Čtyři srpnová ponaučení
By in

Čtyři srpnová ponaučení

1) Ten krásný designový brousič nožů vůbec není elektrický! A otevírák na láhve piva (což by – dejme tomu – byla frajeřina) taky ne… Jediné, co v tomto přístroji „3 v 1“ není mechanické a skutečně funguje na elektřinu, je otevírák na konzervy… v dnešní době 🙈, kdy všechny konzervy mají takový ten kroužek na otevírání!

2) Plachta na auto nepřežila ve zdejším typickém letním počasí (slunce + vítr) ani měsíc!

3) Letošní letní teploty nám daly na srozuměnou, že bychom se měli začít vážně zabývat pořízením klimatizace pro příští léto. Tedy se psychicky připravujeme na další stavební úpravy…  O jakých ostrovech věčného jara všechny průvodce píší???

4) A konečně, 6.srpna opět začala lovecká sezóna. Vr. k tomu lakonicky poznamenal, že zajíci se sice vykrmili na našich kaktusech, ale na talíři je bude mít někdo jiný… 🤣

Toužíte-li po ostrém noži...
By in

Toužíte-li po ostrém noži...

… na Lanzarote ho nekoupíte. Ale zase jsou levné 😄. Nevíme, zda to má co do činění se skutečností, že většinu zranění při pouličních bitkách a přepadeních tvoří bodné a řezné rány… 🤔  Jediným způsobem, jak získat ostrý nůž, resp. v našem případě 5 nožů, které používám k vaření, je každé 3 dny všechny nabrousit.

Vr. tuto chlapskou činnost dlouho vykonával bez reptání, pak nějaký čas čím dál hlasitěji brblal a nedávno rezolutně bouchl do stolu a prohlásil, že odmítá nadále začínat každý třetí den broušením nože, protože s ním nejde rozkrájet ani broskev do ovesné kaše.

Tak jsme šli koupit elektrický brousek, na kterém budu schopna brousit nože i já. Když jsem v obchodě spatřila jejich ceny, málem to se mnou šlehlo a navrhla jsem, abychom zakoupili několik set nožů na pár příštích let, což vyjde levněji 🤣. Při pohledu na Vr. mi ale bylo hned jasné, že to neprojde. Vr. totiž – na rozdíl ode mne – miluje různé nové přístroje, nářadí, udělátka a vychytávky, takže okamžitě vytušil vzácnou příležitost, jak přitáhnout do domácnosti nový kousek a nehodlal ji propást.

Nakonec jsme zakoupili přístroj, který údajně nejen brousí nože, ale taky otevírá konzervy a ještě k tomu láhve piva. To jsem zvědavá, jestli aspoň jednu činnost bude vykonávat dobře 🤔. I kdyby ale selhal ve všech třech směrech, nejspíš ho vezmu na milost – má totiž moc pěkný design 😊. 

Nejhorší požár v historii Tenerife
By in

Nejhorší požár v historii Tenerife

Vypukl minulé úterý 15. srpna na seveovýchodě ostrova v oblasti sopky Arafo. Do dnešního dne plameny zničily více než 15 000 ha (celkem letos lehlo popelem už téměř 70 000 ha španělského území!) a vyhnaly z domovů přes 26 000 tisíc lidí. Ačkoli požár trvá už týden, stále se ho nedaří dostat pod kontrolu. K tomu přispívá jednak komplikovaný a v některých oblastech nepřístupný horský terén s příkrými svahy a hlubokými roklemi a současně horké počasí, sucho a poryvy nárazového větru. Přes velkou část Tenerife se valí hustý dým, způsobující špatnou kvalitu ovzduší, obyvatelům se doporučuje nevycházet z domů.

