Kdo kamarádí se starostou...
By in

Kdo kamarádí se starostou...

… žije nějakou chvíli v naději, ale za krátký čas pochopí, že posunu ve své záležitosti se touto cestou stejně nedočká. Mladý a politicky bezpochyby ambiciózní náměstek starosty Tino – který také bydlí v Maguezu – se před 3 týdny holedbal, jak se v naší věci bude angažovat a že podnikne patřičné kroky. Za příslib, že nejpozději do 15. listopadu obdržíme připomínky Miguela k projektu od nás obdržel basu piv. Jelikož celé další 3 týdny jsme od našeho architekta neobdrželi absolutně žádnou zprávu, napsali jsme dnes odpoledne (14.11.) Tinovi, že dosud žádné připomínky nepřišly a vzhledem k tomu že zítra je 15. listopadu, takže co jako? Odpověděl v optimistickém duchu, že Miguel má od 15.listopadu dovolenou a tedy ty připomínky určitě ještě než odjede zašle – ve stylu slibem nezarmoutíš. S dovětkem, že náš architekt je o průběhu záležitosti „dobře informován“. Okamžitě jsem zatelefonovala našemu architektovi a dozvěděla se, že to jediné, co ví je, že Miguel údajně své připomínky „už brzo zašle“. Hmmm, tak přesně tohle jsme si přáli slyšet.

Vr. pak doma hrozně zuřil a vyhrožoval, že půjde Tinovi říct, ať vrátí to pivo!

Naší záchranou je ten velký pozemek, na kterém se vždycky spolehlivě vyšťavíme z každého vzteku a frustrace. Už jsme naplnili 4 kontejnery suchým plevelem a v přestávkách mezi výměnou plného kontejneru za prázdný si zase připravujeme věci na stavbu plotu. 

A stížnosti na malou velikost fotek v textu jsme tedy tentokrát vyhověli, i když si nejsme jistí, zda v našem věku nejsou jakékoli detaily spíš na škodu.😊 
              

              

 

Proč zrovna palmu?!?
By in

Proč zrovna palmu?!?

Včera jsme těžce zarmoutili našeho souseda, ke kterému jsme vyrazili pro cenné rady jak začít „farmařit“. Soused je zahrádkář, náš zájem ho potěšil a hned začal vypočítávat, co všechno nám v Maguezu – na rozdíl od celého zbytku ostrova  –  vyroste: ovoce, zelenina, luštěniny, prostě na co si vzpomenete. Některé plody, které jmenoval – např. třešně – by nás tady ale zasadit rozhodně nenapadlo. A pak nastal klíčový okamžik, kdy se zeptal, co plánujeme zasadit jako první. Naše odpověď, že palmu, ho naprosto šokovala. Palmu?!? Proboha, proč zrovna palmu?!? vyhrkl napůl zděšeně a napůl nevěřícně a nám bylo jasné, že jsme v zásadní zkoušce zcela propadli. Po dalších pár větách jsme pochopili, že 1) palma je rostlinný predátor, který ze širokého okolí vyčerpá veškerou vodu a minerály, takže okolní rostliny skomírají, 2) zasazením palmy žádného souseda nepotěšíš, 3) zasazením palmy dáváš najevo estetické cítění neandrtálce a naprostou absenci fantazie, když si sázíš do zahrady něco, co tady všude kolem volně roste. Když uviděl náš smutek v očích, slitoval se nad námi a připustil, že pro Středoevropany snad může palma mít určité kouzlo a když jich uprostřed toho velkého pozemku (asi aby necucaly vláhu z přilehlých zahrad) pár zasadíme, místní to přežijí.

Toho večera jsme odjížděli z parcely s pocitem, že jsme jako nová krev v Maguezu na celé čáře zklamali.

Jo, a s tím plotem si asi budeme muset pospíšit, zjistili jsme totiž, že náš pozemek zřejmě už dlouhá léta slouží k venčení psů celé vesnice.

