Červen 2022 – Jednosměrná letenka na Lanzarote

Stačí počkat čtyři roky

Náš právník se konečně ozval… dva dny po třetí urgenci.

Abyste si, přátelé, udělali poměrně dobrou představu o kvalitě právních služeb na Lanzarote, níže uvádím doslovný překlad znění emailu, který jsme obdrželi jako odpověď na náš návrh – viz příspěvek z 20. června – od „druhého nejlepšího“ zdejšího právníka:

Dobré odpoledne,
ze všeho nejdřív se chci omluvit za tři týdny prodlení s odpovědí. Upřímně řečeno, měl jsem dojem, že jsem na váš email už odpověděl a teprve včera, po zkontrolování odešlé pošty, jsem ke svému velkému překvapení zjistil, že tomu tak nebylo.

Uvidíme, jak se věci vyvinou, každopádně myslím, že nemusíte podnikat žádné další kroky, protože veškerou dokumentaci pro kolaudaci jste již odevzdali v loňském roce a z vaší strany je tedy vše splněno. Pokud stavební odbor po dobu dalších 4 let (od data přijetí dokladů, tj. 10. listopadu 2021) nebude požadovat nějakou změnu, úpravu, či odstranění, pak bude vše v pořádku. Pokud do té doby pošle nějaký požadavek, splníte ho a bude to.

Být vámi, absolutně s ničím bych nehýbal a nechal všechno tak, jak je, po dobu 4 let. Čas pracuje pro vás. Máte kde bydlet, máte vodu i elektřinu. Není tedy žádný důvod se znepokojovat.

S pozdravem… 😕😱😪🙃🤪

25Čvn

By Jitkain Příspěvky

Nemusíte jezdit do Utahu

… protože jeden ze „slot canyons“, jak se nazývají úzké kaňony vyhloubené prudkým proudem vody, které můžete vidět leckde na území USA, máme taky u nás na Lanzarote. Je malý (jako ostatně celý náš ostrov), ale moc pěkný. Místo se jmenuje Las Grietas a najdete ho při silnici z Tíasu do San Bartolomé. Slot kaňony vypadají nejefektněji kolem poledne, protože v tu dobu paprsky slunce dopadající kolmo dolů dají nejlépe vyniknout nádherně vykrouženým zářezům vytesaným vodou do stěn. A chcete-li si užít kaňonu v relativní samotě, příliš s jeho prohlídkou neotálejte, protože lokalita se těší čím dál větší pozornosti turistů.

20Čvn

By Jitkain Příspěvky

Právníci nevybočují z řady

Ač neradi, museli jsme akceptovat hořkou pravdu, že pro i. Miguela jsme něco jako obtížný hmyz, který se rozhodl ignorovat. Proto nás napadlo, že změníme postup vůči stavebnímu odboru a pro větší průraznost zaangažujeme do naší záležitosti „druhého nejlepšího právníka na ostrově“. Proč ne „prvního“? Ten totiž údajně bere astronomické honoráře a vzhledem k tomu, o kolik peněz už nás i. Miguel připravil na „vícepracích“ (rozuměj stavbě kamufláží) při představě dalších stovek Euro zaplacených za právní služby hlasitě skřípeme zuby.

Když jsme právníkovi předestřeli náš problém, souhlasil, že nás bude zastupovat. Na dotaz, jakou strategii zvolí, měl hned jasno: čekat. Naštěstí se mi dřív, než Vr. stačil vybuchnout, podařilo dalším dotazem trochu rozmělnit třaskavou atmosféru v kanceláři. Ovšem ani druhé řešení nebylo zrovna tím, co jsme chtěli slyšet od „druhého nejlepšího“, navrhl totiž, že zavolá našemu architektovi, ať se spojí s i. Miguelem a zeptá se ho, jak to vidí… jako bychom nebyli schopni kontaktovat svého architekta sami, pokud by nám připadalo, že to bude k něčemu dobré.

Pochopili jsme, že mu budeme muset napovědět, jinak sám na nic dalšího nepřijde. Jedno řešení už jsme měli připravené – oficiální dopis s urgencí na papíře s hlavičkou advokátní kanceláře. Právník souhlasil, že je to dobrý nápad. Aby dopis obsahoval vše, co si přejeme, a současně byl dostatečně důrazný, zaslali jsme mu ještě tentýž den koncept s prosbou, aby ho trochu „učesal“, vyprecizoval formulace a zaslal nám konečnou verzi ke schválení. Za týden jsme ho zaurgovali poprvé a za další znovu. Zatím se neozval 😉.

Zdá se, že ani právníci nijak nevybočují z obvyklého vzorce povahy zdejších rodáků……..

15Čvn

By Jitkain Příspěvky

Papíry na radnici leží a čas běží...

