První vítězství zásadního významu
By in

První vítězství zásadního významu

Máme za sebou několik dnů hektického, a ke konci už dost stresujícího hledání bydlení. Nakonec jsme byli úspěšní, ale moc nechybělo a skončili jsme v nějaké vesnici v typickém rustikálním domku, ze kterých Vr. naskakuje husí kůže. A – jak jsme záhy pochopili – o jiné domy k pronájmu než rustikální ve vesnicích člověk nezavadí. O levnější z jediných dvou vhodných pronájmů v Arrecife jsme sice hned v úterý díky naprosté neznalosti trhu s nemovitostmi přišli, ale učíme se rychle a u druhého už jsme nezaváhali. 

Ten první nám utekl kvůli naivní představě, že když chvíli počkáme, abychom nevypadali příliš dychtivě, podaří se nám usmlouvat 100 € dolů. Že se situace vyvine úplně jinak a byt bude během hodiny pryč, to nás ani ve snu nenapadlo. A že v celém Arrecife jsou momentálně opravdu jen dva  “slušně vypadající“ pronájmy už vůbec ne!!!

Zarezervovali jsme si tedy OKAMŽITĚ ten dražší v přesvědčení, že když obejdeme ostatní realitky ve městě, určitě najdeme něco levnějšího a možná i lepšího. A hádejte s jakým výsledkem: no, nebudu vás napínat, ŽÁDNÝ ani vzdáleně podobný už jsme nenašli. A mezitím – protože jsme samozřejmě rezervaci provedli jen ústně a nesložili žádnou zálohu – vidělo ten byt několik dalších zájemců, kteří ho taky chtěli, a realitní agentka nám řekla, že majitel si sám vybere toho, který získá smlouvu na roční pronájem. Takže se rozpoutala lítá bitva, ve které jsme nakonec ostatní knockautovali nabídkou, že zaplatíme nájem za celý rok dopředu.

Při podpisu smlouvy pak majitel bytu prohlásil, že po nás zaplatit celý rok předem nepožaduje, protože je to moc peněz, a postačí, když uhradíme 6 měsíců. Tak strašně slušní a féroví zdejší lidi jsou.

Ve stínu výše popsaných událostí úplně zaniklo, že jsme ve středu měli operační den, kdy jsem Vr. odstranila stehy na nose. Byly to mé první vytažené stehy v životě a akce dopadla skvěle.


 

První kroky na ostrově
By in

První kroky na ostrově

Mezitím – jak už víte – na ostrov dorazilo i naše auto. Ale k tomu, abychom si ho mohli vyzvednout, potřebujeme povolení k trvalému pobytu, tzv. empadronamiento. Abychom však získali toto povolení, musíme předložit smlouvu o dlouhodobém pronájmu. A abychom získali smlouvu o dlouhodobém pronájmu, musíme nejprve najít nějaký cenově dostupný a byt či dům, jehož majitel bude ochoten takovou smlouvu s námi uzavřít. A většina majitelů k uzavření takové smlouvy vyžaduje pracovní smlouvu na dobu neurčitou + potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. Ach jo… 

Další poměrně urgentní úkol na našem seznamu je získat nárok na hrazení zdravotní péče. Za tím účelem se potřebujeme zaregistrovat do systému sociální péče a k tomu je taktéž nutné povolení k trvalému pobytu. 

Dále musíme v nejbližších dnech navštívit banku a také  našeho právníka a zeptat se ho, v jakém stádiu je proces zapsání pozemku do pozemkového registru.

Vědomi si skutečnosti, že jen samotné získání povolení k trvalému pobytu poté, co máte k dispozici veškeré potřebné doklady, vyžaduje zpravidla celkem 4 návštěvy na radnici/policii, zamířili jsme hned druhý den do autopůjčovny, neb vyzvednutí si vlastního auta zatím není na pořadu dne.