Plot
By in

Plot

Původně měl být tvořen kamennou zídkou, které jsou tady všudypřítomnou součástí krajiny. Jenže když nám Juan Carlos zaslal kalkulaci, ze které se nám protočily oči, náš první závěr byl, že nás chce jako cizince oškubat. Ale tak nějak nám to na místní lidi – ani jeho osobně – nepasovalo. Inu, zjistili jsme si cenu kamenů a malty, Vr. vzal tužku a spočítal to a došel jen k nepatrně nižší cifře. A to ještě za předpokladu, že si plot postavíme sami. Abychom to do detailu promysleli, otevřeli jsme si láhev vermutu a než jsme ji dopili, měli jsme jasno: jedná se o necelých 250 m zídky, na kterou bude zapotřebí cca 300 m3 kamenů a několik tun malty, tak o co jde…

Druhý den nás počáteční odhodlání přešlo a shodli jsme se, že zídka s výše uvedenými parametry je nad naše síly. Současně byl Vr. pověřen úkolem vymyslet jiný typ plotu, který bude zapadat do zdejší krajiny, realizovatelný vlastními silami a cenově dostupný. A protože je můj muž mimořádně konstrukčně zdatný, hned druhý den přišel s nápadem, že zídku o polovinu snížíme, bude tzv. suchá, čímž odpadne malta, do ní zabudujeme dřevěné sloupky a mezi nimi natáhneme kari síť. Jsem nadšená: plot bude vzdušný, estetický a rychle hotový.

Věci se začínají obracet k lepšímu...
By in

Věci se začínají obracet k lepšímu...

Výmluvný úvodní obrázek dává tušit, že… to sice pár dnů trvalo, ale nakonec jsme byli úspěšní a polovinu věcí už máme „doma“. Naše stěhovací firma odvedla opravdu dobrou práci – nějakým způsobem se jí podařilo docílit toho, že jsme nakonec clo z dovezených věcí zaplatit nemuseli. Když jsme si šli kontejner vyzvednout a v překladišti ho poprvé uviděli, byl na zohýbané plechy na jeho bocích dost hrozný pohled. Cristina – pracovnice místní přepravní firmy – konstatovala, že víc orvaný kontejner v životě neviděla, a to pracuje v přístavním skladu už 25 let. Když ho pak odplombovali, byly sice uvnitř některé krabice mírně našikmo, ale obsah těch, které jsme zatím rozbalili, je v pořádku.

Naštěstí v první várce dorazily:
– matrace a všechny díly manželské postele (hurá, můžeme rozmontovat tu vrzající nestvůru!);
– kávovar i s bombičkami (první opravdické Nespresso po dvou měsících na sebe nedá dlouho čekat);
– velký pekáč (zítra bude vepřo-zelo);
– krabice s některými kuchyňskými ingrediencemi, včetně hrubé mouky (tedy bude i knedlo);
– Vráťova motoristická helma, rukavice a bunda (jakmile dorazí motorka, bude tedy Vr. moct vyrazit na silnici);
– repráky a zesilovač (sousedi, těšte se!);
– nářadí (můžeme tu vrzající nestvůru rozmontovat hned!).

Další pozitivní zpráva, která nám došla až asi dva dny poté, co se za námi zavřely dveře Miguelovy kanceláře, je že na té části pozemku, která je určena pro zemědělské účely, si můžeme připravit terén pro případné pěstování rostlin, tedy  odstranit současné křoví, vyčistit pozemek, začít budovat terasy, zídky a podobně.

Nadšeni z možností, které se před námi otevírají, jsme hned další den vyrazili do Maguezu a natrefili na majitele firmy specializované na zemní práce, který současně vlastní kus kopce nad námi, kde těží kameny a sopečnou suť. Dohodli jsme se, že nám nejdřív vyhrabe terasy a pak doveze materiál na zídky i posyp. Tentýž člověk nám dal kontakt na stavební firmu, která v oblasti staví, je spolehlivá, precizní a rychlá.  

 

Všechno je složitější...
By in

Všechno je složitější...

