jak se buduje zahrada – Jednosměrná letenka na Lanzarote

Kaktusy nerostou zase tak úplně pomalu

… jak si většina z nás myslí. Přinejmenším některé na našich záhonech vyrostly za rok daleko víc, než bychom čekali. Posuďte sami, přátelé:

Kaktus San Pedro vyrostl o 100 % a „zmužněl“ 😀
další kaktus dokonce o daleko víc než 100 %

tenhle sukulent měl (podle zahradnice) být 20 cm vysoký 😄 a takhle vypadá realita…

„drobeček“, který se rozrůstá takovou rychlostí, že je zapotřebí ho každé 3 měsíce ostříhat „dohola“ a stejně je mu záhon brzy zase malý…

rašící opuncie 2 měsíce po radikálním omlazení.

A ještě pro vás, přátelé, kteří víte, že jsem bývala nadšenou houbařkou: už mi nemusíte s každým podzimem posílat fotky košíků plných hub, většinou s provokativním dovětkem, zda nelituju, oč přicházím. I na Lanzarote totiž rostou houby, a to přímo na naší parcele! 😀 Bohužel, zatím nevíme, zda to nejsou takové, co jsou jedlé jen jedenkrát.😂

12Pro

By Jitkain Příspěvky

Likvidace opuncie, jinak řečeno galeje

Opuncie nahoře na svahu konci našeho pozemku je letitá, obrovská a čím dál agresívnější. Vlastně byla…Chtěla jsem ji trochu přistřihnout, aby nezačala na pozemku expandovat víc, než je zdrávo, a při té příležitosti jsem objevila, že je vážně napadená hmyzem zvaným tady cochinilla (česky červec nopálový). Malý brouček žijící a rozmnožující se na keřích opuncií je cenným zdrojem přírodního karmínu používaného jako barvivo např. ve rtěnkách nejluxusnějších kosmetických značek. Mimochodem, Lanzarote bylo v minulosti vyhlášené produkcí nejkvalitnějšího přírodního karmínu na světě.

Jelikož však žádný z mnoha podnikatelských projektů, které má Vr. v plánu, s karmínovým byznysem nepočítá – a mně navíc ani temně rudá rtěnka nesluší 😄 – osud opuncie byl zpečetěn a já vzápětí začala s její likvidací v obavě, aby se invazívní brouk nezačal rozhlížet po dalších hostitelských rostlinách z řad nových, mladých a tedy obzvlášť chutných kaktusů.Z ilustračních fotek není ani zdaleka patrné, jak hrozná dřina to byla. Olamování listů a ořezávání dřevitych částí, to ještě šlo. Nejhorší bylo svážení hmoty ve stavebních pytlích kolečkem dolů ze svahu, poté jejich nakládání do auta a vlečení po polní cestě ke skládce. V těch chvílích jsem si připadala jako živoucí předloha obrazu „Burlaci na Volze“ od Ilji Repina 🤣. Když si uvědomíte, že každý list opuncie je vlastně konev vody… tak jsem rukama odnosila z kopce do údolí bazén 🤣.

11Zář

By Jitkain Příspěvky

Zatracení roztomilí zajíčci!

Lovecká sezóna je opět v plném proudu. Vloni jsme oba s Vr. měli na místní myslivce velký vztek jednak proto, že nás každý víkend budili střelbou v brzkých ranních hodinách (no, rozhodně to bylo před 9 🤣), a ještě víc proto, že loví zejména ty malé roztomilé zajíčky, kteří žijí v křovinách na zdejších stráních. A letos? Začali jsme sympatizovat s lovci, protože nám ty miloučké malé bestie během pouhých 2 dnů okousaly všechny nově zasazené kaktusy ve svahu 🤢! Aby taky ne, když veškerá řídká vegetace na okolních stráních už je v tuto dobu sežehnutá sluncem, zatímco naše kaktusy díky pravidelnému zalévání lákají všemožnou havěť na šťavnatou dužinu plnou tekutiny.

