Co teď budete dělat?
By in

Co teď budete dělat?

🤣🤣🤣

Tento dotaz nám položilo tolik přátel a známých, že na něj musíme zareagovat. Především: ačkoli jsme dostavěli, zatím jsme si nějak nestačili všimnout, že bychom NEMĚLI CO DĚLAT 😆…… neb zbývá nespočet mrňavých „štěků“, které někdo musí dodělat. Např. onehdá jsme na pumpu v Haría (funguje i jako neoficiální bazar na použité nářadí) odvezli ruční míchačku na beton, přesvědčeni (mylně 🤣), že s betonováním jsme nadobro skončili. Za tři dny jsem fofrem mazala zpátky na pumpu a úpěnlivě doufala, že se zatím neprodala, protože jsme si uvědomili, že nám chybí ještě jedna zídka 🙈. Ale zpátky k „nicnedělání“ – sama velikost parcely nám spolehlivě zajistí pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Když k tomu připočtete, občasné koupání v oceánu a pobyt na pláži, výlety, návštěvy přátel, trochu vzdělávání a udržování všeobecného přehledu o světě, tak vám na lelkování zase tak moc času nezbude. A to nemluvím o tom, že Vr. už určitě přemýšlí nad nějakým novým projektem – ať už v oblasti realit, práce na dálku, anebo něco úplně jiného.Kromě toho má Vr. v plánu sportovat, otužovat se a vyrážet do okolí na dvoukolých i čtyřkolých strojích, aby doplnil testosteron. Já – která sportování nesnáším – budu namísto toho huntovat tělo užitečnou prací na zahradě, tj. pletím, zaléváním, ořezáváním, sázením,  postřikováním střídavě herbicidy, fungicidy a insekticidy, hnojením, a sklízením toho, co vyroste na políčku.Nějaký čas taky bude trvat, než zlikviduju „po svém“ nejrůznější stavební zbytky a odpad. Vr. by všechno šmahem odvezl do sběrného dvora, ale to umí každý … 

Jak se dá využít přebytečný instalatérský materiál 😆:

Mým nejnovějším nápadem, který se zrodil ve chvíli, kdy jsem se nedávno rozhlížela po našem pozemku a kterým zabiju hned 2 mouchy jednou ranou, je tvořit sochy z kamenů. Jednak takto (jednou v daleké budoucnosti) přeměním naši mega zahradu v botanický a skulpturní park 🤣, a za druhé, zmíněným projektem spotřebuju postupně spousty kamenů, které se tam v současné době porůznu povalují 👍. Z čehož plyne, že po zbytek života mám o zábavu postaráno, a to i v případě, že budu žít opravdu HODNĚ dlouho 😆.

Pokud se mi podaří uskutečnit mé představy, není vyloučeno, že se časem zařadím po bok známého „blázna z Teguise“ jako bláznivá z Maguezu 🤣🤣🤣.

Vrata na pohon motýlích křídel
By in

Vrata na pohon motýlích křídel

Předlouhý seznam úkolů, sepsaný v roce 2021 krátce po našem nastěhování do nedokončeného domu, se během posledního roku pomalu, ale zato systematicky zkracoval, až na něm zbyla poslední velká položka – trojdílná garážová vrata. Jak ideový návrh, tak design i výroba (vyjma nátěru a motýlí výzdoby) proběhly cele v režii Vr., protože místní firmy se zase jednou předvedly jako neschopné a přitom (s prominutím) nenažrané. 

Vr. měl původně přání, abych mu na vrata namalovala Ferrari v životní velikosti, ale to bych zcela jistě nezvládla 🤔. Moje alternativy byly tráva (ale ta tady neroste) a kaktusy (těch máme plnou zahradu)… a tak nakonec padla volba na motýle 🤣.

Včera, 29. ledna 2024 jsme vrata slavnostně usadili na kolejnice a garáž se všemi poklady je tudíž pod uzavřením.

