Lanzarotský bizár VII.: Blázen z Femés
By in

Lanzarotský bizár VII.: Blázen z Femés

Přijíždíte-li do vesničky Femés směrem z Arrecife, naskytne se vám po pravé straně značně podobný pohled jako při příjezdu do Teguise (viz článek Blázen z Teguise). Zda se jedná o sbírku umění, skladiště nepotřebného šuntu, anebo zahrádku chorobného sběratele věcí, nechť si rozhodne každý sám. Jediný rozdíl mezi zmíněnými dvěma „uměleckými sbírkami“ je v tom, že ta z Teguise je v bílém provedení a už má zajištěné místo v MIAC (Mezinárodním muzeum moderního umění v Arrecife), zatímco ta z Femés na své ocenění teprve čeká 😀.


Pozn.: Jedním z možných vysvětlení existence této a dalších podobných „uměleckých“ zahrádek je, že na Lanzarote není široce dostupná psychiatrická péče.

Na druhé straně silnice je další maličké muzeum, které nám připadalo o něco chutnější, takže jsme ho navštívili. Vystavené obrazy nejspíš nejsou horkými kandidáty do národního muzea El Prado v Madridu, ale líbily se nám o něco víc, než výše zmíněná výstava pod širým nebem přímo přes ulici. Ovšem, přátelé, musíme vás upozornit, že nejsme žádní znalci umění, takže vlastně nevíme, která expozice je objektivně cennější 😂.

Lanzarotský bizár VI.: Skvělá restaurace na špatné adrese
By in

Lanzarotský bizár VI.: Skvělá restaurace na špatné adrese

Jmenuje se El Mandingo a turisté ji neznají. My sami jsme do ní dojeli jednoho dne víceméně omylem po dlouhém bloudění místní „chudinskou čtvrtí“ Argana Alta a hledání nějakého bistra kde bychom se najedli. Označení „chudinská čtvrť“ sice (např. pokud jste projeli kus Jižní Ameriky 😀) v tomto případě vůbec není na místě, stojí tam řady docela pěkných malých, udržovaných a v některých ulicích i nových domků, ale prostě to není „dobrá adresa“. Restauraci nám doporučil jeden ze dvou chlapíků zevlujících na rohu. Vydali jsme se tam spíš ze zoufalství, protože Vr. najednou uprostřed nákupu v železářství skolil hlad a – určitě to holky znáte z vlastní zkušenosti taky – když chlap „chytne hlaďáka“, je jeho okamžité nasycení nejvyšší prioritou. Podle rad toho chlapíka jsme zatočili nejdřív vlevo, pak vpravo a dojeli k nějakým opuštěným skladům. V prvním momentu jsme se domnívali, že jsme zabloudili. A pak jsme ji uviděli. Zvenku nic moc, ale uvnitř narváno. 


Mezi místní komunitou – a také dlouhodobě žijícími cizinci – je restaurace El Mandingo vyhlášená. Hosté do ní jezdí poobědvat či povečeřet až z Playa Honda, Puerto Carmen či Costa Teguise. Najdete tam dobrou domáci kuchyni a speciality ze skvělých stařených mas. 

Lanzarotský bizár V.: Magická jáma
By in

Lanzarotský bizár V.: Magická jáma

Ve skutečnosti se jedná o dvě jámy. Jsou vytesané ve svahu hory Tinamala a dostanete se k nim po polní cestě vpravo od velké pumpy před Guatizou. Na rozdíl od jejich názvu na nich nic magického není – jsou to bývalé lomy na těžbu pískovcových stavebních kvádrů. Ale výlet je to docela zajímavý, protože jámy jsou skutečně hodně velké a kromě jiného se od nich otevírá pěkný pohled na oceán.


Je libo svatbu?
By in

Je libo svatbu?

V městečku Tao je kopeček, na kopečku stateček a ve statečku vše, co si můžete přát pro vydařenou svatbu. Usedlost Casona de Tao – jediná svého druhu na Lanzarote – se specializuje na pořádání svatebních hostin a v případě zájmu i svateb na klíč, včetně zajištění obřadu, fotografa, hudby, dopravy a ubytování. Jediné, co vám usedlost nezařídí, je ženich či nevěsta, ty si musíte najít sami 😀.

