Jak už jsem zmínila, dnes se v celém Španělsku konají komunální volby. Jeden politik ve volebním obvodě Murcie se uchází o hlasy spoluobčanů se sloganem:
„Různé politické strany a politici vás obelhávají už 28 let. Zvolte tentokrát mě a dejte mi šanci, abych vás příští 4 roky obelhával já. Ručím vám za to, že na tom nebudete hůř, než teď.“
🤣🤣🤣🤣🤣
Obrázek typický pro většinu úřadů: plná čekárna žadatelů o něco, všichni předem objednaní na přesnou hodinu i minutu a rezignovaně čekající, až aspoň jeden úředník v zázemí dovypráví ostatním nějaký mimořádně poutavý příběh (případně dosvačí) a vytáhne roletku svého okénka 😆.
V sobotu 20. května se konal další – už 31. ročník – ikonickeho závodu Ironman Lanzarote. V minulých letech už jsem o tomto závodě z pozice laika napsala asi vše podstatné a tedy letos ponechávám bez komentáře.
V pátek začala časově neomezená stávka lékařů jediné místní nemocnice. V první chvíli mě tato zpráva trochu zaskočila, ale Vr. mě vzápětí uklidnil konstatováním, že se tím vlastně nic nemění – nedočkali jsme se termínů vyšetření před stávkou, nedočkáme se jich tedy ani nyní…😂
Taky jsme zjistili, že firma, která na jaře nedodělala zastřešení našeho patia, už neexistuje 🤢.
Dále, při pokládání gumové fólie na střechu garáže jsme zjistili, že nám kousek chybí a že firma, která nám ji prodala (tatáž firma, co pokládala střechu našeho domu), už taky neexistuje 🤢. No, nevadí, důležité je, že nám na střechu poskytla 30letou záruku 🤣.
A poslední zpráva: příští neděli se konají volby do místních zastupitelstev. I my bychom mohli volit, ale zatím jsme se ještě nerozkoukali natolik, abychom věděli koho. Na způsobu prezentace kandidátů by se dalo leccos vylepšit… všimněte si např. kolik stran umístilo své billboardy v bezprostředním okolí té zoufale vypadající ruiny 🤣. Zejména v případě koalice Nové Kanárské ostrovy váháte, zda se nejedná o sabotáž…
Tak už jsme zase doma v Maguezu, odhodlaní dovést náš nekonečný příběh s Camarem do zdárného konce.
A při té příležitosti se s vámi, přátelé, chceme podělit o cenný poznatek, který jsme získali během posledních čtyř let z desítek pracovních jednání. Stálo nás to mnoho sil, času a nervů, ale zato jsme si dnes už v podstatě jistí, že jsme objevili jakousi obecně použitelnou charakteristiku místních lidí. A to všech, počínaje architekty, stavebními techniky, či majiteli stavebních firem, a konče právníky, bankovními úředníky, pracovníky radnic či jiných úřadů a institucí (o prostých lidech ani nemluvě).
Budete-li, přátelé, muset někdy něco zařizovat na Lanzarote, vždy mějte na paměti, že: ŽÁDNÝ Lanzaroťan NENÍ schopen vysvětlit vám srozumitelně a jednoznačně jednotlivé kroky, které musíte postupně podniknout, abyste docílili toho či onoho. VŽDYCKY to dopadne tak, že buď některé kroky vynechá, anebo na ně zapomene, nevyjmenuje je ve spravné posloupnosti tak, jak jdou za sebou, ale v různě zpřeházeném, či zcela nahodilém pořadí (což leckdy netušíte), různé instituce nazývá místními zkomolenými názvy (takže pak často musíte vynaložit mimořádné úsilí, abyste zjistili, o jaký úřad se vlastně jedná), a většinou při třetí doplňující otázce z vaší strany ztratí trpělivost a poradí vám, abyste si najali někoho, kdo to za vás vyřídí.
… což ale není vůbec záruka úspěchu, protože třeba na vyřízení celní a daňové procedury v případě dovezeného auta jsme si na radu úřednice finanční správy najali specializovanou kancelář Sancargo, a jak to dopadlo… 🙈
Během naší dovolené ve Španělsku jednoho dne zavolal pracovník finanční správy a sdělil nám, že už pro nás mají připravený výměr státní daně z dovezeného auta. Původně chtěl mluvit s Vr., ale moje ujištění, že jsem manželka a všechno mu vyřídím, ho uspokojilo natolik, že po mně nejen nechtěl žádný ověřovací údaj, ale dokonce se ani nezeptal jak se jmenuju.
