… žije nějakou chvíli v naději, ale za krátký čas pochopí, že posunu ve své záležitosti se touto cestou stejně nedočká. Mladý a politicky bezpochyby ambiciózní náměstek starosty Tino – který také bydlí v Maguezu – se před 3 týdny holedbal, jak se v naší věci bude angažovat a že podnikne patřičné kroky. Za příslib, že nejpozději do 15. listopadu obdržíme připomínky Miguela k projektu od nás obdržel basu piv. Jelikož celé další 3 týdny jsme od našeho architekta neobdrželi absolutně žádnou zprávu, napsali jsme dnes odpoledne (14.11.) Tinovi, že dosud žádné připomínky nepřišly a vzhledem k tomu že zítra je 15. listopadu, takže co jako? Odpověděl v optimistickém duchu, že Miguel má od 15.listopadu dovolenou a tedy ty připomínky určitě ještě než odjede zašle – ve stylu slibem nezarmoutíš. S dovětkem, že náš architekt je o průběhu záležitosti „dobře informován“. Okamžitě jsem zatelefonovala našemu architektovi a dozvěděla se, že to jediné, co ví je, že Miguel údajně své připomínky „už brzo zašle“. Hmmm, tak přesně tohle jsme si přáli slyšet.
Vr. pak doma hrozně zuřil a vyhrožoval, že půjde Tinovi říct, ať vrátí to pivo!
Naší záchranou je ten velký pozemek, na kterém se vždycky spolehlivě vyšťavíme z každého vzteku a frustrace. Už jsme naplnili 4 kontejnery suchým plevelem a v přestávkách mezi výměnou plného kontejneru za prázdný si zase připravujeme věci na stavbu plotu.
A stížnosti na malou velikost fotek v textu jsme tedy tentokrát vyhověli, i když si nejsme jistí, zda v našem věku nejsou jakékoli detaily spíš na škodu.
Původně měl být tvořen kamennou zídkou, které jsou tady všudypřítomnou součástí krajiny. Jenže když nám Juan Carlos zaslal kalkulaci, ze které se nám protočily oči, náš první závěr byl, že nás chce jako cizince oškubat. Ale tak nějak nám to na místní lidi – ani jeho osobně – nepasovalo. Inu, zjistili jsme si cenu kamenů a malty, Vr. vzal tužku a spočítal to a došel jen k nepatrně nižší cifře. A to ještě za předpokladu, že si plot postavíme sami. Abychom to do detailu promysleli, otevřeli jsme si láhev vermutu a než jsme ji dopili, měli jsme jasno: jedná se o necelých 250 m zídky, na kterou bude zapotřebí cca 300 m3 kamenů a několik tun malty, tak o co jde…
Další pozitivní zpráva, která nám došla až asi dva dny poté, co se za námi zavřely dveře Miguelovy kanceláře, je že na té části pozemku, která je určena pro zemědělské účely, si můžeme připravit terén pro případné pěstování rostlin, tedy odstranit současné křoví, vyčistit pozemek, začít budovat terasy, zídky a podobně.
současně vlastní kus kopce nad námi, kde těží kameny a sopečnou suť. Dohodli jsme se, že nám nejdřív vyhrabe terasy a pak doveze materiál na zídky i posyp. Tentýž člověk nám dal kontakt na stavební firmu, která v oblasti staví, je spolehlivá, precizní a rychlá. 
12. srpna: Vyšplhat se ke kostelíku San Juan de Gaztelugatxe stojícím na ostrůvku v moři spojeném s pevninou jen úzkým uměle vybudovaným chodníkem je docela výkon. Místo určitě znáte z fotek, filmů apod. a i zde jsme byli nemile překvapeni počtem turistů. Kapacita parkoviště nestačila pojmout ani desetinu vozů chtivých návštěvníků a tak další auta stála podél obou stran příjezdové silnice stovky metrů, bez ohledu na nápisy zákazu zastavení. Dehydrataci v důsledku výšlapu bylo nutné vzápětí v nejbližší restauraci vykompenzovat, raději však, přátelé, zvolte něco jiného než místní sidru (cider) jako já, protože ta nečekaně rychle stoupá do hlavy! Ostatně, kde jinde než tady, by ji měli umět, než tady v Baskicku, kde prý vznikla?!?
13. srpna: Pláž Itzurun je ohromně působivá díky zvláštní geologické formaci skal do úzkých vertikálních vrstev, zejména při odlivu, kdy nejlépe vyniknou i kamenné „pruhy“ na dně. Proto jsme si dnes s Vr. přivstali, abychom byli na místě včas. Vr. sice – z pouhé neznalosti věci – trochu hudral, že pláží už jsme v životě viděli tolik, že ho asi tahle jedna na záda nehodí – ale skoro hodila! 
San Sebastián – ale tady mu všichni říkají Donostia – je nádherný svou polohou na břehu dvou půlkruhových pláží se zlatým pískem a obklopený ze všech stran horami. 
