Tohle jsem ještě nedělal
By in

Tohle jsem ještě nedělal

Milí přátelé, minulou neděli v pravé poledne se Vr. poprvé v životě zhostil nové role. Že zvládá poměrně hodně řemesel a dovedností je o něm všeobecně známo, tentokrát se ale jednalo o něco zcela speciálního. Pohled na úvodní fotku vám nejspíš napoví… ANO, správně, Vr. si „zahrál“ oddávajícího. 

Jak k tomu došlo? Před časem nás kontaktoval jeden mladý pár z Česka s tím, že se rozhodli uspořádat si sami pro sebe neformální svatbu na Lanzarote a požádali nás, zda bychom byli ochotni „jít do toho s nimi“ a „oddat“ je na pláži. Za dobu existence našeho blogu už jsme zvyklí na lecjaké podněty čtenářů, takže nás hned tak něco nerozhodí, ale tento dotaz nás opravdu překvapil. A vzápětí jsme se s Vr. shodli, že nám to připadá jako moc prima nápad, a rádi jsme souhlasili.

Vůbec nejkomplikovanějším úkolem bylo najít vhodnou pláž… aby byla dostatečně scénická, nebyly tam davy lidí ani přílišný vítr, dalo se dojet co nejblíž, byla přístupná v době přílivu a současně sluncem nasvícená z vhodného směru… Ne právě jednoduché zadání. Protože z tohoto úhlu pohledu jsme zdejší pláže nikdy neposuzovali, věnovali jsme celou neděli před konáním svatby jejich průzkumu a zjistili, že některé ikonické pláže, jako např. Playa Papagayo či Famara, jsou k výše uvedenému účelu naprosto nevhodné. „Náš“ mladý pár nakonec ze všech nejvíc okouzlila divoká pláž Garita, kde se nám podařilo obřad uspořádat v naprostém soukromí, nikým nerušeni.

Zbývá už jen dodat, že obřad byl opravdu krásný – v neposlední řadě i zásluhou procítěné řeči Vr. – a kromě nás dvou se ho zúčastnil (a zvědavě přihlížel) ještě jejich roztomilý malý syn.

A my na tomto místě jménem Vráji přejeme sympatické dvojici do společného života hodně lásky, zdraví, vzájemného porozumění, tolerance a radosti z výchovy synka. 
Mně připadla role vizážistky, stylistky a holky pro všechno.

Poněkud drsný ráj
By in

Poněkud drsný ráj

… je náš ostrov. Na první pohled líbezný kout světa zalitý sluncem a omývaný oceánem, nežijí tu dravé šelmy, ani jedovatí hadi či hmyz, neřádí tu infekční ani tropické choroby, neoperují mezinárodní mafie, či pouliční loupežné a vyděračské gangy. 

S nadsázkou řečeno: jediné, co budí v člověku obavy, jsou zdejší rostliny. Valná většina z nich nejsou žádné líbezné kytičky, ale nebezpeční útočníci. Některé z nich připomínají po zuby ozbrojené rytíře. Při bližším pohledu z nich jde strach. A současně si člověk uvědomí, jak drsné a agresívní je ve skutečnosti zdejší životní prostředí. Že je to bojiště, na kterém mezi sebou svádějí líté souboje o vodu a životní prostor kaktusy, sukulenty, žravý hmyz a mikroorganismy. 

Ostny některých kaktusů jsou opravdu úctyhodné, takže např. jejich zasazení je relativně komplikovaná – a často bolestivá – záležitost vyžadující značnou vynalézavost.

Zdálo by se, že zdejší kaktusy a sukulenty jsou věčné a nic je nemůže zničit, paradoxně je však nejvíc ohrožují právě ti nejmenší – plísně a hmyz, proti kterým jsou bezbranné.

