Kde sehnat hnůj?
By in

Kde sehnat hnůj?

Malé upozornění, přátelé: tento příspěvek se nehodí číst při jídle.

Jasně, běžného turistu přijíždějícího na Lanzarote tato otázka nejspíš vůbec nenapadne a pokud ano, nijak ho neznepokojuje. Ale nás s Vr. na chvilku potrápila.

Všechno, co jsme zatím zasadili, byly kaktusy a sukulenty, které prostě „zapíchnete“ do země a přišlápnete zem kolem. Ovšem na citrusy tuto metodu aplikovat nemůžete. Jelikož chceme mít časem citroníky stejně krásné, jako ty, co jsme vídali v našich dětských snech – tedy košaté a obsypané sytě žlutými a omamně vonícími plody – bylo nám od počátku jasné, že jim musíme zajistit úspěšný start.

Hned druhý den ráno po jejich zakoupení jsme vyrazili na kolech po blízkém okolí zeptat se všech sousedů, v jejichž zahrádkách citrusy rostou, co přesně ke zdárnému růstu potřebují. Všichni nejdříve trochu překvapeně koukali, protože nikdo z nich evidentně o něčem podobném až dosud nikdy neuvažoval, ale když viděli, jak lačně čekáme na nějakou radu, všichni se vytasili s doporučením, že citrusy chtějí hodně vody. Termín „hodně“ však v podání různých pěstitelů znamenal diametrálně odlišné množství od „každý den sklenici“ až po „jednou týdně 10 litrů“ 😀. Dotaz na kvalitu půdy vesměs odbyli mávnutím ruky, což mohlo znamenat kdeco, a dodali, že hnůj všechno spraví. KDE TADY ALE SEHNAT HNŮJ?

A to jsme si mysleli, že za dva a půl roku tady strávených už víme všechno…  Vylučovací metodou (krávy tady nejsou) jsme usoudili, že musíme shánět buď kozí bobky, či velbloudí trus. Nejspíš zjistit, kde jsou kozí farmy a ty objet. Při poměru počtu zemědělců a chovatelů koz už jsem se – coby rozený pesimista – předem připravovala na možný scénář, že na kozí bobky tu existuje pořadník 😀.

Pátrání nám trvalo půl dne a nakonec jsme hnůj sehnali přímo v Haría. Je to hnůj ovčí, takže nám teď vrtá v hlavě otázka, kde na ostrově chovají ovce (nikdy jsme tu žádnou neviděli), anebo odkud ho dovážejí. U jednoho souseda jsme totiž zahlédli pytle s hnojem z Nicaraguy!!! 😀


První sklizeň
By in

První sklizeň

… už na sebe nenechá dlouho čekat.

Hnáni pocitem, že jsou na nás upřeny zraky všech obyvatel Maguezu, kteří očekávají, že nyní již jako řádní rezidenti této zelinářské enklávy dostojíme svým závazkům a začneme konečně pěstovat „něco, co se dá sníst“, jsme znovu vyrazili do zahradnictví. Tentokrát jsme oddělení okrasných rostlin obešli velkým obloukem a namísto nich zakoupili pár bylinek, sazenic zeleniny, truhlík, do kterého to všechno zasadíme, pytel zeminy, protože ve směsi písku, prachu a kamení, která tvoří „půdu“ našeho pozemku, by jen těžko cokoli přežilo. Ona i ta prodávaná zemina je oproti zahradnickým směsím v Česku mizerná.

Jako poslední jsme zakoupili tři citrusové stromky. A pak jsme jeli domů a celou cestu se radovali jako malé děti, protože mít jednou na zahradě citroník a pomerančovník bylo shodou okolností dětským snem nás obou. Akorát to až donedávna vypadalo, že neuskutečnitelným.

Takže, přátelé, toto jsou naše první výpěstky. Pravda, není jich mnoho, protože Vr. je toho názoru, že nic se nemá uspěchat, ale o to větší péči jim věnujeme. Zprava doleva: salát, brokolice a keřík cherry rajčat. A proč zrovna brokolice? Protože ji máme rádi a tady je ukrutně drahá, obvykle stojí kolem 5 Eur za kus 🤢

Zahrada téměř na počkání
By in

Zahrada téměř na počkání

Na popud architekta, abychom zvýšili své šance, že „jednou“ i. Miguel shledá naši stavbu i zahradu v uspokojivém stavu pro zkolaudování, rozhodli jsme se zahradu trochu „zušlechtit“. Za pouhé 3 dny se nám s pouhými několika rostlinami, pár kameny a 10 cm vrstvou picónu (černá lávová drť) podařilo docílit nečekaně působivého a šarmantního vzhledu dvou záhonů před domem a ochozu u plotu. Naše uspokojení je o to větší, že tentokrát se nejedná o žádné provizorium, ale zahradní aranžmá už takto zůstane.

Mezi jiným jsme koupili taky 2 banánovníky a 3 ananasy. Svěřila jsem se zahradníkovi s obavami, zda ananas budu umět pěstovat a on na to, že záleží hlavně na půdě – čím horší, tím líp se mu bude dařit. To mě uklidnilo, je-li to tak, budeme mít ananasy jako hlavy! 🤣

Trávu nesekáme!
By in

Trávu nesekáme!

Dokončená zahrádka před terasou je zatím hudbou daleké budoucnosti. V současné době tento prostor připomíná lom a už několik týdnů tam pracuje zedník s kameníkem v – zatím marné – snaze ho nějak přeorganizovat a zútulnit. A protože – jak je vidět z fotky – estetického dojmu zřejmě jen tak nedocílíme a já už měla hrozný absťák po sázení a zahradničení, zajeli jsme o víkendu do zahradnictví, koupili pár kaktusů a sukulentů a osadili aspoň záhon u vjezdu. 

Rychlost, s jakou byl záhon hotový, a současně snadnost dosažení výrazně estetického dojmu mě tak nadchla, že jsem hned rozeslala fotku asi 100 kamarádkám a známým. A do půl hodiny jsem obdržela asi 90 víceméně stejných reakcí: Pěkné… a hlavně závidím, že nemusíš sekat trávu!!!!!

Za dalších 5 minut přišel Vr. a s podnikavostí jemu vlastní nadhodil, že vidí velký potenciál v tom, že bychom do Česka začali ve velkém dovážet picón (černá lávová drť) 😃.

Picón, nebo-li rofe, je rozemletá černá sopečná hornina, kterou se na Lanzarote již staletí posypávají záhonky i pole. Důvodem je její velká schopnost zachycovat vláhu. Díky picónu se zdejším zemědělcům daří pěstovat zeleninu způsobem „secano“, tedy bez zavlažování, neboť drť během noci absorbuje vzdušnou vlhkost, kterou poté předá rostlinám.