Milí přátelé, minulou neděli v pravé poledne se Vr. poprvé v životě zhostil nové role. Že zvládá poměrně hodně řemesel a dovedností je o něm všeobecně známo, tentokrát se ale jednalo o něco zcela speciálního. Pohled na úvodní fotku vám nejspíš napoví… ANO, správně, Vr. si „zahrál“ oddávajícího.
Jak k tomu došlo? Před časem nás kontaktoval jeden mladý pár z Česka s tím, že se rozhodli uspořádat si sami pro sebe neformální svatbu na Lanzarote a požádali nás, zda bychom byli ochotni „jít do toho s nimi“ a „oddat“ je na pláži. Za dobu existence našeho blogu už jsme zvyklí na lecjaké podněty čtenářů, takže nás hned tak něco nerozhodí, ale tento dotaz nás opravdu překvapil. A vzápětí jsme se s Vr. shodli, že nám to připadá jako moc prima nápad, a rádi jsme souhlasili.
Vůbec nejkomplikovanějším úkolem bylo najít vhodnou pláž… aby byla dostatečně scénická, nebyly tam davy lidí ani přílišný vítr, dalo se dojet co nejblíž, byla přístupná v době přílivu a současně sluncem nasvícená z vhodného směru… Ne právě jednoduché zadání. Protože z tohoto úhlu pohledu jsme zdejší pláže nikdy neposuzovali, věnovali jsme celou neděli před konáním svatby jejich průzkumu a zjistili, že některé ikonické pláže, jako např. Playa Papagayo či Famara, jsou k výše uvedenému účelu naprosto nevhodné. „Náš“ mladý pár nakonec ze všech nejvíc okouzlila divoká pláž Garita, kde se nám podařilo obřad uspořádat v naprostém soukromí, nikým nerušeni.
Zbývá už jen dodat, že obřad byl opravdu krásný – v neposlední řadě i zásluhou procítěné řeči Vr. – a kromě nás dvou se ho zúčastnil (a zvědavě přihlížel) ještě jejich roztomilý malý syn.
A my na tomto místě jménem Vráji přejeme sympatické dvojici do společného života hodně lásky, zdraví, vzájemného porozumění, tolerance a radosti z výchovy synka. 
Mně připadla role vizážistky, stylistky a holky pro všechno.
Hned po obědě jsem se tedy vydala na druhou misi. Pro názornost jsem s sebou vezla vzorky napadených rostlin, s cílem získat od tamního zahradníka co nejpodrobnější návod co dělat. Pokud si ovšem, přátelé, myslíte, že jsem o hodinu později odjížděla s nějakými konkrétními radami, mýlíte se stejně, jako já ve svých představách. Antonio je sice největší odborník na kaktusy na Lanzarote, ale – tak jako většina místních – vyznává i on typický zdejší fatalistický přístup k událostem a celému životu, takže jsem se dozvěděla, že: často nikdo neví o jakou chorobu se jedná, rostlina si někdy poradí sama, a když ne, je to prostě příroda… Druhým typickým místním povahovým rysem je naprostá absence zvídavosti, takže Antonio je ve své nevědomosti spokojen a po více informacích a poznatcích se nepídí. No, budu upřímná, čekala jsem víc. 😒
), stylizované rybky vytesané z kamene (9), obří kamenné skulptury(10) (kolik turistů si asi koupí takovýto suvenýr? 
) a mnoho jiného.
Nechybí ani stánek s pečivem, kozími sýry a různými druhy zde těžené soli, primárně ale trh v Haría na místní potraviny zaměřený není.
Privátní zdravotní pojištění, které kryje náklady na soukromou péči, se pohybuje od 35 €/měsíc a obvykle se vztahuje na manželský pár, případně celou rodinu. 
Když jsem poprvé vešla do Coviranu v Haría, okamžitě mě napadlo, že prodejna končí, protože regály byly poloprázdné a každého zboží jen 2-3 balení. Až po několikáté návštěvě jsem pochopila, že mají všeho právě tolik, kolik prodají. Např. každodenní zásobování zeleninou vypadá tak, že jim přivezou třeba 10 banánů, 4 papriky, 6 cibulí a kilo mrkve. Mražený špenát, hrášek či brokolici nemají vůbec, protože je místní nekupují. Máte-li však zájem o něco z toho, co normálně nevedou, objednáte si to a druhý den na vás čeká zboží v prodejně připravené k vyzvednutí. 
