Z bláta do louže
By in

Z bláta do louže

Dnes jsme si na serveru Seznam.cz přečetli, že Česko se v rychlosti vyřizování stavebního povolení letos umístilo na 157. místě za Kamerunem a před Hondurasem. Ne, že by nás to potěšilo, ale je to aspoň určitá útěcha, že v Česku bychom na tom nebyli asi o nic líp. Škoda, že článek neuvádí, na které příčce se umístilo Španělsko.😊

Volný čas trávíme prozkoumáváním obchodů se stavebninami, vnitřními i vnějšími obklady, podlahovými krytinami a koupelnovým nábytkem. Po turbulentním minulém týdnu, kdy jsme si s naším architektem vyměnili několik hodně emotivně vypjatých emailů se tento týden oboustranně snažíme zklidnit situaci. Ovšem připadá nám, že architekt by pro to mohl udělat víc. Například na dotaz jaký typ podlahy by nám doporučil kromě dlaždic, které nechceme protože studí, odpověděl, že můžeme mít dřevo, PVC a dlaždice. )-:
 
Dále ve volném čase systematicky prozkoumáváme ostrov. Zejména projížďky na kole v okolí Arrecife nabízejí spoustu možností výletů. Zatím nejvíc se nám líbí 2 trasy: na jih podél moře, pláží a jednotlivých letovisek, kde je vždycky zlatým hřebem úsek cesty přímo za začátkem přistávací dráhy; a na sever kolem průmyslové zóny a Costa Teguise do opuštěných kopců. Druhá zmíněná trasa vede kolem roztodivné skrumáže budov a konstrukcí počínaje středověkým hrádkem, v němž sídlí expozice Mezinárodního muzea soudobého umění (no, budiž), následuje přízračný vrak lodi Telamon na mělčině u Playa de Barlovento, továrna na odsolování mořské vody, dvě obří větrné turbíny, pohřební ústav, největší mlýny na Lanzarote, tradiční vesnička, na jejímž konci stojí královská rezidence La Mareta, obrácená směrem k moři a částečně přečnívající nad útesem. Vybudována byla podle návrhu Césara Manrique, ale v posledních letech zeje prázdnotou, protože současný královský pár dává přednost Mallorce. Costa Teguise se svými hotelovými a apartmánovými komplexy, vilami, nákupními centry a restauracemi je asi nejpěknější prázdninový resort. Zdejší písečné pláže – tak jako všude na Lanzarote – nejsou nijak velké a střídají se s černými lávovými skalisky, ale z hlediska mnoha návštěvníků mají jednu velkou přednost – jsou žluté, nikoli antracitové. Pro ty, kteří tak jako my s Vr. nejsou zrovna vyznavači lelkování v resortech, se nabízí úžasná varianta pokračovat ještě dál na sever. A jestliže si to načasujete tak, abyste se v kopcích ocitli v pozdně odpoledním slunci, nemá to chybu. Tedy, v případě, že máte na rozdíl od nás na kole svítilnu pro zpáteční cestu.

A pozor, přátelé, ještě jedno důležité upozornění: už nejsem Jitka, případně Judy ale Julia a z Vr. je Vito Krato. Důvod? Jméno a příjmení mé drahé polovičky tady nikdo nedokáže vyslovit ani přibližně, Jitka taky ne a Judita si pletou s „judía“ – čili židovka – a nechápou, proč  jim namísto jména říkám, jakého jsem  vyznání. 

A je uklizená!
By in

A je uklizená!

Dnes jsme nechali vyčistit, uklidit a uválcovat parcelu. Předcházely tomu 2 dny přípravných prací, realizovaných firmou VráJi. Spočívaly v sesbírání největšího čurbesu, zejména pozůstatků letitých nesčetných mejdanů, které se zřejmě na parcele konaly, a pak uvolnění rostlin zvaných verode či tabaiba ze sevření suchých keřů. Ptáte se, proč jsme se na to nevykašlali a nenechali strhnout celý povrch parcely? Protože parcela je opravdu velká a jak tak pozorujeme okolní přírodu, tabaiby jsou asi to jediné, čím se dá její horní část „zalesnit“. Navíc jsou hezké a jedná se o endemický druh rostliny, který nikde jinde než na Kanárských ostrovech neroste. Tak proč ne?
                 