 

Včera jsme byli ve Vinohradském
By in

Včera jsme byli ve Vinohradském

Abychom kvůli nucené nečinnosti nepropadali trudnomyslnosti, rozhodli jsme se po delší době zase trochu oprášit svůj kulturní přehled – konkrétně občas navštěvujeme některou ze světových galerií, které nabízejí různé online projekty, a taky jsme začali znovu chodit do divadel… např. na youtube, ale nejen.

Mimochodem, přátelé, znáte platformu Dramox? Projekt, který vymysleli a spustili tři Češi a kde si můžete zakoupit divadelní představení různých divadel, a nejen českých. Je určená přesně pro lidi, jako jsme my – milovníky divadla, kteří z nějakého důvodů nemohou do hlediště usednout fyzicky. Něco, co jsme skoro dva roky hledali a – asi i díky pandemii coronaviru – našli.

Nejdepresívnější den v roce
By in

Nejdepresívnější den v roce

… stanovený oficiálně na 17.1.2022 máme za sebou. Na rozdíl od posledního fáze kolaudace, která spočívá v inspekci i. Miguela ze stavebního odboru v Haría. Nikdo nám není schopen nějak kloudně a srozumitelně vysvětlit, co přesně bude předmětem této inspekce, protože všechna osvědčení od Svazu architektů, Svazu tzv. technických architektů, kteří dozorují stavby, katastru, revize vodovodních a elektrických rozvodů a potvrzení o ukončení stavby hovoří jasně v tom smyslu, že máme zkolaudováno. Na dotaz, zda potřebujeme získat ještě nějaký další doklad, jsme se dozvěděli, že „Ne“, na dotaz, zda nám radnice přesto nějaký další doklad vydá, zněla odpověď „Asi ne“, a na poslední dotaz: „Proč tedy i. Miguel přijde a co konkrétně bude kontrolovat???“, všichni vždycky znejistí a po kratším či delším zaváhání prohlásí, že „… v žádné z dalších 6 provincií už sice nikdo nikam nechodí, ale v Haría ano a tak to prostě musí být“.

V posledních týdnech Lanzarote (i celé Kanárské souostroví) den co den trhá rekord v počtu nakažených koronavirem, a proto si všichni místní naordinovali jakýsi dobrovolný lockdown, nikdo se nikam nehrne a tedy se žádné inspekce zřejmě hned tak nedočkáme. Mnohým současný stav nejspíš i tak trochu vyhovuje, protože se tím – mimo jiné – zredukovalo na minimum množství pracovních aktivit.

„Nejdepresívnějšímu dni roku“ odpovídá i momentální počasí – poprchává a ostrov se střídavě halí do písečné calimy a mimořádně nízko se valících mraků, vyvolávajících dojem husté mlhy. Jelikož venku se nedá nic moc dělat, uchylujeme se k internetu zahlcenému zprávami o dění v Kazachstánu, obavami o budoucí vývoj na Ukrajině, korupčními a kriminálními kauzami všeho druhu a bizarnostmi ze světa trans, nebinárních, třetích a dalších pohlaví a polyamorie. Iluze všeobjímajícího depresivna je tak dokonalá. 

Jediným světlým (a hřejivým) momentem bylo včera úspěšné první zapálení krbu.

Lanzarotský bizár IV.: Hotel na konci světa
By in

Lanzarotský bizár IV.: Hotel na konci světa

Nedávno jsem se zmínila o vesničce Ye, coby „lanzarotské sibiři“.  A představte si, že kromě několika prázdninových pronájmů je tady taky hotel, resp. usedlost Finca la Corona. Poskytuje ubytování na vysoké úrovni a s veškerým komfortem, včetně kulečníkového sálu, bazénu (kde se můžete vykoupat, pokud jste si přivezli neopren 😀) a velkou udržovanou zahradou, ve které se můžete procházet (máte-li s sebou zimní oblečení 😀), nechybí ani umění. Jediné, co chybí, je slunce a teplo, jenže počasí prostě nepodplatíš, ani neukecáš…   

Jeli jsme kolem s Vr. už několikrát a obloha byla pokaždé buď ocelově šedá, anebo pro nízké mraky nebyla vidět vůbec. Svým způsobem je nám to líto, protože finca (což znamená vesnická usedlost) je moc pěkně a moderně zrekonstruovaná při zachování všech tradičních architektonických prvků.

