Neplánované pokračování převodu elektřiny
By in

Neplánované pokračování převodu elektřiny

Rozhodli jsme se zůstat u stávajícího poskytovatele. Takže jsme podali žádost o ukončení smlouvy o dodávkách stavebního proudu a druhou o sjednání dodávek elektřiny pro domácnost. Zakrátko jsme obdrželi oznámení, že smlouvu o stavebním proudu ukončí, ale smlouvu na dodávky elektřiny pro domácnost s námi neuzavřou, protože máme smlouvu s jiným poskytovatelem 😮. Naši námitku, že jsme smlouvu nakonec odmítli, smetli ze stolu s odůvodněním, že ji v systému vidí jako aktivní.

Vzniklou patálii řešíme už tři dny a čím dál víc litujeme, že nás kdy napadlo koketovat s jiným poskytovatelem. Docílit zrušení smlouvy – kterou jsme nikdy neuzavřeli – se nám zatím nepodařilo, nějak se v systému zabydlela. Vemlouvavý hlas nabádající nás, abychom zůstali klidní, už nesnášíme. Navíc dnes – či nejpozději v pondělí – má být ukončena naše smlouva na dodávky stavebního proudu 🙈. A my v pondělí odjíždíme na týden na Fuerteventuru. Nad lednicí plnou mraženého jídla se tudíž vznáší velký otazník. Stejně tak jako nad možností, vyzkoušet zase po čase alarm…

Tímto však naše problémy nekončí…

Zůstaňte klidní...
By in

Zůstaňte klidní...

Stavební elektřina je ve Španělsku hodně drahá. Ne sice tolik, jako v poslední době zálohy některých dodavatelů v Česku 😀, ale skoro. Tak jsme začali uvažovat o přechodu k jinému poskytovateli elektřiny, který nám nabídl levnější tarif. Získal si nás hned při prvním telefonátu tím, že nám po krátkém pohovoru s chatbotem nabídl hovor s živým pracovníkem 😀!

Než jsme přišli na řadu, asi 10 minut nás v přestávkách mezi uklidňující hudbou milý ženský hlas stále dokola ujišťoval, abychom zůstali klidní, že se všechny naše problémy vyřeší. Což nás naopak trochu znervóznilo – proč asi takové upozornění mají? A tak teď váháme, zda raději nezůstat u stávajícího poskytovatele…

Metr do cíle
By in

Metr do cíle

Minulý ČTVRTEK jsme dostali od architekta zprávu, že v pátek Komora architektů vydá osvědčení o ukončení stavby. V PÁTEK volá stavbyvedoucí Carlos, že nám dokumenty v pondělí s radostí předá, pokud mu do té doby přistane na účtu poslední část smluveného honoráře. Vzhledem k jeho téměř totální nečinnosti během celé výstavby jeho obavám docela rozumíme.

V PONDĚLÍ nás Carlos ani nevzal do kanceláře a celou složku nám předal hned ve vstupní chodbě, v očích se mu zračila touha, aby už nás měl z krku (nápodobně 😀) a jediné, co nám při odchodu důrazně kladl na srdce: abychom originál žádosti o kolaudaci s razítkem, které obdržíme na radnici, za žádnou cenu nedávali z ruky, protože je to jediný doklad o kolaudaci, který kdy budeme mít. Pondělní fotka Vr. vítězně třímajícího v ruce toužebně očekávané dokumenty hovoří za vše.

Hned v ÚTERÝ ráno jsme se vypravili na stavební odbor v Haría s naivní představou, že tam naši dokumentaci ještě tentýž den zaregistrují. Nakonec to jediné, co se nám podařilo získat, byl termín pro předání, ale zato hned na další den, tedy středu, což byl kolosální úspěch, protože zpočátku se sekretářka tvářila, že všechny termíny i.
Miguela až do konce týdne už jsou zarezervované. Aha, takže dokumentaci budeme předávat přímo Jeho veličenstvu! 🤢 No, to jsme zvědaví, jaký nedostatek v papírech objeví… 

Ve STŘEDU jsme šli znovu do Haría – tentokrát pěšky a celou cestu prováděli dechová cvičení, abychom byli KLIDNÍ  a POZITIVNÍ 😀. Audience u i. Miguela proběhla ZCELA HLADCE a ještě nás doprovodil do podatelny. Problém nastal až tam – odmítli nám vrátit originál žádosti a nabídli jen černobílou (spíš šedošedou) kopii nevalné kvality s tím, že „takhle se to tady dělá“ (na zmíněnou větu už jsme alergičtí).