Pak mi vyklopil úplně všechno počínaje částkou k úhradě, variabilním symbolem, kdo výměr zpracoval, kdo nám ho vydá až se vrátíme na Lanzarote… a byl by mě zřejmě zahrnul spoustou dalších informací, kdybych ho nepřerušila prosbou o zaslání všech údajů do emailu, aby nedošlo k nějaké chybě. Taková prosba ho šokovala: zaslat údaje emailem??? Ale to je z bezpečnostního hlediska nepřípustné, nelze totiž nijak zajistit, aby si to nepřečetl nikdo jiný kromě adresáta!!! Rozhodla jsem se neprudit otázkou, jak ví, s kým vlastně po telefonu mluví… 😆
Když pominula éra westernů, dostal někdo dobrý podnikatelský nápad: kulisy tvořené vesměs pouze vnějšími fasádami namísto zbourání dostavět na městečko Divokého Západu. Tak vznikly postupně při dálnici, která vede podél pouště, tři tématické parky. Proč tři? Protože pokaždé se natáčelo o kousek jinde.
Podle míry dostavby budov, věrohodnosti soubojů pistolníků, toho, jak vysoko vyhazují nožky kankánové tanečnice v saloonu 😄, ale také velikosti reklamních poutačů, je odstupňované i vstupné:
Návštěvníci si v parcích mohou prohlédnout např. kancelář šerifa, saloon, pobočku banky, či telegrafní ústřednu a shlédnout různé dobové výstupy, kromě výše zmíněných soubojů pistolníků a kankánu, třeba přepadení banky. 
Součástí nejdražšího z parků Oasys Hollywood je taky aquapark, menší zoologická zahrada a dvě muzea – automobilů a kina, kde si můžete prohlédnout různé exponáty vztahující se k filmům, které tady byly natočeny.
Ovšem současně se připravte na to, že vstupné, které jste zaplatili u centrální pokladny, není konečné a nezahrnuje! vstup do některých atrakcí, takže budete-li je chtít navštívit (a pokud ne vy, vaše děti určitě ano! 😆) za každou z nich si dále připlatíte.
V případě parku Poblado del Oeste se nám cenu 12 € za osobu podařilo usmlouvat na 10 € a ještě získat ručně psaný „voucher“ na druhý den „pokud bychom si nestihli vše prohlédnout“ 🤣 (pokladník dobře věděl, že na prohlídku stačí zhruba půl hodiny a jen blázen by se vracel druhý den). 
Nutno dodat, že v tomto případě nízká cena odpovídala kvalitě 🙈: už ve 3 hodiny odpoledne byli zlití tak, že se sotva drželi na nohou, barman i všichni ostatní zaměstnanci (celkem 5 týpků a nezdálo se, že to hrají), bitka pistolníků měla trvat 20 minut, ale když jsme dorazili do saloonu 5 minut po začátku, bylo nám řečeno, že jsme ji pro dnešek – bohužel – zmeškali, a kankánové tanečnice chyběly úplně 😆.
Při pohledu na vyprahlou kopcovitou krajinu rozkládající se zhruba 30 km severně od města Almería, je těžké si představit, že před milióny let byla celá tato oblast zalitá mořem. Okrově zbarvené území v okolí městečka Tabernas je považováno za jedinou skutečnou poušť v Evropě a současně jakési geologické muzeum pod širou oblohou. Jsou tu k vidění neporušené vrstvy usazených hornin, v nichž se dochovaly četné fosílie dávných živočichů a rostlin. 
Ač se jedná na první pohled o velmi nehostinnou krajinu, žije zde mnoho endemických druhů živočichů a rostlin, a – překvapivě – také ptačích druhů. Pro své unikátní přírodní podmínky i nevšední půvab byla poušť Tabernas v roce 1989 vyhlášena chráněnou oblastí (Paraje Natural Protegido). Špatnou zprávou je, že celé toto území je pro jednotlivce, kteří touží poznat poušť samostatně prostřednictvím turistických stezek a bez cestovní agentury, prakticky nedostupné. Tou dobrou je, že mnohé pouštní scenérie uvidíte i z dálnice a četných odpočívadel.
