Měsíc: Červen 2023

Turismus v číslech
By in

Turismus v číslech

  • Ceny ubytování se oproti době před covidem zvýšily v průměru o 30 %; tehdy stála noc kolem 95 €, dnes 125 €.
  • Čtvrtina turistů si kupuje program all-inclusive.
  •  V I. čtvrtletí 2023 navštívilo Lanzarote celkem 650 000 turistů, z nichž každý třetí má čistý roční příjem vyšší než 75 000 € (zhruba 1 800 000 Kč).
  • Lanzarote z celého Kanárského souostroví láká největší procento „movitých“ cizinců.
  • Turistů s čistým ročním příjmem nižším než 25 000 €, dorazilo v prvních třech měsících pouze 10%.
  • Letiště v Arrecife od začátku roku do konce května 2023 přivítalo více než 1 milión turistů.
  • Lanzarotské letiště zažívá ze všech hlavních letišť Kanárských ostrovů oproti minulému roku největší nárůst počtu zahraničních pasažérů (16 %). 
  • Nejdelší pobyty na Lanzarote (více než 10 nocí) si kupují především Norové a Rakušané. 
  • V březnu letošního roku mělo Lanzarote největší vytíženost hotelových pokojů v rámci celého Španělska.
  • Na začátku června bylo vyprodáno 85% veškerých ubytovacích kapacit v soukromých domech určených k turistickému pronájmu, což je s výjimkou Mallorky nejvyšší procento ve Španělsku. 

50 odstínů bílé
By in

50 odstínů bílé

Několik dalších dnů jsme strávili pokrýváním podlahy venkovního prostoru závěsy, dekami a přehozy různých odstínů a jejich pozorováním, ve snaze identifikovat barevné spektrum, které by uvedený prostor unesl. Bylo nám jasné, že počet nátěrů je limitovaný a my máme nejspíš poslední možnost, než se dostaneme do problémů. Vybrat správný odstín nerušivé světlé barvy byla tedy naprosto zásadní věc, ve které mi ovšem Vr. moc nepomohl („mně připadají všechny skoro stejný“ 😄).

Vr. zpočátku vyhrožoval, že do oné konkrétní prodejny barev už nevkročí, když jsme však zvážili druhou možnost – tedy jít jinam a tam možná absolvovat stejné fiasko – vydali jsme se k už známým hochům a já vybrala jeden ze tří odstínů tlumené šedo-bílo-smetanové (Vr. připadaly všechny stejné 😄).

Ačkoli se nám při odvažování komponentů podařilo zabránit tomu, aby ti dva spolu žvanili, stejně jsme si domů přivezli zase trochu jiný odstín barvy, než jaký měl být…

Ale když jsme naše „nádvoří “ natřeli, bylo to ono 👍👍👍. Jupííí!

U nás žádný César Manrique nebude
By in

U nás žádný César Manrique nebude

… po dvou dnech oblačného počasí, kdy jsme provedli dva nátěry (ne vlastní vinou) každý jiným odstínem, vysvitlo slunce a my se zděšením zjistili, že svítivě bílá plocha doslova oslepuje 😱. Toto zjištění nás velmi zaskočilo. Architektonické projekty Fundación César Manrique, Jameos de Agua, Lagomar aj. jsou úžasným zážitkem na hodinu či dvě, ale pro trvalý pobyt tudíž zcela nevyhovující.

Celý náš koncept venkovního prostoru tím dostal vážnou trhlinu.

(Realista) Natřít plochu jinou barvou? … se sem nehodí… 🤢

(Inovátor) Vydláždit ji? … další výdaje a čas věnovaný zbroušení betonu, nákupu dlaždic a jejich pokládce s tím, že získáme totálně rozmělněný prostor… 🤔

(Snílek) Zasypat ji picónem a osadit? … dole zůstane nepropustná vrstva betonu… 😧

(Jára Cimrman) Nalepit umělý trávník a plastové kaktusy? … dokonalé čínské imitace čehokoli bojkotujeme… ☹

(Trucovníček) Zapálit ji? … nehořela by… 😄

Nomentálně nevíme, co s tím……. 🙈

Jak pejsek s kočičkou míchali barvu
By in

Jak pejsek s kočičkou míchali barvu

První nátěr naštěstí liják ustál. Bylo ale jasné, že nemáme dost materiálu na druhou vrstvu, takže jsem se vypravila pro druhý barel barvy. Už když jsem čekala, až mi barvu namíchají, pojala jsem neblahé tušení…

… které se potvrdilo poté, co jsme plechový barel doma otevřeli a vykoukla na nás namísto slonové kosti jemně růžová 😱. Vr. jen nevěřícně zíral, mě to ale zas až tak moc nepřekvapilo, když jsem si vybavila útržky hovoru, který nad barelem vedli dva pracovníci obchodu při přípravě odstínu (jehož přesná gramáž jednotlivých složek byla uvedena velkými číslicemi na obrazovce PC):

„Myslíš, že je tý žlutý dost?“
„Asi jo.“
„A červený?“
„Eště trochu přidej.“ 🙈Říkali jsme si, že mírný rozdíl na podlaze zanikne, ale opak byl pravdou. Takže jsme natírání asi ve třetině přerušili a další den jeli odstín barvy reklamovat.