Před dvěma dny se požár rozšířil i do Národního parku El Teide. Pozornost místních i odborníků se v těchto hodinách upírá k observatoři Astrofyzikálního ústavu Kanárských ostrovů v Izaña, která představuje jedno z významných středisek v rámci mezinárodního výzkumu a kterou od včerejška plameny bezprostředně ohrožují, ač se hasičům zatím úspěšně daří ohnivou pohromu odvrátit. Turistické komplexy ležící převážně v jižní a jihozápadní části ostrova nejsou požárem zatím nijak ohroženy. Oheň však likviduje zónu kanárských borovic, což jsou nádherné statné a rozložité jehličnany (vůbec největší evropská borovice) vyskytující se přirozeně pouze na Kanárských ostrovech. Tyto stromy  současně přispívají k vytváření zdejšího klimatu. Naštěstí jsou kanárské borovice „ohnivzdorné“, takže mnoho kmenů zůstává po požárech živých a během několika měsíců začnou znovu obrůstat.

A ještě něco: policie prý má nezvratné důkazy, že požár někdo úmyslně založil… 😱

El Hierro: vyhnanci a bimbačové
By in

El Hierro: vyhnanci a bimbačové

Vzhledem k velké vzdálenosti od civilizace fungoval El Hierro v minulosti také jako „odkladiště“ nepohodlných politiků, vojenských vojevůdců či lidí liberálniho smýšlení. V některých případech to ostrovu přineslo prospěch, např. když byl do exilu poslán Leandro Pérez, který se stal vůbec prvním lékařem na ostrově a zjistil, že voda vyvěrající ze země v blízkosti vesnicí Sabinosa má léčivé účinky. Poté, co mnoho dalších lékařů potvrdilo blahodárné účinky této minerální vody stala se studánka Pozo de la Salud významným poutním místem. Dnes je zavřená a poklop jistí zámek.

Celý pás pobřeží od Mirador  puntas de Gutierrez (Arco de la Tosca) na jihozápadě až po Punta Grande na severovýchodě nabízí  procházky po pěšinách v lávovém terénu podél moře, kde můžete spatřit mnoho zajímavých útvarů, průrev a oblouků vytvořených v sopečné hornině.

Na samém konci pak dojdete k hotelu Puntagrande inzerovanému jako „nejmenší hotel světa“ 😊. V městečku Frontera je Ecomuseo de Guinea, kde můžete na zrekonstruovaných příbytcích názorně vidět, jak se dřív na ostrově žilo. Kromě toho se můžete zúčastnit průvodcované prohlídky lávového tunelu a terária s endemickými ještěrkami (lagarto gigante), které zde v zajetí rozmnožují, aby nevyhynuly. Výklad je velmi poutavý, ovšem pouze ve španělštině (zajímalo by mě, zda vzhledem k rychlosti mluvy lze využít některou z překladových aplikací). Některé interiéry nevypadají příliš odlišně od různých „rustikálních“ ubytování, která se na ostrově nabízejí 😆. Původními obyvateli El Hierro byli bimbaches (čti bimbačes). O jejich přítomnosti na ostrově již počátkem našeho letopočtu svědčí různé artefakty a zejména četné petroglyfy. Největší koncentrace těchto symbolů a znaků vyrytých do kamene a také dávné kruhové shromaždiště zvané El Tagoror je v lokalitě El Julan na jižním svahu ostrova. Je vám tedy, přátelé, jasné, že jsem hořela touhou si je prohlédnout. Pečlivě jsem nastudovala trasu, abychom NEBLOUDILI, dále zajistila, abychom NEMĚLI NASPĚCH a nehrozilo, že Vr. DOSTANE HLAD, což jsou tři spolehlivé způsoby, jak mu totálně zkazit náladu.

Ke kulturnímu centru, které stojí ve výšce 800 m.n.m., jsme dorazili dobře naladěni a já navíc mimořádně natěšená. A pak jsem dostala studenou sprchu – pracovník centra mi sdělil, že a) petroglyfy se nacházejí téměř až na úrovni mořské hladiny, b) cesta tam a zpět je 8 km dlouhá, c) převýšení činí zhruba 600 výškových metrů, d) exkurzi je zapotřebí objednat minimálně den předem a e) začíná v 8 hodin ráno 🤢. A představte si, přátelé, že tohle naprosté fiasko našeho výletu Vr. – na rozdíl ode mne – náladu vůbec nezkazilo! Dokonce mi připadalo, jako by celý pookřál 😄…

Tak ať si ty petroglyfy strčí kam chtějí, prohlédnu si je na internetu 😆.