Kontejner stojí v přístavu už šestý den a začaly nabíhat poplatky za prodlení a zabírání prostoru. My k němu nemůžeme, protože není proclený. A proclený není proto, že se vzpíráme zaplatit clo za věci v něm. Podle platného zákona jsou totiž od cla osvobozeny věci, které vezete z jednoho členského státu EU do jiného v případě, že se jedná o věci osobní spotřeby (domácnost) starší než 6 měsíců, ve státě z něhož se přeprava koná jste žili více jak 1 rok a ve státě kam je převážíte plánujete žít taky víc jak 1 rok. My všechny podmínky splňujeme, ale chybí nám dvě zásadní potvrzení: 1) z obecního úřadu v místě posledního bydliště, že jsme se odstěhovali a 2) z konzulátu ČR ve Španělském království, že jsme se přistěhovali. Ponechám bez komentáře, že stěhovací firma nás na nic takového neupozornila.

Takže jsme strávili poslední dva dny pobíháním a popojížděním po úřadech počínaje transportní firmou, která má vyzvednout věci z kontejneru v přístavu a dopravit je do bytu, celní správou, finančním úřadem a místní radnicí a při čekání na chodbách telefonováním na konzuláty ČR ve Španělsku, přičemž místně příslušný konzulát na Tenerife je už několik měsíců zavřený, telefonní číslo na konzulát v Barceloně je neexistující, konzulát na Mallorce má úřední den pouze v úterý… Nakonec se nám podařilo dovolat na konzulát v Madridu, kde nám pracovnice sdělila, že nikdy v životě o podobném potvrzení neslyšela a navíc nás neznají a tedy nám takové potvrzení nemohou vydat. Na dotaz, zda by ho vydali v případě osobní návštěvy odtušila, že i kdyby nás viděli, na skutečnosti, že nás neznají a nemohou vědět, co ve Španělsku zamýšlíme, by to nic nezměnilo. S tím se, upřímně řečeno, nedá než souhlasit. Hovor pak zakončila razantním ujištěním, že české zastupitelské úřady nemají žádnou pravomoc podobná potvrzení vydávat a pokud jsme s výsledkem telefonátu nespokojeni, máme si případně stěžovat na Ministerstvu zahraničních věcí. Vrtá nám hlavou, jak je možné, že pro Němce a Angličany místní konzuláty podobnou službu zajišťují. Je Česko naprosto nepřipravené na vystěhování vlastních občanů, anebo máme prostě jenom smůlu, že jsme z malé země? Každopádně, výsledek našeho dvoudenního snažení je nulový a celním poplatkům se zřejmě nevyhneme…

A jak dopadla návštěva v Haría? Miguel s námi byl hotov za 10 minut. Vyslechl nás, mrknul do počítače, otevřel složku, prohlásil, že v projektu je pár nedostatků, které se musí odstranit a že bude kontaktovat našeho architekta. Ještě nějaké dotazy? Pokud ne, těšilo mě. Pivo odmítl.

Uznejte, že po takových nervácích si člověk musí udělat trochu radost. A kde jinde než v zahradnictví?

Všechno je trochu jinak...
By in

Všechno je trochu jinak...

19. srpna: Je odpoledne, naše věci měly být touto dobou už naloženy do kontejneru, kontejner zapečetěn, naložen na tahač a pádit do hamburského přístavu. Ale nic z toho nenastalo, protože v pátek dopoledne nám zavolal pracovník stěhovací firmy, že – bohužel – došlo k výpadku kontejnerové kapacity a nejbližší termín, který nám může nabídnout, je až o týden později, tedy 26. srpna. Svištěli jsme právě po dálnici k Dijonu a když Vr. položil telefon, chvíli jsme uvažovali, že se na nejbližším sjezdu otočíme a zamíříme ještě na týden zpátky někam na jih, protože ta nakládka byla prakticky jediný důvod proč pospícháme zpátky do Čech. A vzhledem k tomu, že na 24. srpna máme zakoupenou tu naši jednosměrnou letenku do Arrecife, budou to, hoši, muset zvládnout sami. Vr. nakonec rozhodl, že získaného času využijeme aspoň k tomu, abychom uspořádali ještě několik mejdanů s přáteli, na které se v červnu nedostalo.