Pro jednoho skvělá zpráva však může být pro druhého naopak špatná – např. pro kočky, které v poslední době v naší garáži v noci vesele dováděly na kapotě Camara. 

A TÍMTO DNEM TAKÉ POVAŽUJEME STAVBU NAŠEHO DOMU NA LANZAROTE, VČETNĚ GARÁŽE, TERASY, VENKOVNÍ KUCHYNĚ,  OKRASNÝCH ZÍDEK A ZÁHONŮ ZA DEFINITIVNĚ DOKONČENOU. HURÁÁÁ!!!   💪👏💃 P.S.: Období stavby skončilo a nastává nikdy nekončící období údržby…

Marný boj se zákeřným nepřítelem
By in

Marný boj se zákeřným nepřítelem

… zvaným vzdušná vlhkost. Nedovedete si, přátelé, představit, kolik času, plechovek lepidla, polystyrenu, rolí fólie proti vlhkosti, pásů gumy, tub silikonu, barelů asfaltového nátěru, výplňových hmot a dalších „zaručených“ prostředků už jsme spotřebovali na zdi a zídky (abychom zabránili pronikání vzdušné vlhkosti a postupnému olupování omítky), skleněné střechy patia (abychom každé ráno nemuseli koukat na kapky vody stékající po zdi na skříň) a garáže (abychom každé ráno nešlápli uvnitř do louže), ale naše úspěchy jsou zatím spíše zanedbatelné.

Ačkoli krátkodobí návštěvníci mají dojem, že je Lanzarote skrz naskrz vyprahlým ostrovem, opak je pravdou: zdejší vzdušná vlhkost dosahuje obrovských hodnot a boj s ní je předem prohraný. Místní to vědí a proto tomuto problému nevěnují žádnou zvláštní pozornost, což nás během stavby – a ještě i dlouho poté – značně štvalo. Postupně jsme však pochopili, že ignorovat průvodní jevy vlhkosti je v tomto případě zřejmě vůbec nejlepší přístup, nechcete-li se z toho zbláznit.

Náš dům je široko daleko nejlépe odizolovanou stavbou. Přesto se po třech letech opakovaného a marného ošetřování a natírání paty domu všemi možnými impregnacemi a vlhku odolnými barvami ukázalo jako nejvíce „hi-tech“ řešení vyskládat před pruh oprýskaných fleků na fasádě řadu kamenů 🤣. 

Schody do nebe
By in

Schody do nebe

Určitě znáte, přátelé, ikonickou baladu Stairway to Heaven od kapely Led Zeppelin. Právě tou jsem se nechala inspirovat při výrobě svého prvního truhlářského díla, a pokusila se – abych tak řekla – o její vizuální interpretaci 😆.

Jak k tomu došlo? Inu, po čtyřech letech pozorování Vr. při práci, vykonávání pomocných úkonů, podávání mu nejrůznějších nástrojů (a nápojů), poskytování nevyžádaných rad a úklidu pracoviště po skončení směny, rozhodl Vr., že už jsem pochytila a odkoukala dost na to, abych pracovala samostatně. Co nedodal – ale bylo jasné nám oběma – že jeho samotného baví práce na domě už jen zcela podprůměrně, resp. už je nesnáší.

Pro začátek jsem byla pověřena výrobou schůdků, které budou spojovat dolní a horní část střechy. V tom spočívá velká výhoda – schůdky nebudou prakticky odnikud vidět, takže pokud je zvorám, nehrozí, že 1) kvůli nim ztratí provincie Haría status kulturního dědictví Lanzarote 😆, 2) nebudou Vr. neustále připomínat, s jakou nešikou se oženil 😆.