Kanárští residenti cestují
By in

Kanárští residenti cestují

… do vybraných destinací výrazně levněji než všichni ostatní. Je to dáno tím, že Kanárské ostrovy jsou v mnoha oblastech dotovány španělskou vládou, protože napříč politickými stranami panuje shoda na tom, že nejsou ekonomicky soběstačné. Prakticky jediným zdrojem příjmů je totiž cestovní ruch, rybolov, případně hypoteticky těžba nerostných surovin, poslední jmenované aktivity však nejsou v celospolečenském zájmu, naopak, jsou v posledních letech čím dál víc zakazovány. Kromě nepříliš výnosné zemědělské výroby, potravinářského průmyslu (zejména kozí sýry, výrobky z ryb a plodů moře), kosmetického průmyslu (aloe vera), elektřiny z větrných elektráren a velmi omezeného sortimentu stavebních materiálů a prvků se tady nevyrábí nic, pokud za výrobek nepovažujete odsolenou mořskou vodu 😀.

Ale zpátky k cestování – slevy pro rezidenty se týkají lodní i letecké přepravy mezi jednotlivými Kanárskými, Baleárskými a Azorskými ostrovy, Madeirou, do některých měst kontinentálního Španělska (převážně v jeho západní části), jižní Francie, Itálie a několika měst Maroka, Senegalu a Mauritánie. Dvě letecké společnosti – Binter a Canaryfly – se na tyto destinace dokonce specializují. 

Například: jako rezidenti zaplatíte za trajekt z Playa Blanca (Lanzarote) do Corralejo (Fuerteventura) při 2 osobách s dodávkou 22 Eur, zatímco ostatní přijde na 60 Eur. Za  letenku mezi dvěma ostrovy zaplatí rezident v průměru kolem 20, při flexibilním tarifu 25 Eur, zatímco ostatní kolem 80-100, resp. 150 Eur. 

Lanzarotský bizár III.: Flintstounov
By in

Lanzarotský bizár III.: Flintstounov

… nebo-li  Los Villarreales, jak zní oficiální název tohoto obytného komplexu v Tíasu. Projekt navrhl a postavil Antonio Padrón Barrera, potomek rodiny z ostrova El Hiero, která zbohatla na velkoobchodu s vlastní zemědělskou produkcí a průmyslovými produkty a jejich dovozu na ostatní kanárské ostrovy. 
Obdélníkový obytný blok s nádvořím uprostřed, který se vyhoupne na kopci po levé straně přímo u dálnice z Arrecife do Tíasu, každého na první pohled upoutá svými konvencemi nesvázanými tvary, oblými hranami, krajkovými balkonky, nepravidelnými zídkami, fantaskními komínky a mnoha nečekanými detaily. Stavba vypadá tak trochu jako cukrový dort, obydlí z pohádek, či z pera Antoni Gaudího. Budete-li mít chvíli času nazbyt, rozhodně stojí za to ho navštívit, protože tak hravou architekturu hned tak neuvidíte.

Lanzarotský bizár II.: Antracitové bludiště
By in

Lanzarotský bizár II.: Antracitové bludiště

… nebo-li „antigua rofera“ je skupina skalek roztodivných tvarů a šedo-antracitové barvy přímo u odbočky z dálnice do Teseguite. Někoho velmi zaujme (nás taky), jiného vůbec. Do které skupiny patříte možná zjistíte už z fotek, anebo až na místě. Dětem se zpravidla ohromně líbí, protože podněcují jejich fantazii.