Drsná krása zdejší krajiny přilákala v 60. letech minulého století filmové štáby z celého světa, a tak v exteriérech pouště Tabernas vzniklo mnoho westernů, spaghetti westernů i dobrodružných filmů, které se postupem doby staly ikonickými. Scenérie Tabernas si „zahrály“ např. v trilogii Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), s Clintem Eastwooem v hlavní roli a hudbou Ennia Morriconeho, Lawrence z Arábie (1962), Kleopatra (1963), Mladý Indiana Jones, Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989), Jak jsem vyhrál válku (1967), Špinavá hra (1969), Hon (1971), Ztracená jednotka (1966), Zloděj z Bagdádu (1961), Barbar Conan (1982), anebo Exodus (1960), přičemž výčet zcela určitě není kompletní. Stejně impozantní je i seznam jmen slavných hvězd, které zde natáčely. Kromě již zmíněného Clinta Eastwooda to byli např. Peter O´Toole, Gene Hackman, Brigitte Bardotová, Anthony Quinn, Claudia Cardinalová, Alain Delon, Sean Connery, Raquel Welchová, Harrison Ford, Paul Newmann, Elizabeth Taylorová, Richard Burton, John Lennon či Omar Sharif.
Pokud byste, přátelé, měli v úmyslu poušť Tabernas navštívit, mějte na paměti, že například jaro je daleko vhodnější než léto, kdy v celé provincii Almería panují hodně vysoké teploty, natož zde v pouštním terénu, kde běžně dosahují 40º – 48ºC, navíc bez jakéhokoli stínu. Oblast se pyšní víc než 300 dny slunečního svitu v roce a prakticky zde neprší (celkový roční úhrn srážek činí 200-250 mm).
Tajemství, proč americké štáby volily právě poušť Tabernas, tkví v tom, že vypadá jako krajina v Mexiku. Na rozdíl od Mexika se zde však nemusíte obávat jedovatých hadů a škorpiónů, není tu vysoká kriminalita, a Španělé – na rozdíl od Mexičanů – nechovají vůči Američanům zášť.
A dobrou zprávou nakonec je, že přece jen existuje jedna pěší stezka napravo od dálnice A-92 směrem z Almeríe na Gérgal. Když se po ní vydáte, kromě obdivování krajiny budete mít navíc ještě možnost uvidět několik polorozpadlých venkovních kulis postavených kdysi k některým z výše uvedených filmů.
Španělsko dlouhodobě zaujímá jednu z prvních příček v Evropě v počtu úspěšných hackerských útoků. Vůbec to nechápeme. Vždyť jejich hesla (clave) jsou prakticky neprůstřelná 🤣!
… byl nakonec z našeho pohledu daleko zajímavější, než skála v Bolnuevo. Těžba kovů (zinek, olovo, železo, stříbro) zde začala už v době Římanů, a protože měl důl výhodnou polohu v blízkosti moře, těžba po mnoho staletí vzkvétala. S konečnou platností byl důl uzavřen až v 70. letech minulého století, kdy se těžba přestala ekonomicky vyplácet. Známé krvavě rudé jezero je sice vzhledem k postupujícímu suchu již dnes vyschlé, ale i tak má okolí důlních staveb a celé území bývalého dolu hrající duhovými barvami zvláštní, místy až trochu apokalyptický půvab.
Že nejste sami, komu se takové exteriéry líbí, zjistíte když vyjedete nahoru na plošinu a uvidíte malé skupinky lidí, v našem případě i dva karavany se stolky a křesílky orientovanými pohledem na ruiny. 
… nebo-li umění propagace lokálních zajímavostí. Přímořské městečko Bolnuevo to umí skvěle. V průvodcích se dočtete o místních podivuhodně tvarovaných skalních útvarech připomínajících obrovské květy, takže získáte představu, že se jedná o rozsáhlý komplex skal – nejspíš přírodní park – kolem kterého vede trek. Ve skutečnosti se jedná o jedinou skálu… Ne, že by nebyla pěkná, ale ční z písku u silnice a v těsném sousedství obřího parkoviště… 🤢