… zdejší vozový park je relativně různorodý a můžete tu vidět lecjaká zajímavá auta. Tedy, já bych si většiny z nich nejspíš nevšimla, ale mám v tomto směru vedle sebe odborníka na slovo vzatého, který mě nikdy neopomene upozornit na každý zajímavý kousek.
… je psí plemeno s historií dlouhou více než 7 tisíc let, neboť tito hubení psi beze špetky podkožního tuku asi 60 cm vysocí, s protáhlým čumákem a výraznýma špičatýma ušima, jsou potomky starověkých faraónských psů. Na Kanárské ostrovy je už před staletími dovezli féničtí, kartaginští, egyptští a řečtí obchodníci. Podenco má mimořádně vyvinutý čich, sluch i zrak a tedy je to vynikající lovecký pes. Na Lanzarote nachází uplatnění zejména při lovu divokých králíků a koroptví.
Proslýchá se, že někteří lovci a chovatelé ke svým psům nemají moc vřelý vztah a po skončení každoroční lovecké sezóny se jich nemilosrdně zbavují – buď tak, že je uvážou někde u plotu, anebo je rovnou zabijí.
Aby se takovýmto případům týrání zamezilo, vznikl na Lanzarote už před mnoha lety útulek Sara Protectora pro opuštěné psy a kočky. V Česku s ním spolupracuje organizace Lanzpodenco, prostřednictvím které si lze vybrat a zakoupit některé ze zachráněných zvířat. Každý zájemce o adopci prý musí projít jakýmsi „výběrovým řízením“, aby bylo zaručeno, že se bude o podenca dobře postaráno. V rámci spolupráce funguje také osvětová činnost, konzultační a poradenské centrum a dokonce i pomoc v případě útěku zvířete a jeho hledání.
A ještě něco – pořídit si podenca není levná záležitost.
Manželské postele bývají široké 130 – 160 cm. Ve velké oblibě – zejména u starších domů – jsou stěny vymalované sytě pastelovými barvami, přičemž není výjimkou, že každá stěna jinou. Dalším zdobnym prvkem bývají odhalené kameny ve zdi. Obecně mají původní lanzarotské domy velmi malá okna, což je vzhledem ke zdejšímu množství slunce celkem pochopitelné; často se taky setkáte se střešními světlíky. Tradiční domy jsou uvnitř rozdělené na malé místnůstky. Podlahy tvoří téměř bez výjimky dlažba (většinou cihlového či hnědého odstínu). Nábytek je dřevěný, v bohatších domácnostech dekorovaný.
Na stěnách visí obrázky krajin a zátiší, či fotografie starých časů, a všechny velmi často různě nakřivo. Tak nápadné množství nakřivo pověšených obrázků nás dlouho udivovalo, než jsme – až ve vlastním domě – přišli na to, že viníkem je průvan 🤣).
V koupelnách standardně najdete kromě WC i bidet. (Pro hispánskou komunitu je bidet neodmyslitelnou součástí koupelny, o čemž jsme se přesvědčili už před lety při cestách po Latinské Americe, a to i v místech tak zapadlých a od „civilizace“ vzdálených, jako je např. oáza Antofalla v severní Argentině, ležící na okraji jedné z největších solných plání na světě.)
Tak jako v Česku, i ve Španělsku fungují 2 policejní sbory: Policía Nacional (státní policie) a Guardia Civil (městská policie).
… najdete nalevo od silnice těsně před příjezdem do Arriety směrem od Arrecife. Oficiální název resortu je Finca Arrieta Eco Retreat a v provozu je už více než 15 let. Byl to první turistický komplex vybudovaný v severní části Lanzarote. Design jednotlivých jurt i společných prostor je originální, nocleh zde není vůbec levný a teď, přátelé, to hlavní – je od samého počátku NELEGÁLNÍ a dodnes NEZKOLAUDOVANÝ. Asi nemusím dodávat, že za tímto rozhodnutím stojí Miguel, šéf stavebního odboru v Haría…
… je jedna ze zdejších zajímavostí, pro svůj zvláštní ráz a atmosféru však není pro každého. Cesta k „domu vody“ vede z Famary směrem na sever po úpatí útesů. Dům s vnitřní nádrží byl postaven v 70. letech minulého století v místech, kde ze skalního masívu vyvěrá pramen vody. Vzhledem k trvalému nedostatku vody na Lanzarote vznikl v té době projekt vést potrubím vodu z Famary až na východní pobřeží. Dům s několika dalšími nádržemi v bezprostřední blízkosti měl sloužit jako jímka, nakonec se ale projekt neuskutečnil.
V 90. letech dům obýval německý hippie; našel tam nejprve klid a mír, který hledal, a posléze i smrt pod sesuvem horniny. Od té doby je dům opuštěný, pouze tam čas od času přespí nějaký návštěvník dobrodružnějšího ražení a v nádržích na vodu se tu a tam někdo vykoupe. Místo má zvláštní melancholickou a znepokojivou atmosféru.