Ještě bych ráda upozornila, že firma VráJi není žádná druhořadá chudinka. Všimněte si, přátelé, že v rámci firemní kultury mají  pracovníci stanoven pro zahradní práce velmi slušivý dress code, jehož součástí jsou deset let staré bílé pánské košile Marks&Spencer. 😊

A ještě něco: včera jsme dostali přes WhatsApp (což je tady v podstatě výhradní způsob komunikace, neboť ho mají všichni) zprávu od zástupce starosty, že Miguel by nejpozději do 15. listopadu měl odevzdat své připomínky k našemu projektu. Po týdnu začínající depky jsme popustili uzdu mírnému optimismu a vyrazili do toho kubánského cirkusu, který už beztak pozítří balí a odjíždí. A hádejte, kdo si taky právě ten večer zakoupil vstupenky pro celou rodinu?!? No, neuhodnete: náš starosta! Poznal nás, a nejen to – přišel nás pozdravit! Tak jsme mu třikrát poděkovali, že v naší věci něco dělá. A Vr. se svou bujnou fantazií ještě ten večer dostal nápad, že ho pozveme na slavnostní výkop základů našeho domu za přítomnosti zástupců místního tisku a televize.

Ještě jednou čtvrtek: realita
By in

Ještě jednou čtvrtek: realita

1) Do Haría jsme nejeli, neb se nám mezitím na jednom  setkání s občany podařilo promluvit pár slov se starostou. Přislíbil nám pomoc. Neděláme si velké iluze, že pro nás skutečně něco udělá, ale co kdyby…

2) Mluvili jsme se dvěma právníky. Oba nám řekli něco, co jsme do té doby nevěděli, a to že Miguel z Haría je „velmi, ale opravdu velmi zvláštní člověk.“ Dále navrhli, že máme možnost zažádat na radnici o vydání tzv. Certificado de silencio administrativo positivo, což je právní nástroj určený pro případy, kdy daný úřad nereaguje v zákonem stanovené lhůtě na žádost či jiný podnět od občana. Jednoduše řečeno: pokud úřad ve stanovené době nezareaguje, lze se domnívat že s danou žádostí bez připomínek souhlasí a tedy se jí vyhoví. Jediné, na čem se neshodli bylo, zda se dá aplikovat v případě žádosti o stavební povolení. Další, čím nás trochu překvapili, bylo mávnutí rukou vyjadřující  naprosté marnění času jako odpověď na otázku, zda by pomohlo, kdybychom náš případ medializovali v místních novinách, rádiu či jinde. Tady se naopak shodli, že prodlení v řádu měsíců až roků tady pro nikoho není nosné, natož skandální téma a tedy nikoho nezajímá. Ostatně, všichni s tímto fenoménem mají osobní zkušenosti.

3) Náš architekt v reakci na naši žádost, aby znovu zaurgoval Miguela odepsal, že to dělat nebude, vzdává se plné moci a ať si nadále řešíme věci sami.  

A naše úspěchy? 
– kontejner na bioodpad zatím nepřistavili;
– chlapík na zídku nám včera těsně před půlnocí napsal, že by ji teda udělal za 8 400 Eur!;
– formulář S1 bude mít do naší schránky těžkou cestu, protože úřednice v Praze napsala na obálku jen půl adresy…

Čtvrtek...
By in

Čtvrtek...

… do Haría, kam jinam. Nastal čas přitvrdit. Naše dnešní otázka pro Miguela zní, zda si je vědom skutečnosti, že svou nečinností porušuje zákon. Dále mu neseme vyčíslení škody, která nám každý měsíc vzniká tím, že platíme pronajatý byt, namísto abychom stavěli vlastní dům. Jasně, taky si myslíme, že se nám vysměje. Ale čemu se už možná tolik smát nebude – protože to zcela jistě nečeká – bude naše oznámení, že prostřednictvím právníka podáváme oficiální stížnost na jeho profesní i osobní jednání k rukám starosty i na Kolegium architektů na Lanzarote. Současně se psychicky připravujeme na to, že se nám pomstí v podobě takových připomínek k projektu, které pro nás budou neakceptovatelné.

Jinak ale slavíme samé úspěchy:
– za týden po objednání kapslí Nespresso z Gran Canaria jsme je obdrželi;
– na radnici jsme si objednali přistavení kontejneru na odpad a bylo nám vyhověno přesto, že zatím v Maguezu nemáme trvalé bydliště;
– sehnali jsme chlapíka na stavbu rustikální zídky, která bude sloužit jako plot kolem celé zadní části pozemku;
– z Česka je na cestě poštou formulář S1 opravňující nás k čerpání veškeré zdravotní péče jak v Česku tak ve Španělsku, o který jsme před měsícem zažádali.