Voláme Carlosovi i Alejandrovi, ani jeden to nebere. Vtom jde kolem podatelny i. Miguel vracející se ze svačiny, tak ho s problémem seznamujeme. Miguel obratem volá Alejandrovi i Carlosovi, Carlos volá zpátky mně a cosi mi vysvětluje, pracovnice podatelny čeká až domluvím, fronta lidí za mnou až na ulici stojí a čeká, až pracovnice vyřeší mou záležitost, prostě kalamita…

Carlos nám do telefonu řekl, že „právě zjistil“, že radnice v Haría jako „jediná“ na Lanzarote nevydává žadatelům originál, ale kopii žádosti 🤣.  No, řekněte, jestli si takovej člověk zaslouží honorář!

Pracovnice v podatelně nakonec přislíbila, že nám vyhotoví ověřenou kopii, ale protože se jedná o TAK speciální, sofistikovaný a málokdy vyžadovaný administrativní úkon, pracovník, který to má v náplni práce, dnes není přítomen. Kopie bude tedy připravena až zítra mezi 9 – 10 hodinou. Takže z radnice odcházíme nemaje v ruce vůbec NIC –  ani originál, ani kopii 🤣 – a jen usilovně věříme, že se naše složka do zítřka neztratí.

Ve ČTVRTEK v 10 hodin ověřená kopie SAMOZŘEJMĚ připravena NENÍ a pracovnice podatelny nám lakonicky sděluje, že dotyčný pracovník ani dnes není přítomen. Neseme to statečně.

PÁTEK – volá pracovnice podatelny, že si můžeme přijít pro tu kopii. Všeho necháváme a jedeme, v podatelně však mezitím sedí někdo jiný a ten nemá tušení, kde by ta zatracená kopie mohla být… Po pouhé půlhodince však nastává happy end: „naše“ pracovnice se vrací ze svačiny a z jedné ze zásuvek vytahuje OVĚŘENOU kopii!!!
V každé jiné provincii Lanzarote už bychom v tomto okamžiku byli v cíli. Jen v provincii Haría je tomu jinak – i. Miguel zde striktně lpí na svém právu provést inspekci každé novostavby. O těchto inspekčních návštěvách kolují mezi zdejšími občany TAK hrůzostrašné historky, že se jim téměř zdráháme uvěřit. Intenzívně si přejeme, aby přišel co nejdřív a pak už jsme od něj měli NAVŽDY pokoj. Jdu ho vyhlížet! 😀

Přijel Ferda!!!
By in

Přijel Ferda!!!

Ferda je náš nový pásový vozík německé výroby, který jsme nakonec zakoupili v jihočeském e-shopu a dopravu zařídila  jihočeská přepravní společnost, která jako jediná byla ochotna podstoupit anabázi jeho přepravy na Kanárské ostrovy. Velcí dopravci jako DHL a další na celé čáře zklamali svým laxním přístupem hraničícím až s neochotou. Vozík dorazil po více než 10 týdnech po trase České Budějovice – Barcelona – Las Palmas – Arrecife – Maguez, přičemž v Las Palmas pobyl skoro měsíc a čekal, než celní úředníci vypočítají výši cla. Zajímavé je, že první částku – téměř 1000 Eur (!) – měli spočítanou hned. Když jsme se ohradili, co je to za nesmysl a že zřejmě u kupní ceny zaměnili české koruny za Eura, druhou částku (32 Eur) pak počítali celé další tři týdny a nebýt mnoha urgencí, nejspíš by ji neměli spočítanou dodnes. 

Proč Ferda nezamířil rovnou na Lanzarote, ptáte se? Protože z principu veškeré zboží mířící na kterýkoli ze 7 (vlastně 8, ale o tom až jindy) Kanárských ostrovů musí nejprve projít centrálním překladištěm v Las Palmas, coby správním středisku provincie.  

Jen pro informaci, na Kanárské ostrovy se vyplatí dovézt zboží bez DPH, protože tady v současnosti zaplatíte pouze 7% (když jsme před 2 roky přijeli, činilo DPH jen 6,5%).

Okamžik velké radosti, že Ferdu po všech průtazích konečně máme „doma“.

Naháč

Vozík Vr. smontoval pouze díky svým dlouholetým zkušenostem s vozidly všeho druhu, mimořádné šikovnosti a důvtipu. Přibalený návod totiž vůbec neobsahoval některé kroky a brzy jsme pochopili, že výrobce s možností, že by si zákazník stroj vlastnoručně smontoval sám, zřejmě vůbec nepočítá. Pro Vr. to byl velký rébus, jehož vyřešení mu trvalo celé odpoledne. V návaznosti na výše uvedené je poznámka v úvodu manuálu, že „vozík jednoduše sestavíte během několika minut“ zřejmě míněna ironicky.

Kam, hergot, patří ten šroubek? 

Zasloužené vítězství – Ferda vyjíždí na parcelu.

Kdo se chce svézt?

