Měsíc: Červenec 2023

S tou láhví Freixenetu, kterou jsme vypili v předvečer plánovaného zasklení patia před 3 týdny, jsme to trochu uspěchali.

Takže… když už se nám konečně podařilo shromáždit všechna skla správných rozměrů a udolat sklenáře i majitele jeřábu, aby v sobotu přijeli, přihnala se vichřice o nárazech větru přes 120 km/h a celou náročně zkoordinovanou akci zhatila 😖. 

A to jsme ještě měli štěstí, že nám vichr žádné sklo nepovalil a nerozbil.

Druhý termín (další sobota) ztroskotal na tom, že jeřábník se sklenářem za celý týden nebyli schopni se domluvit, zda se to oběma hodí 🙈. Aby se v podobném duchu akce netáhla do podzimu, ujala jsem se osvědčené role pijavice spočívající v telefonování každý den ráno a večer oběma hlavním aktérům s dotazem, jak to vidí. V tomto případě se strategie ukázala jako účinná a po 5 dnech jsme získali závazný slib, že další sobotu dorazí. 

Pozn.1: Z titulní fotky je zřejmé, že místní se radši baví, než pracují 😆.

Pozn. 2: Další fotky dokládají, že na montáži se podílel i Bart Simpson 😆.

Sehnali jsme soukromníka, co je ochoten za nehorázné peníze dodělat zastřešení patia.

Včera na druhý pokus dovezli z Fuerteventury bezpečnostní skla. Na druhý pokus proto, že poprvé přivezli jedno z pěti skel špatného rozměru, a z Fuerteventury proto, že i s dopravou z Rosaria až na severní konec Lanzarote – včetně trajektu – vyjdou skla zhruba o polovinu levněji,  než kdybychom si je nechali vyrobit tady.

Na sobotu máme objednaný jeřáb který skla vyzvedne na střechu a chlapi je usadí na hliníkové profily. 

Takže od zítřka už budeme moct usednout v patiu do proutěných křesílek a při podzimních monzunových deštích bez obav vzhlížet vzhůru k obloze a kochat se pohledem na proudy vody bezpečně odtékající po skleněné střeše pryč do kanálu.

(Tomu, kdo nezažil monzunové deště –  anebo povodně – těžko vyprávět, jak sladký je život v suchu!!!)

V oné mnohokrát zmiňované stavební normativě, která má na stavebním úřadu v Haría větší váhu než ústava 🤔, se v jednom odstavci striktně praví, že patio NESMÍ být zastřešené.

Když jsme se rozhodli v rámci domu mít patio, žili jsme ještě v Česku, netušili, jak masívní zdejší deště bývají, a co si chystáme za trápení 🙈. Po druhém období dešťů (které jsme prožili už na Lanzarote), se párkrát stalo, že rovná střecha vodu nepobrala, přes její okraj se do patia řítil mohutný vodopád a samotné patio se na čas změnilo v brouzdaliště 😱. Tehdy jsme pochopili, že nemají-li se z nás stát neurotici propadající při každé dešťové kapce panice a zoufalství, jediným řešením je – bez ohledu na literu normativy – patio zastřešit. 

Naše původní představa, že si necháme vyrobit posuvnou skleněnou střechu (cha, cha 🤣… jako kdyby tady někdo něco takového uměl!!!) vzala brzy za své (ve své naivitě, se kterou neustále přeceňujeme místní, jsme prostě nepřekonatelní). Postupně jsme slevili na posuvnou „část“ střechy, „otevírací okno“ ve střeše a nakonec jsme byli rádi, že se nám podařilo sehnat firmu, která se tvářila, že plochu 25 m² dokáže aspoň pokrýt sklem, byť nepohyblivým. Aby podpěrná konstrukce nebyla zvenku vidět (viz normativa), museli jsme uskutečnit několik drobných (ale o to komplikovanějších) stavebních úprav. A protože jsme nechtěli kvůli jednorázové akci kupovat lešení (a taky zjistili, že lešení je zatím jediná položka, která v nabídce sousedského barterového obchodování v Máguezu chybí 😄), byli jsme nuceni provozovat nejrůznější kejkle a krkolomnosti s několika žebříky a štaflemi.

Firma po dokončení první fáze – zasklení dvou bočních pruhů (v únoru) – přestala existovat. Klasika…

Ale zato jsme zjistili, že chodit po 3,5 m vysoké a 20 cm široké zdi tady kromě Maneho dokáže kdekdo… i sklenáři s 80kilovými tabulemi skla 😮👍.