Stinná stránka jara
By in

Stinná stránka jara

Konec zimy a začátek jara je obdobím, kdy na Lanzarote – a zejména v horském zelinářském středisku Maguez – spadne nejvíc dešťových srážek. Naše údolí se na cca 2 měsíce zazelená a všude vyraší krásně vypadající (ale zatraceně vlezlý a houževnatý) plevel se signálně žlutými kvítky a jakýsi „giga“ heřmánek. Ale to není všechno – díky teplu a vlhku vyraší taky spousta plísní a vyrojí se množství mšic, svinek, červců a podobných hmyzích neřádů 😱. Naše kaktusy, sukulenty, citrusy i zeleninu během jediného týdne napadlo snad všechno, co mohlo. Musela jsem všeho nechat a okamžitě to začít řešit. S fotkami té zkázy jsem dorazila do prvního zahradnictví, doufajíc, že poznají, o co se jedná a nabídnou mi vhodnou agrochemii. Nepoznali nic, ale dali mi zdánlivě vynikající radu – obrátit se na zdejší experimentální farmu, kde mají bioložku, agronoma, biolaboratoř a velké zkušenosti. Na místě mě ale čekalo zklamání, neb jsem se dozvěděla, že se zabývají jen hospodářskými rostlinami a o kaktusech a sukulentech nevědí zhola nic. Doporučit nějakého specialistu na kaktusy nedokázali a na mou udivenou poznámku,  že „Lanzarote je přece porostlé samými kaktusy!“ jen rozpačitě krčili rameny. Když jsem pak s nepořízenou dorazila domů, Vr. navrhl, že bych se možná měla jet poradit do Kaktusové zahrady v Guatize. No jasně! Kde jinde než tam by měli vědět o chorobách kaktusů maximum? Mám já to ale chytrého muže!

Hned po obědě jsem se tedy vydala na druhou misi. Pro názornost jsem s sebou vezla vzorky napadených rostlin, s cílem získat od tamního zahradníka co nejpodrobnější návod co dělat. Pokud si ovšem, přátelé, myslíte, že jsem o hodinu později odjížděla s nějakými konkrétními radami, mýlíte se stejně, jako já ve svých představách. Antonio je sice největší odborník na kaktusy na Lanzarote, ale  – tak jako většina místních – vyznává i on typický zdejší fatalistický přístup k událostem a celému životu, takže jsem se dozvěděla, že: často nikdo neví o jakou chorobu se jedná, rostlina si někdy poradí sama, a když ne, je to prostě příroda… Druhým typickým místním povahovým rysem je naprostá absence zvídavosti, takže Antonio je ve své nevědomosti spokojen a po více informacích a poznatcích se nepídí. No, budu upřímná, čekala jsem víc. 😒

(Taky jsem si všimla, že zdaleka ne všechny kaktusy v zahradě jsou zdravé. Což mě poněkud znepokojilo). 

Cestou domů jsem v nejbližším zahradnictví nakoupila spoustu přípravků na hubení škůdců, plísní a hub, a taky různobarevných bobulí všech možných hnojiv, kterým se tady obecně říká „guano“. Doma jsem pak po přečtení návodů na použití, zjistila, že jak dávkování, tak frekvence postřiku se prakticky u všech přípravků liší od doporučení, která jsem dostala v zahradnictví.

Začíná mi docházet, že poslední „bezúdržbovou“ zahradu jsem zřejmě měla v Česku…

Semana Santa
By in

Semana Santa

Nebo-li Svatý týden je název, jakým se ve Španělsku označují velikonoce. Oslavy skutečně probíhají celý týden mezi Květnou a Velikonoční nedělí a jejich přípravě je věnováno hodně času a pozornosti,…

Trh v Haría
By in

Trh v Haría

Jeden z mnoha, které se každý týden na Lanzarote konají. Konkrétně trh v Haría se zaměřuje na rukodělné umělecké výrobky, z nichž některé se vyznačují velkou dávkou originality – například náušnice a přívěsky z pryskyřice se zatavenými místními bylinkami (1), obrazy a vánoční ozdoby „malované“ různými odstíny sopečného písku (2) či nejrůznější předměty tvořené technikou kašírování (3).



Doslova fascinující byl stánek se šperky vyráběnými z recyklovaných surovin jako jsou použité kapsle od Nespressa, CD disky, anebo prázdné PET láhve (4). V dalších stáncích můžete vidět nejrůznější užitnou i dekorativní  keramiku (5), stříbrné prsteny a přívěsky, šperky s místními polodrahokamy – ponejvíce olivíny
(6), vtipně řešené dřevěné držáky na květináče (7), extravagantní módu (8) (s vyhozením svých pracovních bot po dokončení lakýrnických  prací na stavbě jsem se jednoznačně unáhlila 🤣), stylizované rybky vytesané z kamene (9), obří kamenné skulptury(10) (kolik turistů si asi koupí takovýto suvenýr? 😉) a mnoho jiného.