 

Naše první fiesta
By in

Naše první fiesta

Aniž jsme to tušili, dorazili jsme na Lanzarote v mimořádně příhodný okamžik – hned druhý den po našem příjezdu se konaly oslavy – nebo-li fiesta – svátku San Ginés. Jelikož se jedná o patrona ostrova, dovedete si určitě představit, že oslavy byly velkolepé. Ty letošní se nesly v duchu koncertu kolumbijské kapely Morat. Pokud ji neznáte (ani my o ní nikdy předtím neslyšeli), je to kapela, která se během posledních 3 let vyšvihla mezi nejlepší latinskoamerické skupiny, získala přes 40 významných ocenění a 4 platinové desky, ale hlavně: její muzika je velice spontánní a nenucená (jako je tomu u spousty dalších latinskoamerických kapel), bez vyumělkovanosti a efektů na odiv, příjemně se poslouchá, refrény jsou nakažlivě chytlavé, takže celé Arrecife zpívalo s nimi. Koncert byl zdarma a my ho sledovali z prvních řad.
A ty, kterým snad španělština k rocku tak úplně nesedí, chci ujistit, že to zní fakt dobře. Ale, jak už jste nejspíš všichni pochopili, my s Vr. jsme v tomto ohledu dost nekritičtí, protože do všeho španělského zamilovaní…


První den na ostrově!
By in

První den na ostrově!

24. srpna v půl sedmé večer jsme dorazili do Arrecife – viz foto. Pokud vás překvapuje, že máme tak málo zavazadel, musím upřesnit, že naše zavazadla zůstala (nejspíš) v Bruselu, kde jsme díky zpožděnému letu z Prahy přestupovali ve velkém spěchu. My jsme to nakonec stihli, ale naše 3 kufry zřejmě ne.

Vr. už před časem rozhodl, že musíme začít náš nový život na Lanzarote ve velkém stylu, a proto objednal na první 3 noci apartmá v posledním patře nejluxusnějšího hotelu v Arrecife. Ten hotel je současně nejvyšší budovou na celém ostrově a jako jeden z mála nevyhovuje předpisu, že žádná budova nesmí být vyšší než vzrostlá palma. Ale hlavně: z jeho apartmá v nejvyšším patře je překrásný výhled na moře, pláž, hlavní město Arrecife a hory za ním. A my můžeme postávat u oken, kochat se pohledem na tohle všechno a až trochu nevěřícně si uvědomovat, že už jsme tady opravdu nastálo a že jsme to až do tohoto momentu fakt zvládli.

A ještě poznámka: rozhodnutí Vr. ohledně hotelu se ukázalo jako velice prozíravé, protože jen díky němu máme v koupelně k dispozici veškerou možnou kosmetiku, župany a pantofle. Jen přemítání, jaké tričko si vezmu dnes ráno na snídani, bylo poměrně rychlé.

Je 8 hodin večer dalšího dne, naše kufry před hodinou přiletěly, ale dnes už se s nimi neshledáme, protože se koná slavnost u příležitosti svátku San Ginés. Takže se první fiesty na Lanzarote zúčastním ve stejném triku jaké jsem měla ráno na snídani, hrůza!!!

 

Tomu neuvěříte
By in

Tomu neuvěříte

Na vaše četné dotazy, kde vlastně tento týden bydlíme, odpovídám, že stále v bývalém domě. Noví majitelé domu nám to sami nabídli poté, co zjistili, že se ještě na jeden týden vracíme do Čech. Výjimečná velkorysost, že? Ale to ještě není všechno! Když jsme odemkli dveře, čekal na nás dopis majitelky domu s uvítáním a podrobným popisem, co všechno pro nás nachystala. Kromě povlečených postelí, ručníků a veškerých hygienických potřeb také spoustu jídla, počínaje čerstvým pečivem a koláčky až po nejrůznější sušenky a škálu nealkoholických i alkoholických nápojů – a teď si raději sedněte, ať vás to neporazí – uvařených jídel na celý týden zamražených v krabičkách a uložených v mrazáku! Ano, taky se nám to zdá neuvěřitelné. Vůbec jsme netušili, že tak úúúžasní lidé ještě dnes existují, natož že jednoho z nich osobně poznáme. A je zapotřebí dodat, že všechna ta jídla byla vynikající, paní je evidentně skvělá kuchařka. Mrzuté na celé věci je pouze to, že Vr., který si dlouhá léta myslel, že nejlépe na světě vařím já, pochopil, že to tak není.  

Taky se ukázalo, že zpoždění nakládky našich věcí o týden má přinejmenším jeden pozitivní dopad – Vr. stihl obstarat kolečka k naší „točně“, kterou během cesty skutečně detailně promyslel a propočítal, a krabice s nimi se tedy poveze v  kontejneru.

