Děláme druhou střechu
By in

Děláme druhou střechu

Milí přátelé, včera se začala dělat  druhá varianta střechy. První varianta s poliuretanovým nátěrem dopadla katastrofálně. Podílelo se na tom více faktorů, z nichž asi nejzásadnějším bylo mimořádně nešťastné načasování druhého nátěru, který první z apokalyptických lijáků, které letos přišly, spláchl do kanalizace pouhé 4 hodiny poté, co ho natěrač dokončil (doporučená doba schnutí je 24 hodin), a další přívaly následující den co den po celých 6 týdnů už nedovolily na střeše udělat vůbec nic. Netrvalo dlouho a stropy začaly masívně protékat. K dovršení smůly už mezitím štukatér dokončil vnitřní omítky v celé horní části domu, takže si nejspíš dovedete představit tu spoušť…

Pravda ovšem je, že jsme nebyli zdaleka jediní, komu letos protekla střecha a v menší míře se totéž stalo například i sousedovi, jehož dům je pouhé 2 roky starý a na střeše má regulérní 3 nátěry. Tato informace byla posledním hřebíčkem do rakve, ve které jsme definitivně pohřbili myšlenku aplikovat na střechu nátěr jakéhokoli druhu. A protože jen blbec opakuje chybu, vzápětí jsme uzavřeli smlouvu s firmou z Fuerteventury  specializující se na pokládku plastové krytiny od amerického výrobce, který garantuje 25letou životnost svého výrobku. Sama firma pak na svou práci dává 20letou záruku. Tudíž vzhledem k našemu věku předpokládáme, že víckrát než jednou už střechu měnit nebudeme… 😊


Ještě musím poznamenat, že patálie s protékající střechou trápí jen nás. Všichni, se kterými jsme se radili – stavitel, zedníci, štukatér, prodejce nátěrů, architekt i stavební dozor –  jen svorně poznamenali, že „to uschne“ 😊. Miguel si navíc nenechal ujít příležitost připomenout, že nám od začátku doporučoval asfaltovou krytinu.

Je tady ovšem ještě jeden problém, a to zda nám dům s uvedenou plastovou fólií zkolaudují, neboť není bílá, ale tmavě šedá. A ač to asi – kromě Lanzarote –  všem lidem na světě bude připadat jako absolutní hovadina, tady není zásadním kritériem zda střecha těsní a neprotéká, ale zda je BÍLÁ… 

Půvab esemeskování se stavitelem Miguelem
By in

Půvab esemeskování se stavitelem Miguelem

MY:
Ahoj Miguel, dnes jsme dokončili první nátěr celého domu.
Zítra začne firma Innova pokládat fólii na střechu.
Kolem 9 ráno dovezou karisítě, aby Orlando mohl vybetonovat vjezd.
S Carlosem zkonzultujeme otvor pro digestoř. 
Kdy plánuješ odlít podlahy?
Pro tvou informaci: štukatérská firma, kterou jsi nám nasmlouval, se s námi dohodla na práci v rozsahu 500 m2 a teď nám zaslala fakturu na dvojnásobek. 

MIGUEL: 
To je dobře. 

Dorty na nervy
By in

Dorty na nervy

Začátkem tohoto týdne konečně ustaly vytrvalé deště a my se hned s vervou znovu vrhli do natírání domu, které nám překazily. Příští týden přijede specializovaná firma z Fuerteventury položit novou střechu. Při kontrole, zda je vše připravené, se zjistilo, že stavební firma zapomněla udělat ve střeše otvor pro digestoř („nic se neděje, to vybouráme“). 

Dále:
1) firma, která dělala vnitřní omítky po nás chce zaplatit dvojnásobek m2, než kolik dům má, s odůvodněním, že „zdi byly křivý“;
2) instalatér nám přivedl vodu pro myčku nádobí z garáže vzdálené 8 metrů od kuchyně, namísto aby udělal odbočku přímo od dřezu („tak je to lepší“);
3) stálo nás mnoho energie přesvědčit elektrikáře, aby namísto montáže rozvodné skříně u vjezdu („tady se to tak dělá“) prostě jen ohnul kabel a
4) k našemu nemilému překvapení jsme zjistili, že na ostrově není ani jediný kamnář či krbař („tady si kamna každej nainstaluje sám“).
Celý včerejšek jsme proto neplánovaně strávili objížděním obchodů s instalačními potřebami a sháněním dvou rour – pro digestoř a kamna. Veškeré zdejší roury pro digestoř mají průměr maximálně! 12 cm, zatímco otvor digestoře má standardně 15 cm. Nakonec jsme zakoupili odpadní trubku a tento bod vyřešili. 