Nechybí ani stánek s pečivem, kozími sýry a různými druhy zde těžené soli, primárně ale trh v Haría na místní potraviny zaměřený není.

Ještě uvádím přehled místních trhů, z nichž některé se však po vypuknutí epidemie covidu přestaly pořádat a zatím nebyly obnoveny.

  • Teguise, neděle 9 – 14 hod.;
  • Haría (rukodělné umělecké výrobky), sobota 10 – 14:30 hod.;
  • Arrecife (zemědělské a potravinářské výrobky), sobota 8 – 14 hod.,
    (rukodělné výrobky) středa a čtvrtek 9 – 14 hod., momentálně pozastavený;
  • Mancha Blanca (zemědělské a potravinářské výrobky), neděle 9 – 14 hod.;
  • San Bartolomé, první neděle v měsíci 9 – 14 hod.;
  • Playa Honda, třetí sobota v měsíci 10 – 14 hod.;
  • Uga (zemědělské produkty), každou sobotu a neděli 9:30 – 13:30 hod., momentálně pozastavený;
  • Costa Teguise (zemědělské a potravinářské výrobky), úterý 9 – 14 hod., (umělecké předměty) středa 18 – 22 hod., (dárkové předměty a móda) pátek 17 – 22 hod., všechny momentálně pozastavené;
  • Playa Blanca – Marina Rubicón, středa a sobota, 9 -14 hod.;
  • Puerto del Carmen, pátek 10 – 14 hod., momentálně pozastavený;
  • Puerto Calero (dárkové předměty a móda), úterý a pátek 9 – 13 hod.
Zdravotnictví: státní versus soukromé
By in

Zdravotnictví: státní versus soukromé

Dva roky před naším odjezdem v roce 2019  jsem začala sledovat internetové noviny Voz de Lanzarote, abych „byla v obraze“ až dorazíme. Hned zkraje mě zaujal článek kritizující státní zdravotnictví. Tehdy jsem (rozmazlená skvělým českým zdravotnictvím) ten příběh považovala za pokus o nějakou nepříliš zdařilou sci-fi odehrávající se nejspíš někde na Jupiteru, protože v evropském státě ve 21. století by přece něco takového nebylo možné!!! Ostatně, posuďte sami: v únoru 2017 přivezla manželka postaršího muže s těžkou srdeční arytmií na kardiologii, aby ho objednala na vyšetření. Obdrželi termín na červen a když přijeli domů a ona chtěla zaznamenat vyšetření do kalendáře, všimla si, že omylem napsali termín na rok 2018. Vrátili se tedy zpátky do nemocnice, kde se ukázalo, že „Kdepak, žádný omyl!“ vyšetření se opravdu uskuteční až za 16 měsíců… (!!! 😲)

Bylo to jakési netušené memento toho, co můžeme na Lanzarote od státem hrazené péče očekávat.

První stupeň státního zdravotního systému, který tvoří rodinní lékaři (cabecera), je jedinou úrovní, kde se lze domoci návštěvy v rozumném časovém horizontu. V zájmu objektivity musím podotknout, že od té doby, co jsme se odhlásili z péče v hlavním městě Arrecife a nechali se zaregistrovat v Haría, jsme si výrazně polepšili, ač jsme se zprvu obávali opaku. Termín návštěvy u naší nové lékařky (se kterou jsme maximálně spokojení) si lze většinou zarezervovat – výhradně v rezervačním systému na internetu – hned na druhý den, v akutním případě prostě přijít okamžitě. Když jsme bydleli v Arrecife, nebyl většinou dostupný termín dříve než za týden či 10 dnů.

