První den (a nocleh) na Tenerife
By in

První den (a nocleh) na Tenerife

Tenerife v poslední době mezi Čechy (ale nejen) „frčí“. Je považován (a popisován) jako nejkrásnější kanárský ostrov, který má všechno: pláže, hory, lesy, sopky, útesy, mlžný prales, soutěsky, rustikální vesnice i mondénní letoviska. A české celebrity tam ve velkém skupují nemovitosti. Usoudili jsme, že jsme zřejmě jedni z posledních, co tam ještě nebyli, a je tedy nejvyšší čas tuto mezeru v cestovatelských znalostech zaplnit.Po prvních dvou dnech konstatujeme, že Tenerife má skutečně úplně všechno. Kromě již výše uvedeného taky: dopravní zácpy, calimu, mlhy, černé mraky a déšť v horách. Venkov je posetý množstvím dost nevábně a zanedbaně působících stavení, kůlen, přístřešků, stodol a chatrčí, které byly/jsou postupně „ad hoc“ přistavovány a dostavovány čímkoli, co bylo/je právě po ruce. Tyto často neomítnuté a leckdy i po desetiletích nedodělané stavební počiny venkov poměrně významnou měrou hyzdí. Kromě toho v krajině trčí taky spousta plechových skladů, betonových nádrží na vodu, rozbořené ruiny a zídky, hromady hlíny, kamení, plevele, sutin, vyřazeného a rozlámaného nábytku, plastových obalů, barelů, kanystrů a nejrůznějšího šuntu vyházeného z domácností 🙈. Leckde vlají cáry rozervaných „hadráků“, jak říkáme plantážím banánovníků a zeleniny chráněným konstrukcemi potaženými ze všech stran řídkou režnou tkaninou, která pod náporem slunce a vichrů velice brzo degraduje, takže spousta plantáží připomíná spíš zbytky vojenských lazaretů. Na mnoha plochách neudržovaná vegetace působí chaotickým dojmem. A těch billboardů…🙈 (na Lanzarote billboardy nemáme vůbec).

Tedy, není to o nic horší, v podstatě stejné, jako na všech ostatních ostrovech. Vzhledem k tomu, že ho obývají titíž Španělé (Tenerife má necelý 1 milión stálých obyvatel), vlastně nevím, proč jsme se domnívali, že zrovna na Tenerife to bude jiné… A pak jsme dorazili do penziónu „Lo mejor de la Montaña, Vista Bonita“, který jsme si zarezervovali přes Booking.com. Jak už název napovídá, mělo se jednat o „Nejlepší vyhlídku z hory“. Majitelé nemohli zvolit trefnější název 🤣. Přijeli jsme až za tmy, takže varování majitelky, „abychom se nevyděsili“, jsme v plné míře docenili až druhý den ráno, poté co jsme roztáhli okenní závěsy útulného a pěkně zařízeného apartmánu v prvním patře. Ostatně, posuďte sami… 🤣


Pár líbezných zákoutí vybízejících k posezení se šálkem kávy, anebo sklenkou vína…

Zeptali jsme se majitelů, zda nemají pocit, že jim ten čurbes všude kolem domu kazí kšeft. A dozvěděli jsme se, že jejich „byznys plán“ spočívá v kombinaci ubytovacích služeb s autoservisem 😮 🙈.
P.S. Jo, a pokud byste se někdy, přátelé, rozhodli jet do stejného penzionu jako my, dejte pozor, abyste zvolili správné schodiště… Mně se to napoprvé nepovedlo 🤣.

