Měsíc: Duben 2019

Vráťa vždycky toužil po Bentley
By in

Vráťa vždycky toužil po Bentley

Když už povezeme kontejner, tak proč by měl jet téměř prázdný? Totiž – v některých segmentech je na Lanzarote mnohem omezenější výběr, než v Čechách, namátkou u nábytku, elektroniky, svítidel, dekorací, ložního prádla, kuchyňských spotřebičů… v podstatě skoro u všeho. Např. běžná šířka matrací je pouze 60, případně 80 cm a tomu odpovídají i rozměry postelí. Polohovací křesla koupíte pouze v IKEA, kávovar Nespresso nikde.

Proto jsme se rozhodli neponechat nic náhodě. Různá zákoutí našeho bývalého domu se od jara plní krabicemi s rozmontovaným nábytkem, novým dvoulůžkem, ambiente lampičkami, horami CD kapel z celého světa, které jsme dosud nestačili naposlouchat, tubami barev (neb plánuju se ve volném čase umělecky rozvíjet), elektronickými klávesami (i hudebně rozvíjet) a mnohým dalším.

Jo, a taky jsme si konečně koupili Bentley… No, jasně že ne auto, ale matrace stejného jména (-:

 

6 měsíců čekání na 4 kola...
By in

6 měsíců čekání na 4 kola...

Máme novinku – včera jsme složili zálohu na naše budoucí auto! Prodejce nás vzápětí ujistil, že nejpozději do půl roku by mělo z kontinentu dorazit. Nejspíš vás teď přátelé napadlo, že jsme si objednali něco zatraceně luxusního, čeho se do roka vyrobí jen pár kousků, nejspíš Ferrari či Bugatti s některými vychytávkami na míru.

Omyl, jedná se o vůz Dacia Dokker s tou nejzákladnější výbavou. A protože už začínáme chápat, jaké životní tempo a dodací termíny na Lanzarote panují, objednali jsme ho v patřičném předstihu. Upřímně řečeno, oněch 5 – 6 měsíců bude tak akorát, než tady vše ukončíme, zabalíme, přiletíme, dorazí kontejner s našimi věcmi a vyřídíme si potvrzení o trvalém pobytu, bez něhož vám auto ve Španělsku neprodají.

Pronájem za všechny prachy
By in

Pronájem za všechny prachy

Nastal čas začít si na Lanzarote hledat vhodný pronájem bytu či domu. Neměl by to být problém, stránky Booking.com, Airbnb i realitních kanceláří nabízejí nespočet apartmánů, prázdninových domů, luxusních vil i bytů. My si potřebujeme najít něco buď v hlavním městě Arrecife, anebo v severní části ostrova. Pokud v Arrecife, pak byt, pokud na severu, pak dům. Zima v Arrecife by mohla být příjemnější, než v domě na vesnici, ale po zbytek roku by nejspíš život v domě s terasou a zahradou přinášel daleko větší potěšení než uzavřený prostor bytu v nějaké úzké uličce. Navíc dojíždění autem na stavbu do Maguezu… Jasně, zatím není vůbec jisté, který měsíc a vlastně ani který rok začneme konečně stavět, ale jednou ten den určitě nastane!

S nadšením se pouštíme do pročesávání internetu. Prvních několik dnů nás neopouští nadšení kolik skvělých možností se před námi otevírá, kolik designových interiérů na nás čeká a kolik ohromujících výhledů na sopky či moře se nabízí! Stačí jen kliknout! Jasně, ceny výrazně převyšují naše možnosti, ale až jim napíšeme, že si chceme danou nemovitost pronajmout na rok či dva, budou se předhánět kdo sleví víc…

…Taková byla naše představa. A realita? Jako přes kopírák dostáváme stále další a další odpovědi, že daná nemovitost je určena pouze ke krátkodobému pronájmu a o dlouhodobý pronájem zájem nemají. Asi 3 pronajímatelé napsali, že jsou ochotni uvažovat o 5%ní slevě, což pro nás ale dům za např. 2100 Eur měsíčně nečiní nijak výrazně dostupnější.  

Jelikož stavební povolení je zatím v nedohlednu a pronájmy na Lanzarote brutálně drahé, to už můžeme rovnou vyrazit na několikaměsíční cestu po Evropě, kde taky zaplatíme kolem 80 Eur za noc…

Je kontejner vodotěsný?
By in

Je kontejner vodotěsný?