Práci je třeba si šetřit
By in

Práci je třeba si šetřit

… tak zní naše nové heslo pro rok 2024. Ve skutečnosti nemá cenu zbrkle sestavovat další dvě křídla dveří garáže, když je nelze namontovat. Namontovat je bude možné až poté, co se přišroubují kolejnice do betonu. Kolejnice se budou moct přišroubovat teprve poté, až se beton natře speciální voděodolnou oranžovou barvou. K namíchání barvy je nutný – mimo jiné – bílý pigment. A ten na Lanzarote momentálně došel a další zásilka dorazí až koncem ledna 🤢. Prodejci barev evidentně vyznávají stejné heslo jako my, jen jej objevili daleko dříve 😄.

Prostě variace na pohádku o kohutkovi a slepičce 😆.

Letošní vánoce v Maguezu
By in

Letošní vánoce v Maguezu

… jsou všechno jiné jen ne poetické a poklidné.

Pravda, 24. prosince jsme si dovolili trochu nicnedělání (pokud lze za nicnedělání považovat přípravu bramborového salátu, detailní prozkoumání střechy patia a garáže a označení skulin, kudy protéká dovnitř zkondenzovaná voda, úklid venkovní plochy před domem atd.). Dokonce jsme si dopřáli malý luxus v podobě dopolední procházky 😆.

Na Boží hod už jsme ale naplno naskočili do údernického tempa a zavládla hektická atmosféra. Důvod je prostý: Vr. rozhodl, že s definitivní platností a bez jakýchkoli výjimek musí být veškeré práce na domě dokončeny do 31. prosince letošního roku. V ten den má v plánu vyvézt před dům míchačku na beton s nápisem, že je na prodej, hodit zednické nářadí do nejtmavšího kouta garáže, montérky a trosky pracovních bot do popelnice, a sebe do křesla k televizi. Tam hodlá minimálně celý leden nechat myšlenky volně plynout a nezabývat se žádnou fyzickou činností, s výjimkou přepínání televizních kanálů. Já mu tuto nirvánu nevýslovně přeju, protože po 3 letech dřiny, stresů, odříkání a sebezapření si to zaslouží.

Abyste si, přátelé, udělali představu o průběhu několika posledních dnů:

25. prosince: Vr. zalepoval štěrbiny ve střeše pásy gumy, já kopala stružku pro vodu přetékající z nádrží a zatékající do zdi garáže.

26. prosince: Vr. zabetonoval dvě díry ve zdi souseda, já rozvážela a rozhrabávala poslední haldu picónu.

27. prosince: Hned ráno jsme vymontovali zadní lavici v autě a jeli nakoupit materiál na výrobu garážových vrat. Vzápětí jsme jeli vrátit část již nařezaných! kovových profilů 🙈, protože jsme si s personálem v jedné věci neporozuměli a omylem nám prodali profily o špatné tloušťce. Přestože jsme zakoupili taky sadu speciálních vrtáků na železo, strávil Vr. skoro celé odpoledne neúspěšnými pokusy vyvrtat do profilu z pozinkovaného železa jednu jedinou dírku ☹ (celkem jich je zapotřebí vyvrtat 60!). Poté (nepřekvapivě) následoval velmi chmurný večer.

28. prosince: Podařilo se nám najít dílnu s profesionálním vybavením na vrtání do železa 👍, takže jsme znovu vymontovali zadní lavici 🤔, naložili železné profily a  odvezli je do Arrecife. Dírky nám vyvrtali na počkání.

Návrat do Maguezu i celé odpoledne se neslo ve znamení dobré nálady až do okamžiku, kdy Vr. při sestavování prvního křídla vrat zjistil, že prodejce neuřízl profily ÚPLNĚ kolmo🙈 a zámečník taky nevyvrtal tvory ÚPLNĚ kolmo 🙈.

