… co vyrobíte záleží na tom, jaký druh agáve jste zasadili 😊. Agáve je rod mohutných sukulentů pocházejících ze střední Ameriky a Mexika, ve své domovině čítající kolem 200 druhů. Jedná se o monokarpické rostliny, které když dospějí (podle druhu 5 – 9 let) pouze jedenkrát vykvetou, poté se vysemení a uhynou.
Agáve obecná, někdy nazývaná podle místa původu americká, se pěstuje po celém světě jako okrasná rostlina. Stvol se žlutými květy je velmi působivý a může dosahovat výšky téměř 10 metrů. Obyvatelé Kanárských ostrovů někdy suchý stvol po odkvětu používají jako vánoční stromek a zdobí ho.
Z jádra (srdce) agáve, což je středová část po odsekání listů se vyrábí tequila a mezcal. Tequila vzniká z agáve modré a mezcal, který je považován za poněkud lidovější pití ze zhruba 30 druhů agáve zelené. Další rozdíl mezi tequilou a mezcalem spočívá v tom, že pro výrobu mezcalu se srdce agáve vyudí, aby napoj získal kouřovou chuť. Poté se hmota rozdrtí, fermentuje a nejméně 2x destiluje. Srdce dospělé agáve může vážit až 100 kg a lze z něj vyrobit až 65 litrů destilátu. 
Z agáve sisalové se – jak už sám název říká – získává sisalové vlákno. Název sisal je odvozen od mexického města Sisal na Yucatánu.
V češtině se jí říká dračí agáve, liščí ocas, či labutí krk. A protože patří k 
Framboyano pochází z Madagaskaru a do světa se začal šířit před necelými 200 lety. Roste poměrně rychle, každroční přírůstek může činit až 1 m do výšky a 2 m do šířky.
Další zajímavostí je, že framboyano je 
, než jsem na cestě zpátky do Maguezu zjistila, že ho nemám.
.
, chtělo se mi tiše upadnout do bezvědomí a nic neřešit. Pak jsem se z posledních sil zmobilizovala a rychlostí Mach 3 proběhla všechny obchody, ve kterých jsem si krátila čas do odletu. Zajímavé je, že hodina, kdy jsem nic netušíc lelkovala od cukrovinek ke kabelkám, byla naprosto pohodová 
, zatímco vteřiny mezi hrozným zjištěním a okamžikem, kdy jsem všechny 3 věci našla spořádaně ležet tam, kde jsem je v neomluvitelné roztržitosti zanechala, mi téměř přivodily zástavu srdce 
O častém (a dlouhém) hledání mobilu, který jsem odložila NĚKDE na zahradě, toho vím taky hodně. Jen podotýkám, že naše zahrada má přes 5 000 m² a v picónu – natož černých lávových kamenech – se mobil v černém obalu hledá FAKT mizerně, navíc máte-li ještě vypnutý zvuk, aby vás při zahradničení nikdo nerušil. 
Ani Vráťův přístroj si nemůže být jist svým osudem, pokud se mi dostane do ruky – jako např. onehdá, když jsem ho při odjezdu na nákup odložila navrch plného koše s odpadky, které jsem cestou vyhodila… asi už tušíte. Až když jsme v Arrecife prohledali celé auto a nenašli ho, uvědomila jsem si, že jsem při vyhazovaní odpadků do kontejneru zaslechla TAKOVÉ DIVNÉ BOUCHNUTÍ… Když jsme přijeli domů, hned jsme volali Manemu, který jediný je schopen protáhnout se mezerou v odpadkové nádobě, a ten ho našel a vytáhl 
.
… neb zbývá nespočet mrňavých „štěků“, které někdo musí dodělat. Např. onehdá jsme na pumpu v Haría (funguje i jako neoficiální bazar na použité nářadí) odvezli ruční míchačku na beton, přesvědčeni (mylně 🤣), že s betonováním jsme nadobro skončili. Za tři dny jsem fofrem mazala zpátky na pumpu a úpěnlivě doufala, že se zatím neprodala, protože jsme si uvědomili, že nám chybí ještě jedna zídka 🙈. 
Ale zpátky k „nicnedělání“ – sama velikost parcely nám spolehlivě zajistí pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Když k tomu připočtete, občasné koupání v oceánu a pobyt na pláži, výlety, návštěvy přátel, trochu vzdělávání a udržování všeobecného přehledu o světě, tak vám na lelkování zase tak moc času nezbude. A to nemluvím o tom, že Vr. už určitě přemýšlí nad nějakým novým projektem – ať už v oblasti realit, práce na dálku, anebo něco úplně jiného.
Kromě toho má Vr. v plánu sportovat, otužovat se a vyrážet do okolí na dvoukolých i čtyřkolých strojích, aby doplnil testosteron. Já – která sportování nesnáším – budu namísto toho huntovat tělo užitečnou prací na zahradě, tj. pletím, zaléváním, ořezáváním, sázením, postřikováním střídavě herbicidy, fungicidy a insekticidy, hnojením, a sklízením toho, co vyroste na políčku.
Nějaký čas taky bude trvat, než zlikviduju „po svém“ nejrůznější stavební zbytky a odpad. Vr. by všechno šmahem odvezl do sběrného dvora, ale to umí každý … 
Mým nejnovějším nápadem, který se zrodil ve chvíli, kdy jsem se nedávno rozhlížela po našem pozemku a kterým zabiju hned 2 mouchy jednou ranou, je tvořit sochy z kamenů. Jednak takto (jednou v daleké budoucnosti) přeměním naši mega zahradu v botanický a skulpturní park 🤣, a za druhé, zmíněným projektem spotřebuju postupně spousty kamenů, které se tam v současné době porůznu povalují 👍. Z čehož plyne, že po zbytek života mám o zábavu postaráno, a to i v případě, že budu žít opravdu HODNĚ dlouho 😆.
No, a představte si, přátelé, že jsem se náhodou nachomýtla v pravou chvíli na pravém místě – tedy na náměstíčku v Haríi právě v den, kdy pracovníci radnice betlém rozebírali. Prodat mi stromek rezolutně odmítli jako zhola nemožné s odůvodněním, že všechny rostliny jsou zapůjčené a přísně evidované. Navrhli ale jiné řešení: pokud budu schopná do 5 minut přijet autem, „hodí“ mi ji do kufru a může být moje. 🤣
V říjnu jsme ho pohnojili kozími bobky, které jsme výhodně získali ve vedlejší vesnici přímo od chovatele koz 😆, a zasypali picónem.
Koncem listopadu jsme zasadili první sazenice paprik, rajčat, pórku, brokolice, zelí a fazolí. Cibule se tady sází až v prosinci.