Ačkoli jsme prodali dům i s nábytkem, přece jen nám zbylo pár osobních věcí, které budeme muset přepravit do našeho nového bydliště. První, co nás napadlo bylo, že si všechny svršky, černou elektroniku,  pár kulturních statků jako jsou knihy, cédéčka, dévédéčka a pár věcí se kterými nás pojí vzpomínky převezeme sami ve vypůjčeném náklaďáku. Hrozně se nám líbila představa, jak si tu svou „kuličku“, ten svůj skromný majeteček, povezeme napříč Evropou… až do okamžiku, kdy jsme zjistili, kolik stojí trajekt z pevninského Španělska do Arrecife. Vzápětí poté jsme tento nápad vyhodnotili jako mimořádně hloupý.

Zbývá tedy kontejner. Jelikož s tímto druhem přepravy nemáme zatím ani jeden žádnou zkušenost, začaly nás napadat otázky jako:
1) Je kontejner vodotěsný?
2) Může ho při překládání jeřáb upustit z výšky? apod., na které jsme neznali odpovědi.
Naproti tomu odpověď na otázku, zda kontejner může spadnout z lodi do moře, jsme se dozvěděli prakticky ihned, jelikož u nizozemského pobřeží právě havarovala jedna z obřích kontejnerových lodí a do moře z ní spadlo přes 200 kontejnerů…

To nás ujistilo o tom, že jdeme správnou cestou, kontejnerová přeprava je bezpečná a Vráťa začal hledat firmu, které se dostane té cti, že nás bude moct přestěhovat. Zpočátku to vypadalo, že si budeme vybírat z nepřeberného množství logistických firem na trhu, postupně se ale ukázalo, že domácnosti spousta z nich stěhovat odmítá a ty, které to dělají, si účtují ceny, se kterými jsme nepočítali.

Každopádně, aspoň už známe odpovědi na dvě otázky viz výše:
1) VĚTŠINOU ANO
2) ANO
A dokonce jsme se dozvěděli kladnou odpověď i na otázku, která nás vůbec, ale opravdu vůbec nenapadla, a to, zda se kontejner může převrátit vzhůru nohama…

… abyste se nemuseli ptát, až se budete stěhovat vy, přátelé.

Miguel, postrach stavebníků
By in

Miguel, postrach stavebníků

Momentálně jsme trochu na rozpacích, protože náš časový harmonogram se hroutí. Zvažujeme, jak naložit s časem, který nám zbývá do zahájení stavby. Počítali jsme s tím, že začneme hrabat základy někdy během léta. Už jsme začali „stříhat metr“ přinesený z IKEA. Jenže…

Před dvěma týdny nás Alejandro – náš architekt – slavnostně informoval, že dokončil základní verzi projektu domu, tzv. proyecto básico a podal na radnici žádost o vydání stavebního povolení. Tudíž jsme to s Vráťou mohutně oslavili. Vzápětí se ale ukázalo, že to bylo předčasné, protože na dotaz kdy tedy podle jeho názoru budeme moct začít se stavbou, přišla studená sprcha v podobě odpovědi: „možná už v listopadu či prosinci“, pokud „všechno poběží jako na drátkách.“ Na moji námitku, že zákon jasně stanoví nejzazší lhůtu pro vydání stavebního povolení 3 měsíce a tedy nevidíme důvod, proč bychom měli tak dlouho čekat, si v dalším mailu spíš jen jakoby pro sebe povzdechl „Ach vy Evropani z kontinentu jste tak netrpěliví, tady to trvá déle, mnohem déle…“ To nás trochu vyděsilo a dále jsme naléhali, co jako bychom mohli dělat, abychom proces urychlili. Přišlo už jen jednoslovné „čekat“.

Takže jsme pochopili, že náš projekt bude teď zřejmě libovolně dlouhou dobu ležet v kanceláři stavebního odboru provincie Haría, než jeho šéf Miguel milostivě usoudí, že nastal čas ho prostudovat. Pak bude přepečlivě kontrolovat každý centimetr projektu, zda vyhovuje veškerým pravidlům místní stavební směrnice a musíme jenom doufat, že nenajde nějaký zádrhel, který by mu umožnil projekt vrátit k přepracování a odložení celé procedury schvalování… Už předem se připravujeme na různé katastrofické scénáře, protože při našem předloňském maratonu po architektonických kancelářích v Arrecife jsme opakovaně slyšeli z úst mnoha architektů, že šéf stavebního úřadu provincie Haría Miguel, je široko daleko vyhlášeným postrachem stavebníků. Nejenže je autorem současné urbanistické směrnice, ale tuto směrnici aplikuje a vykládá pokaždé jinak, s hlavním důrazem na to, aby stavebníkovi co nejvíce zkomplikoval urbanistické řešení. A jako by to nestačilo, ještě k tomu je prezidentem Kolegia architektů na Lanzarote, takže s ním žádný architekt nepůjde do sporu. Dobré, co?