Úterý...
By in

Úterý...

… tak jsme dnes zase strávili hezké dopoledne v kanceláři u Miguela. Tentokrát jsme se byli „poradit“, zda se domnívá, že jsme zvolili dobrého architekta a svěřit se se svými obavami – když vidíme, jak projekt už 7 měsíců usilovně studuje a stále není hotov se všemi připomínkami, musí být celý ten projekt naprostý dreck. Tím jsme ho dostali do pro něho nečekané  situace, ze které buď on anebo Alejandro (architekt) musel vyjít jako neschopný břídil. Současně jsme si dneškem počínaje začali pořizovat „záznam z jednání“ a jeden exemplář mu proti jeho vůli předali.

Na zítřek máme sjednanou schůzku s právníkem, který pro nás zařizoval zapsání pozemku do katastru nemovitostí. Chceme ho seznámit s naším případem a zjistit, jaké možnosti máme, pokud půjde do tuhého, což si – samozřejmě – vůbec nepřejeme. Další, co plánujeme, je schůzka se starostou.

Taky jsme v jedné bedně  našli a oprášili transparent, který s námi přečkal už nejednu těžkou chvilku – viz titulní obrázek – a vyvěsili ho v obýváku, jako motivační nástroj.

Všechny další akce už byly jen příjemného charakteru:
– navštívili jsme opět po 3 letech překrásnou vyhlídku Mirador del Río,
– vykoupali se na jedné ze čtyř krásných malých pláží na severu ostrova, 
– dojeli až na nejsevernější výběžek ostrova do Órzoly, dali si tam oběd a ujistili se, že na trajekt na ostrov Graciosa  se smí nastoupit s koly.

                                     

Otázky a odpovědi II.
By in

Otázky a odpovědi II.

1) Je pravda, že na Lanzarote není žádný hmyz? NENÍ.  Za 8 týdnů našeho pobytu už jsme viděli dvě mouchy.
  
2) Je pravda, že zápis do pozemkového registru trvá víc jak rok? ANO. Místní úřady pracují sice velmi liknavě, ale oč pomaleji, o to lajdáčtěji. Po téměř rok a půl trvajícím procesu zápisu parcely do pozemkového katastru jsme zjistili, že nám přibylo téměř o 150 m2 víc, než kolik jsme původně koupili, takže vlastníme už skoro 6 000 m2.

3) Vyžije český senior na kanárských ostrovech z penze? ANO, bez problému. Máte-li tady k dispozici bydlení, pak máte vyhráno, protože jídlo, oblečení, energie a zábava jsou tady levnější. Jediné, co je asi trochu dražší, jsou léky dostupné bez předpisu. Pokud byste přesto potřebovali trochu seškrtat výdaje, jako nejjednodušší se nám jeví omezit nákupy potravin a zvýšit konzumaci vína, které je tady zcela určitě jedním z nejlevnějších (a nejchutnějších) zdrojů kalorií.

Dále chceme poděkovat za mnoho vašich účastných i povzbudivých reakcí. V kategorii těch vtipných se v posledních dvou týdnech na prvních příčkách umístily:
1. Už jste v některé z krabic našli Smarta?
2. Za týdenní pobyt pro celou rodinu poradím, jak na Miguela.
3. Ty opuncie na vašem pozemku budete prodávat na trhu?

Je další úterý...
By in

Je další úterý...

… to znamená další úřední den na stavebním úřadě a náš dnešní dopolední program je tedy jasný. Tentokrát jedeme Miguelovi poděkovat, že nám laskavě dovolil uklidit pozemek a začít se zemědělskými pracemi. Rádi bychom začali s pěstováním  plodin co nejdříve. A při té příležitosti se s ním chceme „poradit“, jak to udělat, aby nám vodárny zavedly na parcelu vodu. Podali jsme si totiž u vodárenského podniku žádost, ale bylo nám sděleno, že z důvodu nedostatku vody na Lanzarote se pro zemědělské účely dodávky vody už mnoho let nepovolují. Ledaže bychom měli  stavební povolení. A jsme zase u toho … 

Ale, přátelé, nemyslete si, že se náš život zúžil na úterní a čtvrteční dopoledne s Miguelem… Naopak, den co den si říkáme, jak úžasné rozhodnutí jsme udělali! Že je tu tak nádherný život, že i kdybychom v nejhorším případě žádný dům nepostavili, stejně bychom neměnili. Všechny obavy tam někde v koutku duše: co když to nebude takové, jak jsme si představovali?  byly naštěstí úplně liché a jsme tady ještě daleko šťastnější, než jsme očekávali. 