Zubožený vzhled několika opuncií nás donutil zakoupit králičí pletivo a vyrobit z něho ochranné plůtky kolem každého kaktusu. To se nám ti rozkošní zajíčci prodraží! 😀

Když jsem s otevřenou pusou zírala na účet za roli pletiva, prodavač mi vysvětlil, že je to speciální POZINKOVANÝ výrobek, protože „obyčejné“ pletivo by ve zdejších podmínkách zakrátko zkorodovalo a rozpadlo se. Zavtipkovala jsem, že to pozinkované vydrží déle než my a prodavač skloněný nad bankovním terminálem vřele souhlasil. Pak zvedl hlavu, uvědomil si, že mluví se ženou, probudil se v něm smysl pro galantnost a začal mě vehementně ujišťovat, že TAK dlouho jako já, ani pozinkované pletivo nevydrží. 🤣

03Zář

By Jitkain Příspěvky

Veselo kam se podíváš

Na naší „zemědělské“ zahradě nad domem se to v poslední době začíná hemžit novými rostlinami označenými barevnými praporky, které se ve větru vesele třepotají, takže ten úhor působí takřka až rozpustile. Většina kaktusů a sukulentů, které jsme zakoupili do okrasných záhonů v zahradnictví, totiž vyhání tolik nových výhonků, že je musím ořezávat, a protože mi přijde líto nové výrůstky vyhazovat, rozhodla jsem se, že jimi začnu osazovat svah. Vzhledem k tomu, že jeho výměra činí více než 4000 m2, hned tak hotova nebudu 😀. Procedura sázení je ve zdejších podmínkách relativně jednoduchá: do sypkého terénu se vyhloubí prstem (jste-li nóbl tak lopatkou) jamka, do ní se posadí 2 – 3 dny zavadlý výhonek a přišlápne se nohou. A hlavně nezalévat!!! Na poslední pravidlo jsem přišla hned po měsíci, kdy mi asi 50 % prvních zasazených kaktusů uhnilo 🤢.

Když něco dělám, tak důkladně. A protože jsem dostala nápad, že na svahu vybuduju jakousi místní obdobu průhonického parku, začala jsem – vedena snahou rozšířit spektrum druhů nad rámec toho, co máme v našich záhonech – v poslední době vyrážet s nožem a igeliťákem na „loupežné výpravy“ do okolí. Při té příležitosti se s vámi, přátelé, chci podělit o 2 užitečné rady, které se vám budou hodit, až i vy začnete na některém Kanárském ostrově podnikat podobné akce:
– je mimořádně důležité po každém řezu vydesinfikovat nůž, aby se na jednotlivé exempláře nepřenášely případné plísně či houby, které ve zdejším vlhkém a teplém klimatu bují o sto šest;
– je zapotřebí vyrážet v době odpolední siesty, což je sice trochu opruz vzhledem k vedru, které v tu dobu panuje, ale zase si můžete být jistí, že vás nikdo neuvidí. Pokud se totiž vydáte na lup večer, máte prakticky jistotu, že vás uvidí půlka vesnice 🤣, protože v té době panuje všude čilý ruch. Tedy, po pravdě, ono je každému úplně jedno, že si u cesty uříznete kousek obecního kaktusu, aloe, či agáve, ale já jsem prostě stydlivka.

A ty praporky? No přece abych všechny rostliny ve svahu našla a nějakou třeba omylem nezašlápla. Žluté znamenají: nezalévat nikdy, červené: občas, při dlouhotrvajícím suchu. Jak málo stačilo, aby na naší zahradě bylo o hodně veseleji!
Veselo bylo přede dvěma dny i v naší koupelně. Vr. mi zkrátil vlasy nejdřív zleva doprava (šikmo nahoru) a pak ještě jednou zprava doleva (bohužel, opět šikmo nahoru). Proto, přátelé, jediný účes, který mohu momentálně nosit, je to, co vidíte 🤣, do žádné spony ani jiné gumičky mi vlasy nedosáhnou.