Prostě, slovy písně Ivana Mládka:
Dopadlo to výborně,
jsem jen trochu v šoku,
chtělo by to náprstek
nějakého moku.
🤣

29. prosince: Ráno jsme opět vymontovali zadní lavici 🤣, naložili profily a jeli zase do zámečnické dílny. Zámečník už v telefonu dával najevo radost, že nás znovu uvidí, ale nehledali jsme za tím žádné postranní úmysly, holt jsme mu byli včera sympatičtí 🤣.  Aby Vr. minimalizoval možnost, že se něco zvorá, stál zámečníkovi po celou dobu přímo za zadkem, což mají všichni úplně nejraději 😆. Poté jsme ještě objeli všechna železářství v Arrecife ve snaze sehnat zarážku proti větru, což se nakonec taky podařilo, takže zpět do Maguezu jsme se opět vraceli v dobrém rozmaru… a já si v duchu kladla otázku, na čem se montáž vrat asi zadrhne dnes odpoledne…

… na skutečnosti, že den má jen 24 hodin… 😀

30. prosince: Vr. během noci namísto spánku v duchu cvičně montoval garážová vrata, což ho tak vyčerpalo😀, že jsme nakonec vstali až v půl 10, lážo plážo posnídali a těsně před 11 se Vr. pustil do práce tam, kde včera přestal. Já pobzukávala nablízku připravená něco přidržet, podat, odnést, případně dělat hromosvod, kdyby se dílo nedařilo.

Vzhledem k tomu, že jsme stále montovali první křídlo ze tří, bylo nám oběma jasné (ačkoli o tom nepadlo ani slovo), že zítra montérky ani pracovní křusky do popelnice nepoletí, a že Vr. své prohlášení buď trochu uspěchal, anebo nemyslel zase tak úplně vážně (ostatně, není to poprvé 🤣). Každopádně, výsledek dne byl úspěšný. 

31. prosince: Vr. přemohla touha projet se na motorce a hned po ránu zmizel 😊.

Zrodila se umělkyně
By in

Zrodila se umělkyně

Abych umělecky nezakrněla, po dlouhém čase jsem znovu oprášila své kreativní ambice a začala tvořit. Začátky nebyly vůbec jednoduché, protože jsem se kromě zklamání ze sebe samotné (nevím, jak je to možné, ale každé mé „umělecké dílo“ dopadne ÚPLNĚ jinak, než jaká byla původní vize 🤣) musela potýkat taky s přezíravým až sarkastickým přístupem Vr.

Hned můj první umělecký počin – nasprejování sousedovy zdi ze šedých betonových bloků s cílem navodit dojem kamenné zídky – zhodnotil slovy „kdybys tu zeď byla natřela bílou barvou, bylo to hezčí, levnější a rychlejší“ 🤣 (bohužel, měl naprostou pravdu 🙈).


Mé první sochařské pokusy nechal Vr. bez komentáře, pokud za komentář nebudu považovat jejich použití jako věšák na kšiltovky… 🤣

Ani další „sošky“ se nedočkaly Vráťovy pochvaly, ačkoli jinak je obdivoval celý Maguez 😆. Teď jsem se vrhla na „umělecká díla“ vytvořená z nejrůznějších zbytků ze stavby: dřevo, roxory, dráty, kůže, mozaika, a přírodní materiály, jako ulity či sopečné úlomky. 

A ještě mám, přátelé, připravený podstavec na velkou monumentální skulpturu (zatím neznámého námětu, pojetí, tvaru a materiálu), která bude dominantou naší zahrady, ale na kterou si zatím netroufám 🤣.

Patio konečně našlo využití
By in

Patio konečně našlo využití

… jako multifunkční prostor spojující v sobě prvky šatny, skladu zahradního nábytku a současně výstavní a koncertní síně, tedy místnost určená z větší části pro mé aktivity. Velkokapacitní skříně zabírající celou jednu stěnu vytyčují prostorové limity mých“uměleckých instalací“, a zároveň – spolu se sluneční clonou – zajišťují dobrou akustiku pro hudební produkce. Chybí už jen jediné – přečíst si návod, jak klávesy uvést do provozu.