Vzhledem k velké vzdálenosti od civilizace fungoval El Hierro v minulosti také jako „odkladiště“ nepohodlných politiků, vojenských vojevůdců či lidí liberálniho smýšlení. V některých případech to ostrovu přineslo prospěch, např. když byl do exilu poslán Leandro Pérez, který se stal vůbec prvním lékařem na ostrově a zjistil, že voda vyvěrající ze země v blízkosti vesnicí Sabinosa má léčivé účinky. Poté, co mnoho dalších lékařů potvrdilo blahodárné účinky této minerální vody stala se studánka Pozo de la Salud významným poutním místem. Dnes je zavřená a poklop jistí zámek.
Celý pás pobřeží od Mirador puntas de Gutierrez (Arco de la Tosca) na jihozápadě 
až po Punta Grande na severovýchodě nabízí procházky po pěšinách v lávovém terénu podél moře, kde můžete spatřit mnoho zajímavých útvarů, průrev a oblouků vytvořených v sopečné hornině. 
Na samém konci pak dojdete k hotelu Puntagrande inzerovanému jako „nejmenší hotel světa“ 😊. 
V městečku Frontera je Ecomuseo de Guinea, kde můžete na zrekonstruovaných příbytcích názorně vidět, jak se dřív na ostrově žilo. Kromě toho se můžete zúčastnit průvodcované prohlídky lávového tunelu a terária s endemickými ještěrkami (lagarto gigante), které zde v zajetí rozmnožují, aby nevyhynuly. Výklad je velmi poutavý, ovšem pouze ve španělštině (zajímalo by mě, zda vzhledem k rychlosti mluvy lze využít některou z překladových aplikací). 
Některé interiéry nevypadají příliš odlišně od různých „rustikálních“ ubytování, která se na ostrově nabízejí 😆. 
Původními obyvateli El Hierro byli bimbaches (čti bimbačes). O jejich přítomnosti na ostrově již počátkem našeho letopočtu svědčí různé artefakty a zejména četné petroglyfy. Největší koncentrace těchto symbolů a znaků vyrytých do kamene a také dávné kruhové shromaždiště zvané El Tagoror je v lokalitě El Julan na jižním svahu ostrova. Je vám tedy, přátelé, jasné, že jsem hořela touhou si je prohlédnout. Pečlivě jsem nastudovala trasu, abychom NEBLOUDILI, dále zajistila, abychom NEMĚLI NASPĚCH a nehrozilo, že Vr. DOSTANE HLAD, což jsou tři spolehlivé způsoby, jak mu totálně zkazit náladu.
Ke kulturnímu centru, které stojí ve výšce 800 m.n.m., jsme dorazili dobře naladěni a já navíc mimořádně natěšená. A pak jsem dostala studenou sprchu – pracovník centra mi sdělil, že a) petroglyfy se nacházejí téměř až na úrovni mořské hladiny, b) cesta tam a zpět je 8 km dlouhá, c) převýšení činí zhruba 600 výškových metrů, d) exkurzi je zapotřebí objednat minimálně den předem a e) začíná v 8 hodin ráno 🤢. A představte si, přátelé, že tohle naprosté fiasko našeho výletu Vr. – na rozdíl ode mne – náladu vůbec nezkazilo! Dokonce mi připadalo, jako by celý pookřál 😄…
Tak ať si ty petroglyfy strčí kam chtějí, prohlédnu si je na internetu 😆.
… a mizerných pláží 🤢. Buďte, přátelé, připraveni na to, že krásné pláže vypadají jinak, než ty, co uvidíte na El Hierro. A dále, že plážemi se zde nazývají i vstupy do oceánu, kde není ani špetka písku, ale třeba sopečné skalky, balvany, vybetonované plošinky, či dřevěné podlážky! Mezi nejznámější pláže patří Playa/Cala de Tacorón (kameny a schůdky),
Playa del Verodal (černočervený písek a je dost malá),
Las Playas (černý písek) a Playa arenas blancas (ta trocha světlého písku mezi černými kameny v dáli, a ještě k tomu ne přímo u moře!😆).
Tak jako na jiných Kanárských ostrovech, i zde existují četné přírodní laguny vytvořené v sopečných skalkách na pobřeží, které jsou velmi oblíbené pro koupání: Charco Los Sargos, 
La Maceta, 
Pozo de las Calcosas, a především Charco Azul. Poslední jmenovanou lagunu je však důležité navštívit v pravý čas – nejlépe kolem oběda či odpoledne – jinak bude modrá jen podle názvu 😆.
A teď k vyhlídkám, z nichž mnohé jsou doslova dechberoucí!