Zlatým hřebem dne byl ovšem rozhovor s prodavačem specializovaného železářství, který po vyslechnutí našeho přání zakoupit rouru ke kamnům doporučil jako nejlepší plastovou. Na námitku, že plastová roura nebude příliš vhodná pro horký kouř z kamen se s nefalšovaným údivem zeptal, zda „ta trubka má být odolná proti žáru?“

Níže je fotka základního vybavení piknikového košíku, který s sebou vozíme na staveniště, kromě svačiny, která bývá každý den jiná. Přítomnost Ibuprofenu dává tušit, že stavba dává zabrat našim tělesným schránkám. A do sekce VIDEO přibyla další, III. etapa výstavby.

20 Bin Ladinů
By in

20 Bin Ladinů

… nebo-li 20 bankovek v hodnotě 500 €. Proč se jim ve Španělsku říká Bin Ladin? Označení pochází z doby, kdy tento terorista ještě žil; všichni věděli, že existuje, ale nikdo ho neviděl. Něco jako „paní Columbová“, anebo známá hláška Bolka Polívky ve filmu Kurvahošigutentág 😊. Bankovka uvedené hodnoty byla vzhledem k veliké oblibě jejího falšování už před lety prakticky stažena z oběhu a i v případě, že byste ji náhodou měli, nikde s ní nezaplatíte, na což už u vchodu upozorňuje mnoho obchodů, benzínek i restaurací.

Takže pokud potřebujete někomu zaplatit v hotovosti větší částku, potřebujete k tomu igelitku (určitě znáte někdejší historku o strýčku Vikovi 😊). Taková elegance jako vytasit z kapsy pár Bin Ladinů to není, ale prachy jako prachy. 

My jezdíme s igelitkou každé první pondělí v měsíci. A pokaždé si klademe otázku, komu vlastně patří ta stavební firma, protože ačkoli vám každý na ostrově řekne, že je Miguelova, na výpisu z obchodního rejstříku uveden není. Miguel nám na přímý dotaz odpověděl, že jednatelem je jeho syn. Naše přání setkat se s ním osobně, odbyl se zdůvodněním, že ho bolí koleno. Když viděl naše rozpaky, ukázal nám fotku asi tříletého chlapce se slovy „to byl ještě malý“. Znělo to velmi věrohodně a rozptýlil tím poslední zbytky našich pochyb 😊.

Cestou domů jsme přemítali, zda Miguel vůbec má nějakého syna, a pokud ano, zda ten ví, že je jednatelem firmy…

Firma VráJi: práce všeho druhu
By in

Firma VráJi: práce všeho druhu

Vloni jsme vstupovali do nového roku na kolech a se svalnatými hesly, jak budeme šlapat do pedálů. Rok 2020 na Lanzarote nás ve všech směrech vyučil, proto do roku 2021 vstupujeme s daleko větší pokorou s heslem:

Co si sám neuděláš… udělá firma, ale tak „jak se to tady dělá“, tedy možná blbě

a s nejrůznějším pracovním náčiním, kterým vlastníma rukama pomáháme dobudovat a zkrášlit svůj budoucí domov.



 

Předvánoční sprcha (doslova)
By in

Předvánoční sprcha (doslova)

Stavba domu na Lanzarote je hodně adrenalinová zábava. Nejen, že často do poslední chvíle nevíte, co se další den bude dít, zda něco zdít, natírat či bourat, ale když nastane zima, nevíte ani, zda se vám podaří doběhnout 10 metrů ze stavby do auta, aniž byste skončili promočení na kost. Přívalové deště přicházejí sice jen některé roky, ale ten letošní k nim patří. Navíc udeřily s mimořádnou intenzitou a ještě k tomu pro nás v ten nejnevhodnější okamžik – těsně poté, co natěrač dokončil druhý (předposlední) nátěr střechy… ale o tom až jindy. Teď už je nám naprosto jasné, proč na vesnicích má kdekdo nádrž na desetitisíce litrů dešťové vody. Při takto vydatných lijácích se naplní až po okraj za několik málo dnů. A taky jsme pochopili, proč začátkem listopadu začal na okolních střechách panovat čilý ruch a všichni natírali jako o závod.  Co se týče stavebních prací, ačkoli nás spousta lidí varovala, že koncem listopadu upadnou dělníkům lopaty z rukou klidně třeba uprostřed betonování a až do svátku Tří králů (6. ledna) se na všech stavbách bude prohánět leda tak vítr, na té naší se naopak míchačka do minulého týdne nezastavila. Nutno říct, že to zedníci posledních pár dnů neměli jednoduché, protože často museli doslova během několika vteřin slézt z lešení, běžet přikrýt pytle s cementem a schovat se uvnitř. Takže máme obložené obě koupelny a hotové vnější a zčásti i vnitřní omítky. Když ale začaly stropy protékat natolik, že jim přestal skýtat přístřeší i „obývák“, zabalili to se slovy, že přijdou v lednu.