Jezdíme na výlety, chodíme poslouchat koncerty rockových a popových kapel pod širým nebem, kterých je tu spousta, chystáme se do kubánského cirkusu a do divadla, mapujeme nejkrásnější pláže a vyhlídkové restaurace, abychom byli připraveni až začnou jezdit přátelé, tuto sobotu se jedeme podívat na start závodů v dálkovém  plavání z Playa Blanca na Lanzarote do Coralejo na Fuerteventuře, kdy soutěžící budou muset zdolat vzdálenost zhruba 15 km…  Skutečnost je taková, že nestíháme navštívit všechny kulturní akce, které by nás tady zajímaly.

                     

Jo, a hanlivý nápis na mostě za 2 dny zmizel, někdo celý most přetřel hnědou barvou. Že by na pokyn radnice v Haría? 😊

Je-li šéfem stavebního odboru psychopat...
By in

Je-li šéfem stavebního odboru psychopat...

… máte to blbý. Po třech týdnech od první návštěvy vedoucího stavebního odboru provincie Haría Miguela jsme usoudili, že je načase změnit strategii, neb pasívní čekání na to, až „projekt posoudí a brzo poté zašle své připomínky“, evidentně nepřináší  žádné výsledky. To, že si čekání zpestřujeme posíláním  minimálně dvou emailů týdně  Alejandrovi – našemu  architektovi – s dotazem, zda už obdržel kýžené podklady, nemá taky žádný efekt  –  večer téhož dne pravidelně dostáváme odpověď, že Miguel buď nezvedl telefon, anebo zvedl a sdělil, že „až posoudí, brzo poté zašle“.  

Mezitím nám několik stavebních firem, se kterými jsme začali jednat o případné výstavbě, vyjádřilo upřímnou soustrast, že spadáme do teritoria, kde vládne Miguel, dle všech „velmi, ale opravdu velmi zvláštní člověk“.  Přesto se nápis na úvodním obrázku nemusí týkat zrovna jeho, protože Miguel se tady jmenuje každý třetí. Jen nám přišlo docela vtipné, vidět ten nápis poblíž Haría cestou na stavební úřad.

Mário, náš soused přes ulici, který se právě nastěhoval do nově postaveného domu, nás uchlácholil ujištěním, že získat stavební povolení je na celé výstavbě to absolutně nejtěžší a pokud přežijeme to, všechno další už pak bude jen lepší, rychlejší a radostnější. Lakonicky nám vysvětlil, že je prostě nutné obětovat několik měsíců a vlastní důstojnost a chodit se Miguela doprošovat, radit se s ním o každé ptákovině, do toho vkládat pasáže bezmezného obdivu k jeho profesním a manažerským schopnostem, chápavě přikyvovat, že plně rozumíte tomu, že právě na vaši žádost zatím nedošlo, vyjadřovat touhu být jeho přítelem a hlavně, za žádnou cenu se s ním nedostat do konfliktu. A pokud se vám podaří namíchat správný mix všech poloh – viz výše, jednoho dne prý Miguel usoudí, že vás už dostatečně ponížil a blahosklonně vám stavební povolení vydá. No, a jakmile se dům zkolauduje, hned se všichni pustí do práce a načerno si udělají všechny změny a úpravy, které jim Miguel v projektu škrtl. Mário je Venezuelan a určitě v životě zažil horší věci než trochu se plazit před státním úředníkem, pro nás je ale taková situace dost těžce stravitelná.

Každopádně jsme pochopili, že se budeme muset začít  objevovat na stavebním úřadě každý týden. A rozhodli jsme se, že se pokusíme vzít aranžmá schůzek do vlastních rukou a pojmout je poněkud jiným způsobem, než si Miguel představuje. Vyžaduje dlouhodobé docházení na úřad a škemrání? Dobrá, vynasnažíme se mu to trochu znechutit. Každou návštěvu budeme co nejvíc protahovat, požádáme ho, aby mluvil v e l m i    p o m a l u, necháme si jeho argumenty vícekrát zopakovat, poté všechno co řekl ještě jednou p o m a l u  zopakujeme my, abychom se ujistili, že jsme dobře  p o r o z u m ě l i, budeme se donekonečna  v y p t á v a t  na triviality, po celé jednání si budeme  z a p i s o v a t  poznámky,  h l e d a t   v naší složce různé papíry, dělat zmatek, tvářit se přihlouple, přitom se doširoka usmívat, ujišťovat ho o tom, jak moc nám záleží na tom, abychom byli přátelé, že pro nás jako cizince je tady jediným záchytným bodem a ujišťovat ho, že nám nevadí, že to nestihl, přijedeme pozítří znova a třeba už bude mít připomínky připravené. 
Že nebude?  Nevadí, přijedeme stejně a můžeme to znova probrat, vždyť  jsme přátelé.
Že ne?  Ale když přijedeme, tak se třeba přáteli staneme.
Že nestaneme?  Ale to vůbec nevadí, stejně přijedeme.
Že už nemáme co řešit?  Ale přece to stavební povolení… 

