Osobu instalatéra raději nezmiňovat...
By in

Osobu instalatéra raději nezmiňovat...

… nemá-li v jednom domě v Máguezu zavládnout blbá nálada…

V jedné z koupelen začal kapat kohoutek na kýbl. Vzhledem k tomu, že jsme ho za rok a půl použili sotva 50x, trochu nemile nás to překvapilo, ale budiž. Abychom se vyvarovali jakéhokoli omylu při koupi nového těsnění, kohoutek jsme odšroubovali a vyrazili s ním do specializované prodejny instalatérskych potřeb. Tam nám řekli, že se jedná o dost neobvyklý typ 🤢, který se navíc na Lanzarote neprodává, takže zde –  logicky – neseženeme ani náhradní díly k němu…

Kde, proboha!, Liviu (rumunský instalatér) toho exota vyštrachal?!?

Prohrála jsem sázku
By in

Prohrála jsem sázku

To jsme takhle onehdá jeli do Arrecife jako zhruba každé 2 týdny. S sebou jsme měli – tak jako vždycky – seznam věcí, které je zapotřebí zařídit a nakoupit. Kromě velkého nákupu (5 velkých plastových tašek), 10 barelů vody a několika kartonů piv byla na seznamu také spousta položek instalatérských a elektrikářských potřeb, jako např. nejrůznější plastová kolínka a spojky, sifon k umyvadlu (které jsme vezli jako vzorek s sebou na zadním sedadle), několik metrů chrániče na kabel, několik metrů plastové hadice na vodu a další.

Jedinou změnou oproti jiným výpravám „do hlavního města“ byla volba vozu – Vr. se totiž rozhodl provětrat tentokrát Camaro. Já tvrdila, že se tam všechno v žádném případě nevejde… Pravda je, že při návratu domů pohled zadním sklem připomínal spíš výlohu vetešnictví než kufru sportovního auta, nic to ale nemění na skutečnosti, že jsem sázku projela na celé čáře!!! 🤣

Ranní pětiminutovka skepse
By in

Ranní pětiminutovka skepse

Každé ráno – zatímco já připravuju snídani – Vr. se stará o náš „kulturní a politický“ přehled, tj. prosurfuje pár informačních serverů a při snídani mě pak informuje o tom, kam se od večera do rána posunul svět. V praxi to vypadá tak, že se většinou dozvídám kdo, kdy, kde a jak popostrčil svět zase o něco blíž k nějaké katastrofě menšího anebo většího rozsahu, překonal částku dosud největší zpronevěry, anebo dosavadní dolní hranici bezcharakternosti. Kombinace agónie posledních dnů prezidentské kampaně v Česku, hrůzy pokračující války na Ukrajině a několik virů rychle se šířících světem je celkem spolehlivou garancí toho, že se od snídaně den co den zvedáme s konstatováním, že ODSTĚHOVAT SE NA OSTROV BYLO JEDNÍM Z NEJLEPŠÍCH ROZHODNUTÍ, JAKÉ JSME V ŽIVOTĚ UČINILI.

Pak se převlékneme do pracovního úboru, každý z nás si vybere nějakou položku v „Seznamu dokončovacích prací“, připravíme si patřičné nástroje a nářadí, a rozejdeme se na svá pracoviště.

Dnes po obědě jsme (s potěšením) zaznamenali, že prezidentská kampaň se nečekaně přehoupla ze stádia útočné agónie do roviny čistého bizáru: AB oznámil, že obdržel výhrůžný anonym s ultimátem (parafrázuji): „buď prohraješ, anebo zemřeš“. Takže je to jasné!, kdo by nedal přednost životu, že? Zvláštní věc, že život manželky Moniky, kterou vzal s sebou na předvolební mítink do Brna 2 dny poté, co jí právě odtamtud přišel výhrůžný dopis s nábojnicí, tak nějak neřešil 🤔.  Nebýt toho dnešního anonymu, měl přitom tak slibně nakročeno k vítězství 🤣…  AB je prostě neuvěřitelný, no, nekupte to od něj!

A ještě poznámka k úvodní fotce, která dokládá, že my ženy jsme opravdu multifunkční stvoření. Zatímco Vr. dokáže „pouze“ stát na štaflích a vyzdívat výklenek, já kromě funkce přidavače zvládnu ještě současně i uvařit oběd! 😂

Promarněný čas a cenu benzínu nikdo neřeší
By in

Promarněný čas a cenu benzínu nikdo neřeší

Žádný řemeslník na Lanzarote nepřijme sebejednodušší zakázku, aniž by se přijel osobně podívat, o co jde. Bez ohledu na to, kolikrát spolu předtím telefonicky mluvíte, jak podrobně mu vysvětlíte, co konkrétně chcete, kolik ilustrativních fotografií, náčtrtků s přesným popisem a okótovaných výkresů mu zašlete. Ukáže-li se nakonec, že jste měli tak mimořádné štěstí a narazili na řemeslníka, který je ochoten vaši zakázku nejen sáhodlouze zvažovat, ale nakonec ji i přijmout, strávíte spolu posléze daleko víc času, než jste původně předpokládali 🤔.