Lepší něco než nic
By in

Lepší něco než nic

Kanárské ostrovy leží na tzv.  vzdálené periferii Evropské unie. Téměř všechno se musí dovážet, pracovní příležitosti jsou omezené na několik málo odvětví (80% představuje turistický sektor), vzdělání a kvalifikace místních jsou taky omezené a životní a klimatické podmínky tvrdé. Slunce v kombinaci se solí a pískem v ovzduší – a nádavkem velmi vysokou vzdušnou vlhkostí – spolehlivě a velmi rychle zničí lak auta, železný plot,  konstrukci pergoly, plechovou stříšku, plastový sušák, květináče, vysoce odolné plachty markýz… prostě absolutně všechno. Takže pokud nechcete žít uprostřed věcí, co patří do šrotu, musíte si všechno v domácnosti pořizovat stále znovu 😏.Z těchto a mnoha dalších důvodů se španělská vláda snaží různými dotacemi a slevami aspoň částečně kompenzovat nižší životní úroveň Kanářanů.

  • IGIC (obdoba DPH na Kanárských ostrovech) činí 7%;
  • některé zboží (základní) a služby, navíc, nejsou zatíženy ani touto daní, např.: chléb, těstoviny, olej, elektřina, sociální a zdravotní služby, tj. péče o nesoběstačné osoby, služby v denních stacionářích, domovech seniorů apod.

Kanárští rezidenti mají nárok na:

  • 75 % slevu z ceny vnitrostátních letenek pravidelných spojů;
  • 75 % slevu na lodní přepravu mezi ostrovy;
  • 100 % slevu na autobusovou dopravu (tzv. guaguas);
  • zlevněný tarif na vodu (přestože je to nedostatková komodita) v ceně 0,6 €/m³ (nerezidenti platí 3 €/m³).V roce 2023 bylo vyčleněno 30 miliónů € na programy boje s chudobou a půjčky sociálním službám.

Daňové zatížení firem činí 4 % ve srovnání s obecně vyšším zdaněním v EU (přes 30 % v Německu  Itálii, Francii ci Belgii).

Kanárské ostrovy taktéž poskytují mnoho právních výhod investorům.

Jídlo jako hlavní náplň života
By in

Jídlo jako hlavní náplň života

… není náš případ – na rozdíl od mnoha Španělů, kteří jedí rádi, často (neustálé zobání různých tapas) a hodně 😱 (jedna zdejší porce jídla nás s Vr. většinou zasytí oba). Jako námět příspěvku však bývá jídlo a místní speciality a odlišnosti celkem vděčné. Takže:

Zdejší zákusky prodělaly za 4 roky našeho života tady výraznou změnu k lepšímu, co se vzhledu týče. Pokud jde o chuť, mají vůči českým/francouzským/italským aj. pamlskům ještě mnoho co dohánět. Chuť většiny z nich je totiž bez ohledu na různé tvary, barvy těsta a polev prostě jenom MDLE  SLADKÁ. Což je pro Čecha – odchovaného kubánským dortem, míšařezy a zejména větrníky 😆 – hodně málo. Asi nejvyhlášenější značkou zdejších cukráren je Lolita, naším favoritem – pokud si chceme zamlsat – je však čokoládový dort, který se prodává v supermarketu Mercadona.