Včera jsme si to při naší druhé audienci poprvé vyzkoušeli. Miguel nás přijal s neskrývanou nechutí a konstatováním, že už nám všechno potřebné sdělil minule. A my na to, že ano, jasně, úplně všechno kromě jedné maličkosti – termínu, kdy zašle své připomínky k našemu projektu, to jsme si nějak zapomněli poznamenat. S použitím všech připravených zdržovacích taktik se nám podařilo vydržet na židlích asi o 5 minut déle než minule a pak nás vyhodil.  ALE: naše nová strategie přinesla nesporný výsledek – dozvěděli jsme se, že „až posoudí, brzo poté zašle“ 😊.

Jdi do ... železářství!
By in

Jdi do ... železářství!

Vr. dlouho marně hledal ekvivalent nějaké peprné české nadávky, kterou by mohl upustit páru. Španělské vulgární výrazy jako: estúpido, culo či jodido ho neoslovily. Trochu zpozorněl při slově mierda, ale stále to nebylo ono. A přitom je zcela evidentní, že nejpozději až začneme stavět, přijdou momenty, kdy bude peprných výrazů třeba jak soli. Nakonec se však ukázalo, že je to snadnější, než se zpočátku zdálo a Vr. našel vskutku zvučné a rezonující slovo, při kterém může vibrovat, prskat, otřásat se spravedlivým hněvem a vykřičet ze sebe všechny emoce, které s ním cloumají. A navíc nebude na Lanzarote za sprosťáka. To kouzelné slovo je „ferretería“. A pokud vás zajímá co znamená, pak vězte, že je to zcela prozaické „železářství“.


Ostrov sportu
By in

Ostrov sportu

Včera nás dostihla další skvělá zpráva: zdravotní pojišťovna schválila naši žádost o povolení čerpat zdravotní péči jak v Česku, tak ve Španělsku. Hurá!!! Tím se nám současně otevírá cesta k získání statusu španělského rezidenta.

S ubývajícím počtem administrativních úkonů, návštěv na úřadech a úřední korespondence máme více času rozhlížet se kolem sebe a mapovat místní dění. A zjišťujeme, že Lanzarote je místem konání spousty sportovních i kulturních akcí, často mezinárodního významu.

Například tuto sobotu se na Playa Blanca sjeli účastníci závodu Ironman 70.3 Lanzarote (všimněte si zaníceného kameramana na úvodní fotce) a za 2 týdny se koná 10. ročník mezinárodní soutěže v přeplavání úžiny mezi Lanzarote a Fuerteventurou nazvaný Travesía Internacional la Bocaína. Pro vaši představu – vzdálenost mezi oběma ostrovy je zhruba 15 km.
Poslední  říjnová sobota bude vyhrazena 10. ročníku triatlonu Ocean Lava Triatlon.
V listopadu se konají hned dvě významné sportovní akce: 
– 9. ročník běhu Haría Extreme Lanzarote vedoucí lávovými poli, přes sopky na vrcholy útesů, přičemž nejdelší trasa měří 94 km a
– 6. ročník Závodu jachet napříč Atlantikem pořádaný nejprestižnějším anglickým jachtařským klubem Royal Ocean Racing Club.

No, a pokud byste chtěli před vánoci uniknout předvánočnímu shonu a trochu si „odfrknout“, tak se můžete přihlásit do 29. ročníku Mezinárodního maratonu, který se poběží 7. prosince přímo „u nás“  v Arrecife. Pořadatelé slibují příjemných 19°C 😊.
O týden později, 13. prosince proběhne ještě golfový turnaj Trofej Grand Teguise Playa, ale je mi jasné, že na ten vás sem nepřemluvím, protože v tu dobu už budete buď péct cukroví, anebo shánět dárky…