El Hierro: ostrov nádherných vyhlídek
By in

El Hierro: ostrov nádherných vyhlídek

… a mizerných pláží 🤢. Buďte, přátelé, připraveni na to, že krásné pláže vypadají jinak, než ty, co uvidíte na El Hierro. A dále, že plážemi se zde nazývají i vstupy do oceánu, kde není ani špetka písku, ale třeba sopečné skalky, balvany, vybetonované plošinky, či dřevěné podlážky! Mezi nejznámější pláže patří Playa/Cala de Tacorón (kameny a schůdky), Playa del Verodal (černočervený písek a je dost malá),Las Playas (černý písek) a Playa arenas blancas (ta trocha světlého písku mezi černými kameny v dáli, a ještě k tomu ne přímo u moře!😆).

Tak jako na jiných Kanárských ostrovech, i zde existují četné přírodní laguny vytvořené v sopečných skalkách na pobřeží, které jsou velmi oblíbené pro koupání: Charco Los Sargos, La Maceta, Pozo de las Calcosas, a především Charco Azul. Poslední jmenovanou lagunu je však důležité navštívit v pravý čas – nejlépe kolem oběda či odpoledne – jinak bude modrá jen podle názvu 😆.A teď k vyhlídkám, z nichž mnohé jsou doslova dechberoucí!

Mirador de la Llanía
Mirador de Isora
, který shlíží z výšky na záliv Las Playas a Roque de la Bonanza, působivou sopečnou vyvřelinu v zálivu Las Playas na východním pobřeží ostrova. Její atraktivitu v současné době zvyšuje ještě adrenalinové šimrání; totiž  abyste se dostali do místa, odkud vynikne její silueta nejlépe, musíte ignorovat zákaz vstupu na pěšinu kolem skalní stěny. Ta pěšina je plná popadaných šutrů a několikatunových balvanů, naznačujících, že ten zákaz tam není pro nic za nic, a vystavujete se určitému riziku.Mirador de la Peña je úchvatná vyhlídka nesoucí rukopis lanzarotského rodáka Césara Manrique. Mirador de los Bascosje vyhlídka nad lokalitou El Sabinar, kde rostou ikonické divoké jalovce (=sabina) vytvarované působením vichrů do roztodivných tvarů a zejména korunami k zemi.

El Hierro: ostrov nultého poledníku
By in

El Hierro: ostrov nultého poledníku

Po mnoho století panovala všeobecná shoda v tom, že nultý poledník prochází nejzápadnějším výběžkem ostrova El Hierro v těsné blízkosti majáku Orchilla. Bylo to celkem logické, protože El Hierro byl až do doby, než Kryštof Kolumbus objevil nový kontinent dnes nazvaný Amerika, považován za oficiální konec světa. Při druhé výpravě Kryštofa Kolumba v roce 1493 ostrov námořníkům posloužil jako poslední zastávka před zdoláním Atlantickeho oceánu k doplnění zásob vody a potravin před dlouhou plavbou.

V roce 1884 však celosvětová meridiánová konference rozhodla o přesunutí nultého poledníku do anglického Greenwiche. Na místě bývalého poledníku (a současně nejzápadnějšího bodu Španělského království) stojí dnes skromný památník – viz úvodní fotka.