Caldo je hotový vývar z masa, drůbeže, zeleniny či ryb (bez konzervantů). Existuje jich spousta druhů, prodávají se v litrových krabicích a jsou VYNIKAJÍCÍ!Asi nemá cenu zmiňovat, že výběr ryb se s Českem nedá srovnávat. Stejné je to i u šunky, přičemž jednoznačně vede SUŠENÁ (SERRANO) oproti dušené.Řeznictví s výjimkou prodejen Spar a Hiperdino tady prakticky neexistují, všude jinde se prodává pouze maso už naporcované a balené. Vypadá ale TAK čerstvě a chutně, že si ho bez obav koupíte, a poté, co ho doma vybalíte, s úlevou zjistíte, že opravdu TAK čerstvé a chutné je! My ryby a maso kupujeme téměř výhradně v Mercadoně, kromě případů, kdy potřebujeme masové FILETY.Porcované maso má totiž jeden zádrhel: „plátky“ jsou bez výjimky na náš vkus příliš tenké – max. tloušťka je 0,5 cm 🙈. Což ostatně vidíte i v restauracích, kde např. vepřová kotleta NIKDY nebývá šťavnatá ☹️. Co se týče koření, jogurtů,  tvarohu, anebo čaje (zejména černého) je výběr slabší, až žádný. Například měkký ani tvrdý tvaroh tady VŮBEC NEKOUPÍTE 🙈. Pokud tedy chcete vyrobit např. lehké francouzské tvarohové deserty, anebo cheesecake, musíte použít směs mascarpone a jakési zdejší obdoby „Lučiny“ (Philadelphia), která je ovšem slaná a na výsledku je to (setsakramentsky!) znát ☹. S čajem, zejména černým, je to taky bída – na regálech (a ještě jen některých obchodů) jsou jen 1 – 2 druhy a i ty občas dojdou, přičemž další dorazí třeba až za několik týdnů (mám podezření, že černý čaj tady pijou jen Angličani a my dva 😆). Místní pijí většinou červený čaj, či roibos, a hlavně kávu s mlékem – a ještě lépe se slazeným kondenzovaným 🙈.Naproti tomu, sýrů kozích, ovčích, kravských a smíšených tady najdete tolik, že můžete klidně pořádat sýrové orgie. Největší výběr (včetně zahraničních sýrů) má Hiperdino.

Výběr ovoce a zeleniny je v zasadě dostačující, pokud se smíříte s tím, že vzhled často pokulhává za dokonalými unifikovanými výpěstky v kontinentální Evropě (nejspíš v důsledku dopravy). Zdaleka nejhorší kvalitu ovoce a zeleniny má Spar. Vzhledem k tomu, že má současně taky nejvyšší ceny, je s podivem, že se mu daří jeho předražený, unavený a leckdy nahnilý sortiment vůbec prodat.

Co se týče cen, leccos je levnější, ale existují položky, které jsou naopak výrazně dražší – namátkou mě napadá brokolice, která stojí přes 5 €/kus. Anebo například listové těsto, kterého je na výběr spousta druhů (podle počtu vrstev, použitého tuku, na slané, či sladké pečivo atd.), ale pouze už rozválené na plátky a nejlevnější balení 2 kusů stojí 2,50 €.

Na Lanzarote taky nekoupíte bílá vejce. Ne, že by to bylo nějak důležité, jen je s tím nutné počítat například při zdobení velikonočních vajec 😆. Ale zato koupíte vaječné bílky v láhvích 😮.Dalšími položkami, na které jsme v Česku zvyklí a tady je prozatím opravdu neseženete, jsou: hrubá mouka, krupice, piškoty, mák, pravé švestky a rumová esence. Možná časem, až tady na Lanzarote nás Čechů bude víc…?

Obchodní dům na poli
By in

Obchodní dům na poli

Trh je na stráni za „safari“ při silnici z Macheru do Uga. Naši čeští přátelé mu přezdívají Pařížská, protože tady můžete natrefit na oblečení nejslavnějších světových módních značek  – anebo aspoň jejich plagiátů  – v cenovém rozmezí 0,5 – 2 € 😆. Tedy, pokud dorazíte patřičně brzy. Což současně znamená, že já s Vr. nemáme šanci nějaký kousek od Hilfigera, Gucci, Prada, Burberry, či Versace někdy klofnout. Trh má jednu drobnou slabinu – nejsou tam žádné zkušební kabinky, takže prodej probíhá stylem „ber, či neber“. Ovšem, vzhledem k cenám každý akceptuje, že to, co doma zjistí, že mu nesedí, použije jako prachovku, anebo na umytí auta 😆.

Mimochodem, přátelé, víte, jak bez vyzkoušení zjistit, zda vám daný kousek bude sedět v pase? Přeložíte napůl, ovinete kolem krku a pokud se okraje látky dotknou – bingo! Prý to funguje 😏.Kromě oblečení se tady prodává nábytek, peřiny, nádobí, knihy, lampy, DOKONCE bedýnky s použitým zednickým, či elektrikářským náčiním včetně lehce sešmajdaných pracovních bagančat!!! (škoda, že jsme to nevěděli dřív, kolik takových praktických bedýnek jsme mohli vyexpedovat 🤣), občas i ovoce a zelenina, prostě všechno možné.Při našem pomalém rozjezdu do dne budeme asi rádi, když na nás zbude třeba vanička s jahodami. A i kdyby nezbyla ani ta, už jen informace, jak nakupovat sukně a kalhoty bez zkoušení, je tak famózní, že návštěva trhu měla smysl 😊.