Tudíž musím opravit své původní tvrzení, že pracovníci renomované španělské firmy na výrobu barev umí VŠECHNO až na správné uzavření plechového barelu. Oni přes nejnovější technologii a naprosto přesnou recepturu s váhovým poměrem jednotlivých složek a barviv pro každý odstín NEUMĚJÍ ani namíchat barvu, aby odpovídala odstínu v katalogu RAL 🤢. Co by tomu asi říkali v ústředí firmy, kdyby to věděli…

César Manrique u nás na dvoře
By in

César Manrique u nás na dvoře

Ve snaze respektovat styl a ducha lanzarotské architektury jsme se rozhodli natřít podlahu mezi záhony před domem na bílo. První dějství – doprava barelu s barvou – dopadlo dost neslavně, viz předešlý příspěvek. Druhé dějství – nátěr betonové plochy – bude probíhat pouze za účasti týmu VráJi, takže pokud „se to zvorá“, nebude komu nadávat.

Maje na zřeteli, že barva rychle schne, případné nechtěné fleky se budou hodně špatně odstraňovat, nevyzpytatelný vítr nám v kterémkoli okamžiku může na prostranství přivát cokoli počínaje listem banánovníku po picón, může se zničit váleček anebo roztrhnout rukavice, věnovali jsme přípravě na všechny eventuality mimořádnou péči.

V den D, kdy předpověď počasí vylučovala sebemenší možnost deště pro další 3 dny (je totiž zapotřebí nanést dvě vrstvy, druhou za 24 hodin), jsme od rána plochu zametali, vysávali a vytírali, aby tam nezůstalo ani jedno smítko. Jak se blížil podvečer a s ním okamžik, kdy už nebude možné nátěr dále odkládat, stoupala nervozita, protože každého z nás napadalo hned několik katastrofických scénářů. Navíc jsme v kritický okamžik těsně před akcí zjistili, že nám došly všechny osvědčené druhy dopingu: kořalka, pivo a dokonce! i višně v čokoládě 😂, což byl velký malér. Nebyl už totiž čas zásoby doplnit, neb nadešla hodina H.Vr. se znovu pustil se smetákem a vysavačem do odstraňování nejrůznějších nečistot (ačkoli tam už podle plánu žádné být neměly) a já v těsném závěsu za ním natírala. Šlo nám to tak úžasně, že jsme z toho nečekaného úspěchu byli celý zbytek večera doslova omámení (i ředidlem 🤣).O půlnoci přišla průtrž mračen…

Co by se tak asi mohlo stát?
By in

Co by se tak asi mohlo stát?

… říkáte si občas pochybovačně, když pozorujete místní, jak se chystají k nějaké naprosto rutinní akci. Někdy se jedná o tak triviální úkon, že si dokonce podobnou otázku ani nepoložíte. Pak se ovšem nemůžete divit, že vás nenadálá katastrofa zastihne zcela nepřipravené. S místními lidmi totiž NIKDY nevíte, jaké šokující překvapení pro vás chystají. Ani oni sami to ještě vteřinu předtím nevědí… 

Nastal čas natřít venkovní prostranství u domu. Bílou barvou, jak jinak – jsme přece na Lanzarote. Navštívili jsme tedy největšího specialistu na barvy na ostrově, nechali si detailně vysvětlit vlastnosti jednotlivých produktů a pak objednali barvu, která se používá na dopravní značení silnic a je tedy rychle schnoucí, vysoce odolná proti oděru a snadno se nanáší.

Druhý den v poledne, přesně v okamžiku kdy jsem nesla na stůl polévku, zastavila před domem dodávka. Řidič vyndal z nákladního prostoru 15litrový barel bílé barvy, naložil ho na rudlík, rozjel se… a než dojel ke garáži, VYBRYNDAL asi čtvrtinu barvy na betonový vjezd (cihlové barvy) 🙈. Nevěřícně zíráte a hlavou vám prolétne: „To nemůže být pravda, to se mi jen zdá!“ Ale, bohužel, je to pravda. Vzápětí jsme měli možnost se přesvědčit, že leták o kvalitách barvy nelhal – schla velice rychle, odolávala mechanickému odstraňování, a nanášení (=bryndání) bylo až dětsky snadné. 

