Měsíc: Únor 2019

Koupě pozemku, aneb disciplína pro trpělivé
By in

Koupě pozemku, aneb disciplína pro trpělivé

Celý proces koupě parcely trval víc než rok. První malou komplikací byla
skutečnost, že jsme cizinci. Museli jsme si zažádat o vystavení provizorního 
španělského identifikačního čísla, tzv. N.I.E., provizorního proto, že ve Španělsku
zatím (-: nemáme trvalé bydliště, a založit účet u místní banky.

Zpočátku nás nenapadlo, že to bude taková výzva. Až po dvou měsících neustálého
dokládání dalších a dalších dokladů a potvrzení jsem pochopila, jak naivní až
směšná byla má první návštěva banky v Arrecife, kam jsem hrdě vstoupila s
požadavkem, že si chci otevřít účet a mám na to půl hodiny, protože v poledne
téhož dne odlétáme zpátky do Prahy. Úřednice mě zpražila pohledem a břitce odvětila, že za půl hodiny mi tedy účet v žádném případě nezaloží, a to ani v případě, že
s sebou mám všech tisíc a jedna dokumentů, které jsou k tomu zapotřebí. Což jsem,
samozřejmě, neměla…

Další – pro nás Čechy překvapivou – skutečností bylo, že zápis ve španělském
registru nemovitostí není povinný. Z čehož vyplynula další potíž – většina
lidí, se kterými jsme jednali, nechápala, proč vlastně na zápisu do registru
tolik trváme, když se jedná o dobrovolnou záležitost, která představuje další
administrativní úkon a s ním spojené mnohaměsíční čekání, až se příslušný
úředník rozhoupe a uráčí zápis provést.

Kanárská povaha
By in

Kanárská povaha

Třetí a zásadní komplikací při jednání s většinou místních byla, je a zřejmě i v budoucnu bude jejich plážová povaha. Vzhledem k tomu, že v podstatě veškerá jednání zatím probíhala přes email či WhatsApp, vypadá typická komunikace asi takto:

MY:  napíšeme dotaz
ONI: nic
MY:  za týden napíšeme dotaz, zda dostali náš email
ONI: nic
MY:  za další 3 dny urgujeme, co se děje???, proč nereagují??? (vždycky se děsíme, že přinejmenším vybuchla sopka, vymřela jim polovina rodiny, uragán strhl elektrické vedení na celém ostrově, ostrov zmizel pod tsunami apod.)
ONI: přijde bohorovná odpověď ve stylu: „Hola Jitka, jak se máš, doufáme, že stejně súper jako my. Tady je všechno perfecto, trávíme dny na playa, užíváme sol y mar, škoda, že jste tu nebyli na carnaval, taky jsme slavili grande fiesta, ohňostroj byl fantástico…  jo, jasně, email jsme dostali.“
MY:  „No a?“ 
ONI: „Záležitost řešíme.“
MY: čekáme další týden či dva než se odhodláme k další urgenci
ONI: za několik dalších dnů přijde odpověď, že záležitost se řeší a až se vyřeší, dají vědět. A měsíc pryč, aniž se cokoli posunulo dopředu. 
MY:  po dalších 2 týdnech píšeme další dotaz … a zbytek už znáte.

Sen a skutečnost
By in

Sen a skutečnost

Když jsme naši milovanou parcelu poprvé uviděli na vlastní oči, byl deštivý a větrný jarní podvečer (jak to, vždyť na Lanzarote téměř nikdy neprší!), kolem prošlo několik místních v prošívaných bundách (jak je možné, že vůbec mají zimní oblečení, když je tady údajně pořád teplo?), parcela byla celá zarostlá nějakým hnusným plevelem (ale tady mají přece růst sukulenty, kaktusy, případně vinná réva!) a Vráťa byl těžce otrávený neutěšeným stavem mnoha domů v Maguezu, které byly spíš ruinami a rozvalinami… Zčásti se na jeho rozladění určitě podílela i skutečnost, že se v té době už druhý měsíc belhal o dvou francouzských holích a trpěl silnými bolestmi stehenního svalu, který si natrhl na lyžích. 

Při cestě zpátky do hotelu jsme byli hrozně zklamaní a rozmrzelí a zcela vážně zvažovali, že prostě odepíšeme zálohu, kterou jsme zaplatili, a na celý projekt s domem se vykašleme. Že to celé byl naprostý úlet.

Jupíííí, máme pozemek!
By in

Jupíííí, máme pozemek!

A tak jsme začátkem roku 2017 začali – přesněji řečeno Vráťa začal – pátrat na internetu po vhodném stavebním pozemku, protože jsme od samého počátku považovali za samozřejmé, že si dům postavíme.
Z dnešního pohledu se to zdá neuvěřitelné, ale za pouhé 2 týdny našel pěknou – na české poměry hodně velkou – parcelu ve vesničce Maguez na severu ostrova, navíc za fantastickou cenu. To bylo ale taky to jediné, co šlo ráz na ráz. Další dva týdny jsme strávili „okukováním“ parcely prostřednictvím streetview a „procházkami“ v uličkách Maguezu. Netrvalo dlouho a byli jsme do té parcely doslova zamilovaní. Zkontaktovali jsme realitní kancelář, podepsali rezervační smlouvu, složili zálohu a čekali na vypracování kupní smlouvy… aniž jsme tu parcelu kdy viděli ve skutečnosti.

Mezitím jsme zjistili, že jsme měli asi zcela mimořádné štěstí, protože všechny ostatní parcely podobné velikosti, které se po celém Lanzarote v té době prodávaly, byly buď výrazně dražší anebo nebyly stavební.

Taky jsme poměrně brzy pochopili, že se budeme muset obrnit ještě daleko větší dávkou trpělivosti, než s jakou jsme počítali v nejhorších scénářích, neboť laxnost s jakou řeší obchodní záležitosti kontinentální Španělé není nic proti naprosté apatii a nechuti, s jakou přistupují k veškerým administrativním úkonům realitní agenti, právníci a zejména úředníci na Lanzarote.