Poprvé přijede všechno ZKOUKNOUT a NAHRUBO změřit, aby mohl vypracovat cenovou nabídku. V 50% zůstane u slibu a nikdy víc se ho nedovoláte. Pokud nabídku skutečně zašle a vy ji odsouhlasíte, přijede podruhé, aby vše změřil PŘESNĚ. Případně potřetí, aby se UJISTIL, že měřil správně. Při příští návštěvě udělá ČÁST práce (buď proto, že si půlku věcí nepřivezl, anebo kvůli neuvěřitelné schválnosti počasí) a ZBYTEK většinou až při další. Následující 2 – 3 cesty si většinou vynutí různé OPRAVY a ÚPRAVY. Čas vynaložený na tyto mnohonásobné cesty ani cenu benzínu tady ale vůbec nikdo neřeší. A ještě něco – všimli jsme si, že každý řemeslník jakmile zjistí, že zakázka je v Maguezu, obdivně vzdychne „Ach, tam je tak krááásně!!!“ Občas je dokonce podezíráme, že si prostě jen chtějí udělat výlet na sever „do hor“.
S
etkání se řemeslníky, mívají často nádech grotesky, neb navoněným řemeslníkům vyfiknutým podle poslední módy přicházejí většinou otevřít branku dvě obskurní postavičky „majitelů vily“ ve vytahaných teplácích upatlaných od bílé barvy a sešmajdaných pohorkách 😂.

Taky jsme zjistili – v našem případě, bohužel, příliš pozdě – že leckteré stavební materiály a komponenty pořídíte na Fuerteventuře a Gran Canarii daleko levněji, než na Lanzarote. Jak trefně poznamenal řemeslník, který nás na tuto skutečnost upozornil: „Na Lanzarote se nechce moc pracovat, spíš jen vydělávat.“ 

Sobotní drama
By in

Sobotní drama

… začalo už při pátečním velkém nákupu, kdy jsme do poslední chvíle žili v napětí, zda tentokrát v regálu sladkostí budou sáčky s višněmi v čokoládě, na kterých máme oba s Vr. těžkou závislost a které se na ostrově začaly prodávat poprvé před letošními vánocemi. Občas máme štěstí a v takovém případě si vezeme domů i několik krabic.

Sobotní sčítání hlasů a tipování, zda počáteční pořadí kandidátů zůstane, či se změní (byť šlo jen o generálku toho, co bude následovat za 2 týdny), pro nás bylo takové drama, že jsme každý zdlábli celý jeden pytlík bonbónů.

Čekalo nás ale ještě jedno sobotní drama – vybetonování vstupu na zahradu. Mane totiž totálně selhal – za celý týden se nám ho nepodařilo přesvědčit, aby přišel a pomohl nám s tím. Je až zarážející, jak naprosto se změní přístup k práci u zdejších lidí příslibem trvalého zaměstnání. Viděli jsme to už mnohokrát, naposledy na příkladu elektrikáře. Jakmile kdokoli přestane být nucen shánět si práci sám, zleniví a za žádnou cenu ho nepřimějete, aby si „přivydělal“ ještě něco navíc. Co vydělá za 5 – 6 hodin práce mu stačí a „víc peněz“ není nic, co by ho motivovalo, přesvědčilo či lákalo. Druhé zaměstnání, práce přesčas, či melouchy o víkendech jsou pro místní něco zcela nepochopitelného, co nemají zapotřebí a nezajímá je.

Začalo to zcela nevinně
By in

Začalo to zcela nevinně

Když Ángel – elektrikář pracující jako OSVČ pro firmu Lanzavisión, co instalovala v našem domě elektrické rozvody – naposledy odcházel, Vr. se ho zeptal, zda by měl zájem – ne na firmu, ale sám na sebe – rozvést kabely pro osvětlení terasy, záhonů a venkovní kuchyně. Ángel souhlasil a během léta věnoval asi 2 dny pokládání chráničů a protahování kabelů, za což pokaždé vyinkasoval odpovídající částku. S příchodem podzimu jeho ochota zeslábla a pokaždé, když jsme ho k nám lákali, odpovídal, že ho momentálně Lanzavisión zásobuje spoustou práce, a ať se o tom, kdy může přijít, raději pobavíme se šéfem té firmy. Nechápali jsme, proč máme řešit náš soukromý kšeft přes šéfa firmy, která s tím nemá nic společného, ale nakonec jsme to udělali, protože jsme potřebovali dotáhnout osvětlení venkovní kuchyně do konce. Za pár dnů Ángel přišel.