Jelikož stavební práce značně pokročily, zaslali jsme Alejandrovi (architekt) dotaz, jak maximálně vysoká smí být vjezdová brána z ulice. Jeho odpověď, že „žádné výškové omezení neexistuje a můžeme si nechat vyrobit bránu jak vysokou chceme“, by v nás za normální situace vyvolala prudkou euforii, jenže – už i vy, milí přátelé, víte, že zdejší normativa pamatuje absolutně na všechno a stanoví limity snad i na maximální úhel otevření ventilace či výšku sloupce kouře z komína. Proto nám jako jediné možné vysvětlení Alejandrovy nadmíru velkorysé odpovědi přišlo, že musel být při psaní zcela duchem nepřítomen. To se potvrdilo v dalším emailu, kde upřesnil, že maximální výška branky je 1 m 😊, popřál nám krásné vánoce, upozornil, že do 15. ledna 2021 bude architektonické studio zavřené a připojil doušku, že kdybychom přeci jen něco potřebovali, máme se obrátit na Carlose, který bude fungovat po celé svátky. Zrovna Carlos! 🤣, který nefunguje v podstatě nikdy… 

Fotoreportáž VII: Proměny
By in

Fotoreportáž VII: Proměny

Ačkoli se nám někdy cílová rovinka – rozuměj dokončení domu – zdá nekonečně daleko, pohled na fotky ukazuje, že už jsme urazili pěkný kus cesty…











A ještě pár fotek na ukázku, jak zdejší krajina za pouhých pár dnů vláhy zezelená.  





Jak Carlos měřil niveletu
By in

Jak Carlos měřil niveletu

Pár dnů po kontrolním dnu Carlos přislíbil, že si zapůjčí přístroj (takže on nemá svůj vlastní…) a přijede v 10:00 změřit niveletu vjezdu, protože stále není úplně jasné, zda vstupní dveře domu jsou nad či pod úrovní silnice, což – vzhledem k množství dešťových srážek, které v těchto dnech zažíváme – je pro nás zcela zásadní věc.

Carlos tentokrát poprvé přijel včas (spíš předčasně) protože když jsme v 10:05 vystupovali z auta, byl už na odchodu se slovy „všechno jsem změřil a je to OK“ a jen těžko skrýval zklamání, že se mu nepodařilo zmizet před naším příjezdem 😊. Tak nějak už od samého začátku máme neodbytný pocit, že Carlos setkání s námi zrovna nevyhledává, protože máme na jeho vkus moc všetečných otázek, na které on většinou nezná odpovědi a nechce se mu je zjišťovat. 
 
S nervózním pohledem na hodinky a poukazem, že „už měl být někde jinde“ se s námi vrátil na parcelu, ukázal nám dva roxory zatlučené v místech, kde jsme nic měřit nechtěli 😊 a o jeden z nich si roztrhl džíny. Na dotaz Vr., kde vyznačil výškovou úroveň vozovky opáčil, že nikde, protože přístroj je při vertikálním měření velmi nepřesný a může vykazovat odchylku až 20 cm, ale doporučil, ať jsme v klidu 😊, že to určitě bude OK a že už vážně musí jet zase dál.
Dům v Guatize, kde jsme bydleli při naší první návštěvě Lanzarote.

... a nemají smysl pro humor...
By in

... a nemají smysl pro humor...

… aneb kontrolní den na stavbě. Toho dne bylo na parcele rušno. Kromě 5 fasádníků dokončujících omítky a jednoho kameníka tvořícího zídku ještě stavitel Miguel, architekt Alejandro, stavební dozor Carlos (vida, on stále žije! 😊) a my dva.