V duchu už máme dům postavený
By in

V duchu už máme dům postavený

Původně jsem si myslela, že budu po večerech intenzívně sledovat televizi, abych si dále vylepšovala svou zatím poměrně mizernou španělštinu. Jenže – ve Španělsku se v dubnu konaly parlamentní volby a vítězné politické strany se stále nemohou dohodnout na některých postech a funkcích a hned na několika programech vedou nekonečné politické debaty plné nicneříkajících žvástů. Nekonečné seriály a stupidní sitcomy taky nesledujeme, karty jsme si s sebou nevzali a tak ve volných chvílích buď hrajeme „lodě“, „piškvorky“, různé slovní hry anebo diskutujeme o detailech našeho budoucího domu. To poslední nejčastěji a nejraději. Vr. s sebou skoro všude tahá skládací metr a měří:  výšku  schodů, šířku a výšku oken, výšku obložení koupelen, vzdálenost WC od bidetu, šířku sprchového koutu a mnoho dalších parametrů. V našich představách dům už v podstatě stojí se vším všudy, právě doděláváme zahradu a chystáme se pustit do venkovní kuchyně. Není vyloučeno, že do konce naší cesty Evropou stihneme postavit i sklípek ve stráni (-:.

12. srpna: Vyšplhat se ke kostelíku San Juan de Gaztelugatxe stojícím na ostrůvku v moři spojeném s pevninou jen úzkým uměle vybudovaným chodníkem je docela výkon. Místo určitě znáte z fotek, filmů apod. a i zde jsme byli nemile překvapeni počtem turistů. Kapacita parkoviště nestačila pojmout ani desetinu vozů chtivých návštěvníků a tak další auta stála podél obou stran příjezdové silnice stovky metrů, bez ohledu na nápisy zákazu zastavení. Dehydrataci v důsledku výšlapu bylo nutné vzápětí v nejbližší restauraci vykompenzovat, raději však, přátelé, zvolte něco jiného než místní sidru (cider) jako já, protože ta nečekaně rychle stoupá do hlavy! Ostatně, kde jinde než tady, by ji měli umět, než tady v Baskicku, kde prý vznikla?!?

13. srpna:  Pláž Itzurun je ohromně působivá díky zvláštní geologické formaci skal do úzkých vertikálních vrstev, zejména při odlivu, kdy nejlépe vyniknou i kamenné „pruhy“ na dně. Proto jsme si dnes s Vr. přivstali, abychom byli na místě včas. Vr. sice – z pouhé neznalosti věci – trochu hudral, že pláží už jsme v životě viděli tolik, že ho asi tahle jedna na záda nehodí – ale skoro hodila! 

San Sebastián – ale tady mu všichni říkají Donostia – je nádherný svou polohou na břehu dvou půlkruhových pláží se zlatým pískem a obklopený ze všech stran horami.

 

 

 

Jo, pokud vás zajímá, zda máme nějaké zprávy z Lanzarote od architekta či prodejce vozů, tak ne, ani od jednoho. A to přesto, že prodejce vozů od nás už koncem dubna obdržel 10 000 Eur…

Vystěhovat se není pro slabý...
By in

Vystěhovat se není pro slabý...

Přátelé, řeknu vám to na rovinu: posledních pár dnů bylo opravdu hustých! Kvůli nefunkčním elektronickým systémům státních úřadů, a pojišťoven, mylným informacím nepostižitelných pracovníků helpdesků, liknavosti příslušných úředníků v kombinaci s jejich často absolutní nekompetentností jsme se v posledních několika dnech několikrát ocitli na pokraji fyzického i psychického kolapsu. Nemluvě o balení posledních krabic, do kterých už jsme ve spěchu házeli hlava nehlava všechny zbývající – a tudíž neroztříděné – věci, ale tu agónii pravděpodobně všichni, co jste se kdy stěhovali, dobře znáte.

A ještě k tomu ty vedra … Původně jsme každému říkali, že se na Kanárské ostrovy stěhujeme za teplem a sluncem, ale teď to paradoxně vypadá, že odcházíme spíš za chladnějším počasím než jaké panuje v současné době ve střední Evropě (-:

Jelikož jsme však s Vráťou už lety prověřený tým pro náročné operace, zvládli jsme to! Dnes v 13.00 se za krabicemi s veškerým naším movitým majetkem zavřely dveře náklaďáku, který je odveze do nějakého skladu neznámo kde. Tam přečkají 2 měsíce než se přeloží do přepravního kontejneru. Nám zůstaly pouze 2 kufry s oblečením, nejnutnější kosmetikou, cestovní elektronikou, nějakou četbou a pár dalšími věcmi, se kterými se vydáme na dvouměsíční toulky po Evropě, abychom nějak přečkali čas, který zbývá do našeho konečného odletu. 