No, a abyste si nemysleli, že jsme ten týden opravdu plně nevyužili, tak Vr. se rozhodl, že si 3 dny před naším definitivním odletem nechá chirurgicky odstranit defekt na nose (který měl 30 let). Jelikož stehy se mohou vytáhnout až za týden, obdržela jsem od chirurga instruktáž, jak na to …

Zítra ráno odlétáme do našeho nového domova, držte nám palce!!!

 

 

 

Všechno je trochu jinak...
By in

Všechno je trochu jinak...

19. srpna: Je odpoledne, naše věci měly být touto dobou už naloženy do kontejneru, kontejner zapečetěn, naložen na tahač a pádit do hamburského přístavu. Ale nic z toho nenastalo, protože v pátek dopoledne nám zavolal pracovník stěhovací firmy, že – bohužel – došlo k výpadku kontejnerové kapacity a nejbližší termín, který nám může nabídnout, je až o týden později, tedy 26. srpna. Svištěli jsme právě po dálnici k Dijonu a když Vr. položil telefon, chvíli jsme uvažovali, že se na nejbližším sjezdu otočíme a zamíříme ještě na týden zpátky někam na jih, protože ta nakládka byla prakticky jediný důvod proč pospícháme zpátky do Čech. A vzhledem k tomu, že na 24. srpna máme zakoupenou tu naši jednosměrnou letenku do Arrecife, budou to, hoši, muset zvládnout sami. Vr. nakonec rozhodl, že získaného času využijeme aspoň k tomu, abychom uspořádali ještě několik mejdanů s přáteli, na které se v červnu nedostalo.

Ten třetí
By in

Ten třetí

Po celou dobu naší cesty jsme se asi ani jednou nezmínili o tom, kdo nás vlastně veze. Před třemi roky jsem se zbláznil do veteránů, a tak jsem si jednoho pořídil. Ten třetí se tedy jmenuje Lexus SC400. Letmý popis je poměrně jednoduchý, délka 5 m, dvoje dveře, 8 válců, výkon 250 PS, jede 250…

Od prvních km odjezdu od domu až po dnešní příjezd to byl vždy spolehlivý kamarád, který nás nikdy nenechal ve štychu a občas jsme na něj byli i pyšní, to když na parkovišti majitel jiného vozu uznale pokýval hlavou. Tímto mu tedy chceme vyjádřit poděkování, skutečně to byl třetí člen týmu. Společně jsme za necelé dva měsíce urazili 9 347 km. A současně se s ním tímto loučíme, protože v tomto týdnu najde nového majitele. 

"Fotopelmel"
By in

"Fotopelmel"

Když na pokoji nejsou háčky…

 

 

 

 

  1. Když nefunguje karta na otevření pokoje
  2. Dojemný billboard z Rakouska
  3. I takto se parkuje u pláží…
  4. Ukazatel pro poutníky do Santiaga de Compostela
  5. Kadeřnictví nejen pro pejsky a kočičky, ale i králíčky a andulky
  6. UFO nad kozí farmou
Pár poznámek na závěr naší cesty
By in

Pár poznámek na závěr naší cesty

1) Porce jídla jsou ve Španělsku tak velké, že si zásadně objednáváme jen jedno menu (předkrm, hlavní jídlo a zákusek), a ani to někdy nejsme schopni spořádat celé. Těší nás to ze dvou důvodů – jednak máme pocit, že se nepřejídáme, a za druhé tím také výrazně ušetříme.

2) Čas je ve Španělsku stejný jako v Česku, ale skutečnost, že leží cca 1500 km na západ, je patrná na první pohled. I teď v srpnu se tady šeří až kolem 10 hodiny, zato v 7 ráno je tma jako v pytli. Což nám, kteří nejsme žádná ranní ptáčata, vysloveně vyhovuje. S tím nejspíš souvisí i skutečnost, že ve většině hotelů, kde jsme se ubytovali, se podává snídaně minimálně do 10:30, jak civilizované! Prostě – je čím dál jasnější, že jsme si vybrali správnou zemi.

3) Taky se hrozně radujeme, že budeme patřit do společenství veselých, dobrosrdečných, optimistických, velkorysých a sebevědomých lidí. A navíc – budeme mít namísto prezidenta krále!