Zpráva o postupu kolaudačního procesu
By in

Zpráva o postupu kolaudačního procesu

Dnes jen krátce, přátelé. Mnozí z vás zřejmě nabyli falešného dojmu, že už máme kolaudační rozhodnutí v kapse, v šanonu, případně v šuplíku. Není tomu tak. Od okamžiku, kdy před měsícem za Alejandrem (architekt) a Carlosem (stavbyvedoucí) zaklaply dveře, se sice událo několik věcí, ale ono kýžené rozhodnutí „certificado final de obra (osvědčení o ukončení stavby)“ stále nemáme. Alejandro a Carlos přeměřili rozměry VŠECH zdí, oken, dveří a schodů a… zjistili, několik odchylek v řádu centimetrů (!). Druhý den nám Alejandro napsal, že musí projekt přepracovat, aby odpovídal skutečnosti, což nás přijde na 400 Eur. Nejsme si jistí, zda to nebyl jen zastírací manévr, jak z nás dostat další peníze. A taky by nás zajímalo, zda při „přesnosti stavění“ zdejších firem vůbec někdy nastane ten vzácný případ, že se projekt NEMUSÍ PŘEPRACOVAT 😀.

Mimo jiné se tím taky zdrželo podání naší složky do Komory architektů a Komory stavbyvedoucích o další týden. Ale nevadí, byli jsme ujištěni, že obě komory vydají závazné stanovisko do 14 dnů. Takže jsme za 2 týdny zavolali Alejandrovi „jak to vypadá s naší věcí“ a dozvěděli se, že když se projekt přepracovává, „je všechno složitější“ a vydání stanoviska může trvat o několik týdnů déle… 

Deště, bohužel, asi fakt přijdou dřív než ten papír…

No nic, zatím stále máme co dělat – například zbavit zahradu spousty plevele. Naše původní představa byla, že si najmeme námezdného pracovníka, který tvrdil, že ji do dvou týdnů celou vyčistí. Když po měsíci intenzívní práce vyplel asi 1/5, spočítali jsme si, že bychom se nedoplatili. Tak teď zkoušíme s plevelem bojovat sami a po svém…

Zahrada téměř na počkání
By in

Zahrada téměř na počkání

Na popud architekta, abychom zvýšili své šance, že „jednou“ i. Miguel shledá naši stavbu i zahradu v uspokojivém stavu pro zkolaudování, rozhodli jsme se zahradu trochu „zušlechtit“. Za pouhé 3 dny se nám s pouhými několika rostlinami, pár kameny a 10 cm vrstvou picónu (černá lávová drť) podařilo docílit nečekaně působivého a šarmantního vzhledu dvou záhonů před domem a ochozu u plotu. Naše uspokojení je o to větší, že tentokrát se nejedná o žádné provizorium, ale zahradní aranžmá už takto zůstane.

Mezi jiným jsme koupili taky 2 banánovníky a 3 ananasy. Svěřila jsem se zahradníkovi s obavami, zda ananas budu umět pěstovat a on na to, že záleží hlavně na půdě – čím horší, tím líp se mu bude dařit. To mě uklidnilo, je-li to tak, budeme mít ananasy jako hlavy! 🤣

Kolaudace... 2030
By in

Kolaudace... 2030

Minulý týden dorazili jednoho rána architekt Alejandro a stavbyvedoucí Carlos, aby zahájili proceduru, na jejímž konci bychom měli třímat v rukou rozhodnutí o kolaudaci domu. Jejich návštěvě předcházel velmi hektický týden, kdy jsme se prakticky od rána do večera věnovali vytváření několika dalších kamufláží v interiéru. Asi nejabsurdnější z nich bylo zamaskování výklenku v patiu, který tam „za žádnou cenu nesmí být“.  Proč zmíněný výklenek odporuje místní normativě nám nikdo nebyl schopen kloudně vysvětlit, zdá se však, že jeho existencí v našem domě by šmahem a zásadně utrpělo kulturní dědictví Lanzarote a kdoví, zda by celý ostrov nebyl vyškrtnut ze seznamu UNESCO…

Posuďte sami:

Po důkladném přeměření všech zdí, oken a dveří shledali Alejandro a Carlos vše celkem v pořádku až na zahradu, která jim přišla „poněkud nedokončená“ 🤣.

Byť předmětem kolaudace je přece dům a ne zahrada!, rozhodli jsme se poslechnout jejich doporučení „aspoň trochu“ ji zcivilizovat –  určitě vědí, co říkají.