Pro ty, kterým vrtá v hlavě, proč jsme vlastně neuskutečnili náš původní plán převézt si „svých pár švestek“ vypůjčeným náklaďákem, pár slov na vysvětlenou: trajekt Huelva/Cádiz – Arrecife stojí pro nákladní auto téměř 3 000 Eur. Vzhledem k tomu, že trvá přes 30 hodin, asi bychom si chtěli přikoupit kajutu, která by nás přišla dalších 3 000 Eur (ne, opravdu jsem se nespletla v počtu nul (-: ). Připočtete-li ještě cenu pronájmu náklaďáku na 10 – 14 dnů, noclehy během cesty, naftu, dálniční poplatky a případné riziko vykradení náklaďáku, nejspíš byste došli ke stejnému závěru jako my. 

Co nám (asi) bude chybět...
By in

Co nám (asi) bude chybět...

  • Houskové knedlíky… ty se budu muset naučit vyrobit, do dneška jsem je kupovala hotové. Otázkou je, zda nebude problém už samotná mouka.
  • Mák… kdoví, zda je ve Španělsku jeho prodej legální. Původně jsem byla rozhodnutá přibalit pár sáčků do našeho kontejneru, ale po nedávném zjištění, že český mák obsahuje nadměrné množství opiátů, se teď bojím, aby mě hned po příjezdu nezatkli za pašování drog.  
  • Sýr Raclette… no co, budeme si tuhle pochoutku dělat z kozího… pro jistotu raději na zahradě. 
  • Francouzské potravinářské kvasnice… asi budeme muset oželet stejně tak jako znojemské okurky, kysané zelí, povidla a tvrdý tvaroh.
  • Jo, a taky vlastně nevíme, proč jsme si koupili nový kávovar Nespresso, když na Lanzarote neexistuje žádná prodejna kapslí této firmy…

 

 

Týden do odjezdu
By in

Týden do odjezdu

Veškeré věci, které povezeme na Lanzarote, převeze firma do skladu 1. července, my dům opustíme 4. července. Vzhledem k tomu, že veškeré zařízení a nábytek zůstane v domě, je skoro neuvěřitelné, že k dnešnímu dni už máme zabalených a pečlivě označených 65 krabic, zabírajících prostor cca 15 m3 a vážících zhruba 1,5 tuny. A zdaleka nejsme hotovi…  Např. musíme přebrat list po listu stoh nejrůznější staré úřední korespondence, pracovních, pojistných a jiných smluv, výpisů z banky, potvrzení, vysvědčení a dalších dokladů nashromážděných za 30 let, který měří na výšku skoro metr, a rozhodnout, co skartovat. Není tedy divu, že v Chýni narůstá s každým dalším dnem nervozita, stres a obavy, zda všechno do uvedeného data stačíme vyřídit, sbalit a zorganizovat. Naproti tomu na stavebním úřadě provincie Haría panuje zřejmě naprostá pohoda, klídek a hlavně nečinnost.

Vráťou jsme taky zjistili, že finální fáze balení má pro nás oba ještě jeden nečekaný aspekt – občasné návaly hluboké nostalgie. V mém případě většinou u přebírání šatstva: v téhle halence jsem vedla dceru do první třídy… v tomhle svetru jsem poprvé uviděla Grand Canyon… Vráťa naopak zažívá chvíle melancholie v garáži u třídění nářadí a autokosmetiky. 

A nyní přejdu rovnou k odpovědím na vaše četné dotazy:
NE, žádný cenově dostupný dlouhodobý pronájem na Lanzarote jsme zatím nenašli.
NE, nemáme žádnou zprávu o stavu naší žádosti o stavební povolení.
NE, náš pozemek v Maguezu stále ještě nebyl zapsán do pozemkového registru.
NE, naše objednané a zaplacené auto dosud do Arrecife nedorazilo.

A už se, přátelé, radši na nic dalšího neptejte!