A pak následovalo jedno překvapení za druhým. Tím prvním bylo, že nepřišel sám, ale ještě s dalším chlápkem. Dorazili po 10, v 11 odešli „na svačinu“, přijeli před 12 a když ještě v půl 1 seděli v autě před domem v čilé debatě 🤢, šla jsem se jich zeptat, co se děje ?!? Poté další 2 hodiny pracovali, resp. Ángel pracoval a ten druhý seděl a civěl do mobilu 🤢. Jelikož si nepřivezli kabel, zásuvky ani vypínače, nemohli práci dodělat 🤢. Když si balili nářadí, zeptala jsem se kolik mu dlužíme. A přišlo největší překvapení dne – Ángel bohorovně pravil, že fakturu nám vystaví šéf firmy Lanzavisión, neb tam před dvěma měsíci nastoupil do zaměstnaneckého poměru! 🤢 Jo, možná nám to zapomněl říct… Asi není třeba dodávat, že faktura, která vzápětí přišla, byla asi 5x vyšší, než kolik bychom zaplatili Ángelovi na ruku. 😱

A začala velmi nepříjemná fáze dokazování kdo co věděl či nevěděl, které položky ze seznamu vyfakturovaných materiálů chlapci vůbec nedodali, kolik času kdo z nich odpracoval a kolik prosurfoval…

Poslali jsme Ángelovi – který to všechno zavinil, buď tím, že nám zamlčel pravdu, anebo svou naivitou a blbostí, což však ve výsledku vyjde nastejno – SMSku, ve které jsme shrnuli všechno, co způsobil. On – nejspíš ovlivněn vlahou vánoční atmosférou prodchnutou tunami usmíření a odpuštění, nám odepsal toto: „JSEM PŘESVĚDČENÝ, ŽE TO NENÍ TAK ZLÉ, PŘECE SE NEBUDEME NAVZÁJEM HNĚVAT. VĚŘÍM, ŽE ANI ŠÉF FIRMY SE NA VÁS NEBUDE HNĚVAT. URČITĚ SE NĚJAK DOHODNETE A KONFLIKT POMINE“. 

Rozdíl mezi naším poměrně kvalifikovaným odhadem kolik měla činit cena práce jedné OSVČ a částkou na faktuře činí několik set Euro. Zvažujeme, zda Ángelovi zkazit první dny nového roku SMSkou následujícího znění: „ÁNGEL, POSÍLÁME TI NA ÚČET 200 €. SOUČASNĚ TI POSÍLÁME TAKÉ FAKTURU A ŽÁDÁME TĚ, ABYS JI UHRADIL. ROZDÍL, PROSÍM,  DOROVNEJ ZE SVÉHO. PŘECE SE NA SEBE NEBUDEME HNĚVAT. URČITĚ TO NĚJAK ZVLÁDNEŠ A KONFLIKT POMINE.“  😂

Magický kruh v obilí
By in

Magický kruh v obilí

… ale co to říkám – v betonu přece.

Na počátku byl kus sopečné skály, zvané tady „piedra viva“ anebo „piedra madre“, který na prostranství před domem vyčníval nad úroveň budoucí podlahy. Zmíněná hornina je tak tvrdá, že ji nelze odstranit jinak, než automatickým kladivem či dynamitem. Taky nám zbyla halda obřích šutrů, které bylo možné z prostranství odstranit jen pomocí jeřábu. A tak nás napadlo ten kus skály obestavět a vytvořit okrasné „rondo“. Další výhodu jsme objevili vzápětí – do jeho útrob jsme svezli všechny zbytky tvárnic, kusy betonu a další stavební odpad, se kterým jsme si nevěděli rady. Takhle se to tady, přátelé, prostě dělá!

Předvánoční šturmování na lešení
By in

Předvánoční šturmování na lešení

Mane je vzácný člověk – předevčírem nám přišel říct, že nedodělky kolem našeho domu, samozřejmě, dokončí a nenechá nás ve štychu.

Včera už oba s Vr. stáli v cyklistických přilbách na provizorním lešení a zvyšovali zeď do patia, aby bylo možné ho zastřešit. Já dole máčela tvárnice a podávala jim kýble s maltou.