Při odchodu jsme se – celí natěšení věcí příštích – zeptali, jaký bude další postup, a to jsme neměli dělat, protože nám to kapku zkazilo náladu: Teď budou asi tak týden (rozuměj minimálně 3 týdny  🙁) kompletovat veškeré dokumenty a Carlos musí vytvořit stavební deník (teď??? 🤣). Pak dokumentace poputuje do Komory architektů, kde ji budou asi tak 1 – 2 týdny (rozuměj 1 – 2 měsíce 🙁) schvalovat. Teprve s kladným stanoviskem budeme moct zamířit na stavební odbor v Haría a zažádat tam o kolaudaci. A pak už budeme jen čekat a čekat a čekat, až jednoho dne zazvoní u našich dveří i. Miguel… a doufat, že se mezitím neoloupe provizorní omítka z dřevotřískové bedny v patiu, že nespadne narafičený falešný strop v komoře a že se nepropadnou naše venkovní kamufláže. Podle zákona má totiž na inspekci čas celé 4 roky…

… a to originál šampaňské, co nám dovezla jedna kamarádka a kterým jsme chtěli důstojně oslavit kolaudační rozhodnutí, asi co nejdřív vypijeme…

Musíme si pomáhat
By in

Musíme si pomáhat

Poslední věcí, která nám pro kolaudaci chyběla, bylo skleněné zábradlí v patiu. „Kluci“ ze sklenářství (už u nás byli tolikrát, že jsme spíš přátelé než klienti) přijeli včera změřit velikost skleněných tabulí s tím, že ekonomka Cristina je nacení a jakmile cenu potvrdíme, nařežou je a přijedou namontovat.

Až potud nic, co by stálo za zmínku. Cristina však zavětřila příležitost trochu nás odrbat (když už jsme ti kámoši, je to poslední zakázka a navíc pochopila, že jsme v časové tísni) a poslala nám rozpočet s tak astronomickou cenou, že jsme jen naprázdno polkli.

Píšu Cristině, že to je moc a kolik by stála jen skla bez montáže. Docvaklo jí, že přestřelila a odpovídá, že polovinu. Já na to, že to je pořád mnohem víc, než jsme ochotni zaplatit (zřejmě si neuvědomuje, že po několika zakázkách už dobře známe cenu 1 m2 bezpečnostního skla). A dodávám, že namísto skla jsme se rozhodli použít na zábradlí desky z překližky (aby viděla, že vydírání nebereme).

Cristina vzápětí odepisuje, že za tu poloviční cenu skla i dovezou a namontují, ale my jsme takovým jednáním znechucení a už jednáme s jiným sklenářstvím. V další esemesce nabízí, že můžeme zaplatit až za 3 měsíce, a když ani to nezabírá, ještě zkouší zabrnkat na strunu přátelství a vzájemnosti, že  „přece si musíme navzájem pomáhat!“ 😀 To je ale drzost, co?

Jak se dělá kamufláž II.
By in

Jak se dělá kamufláž II.

Dnes se, přátelé, chceme pochlubit perfektně rovnou zahrádkou před domem, kterou jsme „vyrobili“ výhradně pro i. Miguela, který stanovil, že prostor  „bezpodmínečně musí“ být ve výši původního terénu – jsme přece v národním parku, že? 😃

Škoda jen, že neuvidí naše krásné schody…

Mane - studnice informací a idol žen
By in

Mane - studnice informací a idol žen

Příprava na kolaudaci je ve všech směrech náročná a vyžaduje plné nasazení kompletního týmu VráJi. Rozdělili jsme si úkoly: Vr. maká na zamaskování vybagrovaného prostoru přední terasy způsobem, který se osvědčil už za domem, a ze mě se na pár dnů stala pomocnice Maneho při betonování pásu silnice u obrubníku, pro které jsme se rozhodli namísto drahého asfaltování odplatou za vydřidušské jednání stavebního úřadu. Spoléháme na to, že finální nátěr tekutým asfaltem dodá povrchu na věrohodnosti 😀.

Včera jsem dělala Manemu parťáka první den a za pouhé jedno dopoledne! jsem se dozvěděla víc informací, než Vr. za několik měsíců. Např.: že před pár dny v Maguezu jedna Němka pobodala svého bývalého, že ani nejlepší francouzská vína nesnesou srovnání s těmi místními, že někteří radní z Haría jsou zkorumpovaní (považte! 🤣), pochlubil se, že za 8 let školní docházky vystudoval celkem 5 tříd (a moc nechybělo, a mohlo jich být 6)… a taky mi prozradil, že byl před lety ženatý. Seběhlo se to tak, že opravoval dům svého kamaráda – důstojníka vojenského letectva operujíciho na Kanárských ostrovech – a jeho manželka se do něho zamilovala. Manželství Maneho sice moc dlouho netrvalo, hlavní však je, že kamarádství obou mužů tato peripetie nijak nepoznamenala. „Já za to přece nemoh’, že se do mě zamilovala! Já v tom byl úplně nevinně!“, vysvětlil mi Mane na mou zvídavou otázku.

… nic proti gustu, Mane je hodnej, spolehlivej, pracovitej, fér (a užvaněnej 😄) chlap… jen si nějak nedovedu představit ženu, která by mu dala přednost před vojenským pilotem.