Uvedená firma má špičkové komponenty pro barvy všeho druhu, nejmodernější technologii pro jejich mísení, nově postavenou prodejnu i zázemí, namíchá vám jakýkoli z 213 odstínů RAL. Jen jedinou věc neumí – dobře uzavřít plechový barel 🙈.

Celý zbytek odpoledne jsme všichni – řidič, závozník a my dva – likvidovali tu bílou spoušť a spotřebovali na to veškeré zásoby všech ředidel, co jsme doma měli – včetně odlakovače na nehty. K obědu jsme zcela vyčerpaní a solidně zfetovaní zasedli v 5 hodin.

P.S. Že Španělé skutečně NEUMĚJÍ dobře uzavřít plechovou nádobu jsme se, bohužel, přesvědčili i u speciálního lepidla na gumu, které jsme si objednali na Gran Canarii. Doprava na Lanzarote byla tak komplikovaná a trvala tak dlouho, že jsme v jedné fázi anabáze začali litovat, že jsme si pro ty 3 plechovky nezaletěli osobně. Když konečně zásilka dorazila, vypadala uvnitř takhle 🤢.

12 kg železa v kufru
By in

12 kg železa v kufru

… aneb jak jsme pokročili se stavbou pergoly poté, co nám první konstrukci totálně zničila vichřice…

Naše původní představa byla dřevěná konstrukce s látkovým zastíněním. Na Lanzarote je téměř všechno levné s výjimkou několika málo věcí, mezi něž patří zahradní nábytek, bazény, altány atd., tedy všechno, bez čeho se tady jen těžko obejdete 😆. Taky výrobky ze dřeva. Tudíž pergola je drahá věc sama o sobě, dřevěná dvojnásob, a s látkovým zastíněním na míru přímo nehorázně (jako menší auto 🤔).

Proto jsme se rozhodli 1) nechat si uříznout trámy a sestavit ji vlastními silami a 2) zakoupit levnou plechovou pergolu (v tomto případě udělat výjimku a porušit embargo na čínské zboží, které jsme si stanovili a snažíme se dodržovat), použít její látkovou část a zbytek (konstrukci) vyhodit. Takto vycházela celková cena výrazně příznivěji. Zbytek už znáte: když pergolu přivezli a my ji smontovali, líbila se nám natolik, že jsme se rozhodli nechat si ji a žádnou dřevěnou nevyrábět. Ovšem nepočítali jsme s tím, že poslední slovo bude mít vichr, který ji hned druhý den během několika vteřin strhl a celou zkroutil – viz článek „Smutný konec jedné pergoly“.

Takže to vlastně dopadlo přesně tak, jak jsme původně plánovali – všechno kromě látkové stříšky jsme vyhodili 😄 a pokorně se vrátili k původní koncepci dřevěných trámů. Jediným problémem bylo kde sehnat kovové rohové spojky (na Lanzarote nejsou) a poté jak je sem dopravit (žádný mezinárodní e-shop to nedokázal). Takže klasika 🙈. Nakonec se ukázalo jako nejjednodušší prostě je přivézt v kufru z Česka.

Na to, že obsah našich zavazadel občas budí zvědavost (a nedůvěru) celníků i bezpečnostní služby na letišti, už jsme zvyklí. Z nějakého nám neznámého důvodu totiž lidé cestující na dovolenou téměř nikdy ve svých zavazadlech nevozí různé praktické předměty, jako např.: stometrová měřící pásma, vytyčovací kolíky, lasery, pájky, případně obří tesařské spojky. No, a těch pár pasažérů, jejichž zavazadla podobné předměty obsahují, pak vzbuzuje v pracovnících bezpečnostní služby až nemístnou pozornost 😆.

Mise završena!
By in

Mise završena!

Camaro se podařilo přihlásit!!! 👍 Včera jsme byli asi po osmé na dopravním inspektorátu. Na rozdíl od všech předešlých návštěv, kdy jsme odcházeli schlíplí a zdeprimovaní vždy se soupisem dokladů, které nám ještě chybí, tentokrát jsme doslova radostně odkřepčili, neb nám bylo dovoleno zaplatit poslední poplatek, neomylně značící, že jsme v cílové rovince.

Za týden cinkla v telefonu sms, že se máme (naposledy) dostavit na DGT pro dokumenty, na základě kterých získáme registrační značku. Značku tady neobdržíte na inspektorátu, nýbrž vám ji vyrobí (na počkání) kterýkoli z mnoha autoservisů v Arrecife.

Pokud byste se ale, přátelé, domnívali, že tento den proběhl bez jediného kazu, velice byste se mýlili, bohužel. Další z velkých vichřic, které tady občas řádí, povalila totéž odpoledne dvě velké OSB desky přímo na Camaro a odnesla to obě zadní světla… 😥