Městečko La Restinga je nejjižnějším bodem Španělského království a kromě této skutečnosti není zajímavé vůbec ničím. Vyhledávají ho prakticky výhradně potápěči, kterým však zdejší mořská rezervace (Reserva Marina) s bohatou podmořskou faunou i flórou nabízí nezapomenutelné zážitky. K neobyčejné rozmanitosti života pod hladinou údajně přispívá podmořský vulkán El Tagoro, který před 11 lety „vybublal“ ze dna několik kilometrů od pobřeží a občasnými výrony plynů a lávy dodnes ovlivňuje podmořský svět ve zmíněné oblasti.Pokud minete vesnici Tamaduste poblíž nejsevernějšího výběžku popisovanou v průvodcích jako „velmi malebná vesnička“, taktéž o nic nepřijdete, protože zdejší městečka a vesnice obecně nevynikají obzvláštní malebností. Nejpěknější pohled skýtá vyhlídka ještě než tam dojedete. A ještě upozornění, přátelé, na El Hierro je omezená kapacita ubytování a pro náročné prakticky žádné vysloveně luxusní hotely. Omezená je taky nabídka vozů k pronájmu a ostatně i leteckých spojů a trajektů z Tenerife a Gran Canaria. Z toho plyne, že je rozumné nenechávat rezervaci všeho na poslední chvíli 😊. Nejste-li potápěč, je asi ideálním výchozím bodem k výletům městečko Frontera, kde je relativní dostatek ubytovacích kapacit a restaurací všeho druhu.

Příště o plážích a vyhlídkách!

El Hierro: malej, ale šikovnej
By in

El Hierro: malej, ale šikovnej

Druhý nejmenší z Kanárských ostrovů (nejmenší je La Graciosa) se může pochlubit hned dvěma prvenstvími: leží na něm nejjižnější a nejzápadnější bod Španělského království. Zaujímá rozlohu necelých 270 km², žije na něm zhruba 12 000 lidí a v hlavním městě Valverde bydlí téměř polovina z nich. Přes svou miniaturnost (je jen o „chlup“ větší než Malta), rozhodně stojí za to ho navštívit.

El Hierro je také výrazně nejmladší. Jednotlivé ostrovy vznikaly postupně ve směru od severovýchodu k jihozápadu. Oproti dvěma nejstarším – Lanzarote a Fuerteventuře – jejichž stáří se odhaduje na 16 až 22 miliónů let, se El Hierro „vynořil“ z oceánu před pouhým zhruba 1 miliónem let a je tedy „benjamínkem“. Místní politici razí strategii udržitelneho rozvoje a ekologického přístupu k turismu 👍. Současně usilují o to, aby se El Hierro stal prvním zcela energeticky soběstačným španělským ostrovem. K úspěchu tohoto projektu by měla výrazně přispět hydroeolická elektrárna Gorona del Viento, uvedená do provozu v roce 2014 a pracující na principu větrné (a v případě bezvětří vodní) energie. I takto se na El Hierro řeší problém s odpadem – ve vnitřku rozměrné sochy jsou zabetonovány vyřazené elektrické spotřebiče 🙂.

Trosečníci na střeše vlastního domu
By in

Trosečníci na střeše vlastního domu

Vylezli jsme na střechu, abychom zkontrolovali, jestli jsou skla v patiu dobře utěsněná a smyli prach a šlápoty po řemeslnících. Poryv vichru nám vzápětí odfoukl žebřík a uvěznil nás na střeše. Což byl docela malér, protože dopolední život v Maguezu neoplývá zrovna čilým pouličním ruchem. V 10 hodin ráno ještě o nic nešlo, vyčistili jsme skla, poradovali se z nich, a chvíli se kochali pohledem na krajinu a zahradu z výšky. V 11 už nám bylo pěkné vedro a ve 12 jsme získali realistickou představu, jak asi vypadá smrt v poušti 😫.

Ulicí za ty dvě hodiny sice projelo několik aut, ale jejich řidiči na naše povykování a gestikulaci ABY ZASTAVILI reagovali veselým máváním a troubením, zřejmě v domnění, že v předstihu natíráme střechu před zimou a trochu přitom dovádíme 🤣. V jednu chvíli se na konci ulice objevila taky listonoška, ale ani ona z našich gest nevyčetla zoufalou snahu o přivolání, jen nám zdálky přátelsky pokynula, nasedla do služebního vozu a s lehkým srdcem odjela, aniž tušila, že je možná posledním člověkem, který nás vidí živé 😀. 

