlahovými krytinami a koupelnovým nábytkem. Po turbulentním minulém týdnu, kdy jsme si s naším architektem vyměnili několik hodně emotivně vypjatých emailů se tento týden oboustranně snažíme zklidnit situaci. Ovšem připadá nám, že architekt by pro to mohl udělat víc. Například na dotaz jaký typ podlahy by nám doporučil kromě dlaždic, které nechceme protože studí, odpověděl, že můžeme mít dřevo, PVC a dlaždice. )-:
Dále ve volném čase systematicky prozkoumáváme ostrov. Zejména projížďky na kole v okolí Arrecife nabízejí spoustu možností výletů. Zatím nejvíc se nám líbí 2 trasy: na jih podél moře, pláží a jednotlivých letovisek, kde je vždycky zlatým hřebem úsek cesty přímo za začátkem přistávací dráhy; a na sever kolem průmyslové zóny a Costa Teguise do opuštěných kopců. Druhá zmíněná trasa vede kolem roztodivné skrumáže budov a konstrukcí počínaje středověkým hrádkem, v němž sídlí 
expozice Mezinárodního muzea soudobého umění (no, budiž), následuje přízračný vrak lodi Telamon na mělčině u Playa de Barlovento, továrna na odsolování mořské vody, dvě obří větrné turbíny, pohřební ústav, největší mlýny na Lanzarote, tradiční vesnička, na jejímž konci stojí královská rezidence La Mareta, obrácená směrem k moři a částečně přečnívající nad útesem. Vybudována byla podle návrhu Césara Manrique, ale v posledních letech zeje prázdnotou, protože současný královský pár dává přednost Mallorce. Costa 
Teguise se svými hotelovými a apartmánovými komplexy, vilami, nákupními centry a restauracemi je asi nejpěknější prázdninový resort. Zdejší písečné pláže – tak jako všude na Lanzarote – nejsou nijak velké a střídají se s černými lávovými skalisky, ale z hlediska mnoha návštěvníků mají jednu velkou přednost – jsou žluté, nikoli antracitové. Pro ty, kteří tak jako my s Vr. nejsou zrovna vyznavači lelkování v resortech, se nabízí úžasná varianta pokračovat ještě dál na sever. A jestliže si to načasujete tak, abyste se v kopcích ocitli v pozdně odpoledním slunci, nemá to chybu. Tedy, v případě, že máte na rozdíl od nás na kole svítilnu pro zpáteční cestu.
A pozor, přátelé, ještě jedno důležité upozornění: už nejsem Jitka, případně Judy ale Julia a z Vr. je Vito Krato. Důvod? Jméno a příjmení mé drahé polovičky tady nikdo nedokáže vyslovit ani přibližně, Jitka taky ne a Judita si pletou s „judía“ – čili židovka – a nechápou, proč jim namísto jména říkám, jakého jsem vyznání.
. 
Taky jsme v jedné bedně našli a oprášili transparent, který s námi přečkal už nejednu těžkou chvilku – viz titulní obrázek – a vyvěsili ho v obýváku, jako motivační nástroj.
Ale, přátelé, nemyslete si, že se náš život zúžil na úterní a čtvrteční dopoledne s Miguelem… Naopak, den co den si říkáme, jak úžasné rozhodnutí jsme udělali! Že je tu tak nádherný život, že i kdybychom v nejhorším případě žádný dům nepostavili, stejně bychom neměnili. Všechny obavy tam někde v koutku duše: co když to nebude takové, jak jsme si představovali? byly naštěstí úplně liché a jsme tady ještě daleko šťastnější, než jsme očekávali. 
Mezitím nám několik stavebních firem, se kterými jsme začali jednat o případné výstavbě, vyjádřilo upřímnou soustrast, že spadáme do teritoria, kde vládne Miguel, dle všech „velmi, ale opravdu velmi zvláštní člověk“. Přesto se nápis na úvodním obrázku nemusí týkat zrovna jeho, protože Miguel se tady jmenuje každý třetí. Jen nám přišlo docela vtipné, vidět ten nápis poblíž Haría cestou na stavební úřad.
nutné obětovat několik měsíců a vlastní důstojnost a chodit se Miguela doprošovat, radit se s ním o každé ptákovině, do toho vkládat pasáže bezmezného obdivu k jeho profesním a manažerským schopnostem, chápavě přikyvovat, že plně rozumíte tomu, že právě na vaši žádost zatím nedošlo, vyjadřovat touhu být jeho přítelem a hlavně, za žádnou cenu se s ním nedostat do konfliktu. A pokud se vám podaří namíchat správný mix všech poloh – viz výše, jednoho dne prý Miguel usoudí, že vás už dostatečně ponížil a blahosklonně vám stavební povolení vydá. No, a jakmile se dům zkolauduje, hned se všichni pustí do práce a načerno si udělají všechny změny a úpravy, které jim Miguel v projektu škrtl. Mário je Venezuelan a určitě v životě zažil horší věci než trochu se plazit před státním úředníkem, pro nás je ale taková situace dost těžce stravitelná.
Každopádně jsme pochopili, že se budeme muset začít objevovat na stavebním úřadě každý týden. A rozhodli jsme se, že se pokusíme vzít aranžmá schůzek do vlastních rukou a pojmout je poněkud jiným způsobem, než si Miguel představuje. Vyžaduje dlouhodobé docházení na úřad a škemrání? Dobrá, vynasnažíme se mu to trochu znechutit. Každou návštěvu budeme co nejvíc protahovat, požádáme ho, aby mluvil v e l m i p o m a l u, necháme si jeho argumenty vícekrát zopakovat, poté všechno co řekl ještě jednou p o m a l u zopakujeme my, abychom se ujistili, že jsme dobře p o r o z u m ě l i, budeme se donekonečna v y p t á v a t na triviality, po celé jednání si budeme z a p i s o v a t poznámky, h l e d a t v naší složce různé papíry, dělat zmatek, tvářit se přihlouple, přitom se doširoka usmívat, ujišťovat ho o tom, jak moc nám záleží na tom, abychom byli přátelé, že pro nás jako cizince je tady jediným záchytným bodem a ujišťovat ho, že nám nevadí, že to nestihl, přijedeme pozítří znova a třeba už bude mít připomínky připravené. 
Včera jsme si to při naší druhé audienci poprvé vyzkoušeli. Miguel nás přijal s neskrývanou nechutí a konstatováním, že už nám všechno potřebné sdělil minule. A my na to, že ano, jasně, úplně všechno kromě jedné maličkosti – termínu, kdy zašle své připomínky k našemu projektu, to jsme si nějak zapomněli poznamenat. S použitím všech připravených zdržovacích taktik se nám podařilo vydržet na židlích asi o 5 minut déle než minule a pak nás vyhodil. ALE: naše nová strategie přinesla nesporný výsledek – dozvěděli jsme se, že „až posoudí, brzo poté zašle“ 
Například tuto sobotu se na Playa Blanca sjeli účastníci závodu Ironman 70.3 Lanzarote (všimněte si zaníceného kameramana na úvodní fotce) a za 2 týdny se koná 10. ročník mezinárodní soutěže v přeplavání úžiny mezi Lanzarote a Fuerteventurou nazvaný Travesía Internacional la Bocaína. Pro vaši představu – vzdálenost mezi oběma ostrovy je zhruba 15 km.