Milovaní holoubci
By in

Milovaní holoubci

Mnoho místních si velmi zakládá na svých chovech holubů, se svými opeřenci obrážejí nejrůznější výstavy a soutěže a být holubářem je tady obecně společensky vysoce ceněno. Proč?, to je nám záhadou. Kromě chovných holubů (kteří jsou, doufejme 🤔, očkovaní a pod dohledem veterinářů) tady žije navíc velké množství divokých holubů a taky hrdliček. Oba druhy přenášejí svými výkaly spoustu chorob, z nichž některé jsou pro člověka velmi nebezpečné. V kontinentální Evropě se to ví a mnoho větších i menších měst vynakládá na boj s holuby nemalé prostředky. Ne tak na Lanzarote.A teď to hlavní: vzhledem k místnímu katastrofálnímu nedostatku vody byla do nedávna naprostá většina obyvatel odkázána u užitkové vody POUZE na dešťovku, která během roku napršela na střechy a vybetonované dvorky domů a odtud stekla do podzemních nádrží (tzv. aljibes) o kapacitě až desítek tisíc litrů. Tato voda se pak používala na praní, úklid domácnosti, zalévání, ale i k vaření a osobní hygieně. Představa záchytných ploch pro dešťovou vodu pokrytých holubími výkaly je proto mimořádně odpudivá 🤮.

Holoubci si lásku a péči místních obyvatel užívají a na oplátku kálí všude, kde se dá. Na chodníky, náměstí i dětská hřiště… 🙈

Kohoutí zápasy
By in

Kohoutí zápasy

Kanárské ostrovy jsou jedním z posledních tří evropských teritorií, kde jsou kohoutí zápasy dodnes legální 😲  (dalšími dvěma jsou Andaluzie a bývalý francouzský region Nord-Pas-de-Calais). Trochu šokující informace, že?

Španělský parlament v roce 2022 přijal nový zákon na ochranu zvířat, což s největší pravděpodobností znamená, že dny této kruté a dost odporné zábavy jsou zřejmě i tady sečteny, byť její zastánci zatím stále vzdorují. Předtím, v roce 1991, totiž parlament Kanárských ostrovů schválil jiný zákon typu „chytrá horákyně“, který na jedné straně zakazoval používání zvířat pro zápasy, představení a obřady, kde jsou vystavena špatnému zacházení a utrpení, současně však stanovil výjimku pro kohoutí zápasy v oblastech, kde mají tradici 🤨… což jsou právě Kanárské ostrovy. Kohoutí zápasy se tady pořádají už více než 200 let. Většina Lanzaroťanů dnes prý zastává názor, že tato zábava uspokojující nejnižší lidské pudy, je známkou barbarství a necivilizovanosti.V jednu chvíli to vypadalo, že se tady opravdu už dlouhá léta žádné krvavé divadlo nekoná. Všichni místní, se kterými jsem mluvila, svorně tvrdili, že „opravdu nic takového“… dokonce i v Teguise, které bývalo kohoutími zápasy vyhlášené, můj dotaz některé pobouřil a jiní mi se shovívavým úsměvem vysvětlovali, že to „bývalo kdysi dávno“.

A pak jsem se víceméně náhodou ocitla u domu, kde bývala kohoutí aréna a… ukázalo se, že vůbec není „bývalá“. 