Naštěstí! krátce po 12 přivezl dealer domů našeho souseda huliče a pěstitele Blaže, který nejprve chvilku váhal, zda jsou ty dvě postavy na střeše skutečné, anebo má halucinaci, ale pak dovrávoral a žebřík nám znovu opřel o zeď, abychom mohli slézt dolů.

Kdoví, zda se na jeho ochotě nepodílel trochu i fakt, že ho pravidelně zásobujeme zbylými paletami ze stavby, aby mohl bez omezení přitápět ve své pěstírně 😆.

……..

Předpokládaje, že to nejhorší máme toho dne za sebou, pospíchali jsme hned po zachránění do patia, abychom se potěšili čirými skly i zespoda… a tam nás čekalo brouzdaliště vody, která při mytí skel natekla dovnitř jedinou!!! nezabetonovanou škvírou mezi střechou a hliníkovou konstrukcí. A v té vodě stály naše nově smontované skříně… 🙈🙈🙈

Montáž skříní jako zkouška vztahu
By in

Montáž skříní jako zkouška vztahu

Poté, co nám montážní firma sdělila cenu za montáž jedné skříně (zakoupili jsme 3), usoudili jsme, že takový majlant se dá utratit lepším způsobem a smontujeme si je sami – času máme dost, Vr. je technicky mimořádně zdatný a já v podávání šroubků, plechovek nealko piva a poskytování nevyžádaných rad nepřekonatelná.

Když jsme první skříň montovali třetí den, cena 120 € za kus nám přestala připadat výrazně přemrštěná a naše rozhodnutí se nám naopak začalo jevit jako lehce neuvážené. Další dvě skříně už nám ale šly od ruky daleko lépe a rychleji, protože jsme pochopili systém montáže. Takže kdyby bylo nejhůř, tak už víme čím bychom se tady uživili 😆.

Náš vztah tuto zatěžkávací zkoušku ustál na jedničku. A mimoto jsem, dívky, učinila jeden pozoruhodný poznatek: když jsem JÁ nějaký díl správně přiložila či přišroubovala, Vr. si pochvaloval jak NÁM to skvěle jde. A pokaždé, když jsme SPOLEČNĚ něco udělali blbě, Vr. podotkl, že jsem to zvorala JÁ. Zajímavé… 

Zašívárna zvaná venkovní sprcha
By in

Zašívárna zvaná venkovní sprcha

V jednom rohu našeho „obýváku pod širou oblohou“ jsme si vymysleli venkovní sprchu. Prvotní nápad byl skvělý. Jeho realizace se však s plynoucím časem a s každým dalším problémem, který bylo nutné vyřešit (a že jich bylo!), změnila na Vráťovu noční můru. Jelikož na toho, kdo v prostoru budoucí sprchy zrovna pracoval, nebylo vidět, začali jsme mu říkat „zašívárna“ 😂. Vzhledem k tomu, jak moc se tam Vr. nadřel, a kolik „bobříků“ vytrvalosti si tam splnil, to byl název zcela nepatřičný.  

Počáteční jámu vykopal vloni na podzim Mane a když jsem tam vzápětí kvůli fotce naaranžovala Vr. v bílé košili, trefně poznamenal, že na radnici v Haría to chodí úplně stejně – u každého výkopu či stavby, které v potu tváře vytvoří námezdní dělníci, se pak vyfotí funkcionáři 😂.


Vr. odpracoval i několik nočních směn, např. když nestihl zpracovat maltu do tmy.

Práce zbylo dost i na mne 😆.
Poté, co jsem se do akce vložila, nabraly věci rychlý spád 😆.

A konečný výsledek…