Mirador de la Llanía 
Mirador de Isora, který shlíží z výšky na záliv Las Playas
a Roque de la Bonanza, působivou sopečnou vyvřelinu v zálivu Las Playas na východním pobřeží ostrova. Její atraktivitu v současné době zvyšuje ještě adrenalinové šimrání; totiž abyste se dostali do místa, odkud vynikne její silueta nejlépe, musíte ignorovat zákaz vstupu na pěšinu kolem skalní stěny. Ta pěšina je plná popadaných šutrů a několikatunových balvanů, naznačujících, že ten zákaz tam není pro nic za nic, a vystavujete se určitému riziku.
Mirador de la Peña je úchvatná vyhlídka nesoucí rukopis lanzarotského rodáka Césara Manrique. 
Mirador de los Bascos
je vyhlídka nad lokalitou El Sabinar, kde rostou ikonické divoké jalovce (=sabina) vytvarované působením vichrů do roztodivných tvarů a zejména korunami k zemi.
Po mnoho století panovala všeobecná shoda v tom, že nultý poledník prochází nejzápadnějším výběžkem ostrova El Hierro v těsné blízkosti majáku Orchilla.
Bylo to celkem logické, protože El Hierro byl až do doby, než Kryštof Kolumbus objevil nový kontinent dnes nazvaný Amerika, považován za oficiální konec světa. Při druhé výpravě Kryštofa Kolumba v roce 1493 ostrov námořníkům posloužil jako poslední zastávka před zdoláním Atlantickeho oceánu k doplnění zásob vody a potravin před dlouhou plavbou.
V roce 1884 však celosvětová meridiánová konference rozhodla o přesunutí nultého poledníku do anglického Greenwiche. Na místě bývalého poledníku (a současně nejzápadnějšího bodu Španělského království) stojí dnes skromný památník – viz úvodní fotka. 
Městečko La Restinga je nejjižnějším bodem Španělského království a kromě této skutečnosti není zajímavé vůbec ničím. Vyhledávají ho prakticky výhradně potápěči, kterým však zdejší mořská rezervace (Reserva Marina) s bohatou podmořskou faunou i flórou nabízí nezapomenutelné zážitky. K neobyčejné rozmanitosti života pod hladinou údajně přispívá podmořský vulkán El Tagoro, který před 11 lety „vybublal“ ze dna několik kilometrů od pobřeží a občasnými výrony plynů a lávy dodnes ovlivňuje podmořský svět ve zmíněné oblasti.
Pokud minete vesnici Tamaduste poblíž nejsevernějšího výběžku popisovanou v průvodcích jako „velmi malebná vesnička“, taktéž o nic nepřijdete, protože zdejší městečka a vesnice obecně nevynikají obzvláštní malebností. Nejpěknější pohled skýtá vyhlídka ještě než tam dojedete.
A ještě upozornění, přátelé, na El Hierro je omezená kapacita ubytování a pro náročné prakticky žádné vysloveně luxusní hotely. Omezená je taky nabídka vozů k pronájmu a ostatně i leteckých spojů a trajektů z Tenerife a Gran Canaria. Z toho plyne, že je rozumné nenechávat rezervaci všeho na poslední chvíli 😊. Nejste-li potápěč, je asi ideálním výchozím bodem k výletům městečko Frontera, kde je relativní dostatek ubytovacích kapacit a restaurací všeho druhu.
Příště o plážích a vyhlídkách! 
Druhý nejmenší z Kanárských ostrovů (nejmenší je La Graciosa) se může pochlubit hned dvěma prvenstvími: leží na něm nejjižnější a nejzápadnější bod Španělského království. Zaujímá rozlohu necelých 270 km², žije na něm zhruba 12 000 lidí a v hlavním městě Valverde bydlí téměř polovina z nich. Přes svou miniaturnost (je jen o „chlup“ větší než Malta), rozhodně stojí za to ho navštívit.
El Hierro je také výrazně nejmladší. Jednotlivé ostrovy vznikaly postupně ve směru od severovýchodu k jihozápadu. Oproti dvěma nejstarším – Lanzarote a Fuerteventuře – jejichž stáří se odhaduje na 16 až 22 miliónů let, se El Hierro „vynořil“ z oceánu před pouhým zhruba 1 miliónem let a je tedy „benjamínkem“. 
Místní politici razí strategii udržitelneho rozvoje a ekologického přístupu k turismu 👍. Současně usilují o to, aby se El Hierro stal prvním zcela energeticky soběstačným španělským ostrovem. K úspěchu tohoto projektu by měla výrazně přispět hydroeolická elektrárna Gorona del Viento, uvedená do provozu v roce 2014 a pracující na principu větrné (a v případě bezvětří vodní) energie.
I takto se na El Hierro řeší problém s odpadem – ve vnitřku rozměrné sochy jsou zabetonovány vyřazené elektrické spotřebiče 🙂.