30Čvc

By Jitkain Příspěvky

Fotogalerie: před a po

Z úvodní fotky je zřejmé, že naše branka po 5 měsících konečně „uzrála“. Poté, co nás zámečník nejprve informoval, že ji přiveze druhý den ráno v 9, pak upřesnil, že v 10, ten den ráno poslal esemesku, že ve 12 a v 1 odpoledne volal, že už jede. Před 2 odpoledne konečně dorazil a z nás postupně spadla lehká nervozita, protože branka byla nečekaně precizně vyrobená a zámečník s pomocníkem ji zabudovali do vjezdového otvoru s přesností, jaká se tady nevídá. 👍

A ještě několik změn, které se udály během jara:

val z ulice

val zevnitř
záhon za domem
vstup na zahradu

prostranství před domem připravené k vybetonování

a s osvětlením

22Čvc

By Jitkain Příspěvky

Mural art

Když jsem si v obchodě kupovala sadu sprajů, překypovala jsem sebevědomím a nápady, jak vyzdobit tu šerednou starou sousedovu zeď z betonových bloků, aby se stala ozdobou naší zahrady. Připadala jsem si bez nadsázky jako následovnice Banksyho. Pak jsem se navlékla do pracovního oděvu, rukavic a respirátoru, hrdě se odebrala k začátku plochy určené k realizaci mého uměleckého projektu a … zjistila, že je to daleko obtížnější, než jsem tušila, o poznání větší fuška, než ve filmech, zkrátka, že být writerem není žádná sranda. Po několika pokusech o „umění“ jsem musela kapitulovat před realitou a uznat, že mé původní plány byly přemrštěně ambiciózní a že budu ráda, když se mi podaří zeď posprejovat tak, aby byla k nerozeznání od „přírodní kamenné zídky“, jaké jsou všude kolem nás. Bohužel, i tento cíl se nakonec ukázal jako nedostižný. „Dílo“ jsem tvořila celkem čtyři odpoledne, pokaždé skončila částečně intoxikovaná hnacím plynem a výsledek… no, posuďte sami, tak úplně se to nepovedlo. Asi se mnou, přátelé, budete souhlasit, že zídku od mého graffiti pozná na první pohled úplně každý… 🤣

Poslední ránu mému uměleckému egu zasadil soused Pablo, který se mě se šibalským výrazem přišel zeptat, zda ty vojenské mimikry znamenají, že očekávám přiblížení bojové linie až k Maguezu… 🤣

16Čvc

By Jitkain Příspěvky

Hra na foukanou

Nastal čas instalace světel na terase. Elektrikáři při příchodu hlasitě obdivovali záhony, které před rokem – když naposledy odcházeli – ještě neexistovaly. Poté, co dokončili instalaci lampiček, byly záhony slovům obdivu na hony vzdáleny: několik kaktusů skončilo totálně pohřbených pod picónem, na jeden sukulent spadlo prkno, na druhý si odložili kufřík s nářadím a jeden trs traviny rozšlapali. O picónu masívně potřísněném hlínou ani nemluvě 😱.

Instalace rozvodné skříňky uvnitř jednoho záhonu probíhala v několika etapách: nejprve vyřízli celé dno, posadili skříňku na hromadu ze země trčících chráničů, ukázalo se, že je moc vysoká, proto uřízli spodní polovinu, načež zjistili, že teď je zase moc nízká, takže se musela dozdít 🤣.

