… aneb všemocná linka 1004.
Takže už víme, co dělat, bude to hračka. Vytáčím číslo 1004, chvíli se dohaduju s chatbotem, který mi svým opakovaným „NEROZUMÍM“ dává naprosto jasně najevo, že ani po 5 letech stále neumím správně vyslovit slovo „REKLAMACE“ 😂. Chvíli je to souboj ve vytrvalosti, pak (kupodivu) vyhrávám a chatbot mě přepojuje na živého operátora. Chci zrušit tarif internetu vzduchem, ale dozvídám se, že nejdřív musím zrušit číslo linky.
„Tak dobře, udělejme to“, navrhuju.
„Zavolejte číslo 1004“, on na to.
„Ale vždyť na tomto čísle právě hovoříme!“, namítám.
„Musíte ho vytočit znovu, já řeším jen rušení tarifů, ne linek.“
„A nemůžete mě přepojit?“, žadoním ve snaze vyhnout se dalšímu kolu probojovávání se přes chatbota.
„Ne.“ 🙈
Volám znovu 1004, operátor odhlásí číslo internetu vzduchem a odkáže mě na 1004 pro zrušení tarifu. 🙈
Při třetím vytočení 1004 se mi podaří zrušit tarif, ale nic víc. 🙈
Musím totéž číslo volat ještě počtvrté kvůli reklamaci platby stažené z účtu. 🙈
A popáté, abych mohla požádat o vrácení přeplatku zpátky na účet. Pokud se tak do 30 pracovních dnů nestane, mám zavolat na číslo 1004…😂
Dnes v 10 ráno dorazil další (již osmý) technik. S kabelem, manželkou a odhodláním dotáhnout věc do zdárného konce. Protahování 400 metrů kabelu chrániči pod zemí a útrobami našeho domu trvalo do pozdního odpoledne (za vydatné pomoci Vr. i mě). Nejkrušnější okamžik nastal ve chvíli, kdy technik úspěšně protáhl kabel až do domu a… ukázalo se, že to, co jsme považovali za skříňku s rozbočovačem internetu, je něco úplně jiného 🙈. A o žádné další skříňce jsme nevěděli. Telefonát s elektrikářem, který před 3 lety instalaci dělal, taky skončil fiaskem – prý už si nevzpomíná (anebo si naopak vzpomněl, že jsme se nepohodli kvůli přemrštěné částce za poslední část prací 🤢) …
Bylo tedy nutné přistoupit ke zde poměrně běžné taškařici pro dva hráče: jeden protahuje drát nazdařbůh jednotlivými chrániči ve zdech, a druhý pobíhá z místnosti do místnosti, přikládá uši na zdi a snaží se zaslechnout šramot drátu 😀. Záleží na štěstí, ale většinou je to „zábava“ na půl dne. V našem případě to tak dlouho netrvalo, protože v zájmu co nejrychlejšího vyřešení problému jsme „uši“ kromě elektrikářovy manželky hráli i já s Vr. Skříňka byla – k překvapení všech zúčastněných – zabudovaná ve spíži. Asi nemusím dodávat, přátelé, jak moc jsme si oddychli. Ufff! 🥳 Plán B totiž spočíval v rozkopání zdí 😱.
Několik jiných techniků, kteří od ledna navštívili náš dům, už nás poučilo o všech možných úskalích instalace optického kabelu, mezi jiným i o riziku, že zůstane-li kus kabelu v zemi bez chrániče, s chutí si na něm smlsnou myši 🙈. Vr. se proto rozhodl v nestřeženém okamžiku manželku technika (kterou považoval za slabší článek tandemu 😆) podrobit testu, jakým způsobem má Movistar toto nebezpečí ošetřeno. Manželka obstála na výbornou – bez zaváhání vychrlila odborný výklad, kterak její manžel části nechráněného kabelu obaluje nařezanými kusy plastových chráničů, aby se k nim myši nedostaly. Vr. byl nadmíru spokojen a „pro jistotu“ se šel ještě zeptat technika samotného… a to neměl dělat. Ten mu totiž s bezelstnou upřímností prozradil, že na odhalené kabely v šachtě dlabe 😱. Zneklidněný Vráťův dotaz: „A co myši???“, odbyl ujištěním, že v Maguezu myši kabely nehryžou 🤣🤣🤣.