To ovšem není nic proti tomu, jak dlouho čekáte na specializované vyšetření. Na ortopeda si počkáte kolem 5 měsíců, na kardiologa přes rok a na očního lékaře zhruba 18 měsíců. Mým dosavadním rekordem je čekání na vyšetření u endokrinologa. Že to trvá dlouho i na lanzarotské poměry uznala při poslední návštěvě i naše rodinná lékařka a rozhodla se sepsat urgenci. V ní je uvedeno, že  „Pacientka zažádala o vyšetření ve svých 63 letech, do dnešního dne však neobdržela žádný termín, ačkoli je jí v současné době již 66 let.“ 🤣 🙈


Většina zdejších známých nám řekla, že pokud potřebují nějaké vyšetření, nechají si ho udělat na soukromé klinice (standardní cena za vyšetření činí 90 €), protože ve státním by se nedočkali.
Soukromých klinik s více specializacemi je tady několik: Parque, Hospiten, či San Vincente, dále např. oční klinika Omega a velké množství dentálních klinik i rehabilitačních, masérských a rekondičních center – možná i s ohledem na spousty turistů, kterým se tu a tam něco přihodí. Nejrenomovanější rehabilitační centrum Mobilis najdete v Teguise. 

Privátní zdravotní pojištění, které kryje náklady na soukromou péči, se pohybuje od 35 €/měsíc a obvykle se vztahuje na manželský pár, případně celou rodinu. 

A ještě tři poznámky:
1. Pokud máte problém, který nesnese odkladu, jedete rovnou na urgentní příjem (urgencias) v nemocnici, který funguje skvěle. Jedinou nevýhodou je, že si – jak jinak – musíte urgentní péči opět vyčekat, ovšem máte-li štěstí, přijdete na řadu do hodiny. 

2. V současné době se připravuje výstavba druhé nemocnice a s ní (doufejme) i naděje na zkrácení čekacích lhůt.

3. Kromě operačních sálů chodí všichni lékaři v civilním oblečení (včetně bot) a jen tu a tam má někdo přes šaty ledabyle přehozený rozepnutý bílý plášť. Když jsem se ptala proč tomu tak je, dostalo se mi vysvětlení, že bílé pláště jsou přece TAK nudné a Kanářané milují barvy – proč by tedy i v nemocnici nemohla vládnout tak trochu karnevalová atmosféra? 🎉

Deníček farmářky
By in

Deníček farmářky

S ohledem na předchozí příspěvek a taky s vírou, že jednou dobudujeme, jsme se začali porozhlížet po nějaké činnosti,  kterou se zabavíme v poslední třetině života. Asi logicky k velikosti pozemku (a v poslední době i růstu cen všeho včetně potravin) jsme si řekli, že se pokusíme dosáhnout částečné soběstačnosti v produkci ovoce a zeleniny. Následně jsme si vytipovali druhy, které budeme pěstovat, aby to bylo buď efektivní, ekonomické anebo aspoň snadné.

Citrusy, které jsme zasadili před půl rokem, už se aklimatizovaly, vyhánějí nové lístky, kvetou jako o závod a na koncích některých řapíků se začínají rýsovat zárodky budoucích citrónů.

Brokolice taky úspěšně vyrostla, akorát trochu málo… 🙈 Toto je maximální velikost, které jsme schopni docílit, než nám vykvete, což  – na rozdíl od citrusů – u brokolice není žádné terno. Pokud se nám v budoucnu nepodaří vypěstovat větší růžici, bude nakonec levnější kupovat ji v supermarketu. Příběhy papriky, rajčete a salátu jsou hodně podobné. Zatím jedině cibulce se podařilo překonat heslo „malé, ale naše“.

Banánovníky od svého zasazení už taky vyhnaly každý tři listy, přesto je zatím obtížně představitelné, že na nich jednou vyrostou trsy banánů vážící až 60 kg. 
 
Brambory pěstovat nehodláme, a to přesto, že Maguez je vyhlášená bramborářská oblast a přesto, že v obchodech jsou většinou k dostání jen mizerné a drahé. Milí přátelé, pokud nadáváte na kvalitu brambor v Česku, přijeďte ochutnat ty na Lanzarote a změníte názor. Vaříte-li zdejší brambory, nikdy nevíte, jak dlouho to potrvá, a zda se vám je podaří uvařit tak akorát, anebo budou stále tvrdé a pak se v jediném okamžiku rozvaří. Což bývá ten nejčastější případ, už jsme si zvykli. To mi připomíná, že onehdá jsem si na jednom českém webu pro hospodyňky přečetla doporučení „Jak urychlit vaření brambor“. Stálo tam, že je potřeba: předem ohřát vodu, rozkrájet brambory na malé kousky, a přikrýt hrnec pokličkou. Opravdu originální!!! 🤣