A že nevíte, jak se hraje hra na foukanou? Inu, každý elektrikář na Lanzarote vám její pravidla rád vysvětlí. Už před časem – při stavbě domu – jsem v jednom příspěvku zmínila, že kvůli obavám místních elektrikářů z krádeží kabelů se nejdříve položí prázdné chrániče, kterými se kabely protáhnou až v okamžiku, kdy je dům uzavřený. Má to již zmíněnou výhodu: kabely nikdo neukradne. Ale taky nevýhodu: některé kabely se kvůli nešetrnému zacházení nepodaří protáhnout a u některých chráničů se neví, odkud kam vedou. Zmíněnou hru hrají vždy dva elektrikáři, přičemž jeden postupně fouká do jednotlivých plastových trubek na jednom konci změti chráničů, a druhý se na druhém konci jiné změti snaží zjistit, ze které trubky vychází proud vzduchu. Asi netřeba dodávat, že je to někdy časově i fyzicky dost náročná zábava, při které se oba elektrikáři dosyta vyskotačí. Pro příhlížející je to navíc – vzhledem k často krkolomným pozicím, které oba hlavní aktéři zaujímají – docela psina. A konečně, v případě naší zahrady, kde chrániče pod zemí měří nějakých 20 – 30 metrů, si navíc i solidně procvičí plíce 🤣.

10Kvě

By Jitkain Příspěvky

Profesionálům, těm je hej...

Dnes bude řeč o zdejších zahrádkářích a jednom velice speciálním ustanovení. Před třemi roky, když jsme se poprvé začali zajímat o likvidaci plevele a ostnatých keřů aulagy na našem pozemku, několik sousedů nám poradilo, že nejlepší výsledky přináší postřik totálním herbicidem a taky, že takový postřik si musíme objednat u profesionála, který disponuje průkazkou získanou po absolvování rozsáhlého školení. Průkazka umožňuje zakoupit typ a koncentraci zahradní chemie, kterou nám – amatérům – neprodají. Připadalo nám to sice jako trochu nepohodlné, ale celkem logické pravidlo, vzhledem k tomu, že celý ostrov byl před lety vyhlášen biosférickou rezervací.

Letos se úkol vymýtit plevel stal urgentní a já se vypravila do místní zahradnické prodejny. K mému překvapení mi tam prodavač bez mrknutí oka prodal 1/2 litrovou láhev totálního herbicidu, aniž chtěl vidět jakýkoli průkaz, že jsem způsobilá s tímto jedem zacházet. Na můj dotaz „Jak to?“ odvětil, že se jedná o herbicid pro „amatéry“. Což ve mně okamžitě vyvolalo pochybnosti o jeho účinnosti a podrobila jsem prodavače křížovému výslechu. Netrvalo dlouho a prodavač, nezvyklý na tak intenzívní vyptávání, kapituloval, odemkl skládek agrochemie pro „profesionály“, pustil mě dovnitř a nechal mě porovnat etikety přípravků pro „laiky“ a „profesionály“. A víte, jaký byl výsledek mého šetření, přátelé? Agrochemie pro obě skupiny zahrádkářů má ZCELA totožné složení i koncentraci jak u půllitrových, tak i litrových balení! Jediný rozdíl je v tom, že „amatér“ si smí zakoupit pouze půllitrovou láhev. Těch si ovšem může zakoupit neomezený počet… 😉

28Dub

By Jitkain Příspěvky

Poněkud drsný ráj

… je náš ostrov. Na první pohled líbezný kout světa zalitý sluncem a omývaný oceánem, nežijí tu dravé šelmy, ani jedovatí hadi či hmyz, neřádí tu infekční ani tropické choroby, neoperují mezinárodní mafie, či pouliční loupežné a vyděračské gangy.

S nadsázkou řečeno: jediné, co budí v člověku obavy, jsou zdejší rostliny. Valná většina z nich nejsou žádné líbezné kytičky, ale nebezpeční útočníci. Některé z nich připomínají po zuby ozbrojené rytíře. Při bližším pohledu z nich jde strach. A současně si člověk uvědomí, jak drsné a agresívní je ve skutečnosti zdejší životní prostředí. Že je to bojiště, na kterém mezi sebou svádějí líté souboje o vodu a životní prostor kaktusy, sukulenty, žravý hmyz a mikroorganismy.