Po měsíci jsme záležitost zaurgovali. Přijel třetí technik, obhlídl situaci na místě, zopakoval slova předešlého kolegy… a od té doby jsme o něm neslyšeli.
Po další urgenci (červen, ale naštěstí téhož roku 😂) se dostavil čtvrtý technik, velmi se podivil naší naivitě a vysvětlil nám, že v případě nutnosti tak dlouhého kabelu je zapotřebí podat si žádost. Poskytovatel ji posoudí a (velmi pravděpodobně) schválí, trvá to ale kolem 2 měsíců, tedy pokud zrovna není období léta (což – jako na potvoru – zrovna je 🙈). 
Je polovina července, v interiéru i exteriéru našeho domu vládne už 3 měsíce čurbes, neb stále čekáme, že jednoho dne (pokud možno ještě letos) přece jen přijdou…
Před pár dny jsme obdrželi oznámení do emailu a taky zprávu na WhatsApp, že příští týden přijede technik…..
… neb zbývá nespočet mrňavých „štěků“, které někdo musí dodělat. Např. onehdá jsme na pumpu v Haría (funguje i jako neoficiální bazar na použité nářadí) odvezli ruční míchačku na beton, přesvědčeni (mylně 🤣), že s betonováním jsme nadobro skončili. Za tři dny jsem fofrem mazala zpátky na pumpu a úpěnlivě doufala, že se zatím neprodala, protože jsme si uvědomili, že nám chybí ještě jedna zídka 🙈. 
Ale zpátky k „nicnedělání“ – sama velikost parcely nám spolehlivě zajistí pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Když k tomu připočtete, občasné koupání v oceánu a pobyt na pláži, výlety, návštěvy přátel, trochu vzdělávání a udržování všeobecného přehledu o světě, tak vám na lelkování zase tak moc času nezbude. A to nemluvím o tom, že Vr. už určitě přemýšlí nad nějakým novým projektem – ať už v oblasti realit, práce na dálku, anebo něco úplně jiného.
Kromě toho má Vr. v plánu sportovat, otužovat se a vyrážet do okolí na dvoukolých i čtyřkolých strojích, aby doplnil testosteron. Já – která sportování nesnáším – budu namísto toho huntovat tělo užitečnou prací na zahradě, tj. pletím, zaléváním, ořezáváním, sázením, postřikováním střídavě herbicidy, fungicidy a insekticidy, hnojením, a sklízením toho, co vyroste na políčku.
Nějaký čas taky bude trvat, než zlikviduju „po svém“ nejrůznější stavební zbytky a odpad. Vr. by všechno šmahem odvezl do sběrného dvora, ale to umí každý … 
Mým nejnovějším nápadem, který se zrodil ve chvíli, kdy jsem se nedávno rozhlížela po našem pozemku a kterým zabiju hned 2 mouchy jednou ranou, je tvořit sochy z kamenů. Jednak takto (jednou v daleké budoucnosti) přeměním naši mega zahradu v botanický a skulpturní park 🤣, a za druhé, zmíněným projektem spotřebuju postupně spousty kamenů, které se tam v současné době porůznu povalují 👍. Z čehož plyne, že po zbytek života mám o zábavu postaráno, a to i v případě, že budu žít opravdu HODNĚ dlouho 😆.
Vr. měl původně přání, abych mu na vrata namalovala Ferrari v životní velikosti, ale to bych zcela jistě nezvládla 🤔. Moje alternativy byly tráva (ale ta tady neroste) a kaktusy (těch máme plnou zahradu)… a tak nakonec padla volba na motýle 🤣.
P.S.: Období stavby skončilo a nastává nikdy nekončící období údržby…
Ačkoli krátkodobí návštěvníci mají dojem, že je Lanzarote skrz naskrz vyprahlým ostrovem, opak je pravdou: zdejší vzdušná vlhkost dosahuje obrovských hodnot a boj s ní je předem prohraný. Místní to vědí a proto tomuto problému nevěnují žádnou zvláštní pozornost, což nás během stavby – a ještě i dlouho poté – značně štvalo. Postupně jsme však pochopili, že ignorovat průvodní jevy vlhkosti je v tomto případě zřejmě vůbec nejlepší přístup, nechcete-li se z toho zbláznit. 