Chlapík, co mi otevřel, byl zprvu trochu podezíravý („samozřejmě, že je to legální, ale…“). Až když jsem ho třikrát ujistila, že nepatřím k žádnému spolku ochránců zvířat, a slíbila, že nebudu fotit (a proč vlastně ne, když je to legální?), pustil mě dál a ukázal mi velkou místnost s arénou potaženou zeleným suknem i celé zázemí s kohoutími klecemi. Přitom pořád zdůrazňoval, jak moc chovatelé své kohouty milují, a jak láskyplně se o ně starají 🤑. V minulosti sehrávali u kohoutích zápasů důležitou roli také holubi (proto se možná dodnes těší tak mimořádné oblibě, což je kapitola sama pro sebe). Milovníci, tohoto „sportu“, kteří neměli možnost do arény přijít osobně, se shromažďovali v holubnících a čekali, až holubi přinesou zprávu o vítězi zápasu 😉… já vím, přátelé, že to zní jako ze středověku.

Každopádně, když jsme se loučili, poctil mě správce kohoutí arény v Teguise velkou důvěrou 😂 – prozradil mi, že zápasy se konají každou sobotu, a pozval mě, ať si to někdy přijdu „užít“, podívaná prý stojí za to.

Aquadukt
By in

Aquadukt


Určitě jste, přátelé, překvapeni stejně jako jsme byli my, když jsme zjistili, že na Lanzarote máme akvadukt. Ještě v polovině minulého století se každé ráno za úsvitu od pramenů v horském masívu Famary vydávalo přes 50 velbloudů a oslů s nákladem vody do různých míst po celém Lanzarote. Ženy, děti, mladí i staří se sem vydávali naplnit nádoby touto cennou tekutinou. Odměnou za  namáhavou dřinu jim bylo přibližně 5 litrů vody na osobu a den. Na praní a mytí nádobí používala většina lidi mořskou vodu. Katastrofální nedostatek vody byl pro místní populaci každodenní realitou. V roce 1946 byl schválen projekt umožňující vrty do skalního masívu Famara za účelem zajištění vody pro Arrecife. V roce 1953 byl projekt úspěšně dokončen a voda začala proudit do Mareta del Estado (viz minulý příspěvek). Poprvé v historii ostrova získalo Arrecife nepřetržité zásobování vodou. Zbytek ostrova však na tom byl stále stejně. Nedostatek vlastních zdrojů pitné vody znamenal nutnost pokračovat v jejím dovážení. Definitivní řešení přinesla až odsolovací továrna uvedená do provozu v roce 1965. Poté byla celá – jen pár let předtím s velkými těžkostmi vybudovaná – infrastruktura sestávající z tunelů, jímek, komplexu Montaña Guatisea, Mareta del Estado a již zmíněného akvaduktu ponechána pomalému chátrání. Vzhledem k jejich dnešnímu neutěšenému stavu musíme jen usilovně doufat, že odsolovací továrny nekleknou.

Než přišla odsolovací zařízení
By in

Než přišla odsolovací zařízení

… bylo hospodaření s vodou na Lanzarote dost svízelné. Král Alfonso XIII. nechal na začátku 20. století vybudovat soustavu nádrží na vodu nazvanou Mareta del Estado. Stavba byla zahájena roku 1902 a částečně uvedena do provozu v roce 1913, kompletně dokončena však byla až v roce 1935. Důvodem bylo několikeré přerušení stavby kvůli nedostatku finančních prostředků, nedodržování technologických postupů a nízké pracovní morálky (jak typické! za 100 let se zde v tomto ohledu nic nezměnilo, některé tradice jsou prostě pevně zakořeněné 😆). Dílo sestávalo ze 16 nádrží o celkové kapacitě 16 000 m³ vody, a záchytné plochy pro dešťovou vodu o rozloze 95 000 m². Původně tvořila povrch plochy jen udusaná hlína, kterou později vystřídala nepropustná vrstva směsi písku s vápnem. Ve stavebním deníku z té doby si můžete přečíst záznam, že dodavatel materiálu směs ošidil, nedodržel stanovený podíl vápna a v důsledku toho byla kvalita povrchu tak mizerná, že se část vody namísto stékání vsakovala. Proto bylo nutné celou obří plochu potáhnout novou vrstvou 🙈.