4) Baskové jsou trochu jiní, než Španělé – netrpělivější, méně vstřícní, podmračení, komisnější. A ano, někteří dodnes nosí typické barety.  Na silnicích mají spousty radarů a v ulicích spousty policajtů, kteří pasou po tom, aby vám dali pokutu za to, že parkujete na místě,  které k tomu není určené, když přitom místa vyhrazená k parkování nemají skoro žádná. To si pište, že jsme ji taky dostali! Zajímá vás kolik? 80 €. Tak proč by nám měli být sympatičtí, že?

14. srpna: Dnes se naposled vykoupeme v moři na hranici Španělska a Francie, po obědě dáme tryskovou prohlídku „nejhezčí španělské vesničky“ (kolikáté už?) Hondarribia –   protože přece nechceme dostat další pokutu – a vyrazíme přes Bordeaux, Limoges, Dijon, Štrasburk a Stuttgart zpátky do Česka, abychom byli 19. ráno v Praze na místě nakládky našeho kontejneru.

Ukázalo se, že prodejci aut jsme křivdili, dnes po 14 dnech odepsal, že auto už máme připravené k vyzvednutí. Ono se na ně prostě nesmí tolik pospíchat…
 

 

V duchu už máme dům postavený
By in

V duchu už máme dům postavený

Původně jsem si myslela, že budu po večerech intenzívně sledovat televizi, abych si dále vylepšovala svou zatím poměrně mizernou španělštinu. Jenže – ve Španělsku se v dubnu konaly parlamentní volby a vítězné politické strany se stále nemohou dohodnout na některých postech a funkcích a hned na několika programech vedou nekonečné politické debaty plné nicneříkajících žvástů. Nekonečné seriály a stupidní sitcomy taky nesledujeme, karty jsme si s sebou nevzali a tak ve volných chvílích buď hrajeme „lodě“, „piškvorky“, různé slovní hry anebo diskutujeme o detailech našeho budoucího domu. To poslední nejčastěji a nejraději. Vr. s sebou skoro všude tahá skládací metr a měří:  výšku  schodů, šířku a výšku oken, výšku obložení koupelen, vzdálenost WC od bidetu, šířku sprchového koutu a mnoho dalších parametrů. V našich představách dům už v podstatě stojí se vším všudy, právě doděláváme zahradu a chystáme se pustit do venkovní kuchyně. Není vyloučeno, že do konce naší cesty Evropou stihneme postavit i sklípek ve stráni (-:.

12. srpna: Vyšplhat se ke kostelíku San Juan de Gaztelugatxe stojícím na ostrůvku v moři spojeném s pevninou jen úzkým uměle vybudovaným chodníkem je docela výkon. Místo určitě znáte z fotek, filmů apod. a i zde jsme byli nemile překvapeni počtem turistů. Kapacita parkoviště nestačila pojmout ani desetinu vozů chtivých návštěvníků a tak další auta stála podél obou stran příjezdové silnice stovky metrů, bez ohledu na nápisy zákazu zastavení. Dehydrataci v důsledku výšlapu bylo nutné vzápětí v nejbližší restauraci vykompenzovat, raději však, přátelé, zvolte něco jiného než místní sidru (cider) jako já, protože ta nečekaně rychle stoupá do hlavy! Ostatně, kde jinde než tady, by ji měli umět, než tady v Baskicku, kde prý vznikla?!?

13. srpna:  Pláž Itzurun je ohromně působivá díky zvláštní geologické formaci skal do úzkých vertikálních vrstev, zejména při odlivu, kdy nejlépe vyniknou i kamenné „pruhy“ na dně. Proto jsme si dnes s Vr. přivstali, abychom byli na místě včas. Vr. sice – z pouhé neznalosti věci – trochu hudral, že pláží už jsme v životě viděli tolik, že ho asi tahle jedna na záda nehodí – ale skoro hodila! 

San Sebastián – ale tady mu všichni říkají Donostia – je nádherný svou polohou na břehu dvou půlkruhových pláží se zlatým pískem a obklopený ze všech stran horami.

 

 

 

Jo, pokud vás zajímá, zda máme nějaké zprávy z Lanzarote od architekta či prodejce vozů, tak ne, ani od jednoho. A to přesto, že prodejce vozů od nás už koncem dubna obdržel 10 000 Eur…