V přípravné fázi, kdy Mane – pouhé 3 týdny po těžkém otřesu mozku, ničím nejištěný a ještě k tomu s hašišovým jointem v puse – vylezl na 3,5 metru vysokou a pouhých 20 cm širokou zeď 😱 a začal kotoučovou pilou rozrušovat omítku na horní straně, aby se na ni dala přilepit další řada tvárnic, se o mne pokoušely mrákoty. Nakonec všechno dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo a musím uznat, že nám všem práce v oblaku hašišového dýmu šla celkem rychle od ruky. Když se Mane po vyzdění nejvyššího místa soukal dolů, tak žertoval, že slétl jako Santa Claus komínem, což bylo celkem trefné přirovnání.Řadě z vás, přátelé, nejspíš vrtá hlavou, proč jsme zeď neudělali o těch 30 cm vyšší hned při stavbě, kdy by to bývalo bylo daleko jednodušší, nemám pravdu? To by ovšem na stavebním úřadě v Haría nesměl sedět zloduch jménem Miguel, který náš požadavek kategoricky zamítl s odůvodněním, že by šlo o nepřípustné porušení koloritu místní architektury. Pokud tedy, přátelé, někdy budete projíždět naší ulicí, dívejte se, prosím, raději na druhou stranu, abyste byli ušetřeni pohledu na zeď, která zcela zásadním způsobem uráží místní estetické cítění 🤣.

Ani letošní vánoce...
By in

Ani letošní vánoce...

… nebudeme se vším hotovi, ačkoli jsme pro to dělali maximum 😥. U každého neúspěchu je nejdůležitější najít viníka, aby se člověku ulevilo. V tomto případě je to Mane. Nechal nás na holičkách. Seběhlo se to poměrně rychle: jednoho dne mu zavolali z radnice, že pro něho mají práci. Mane – který už je přes dva roky v registru nezaměstnaných – se ze samé radosti ještě téhož večera opil, v důsledku toho upadl nejdřív na silnici, pak do bezvědomí a skončil v nemocnici s těžkým otřesem mozku, pohmozděninami v obličeji a tržnou ránou na spánku. Možná na tom měla svůj podíl i skutečnost, že Mane v posledních měsících vykouří čím dál víc hašiše. Teď už je sice z nejhoršího venku a v domácí rekonvalescenci, ale moc s ním počítat nemůžeme, protože až se uzdraví, začne pracovat pro radnici. 

Tudíž se smiřujeme s tím, že si většinu zbývajících věcí budeme muset dodělat sami, a že tyto vánoční svátky budou naplněné štěstím, pohodou a plnohodnotnými pracovními směnami… 😄

Připevňování velkoplošných skel na střechu

Pájení spojů k venkovním lampičkám

Dodělávky kamenických prací na zídkách

Příprava lešení pro zastřešení patia
Dřina na přehlídkovém mole 🤣

Pozn.: Fotku se „tak nějak“ nepodařilo zaostřit, což je však v mém věku spíš ku prospěchu 🤣.

Panty, vylezte z úkrytu!
By in

Panty, vylezte z úkrytu!

Než jsme doladili skříňku na skleničky k obrazu svému, trvalo to rok a půl. Původní vitrína – součást kuchyňského ostrůvku – neměla dvířka. Množství všudypřítomného prachu nám poměrně rychle ukázalo, že bez dvířek to nepůjde. Vitrína má poličky až ke krajnicím, takže zbývala jediná možnost: použít tzv. naložené panty. Vzápětí jsme zjistili, že tento typ pantů na Lanzarote vůbec neznají 🤢, takže montáž dvířek musela být odložena skoro o rok, než jsme si dotyčné panty přivezli z Česka. Když jsme pak ve sklenářství objednávali dvojici skleněných dvířek na míru, upozornili nás, že dvě dvojice pantů jsou pro váhu dvířek nedostatečné a máme si obstarat ještě dva (které jsme neměli) 🤢. Měli jsme však štěstí, za dalších pár měsíců nám dva zbývající kusy (naštěstí ten design ještě nepřestali vyrábět 😀) dovezli jedni známí. Jenže my jsme mezitím zapomněli, kam jsme si pečlivě uložili 4 původní panty (abychom je neztratili 😀). Ačkoli máme minimalistický dům a v něm minimum nábytku i věcí, trvalo dalších několik týdnů, než jsme je našli.

Ale stálo to zato, přátelé, byť vy, kteří žijete v relativně bezprašném prostředí, nejspíš nedokážete naplno ocenit tu slast, když vám po lahodném doušku nezaskřípe písek mezi zuby…😂