Ostny některých kaktusů jsou opravdu úctyhodné, takže např. jejich zasazení je relativně komplikovaná – a často bolestivá – záležitost vyžadující značnou vynalézavost.

Zdálo by se, že zdejší kaktusy a sukulenty jsou věčné a nic je nemůže zničit, paradoxně je však nejvíc ohrožují právě ti nejmenší – plísně a hmyz, proti kterým jsou bezbranné.

23Dub

By Jitkain Příspěvky

Stinná stránka jara

Konec zimy a začátek jara je obdobím, kdy na Lanzarote – a zejména v horském zelinářském středisku Maguez – spadne nejvíc dešťových srážek. Naše údolí se na cca 2 měsíce zazelená a všude vyraší krásně vypadající (ale zatraceně vlezlý a houževnatý) plevel se signálně žlutými kvítky a jakýsi „giga“ heřmánek. Ale to není všechno – díky teplu a vlhku vyraší taky spousta plísní a vyrojí se množství mšic, svinek, červců a podobných hmyzích neřádů 😱. Naše kaktusy, sukulenty, citrusy i zeleninu během jediného týdne napadlo snad všechno, co mohlo. Musela jsem všeho nechat a okamžitě to začít řešit. S fotkami té zkázy jsem dorazila do prvního zahradnictví, doufajíc, že poznají, o co se jedná a nabídnou mi vhodnou agrochemii. Nepoznali nic, ale dali mi zdánlivě vynikající radu – obrátit se na zdejší experimentální farmu, kde mají bioložku, agronoma, biolaboratoř a velké zkušenosti. Na místě mě ale čekalo zklamání, neb jsem se dozvěděla, že se zabývají jen hospodářskými rostlinami a o kaktusech a sukulentech nevědí zhola nic. Doporučit nějakého specialistu na kaktusy nedokázali a na mou udivenou poznámku, že „Lanzarote je přece porostlé samými kaktusy!“ jen rozpačitě krčili rameny. Když jsem pak s nepořízenou dorazila domů, Vr. navrhl, že bych se možná měla jet poradit do Kaktusové zahrady v Guatize. No jasně! Kde jinde než tam by měli vědět o chorobách kaktusů maximum? Mám já to ale chytrého muže!

Hned po obědě jsem se tedy vydala na druhou misi. Pro názornost jsem s sebou vezla vzorky napadených rostlin, s cílem získat od tamního zahradníka co nejpodrobnější návod co dělat. Pokud si ovšem, přátelé, myslíte, že jsem o hodinu později odjížděla s nějakými konkrétními radami, mýlíte se stejně, jako já ve svých představách. Antonio je sice největší odborník na kaktusy na Lanzarote, ale – tak jako většina místních – vyznává i on typický zdejší fatalistický přístup k událostem a celému životu, takže jsem se dozvěděla, že: často nikdo neví o jakou chorobu se jedná, rostlina si někdy poradí sama, a když ne, je to prostě příroda… Druhým typickým místním povahovým rysem je naprostá absence zvídavosti, takže Antonio je ve své nevědomosti spokojen a po více informacích a poznatcích se nepídí. No, budu upřímná, čekala jsem víc. 😒

(Taky jsem si všimla, že zdaleka ne všechny kaktusy v zahradě jsou zdravé. Což mě poněkud znepokojilo).

Cestou domů jsem v nejbližším zahradnictví nakoupila spoustu přípravků na hubení škůdců, plísní a hub, a taky různobarevných bobulí všech možných hnojiv, kterým se tady obecně říká „guano“. Doma jsem pak po přečtení návodů na použití, zjistila, že jak dávkování, tak frekvence postřiku se prakticky u všech přípravků liší od doporučení, která jsem dostala v zahradnictví.

Začíná mi docházet, že poslední „bezúdržbovou“ zahradu jsem zřejmě měla v Česku…