Největším průšvihem zdejšího zemědělství je kvalita zeminy, přesněji řečeno prachu. Ve zdejší půdě nenajdete ani jedinou žížalu, housenku, či podobné organismy. Taky se tady vůbec nevyskytují myši ani krtci (zaplať Bůh!). Dalším negativním faktorem je nedostatek vody, který se však dá z velké části eliminovat pokrytím záhonu či pole celistvou vrstvou picónu o tloušťce cca 10 cm. Skutečně to funguje, přesvědčili jsme se, že i v těch největších vedrech v období sucha si picón ponechává vláhu, kterou absorbuje ze vzdušné vlhkosti. A ta je tady velká. Každé ráno je všechno pokryté rosou. 

Průvodce světem supermarketů
By in

Průvodce světem supermarketů

Na Lanzarote máme 6 řetězců supermarketů: Mercadona, HiperDino, Chacón, Coviran, Lidl a Spar. Dva poslední znáte z Česka, takže víte, co v nich čekat. Chacón se specializuje na prodej místních produktů a potravin. HiperDino má většinou nejlepší (a nejlevnější) zeleninu a ovoce, současně relativně „největší“ výběr vín a sýrů. Švýcarský raclette však najdete pouze v regálu v Mercadona. Naproti tomu největší výběr cukrovinek, sušenek a dalších „junk food“ má LidlSpar. Jedině ve Sparu a nikde jinde také seženete višňový džem. Coviran je jediný,  který má krámky v menších městečcích, všechny ostatní řetězce najdete jen v Arrecife a bezprostředním okolí.

Když jsem poprvé vešla do Coviranu v Haría, okamžitě mě napadlo, že prodejna končí, protože regály byly poloprázdné a každého zboží jen 2-3 balení. Až po několikáté návštěvě jsem pochopila, že mají všeho právě tolik, kolik prodají. Např. každodenní zásobování zeleninou vypadá tak, že jim přivezou třeba 10 banánů, 4 papriky, 6 cibulí a kilo mrkve. Mražený špenát, hrášek či brokolici nemají vůbec, protože je místní nekupují. Máte-li však zájem o něco z toho, co normálně nevedou, objednáte si to a druhý den na vás čeká zboží v prodejně připravené k vyzvednutí.  

Obecně se dá říct, že naprostou většinu všeho, na co jste zvyklí, tady bez problémů seženete. Jediné, co opravdu, ale opravdu neseženete, a to v žádné roční době je: kapusta (ale růžičkovou ano), švestky, rybíz, kysané zelí, mák a rumová tresť. Což se dá přežít, když si uvědomíte, že kysané zelí si můžete vyrobit a mák nekoupíte ve většině evropských zemí.

Ceny některého zboží jsou tu výrazně jiné, než jaké pamatujeme z Česka. Například brokolice tady stojí kolem 5 € !, třešně bývají k dostání jen asi dva týdny v roce a vloni  stály 8 – 10 €/kg, listové těsto (2 placky) za 2,5-3 €. Místní zemědělské produkty (mrkev, cibule, brambory) jsou obecně dražší než dovážené, ale lidi je kupují. Místní brambory (arrugadas) jsou kapitolou samy o sobě, někdy stojí až 5,5 €/kg 😱. Dále si hodně připlatíte za místní, tedy lanzarotská vína. Jejich – na místní poměry hodně vysoké – ceny považujeme za určitý způsob podpory místních vinařů a současně tak trochu charitu.

Také tu najdete některé potraviny, které jsme v Česku nikdy neviděli, např. rajčatový či paprikový džem. A víc druhů luštěnin, ale např. i typů mouky (včetně polohrubé, která se tu prodává jako mouka na smažení) než v Česku. Další báječná věc, kterou tady mají, jsou různé typy vývarů (caldo) v litrovém (i menším) balení, vyborné a bez konzervantů, ideální pro přípravu polévek. O sušené šunce (serrano) a mořských rybách a plodech ani nemluvě.