Polovina nádrží byla určena pro užitkovou vodu z Famary a pramene Chafariz a polovina pro pitnou – dováženou v cisternových lodích. Takto systém fungoval až do roku 1963, kdy bylo uvedeno do provozu první odsolovací zařízení, poté byly nádrže vyřazeny z provozu.Pokud vás zajímá, kde Mareta del Estado najdete, je to ta nevyužitá plocha rozprostírající se po obou stranách dálničního obchvatu Arrecife směrem z letiště před nájezdem na San Bartolomé. 

Realita realitního trhu v roce 2024
By in

Realita realitního trhu v roce 2024

… na Kanárských ostrovech začíná být z pohledu standardního kupce, tj. člověka z vyšší střední třídy, poněkud smutný příběh. Situace je na všech ostrovech dost podobná, na Lanzarote je však zřejmě převis poptávky nad nabídkou největší, a to z několika důvodů. Tím prvním je zcela unikátní krajina, která vedla k vyhlášení ostrova biosférickou rezervací UNESCO, což znamená, že nová výstavba je s ohledem na status ostrova už léta přísně regulovaná. A stávajících nemovitostí se nabízí k prodeji minimum. A – znáte to – čeho je málo, to je drahé.

V současné době se v žádaných lokalitách, jako jsou Playa Blanca, Costa Teguise, či Charco del Palo u dobře udržovaných nemovitostí pohybují ceny zhruba 3 800 – 4 000 €/m². Tedy např. domek o 80 m² tamtéž vás bude stát kolem 300 000 € + 7% daň. Bude-li tentýž domek ve vesnici, či v krajině, přijde vás na cca 250 000 €. Bude-li navíc vyžadovat rekonstrukci, můžete se dostat na cenu kolem 180 000 – 200 000 €.

Vzhledem k dlouhodobé (a masívní) převaze poptávky nad nabídkou navíc místní realitní kanceláře mají seznamy „čekatelů“, kterým nejlepší a nejvýhodnější nemovitosti dle jejich konkrétních požadavků nabízejí přímo, aniž by je inzerovali na svých stránkách. To, co se tedy objeví na realitních serverech, už je částečně „přebrané“ 🤢.Dva makléři nám nezávisle na sobě potvrdili, že některé domy se prodají do hodiny od uveřejnění nabídky 🙈. A taky nám popsali, že prodej mnoha nemovitostí v atraktivních lokalitách probíhá prakticky on-line: makléř potenciálního kupce na druhém konci Evropy během telefonátu mobilem „provede“ zvenku i zevnitř a ten se musí v podstatě okamžitě rozhodnout, protože makléř má na tuto nemovitost 5 dalších natěšených zájemců. Něco „zvažovat“, či „promýšlet“, případně se dokonce přiletět osobně podívat, není čas 🙈.

Robot by se hodil
By in

Robot by se hodil

V asijské restauraci Kokoxili v Arrecife a v další v Teguise už po jednom exempláři mají (na Lanzarote jdeme s dobou 😆), ale víceméně bezúčelně se tam „poflakují“, aniž by číšníkům nějak výrazně pomáhali. Servírovací robot tak zdařile imituje liknavého živého číšníka, že člověka mimoděk napadne, že se vlastně jedná o dokonalý výrobek 🤣. Servírování jídla probíhá tak, že kuchař naloží jednu porci na pojízdný pultík, druhou nese v ruce (je to pro něho pohodlnější) a on i robot se vydají k určenému stolu, přičemž robot spustí melodii a začne blikat. Tak trochu Matějská pouť. No, co vám budu, přátelé, povídat, byla jsem z té „show“ dost rozpačitá. Nevím vlastně, jaký zážitek jsem čekala, ale tohle to rozhodně nebylo.

Jóóó, to u nás doma bychom robota dokázali jinak „zapřáhnout“! 😆