První bod programu – přesně změření hranice mezi stavební a zemědělskou částí parcely – se musel odložit na jindy, neb Carlos si nepřivezl měřící přístroj, ač jsme ho o to velmi naléhavě žádali 😊

Druhý bod – parkoviště. Když Alejandro uviděl vybagrovaný prostor budoucího parkoviště a zídku, jen polkl a pak chvíli němě zíral. Poté prohlásil, že se zídka bude muset o půl metru snížit, aby nebyla vyšší než 120 cm, což je maximum povolené normativou. Carlos zareagoval, že v takovém případě hrozí riziko zřícení sousedovy zdi. Alejandro tedy navrhl zavézt zadní část parkoviště, aby nebylo vidět, jak je zídka vysoká, a ujistil nás, že hned po kolaudaci to znovu vybagrujeme a uděláme si přesně tak, jak budeme chtít. Vr. namítl, že parkoviště do kopce nechceme a nemůžeme za to, že příroda nedodržela normativu 😊. Nikdo se nezasmál, všichni jen divně koukali.

Druhý bod tedy zůstal nevyřešen a přešli jsme k dalšímu – jak se dostane traktor či bagr do zemědělské části zahrady, která má být podle projektu oddělena od domu souvislou zídkou vysokou 130 cm? Tady pro změnu Alejandro s Carlosem předvedli neuvěřitelný brainstorming a řešení našli prakticky okamžitě – stačí objedat jeřáb o patřičné nosnosti a bagr či traktor přes zídku „přenést“ 😊. Jak jednoduché!, že nás to nenapadlo… 

Poslední, co se mělo projednat, byla úroveň terénu kolem domu. Dozvěděli jsme se – s poukazem na normativu – že reliéf musí zůstat přesně tak, jak byl. Vr. – ve snaze ukázat v celé šíři tu bezbřehou absurditu – s vážnou tváří poznamenal, jaká škoda, že budeme muset naše francouzská okna do výše půl druhého metru zahrnout hlínou… Alejandro nejprve chvilku hleděl jako vyvoraná myš, evidentně zvažoval, zda je ten návrh míněn vážně, a nakonec z něho vypadlo jen „ale to nebude potřeba…“ 😊. Ani tentokrát nezazněl žádný smích a jedno je jisté, ironii ani nadsázku nikdo z nich nepochopil. Naopak, máme dojem, že z kontrolního dne všichni odjížděli přesvědčení, že ti dva Češi jsou trochu přihlouplí: některé zcela zřejmé věci s bagrem a podobně jim unikají a naši slavnou normativu ani po dvou letech ještě nepochopili… 

... a jsou nedůtkliví a urážliví
By in

... a jsou nedůtkliví a urážliví

„KDYŽ CHLAP ŘEKNE, ŽE NĚCO UDĚLÁ, TAK TO UDĚLÁ.  A NENÍ POTŘEBA MU TO KAŽDÝHO PŮL ROKU PŘIPOMÍNAT.“ 😊

Když jsem si před lety přečetla tuto hlášku na FB svého zetě, nenapadlo mě, že se jednou odstěhujeme na ostrov, kde to nebude vůbec žádná nadsázka a kde budeme uvedenému přístupu čelit pokaždé, když si objednáme nějakou práci.

Jenže… kdyby to bylo tak jednoduché. Situace je ještě o to složitější, že jakmile se tady kohokoli zcela nezávazně zeptáte, zda by pro vás udělal nějakou práci (postavil zídku, něco vybagroval, atd.), dotyčný se okamžitě začne cítit „výhradním“ dodavatelem uvedené služby, bez ohledu na to, že v daném okamžiku ani v příštích týdnech nemá volnou kapacitu na její provedení. Nějakou dobu s vámi proto hraje hru – viz hláška výše – s tím, že se mu mezitím třeba podaří dodělat všechny kšefty, které si sjednal před vámi. A když po několika měsících ztratíte trpělivost a poptáte se jinde, způsobíte KATASTROFU, protože na ostrově naší velikosti se každý zná s každým, zejména lidé stejných profesí, či vlastníci stejné mechanizace. Vy se stanete „zrádcem“ a „nevděčníkem“, zatímco druhá strana se cítí  „oklamaná“ a „podvedená“. Výsledkem bude, že ten, se kterým jste jednali jako s prvním, se s vámi bavit přestane a druhý, u kterého jste se poptávali, se s vámi vůbec bavit nezačne. Po pár dnech či týdnech (podle povahy dotyčného) sice konflikt „vyšumí“ a nikdo už o ničem neví, ale navážete tam, kde jste přestali a žádného urychlení prací nedocílíte… 😊