Vráťova chlouba
By in

Vráťova chlouba

… řeč je o garáži, samozřejmě 😆. Velká, prostorná a v mnoha směrech atypická. Tvarem lichoběžník s částečně průhlednou střechou, stropem připomínajícím roubenku a vnitřními stěnami do výše pasu z kamene. Vr. ji vybudoval s minimálními náklady, zato ale s maximálním fyzickým nasazením a poměrně velkou mírou improvizace (např. OSB desky pamatují už kamufláže v roce 2021).  

K našemu velkému překvapení garáž, která byla po dlouhé měsíce skladištěm všeho možného a zdrojem neuvěřitelného čurbesu, odřezků, pilin, kovových špon a cementového prachu, působí po dokončení velmi útulným a současně extravagantním dojmem. Vzhledem k příjemnému chládku uvnitř jsme konečně pochopili, proč nejen tady, ale i v jiných subtropických zemích má spousta lidí garáže zařízené jako obývák či kuchyni a tráví tam v horkých dnech většinu času. My tam – bohužel – sedávat nebudeme, protože Vr. rozhodl, že v garáži mají auta přednost před pohovkou (která by se tam podle mého fantasticky hodila 😆).

Jen škoda, že se nemůžeme pochlubit sousedům ani stavebnímu úřadu, neb stavba je ilegální… 😱

Zabydlování garáže a její pomalá proměna v síň slávy 😆.

Když jsem po dokončení třetí vrstvy nátěru servírovala oběd, žádal mě Vr. o ujištění, že to, co má na talíři, není zbytek barvy 🤣.

Trosečníci na střeše vlastního domu
By in

Trosečníci na střeše vlastního domu

Vylezli jsme na střechu, abychom zkontrolovali, jestli jsou skla v patiu dobře utěsněná a smyli prach a šlápoty po řemeslnících. Poryv vichru nám vzápětí odfoukl žebřík a uvěznil nás na střeše. Což byl docela malér, protože dopolední život v Maguezu neoplývá zrovna čilým pouličním ruchem. V 10 hodin ráno ještě o nic nešlo, vyčistili jsme skla, poradovali se z nich, a chvíli se kochali pohledem na krajinu a zahradu z výšky. V 11 už nám bylo pěkné vedro a ve 12 jsme získali realistickou představu, jak asi vypadá smrt v poušti 😫.

Ulicí za ty dvě hodiny sice projelo několik aut, ale jejich řidiči na naše povykování a gestikulaci ABY ZASTAVILI reagovali veselým máváním a troubením, zřejmě v domnění, že v předstihu natíráme střechu před zimou a trochu přitom dovádíme 🤣. V jednu chvíli se na konci ulice objevila taky listonoška, ale ani ona z našich gest nevyčetla zoufalou snahu o přivolání, jen nám zdálky přátelsky pokynula, nasedla do služebního vozu a s lehkým srdcem odjela, aniž tušila, že je možná posledním člověkem, který nás vidí živé 😀. 

Naštěstí! krátce po 12 přivezl dealer domů našeho souseda huliče a pěstitele Blaže, který nejprve chvilku váhal, zda jsou ty dvě postavy na střeše skutečné, anebo má halucinaci, ale pak dovrávoral a žebřík nám znovu opřel o zeď, abychom mohli slézt dolů.

Kdoví, zda se na jeho ochotě nepodílel trochu i fakt, že ho pravidelně zásobujeme zbylými paletami ze stavby, aby mohl bez omezení přitápět ve své pěstírně 😆.

……..

Předpokládaje, že to nejhorší máme toho dne za sebou, pospíchali jsme hned po zachránění do patia, abychom se potěšili čirými skly i zespoda… a tam nás čekalo brouzdaliště vody, která při mytí skel natekla dovnitř jedinou!!! nezabetonovanou škvírou mezi střechou a hliníkovou konstrukcí. A v té vodě stály naše nově smontované skříně… 🙈🙈🙈