Milí přátelé, pokud už je vám divné, proč jste se poměrně dlouho nedozvěděli nic o tom, co je nového s naší stavbou, a naopak čtete stále jen různé zajímavosti z dovolené a výletů… Tak tedy: nového není NIC a to je právě ten problém. Abychom se z naší momentálně patové situace nepomátli, odjet na dovolenou se ukázalo jako široko daleko nejlepší nápad…

Vlastně se mi o tom vůbec nechce psát, protože nás současný stav velmi frustruje. Kdo nás čte pravidelně, asi si vzpomene, jak optimisticky jsme zlikvidovali různé kamufláže a vesele začali budovat zídky a záhony kolem domu. A do toho se v polovině dubna ohlásil šéf stavebního odboru i. Miguel na závěrečnou inspekci. Odmítli jsme ho a vzápětí přišel z radnice oficiální dopis s druhým termínem návštěvy a douškou, že pokud ho nebudeme akceptovat, třetí už bude za asistence policie. Inu, nezbylo než nakoupit nový materiál, najmout 2 chlapíky, urychleně vybudovat nové kamufláže a pokusit se to všechno stihnout do data, které nám i. Miguel stanovil jako druhou a poslední šanci.

Onoho památného dne jsem ho viditelně naštvala hned při příchodu požadavkem, aby si uvnitř domu na boty, ve kterých přišel, nasadil chrániče. A protože si s sebou žádné nepřinesl (zřejmě ho až dodnes všichni ve svých domech nechali špacírovat v botách z ulice!!!) musel se zout. Prošel dům, udělal si pár poznámek, obul se, vyšel před dům a upřímně se podivil, že se z parkoviště nedá jít do zahrady. A poté, co jsme mu osvěžili paměť poznámkou, že vchod do zahrady z parkoviště nám on sám výslovně zakázal pod hrozbou neudělení stavebního povolení, podivil se podruhé.

Cestou na terasu musel znovu projít domem (a znovu se zout a obout), a poté ještě potřetí, aby se dostal zpátky na parkoviště. Vzhledem k tomu, že měl vysoké šněrovací boty, zabrala mu tato činnost asi polovinu celé doby inspekce. U vrátek nám „na půl huby“ sdělil, že některé věci neodpovídají projektu a bude zapotřebí je buď zlegalizovat či „napravit“. Písemnou zprávu že obdržíme „do pár dnů“.

Od inspekce už mezitím uplynuly skoro dva měsíce a, samozřejmě, do dnešního dne žádný dopis z radnice nedorazil. Ale otázky v nás vyvolává i to, zda to budeme my, kdo se bude rozhodovat mezi legalizací a nápravou, a hlavně – co přesně se myslí termínem „náprava“?

11Čvn

By Jitkain Příspěvky

A ještě galicijské sochy...

Úvodní fotka je z lázeňského městečka Moaña. Vr. jako správný motorkář si nemohl nechat ujít příležitost vyfotit se u sochy věnované památce závodníka a místního rodáka Daniho Rivase, který v roce 2015 zemřel po kolizi na okruhu Laguna Seca v Los Angeles.

Největší galicijské město je Vigo, které personál našeho hotelu vyhodnotil jako vhodné leda tak k nákupům. Pravda je, že Vigo nemá prakticky žádnou historii, vyrostlo až v 18.století zejména z příjmů z rybolovu v jehož objemu zaujímá 2. příčku v celém Španělsku, ale honosné budovy v centru samy o sobě stojí za procházku a dávají jasně najevo, že se jedná o velmi bohaté město. A my s Vr., kteří jsme v posledních třech letech v podstatě neviděli dům vyšší než vzrostlá palma 😊, jsme si bloumání po bulvárech náležitě užili.

Vigu se někdy přezdívá Olivové město, protože v jeho okolí rostou rozlehlé olivové háje. Staré rozložité olivovníky zdobí ostatně i křižovatky bulvárů, pokud tam není nějaká socha.

Na pobřežní promenádě ve Vigo najdete hned tři zajímavé sochy: Plavec, Držkopád (asi??? ) a Jules Verne. Francouzský spisovatel záliv u Viga zmínil ve svém vědecko-fantastickém románu 20 000 mil pod mořem a později dokonce město navštívil. Bronzovou sochu ke stému výročí jeho úmrtí (rok 2005) věnovala městu Asociace podnikatelek ze sousední Pontevedry.I v Pontevedra mají velmi věrohodně působící skulptury – viz výraz kolemjdoucího…

Za povšimnutí stojí i most přes záliv u Viga, taky svým způsobem skulptura.

A ještě poslední – hudební – poznámka ke Galicii: kamkoli jsme přišli, ať to byla hotelová či jiná restaurace, recepce, anebo nákupní centrum, všude hrál velmi tlumený soul, blues, či jazz, žádnou ze současných popových pecek jsme nikde nezaslechli za celé dva týdny ani jednou. Většinou se navíc jednalo o natolik osobitý remake slavných evergreenů, že jsme je často téměř nepoznali, a ještě k tomu v nejpomalejším a nejutahanejším rytmu, jaký si dovedete představit. Vr. to přivedlo k úvaze, že hoteliéři a majitelé restaurací zřejmě ve snaze ušetřit za autorské poplatky nechávají písně přezpívat pokojským a servírkám. 😄A jedeme domů.

07Čvn

By Jitkain Příspěvky

Galicie ve znamení žuly

Po celé Galicii uvidíte v krajině roztroušené shluky obrovských žulových balvanů, takže je jen logické, že kámen od nepaměti sloužil jako materiál pro stavbu kostelů, katedrál, radnic i rodinných domů. Zdejší kameníci však používají žulu i tam, kde byste to nečekali, např. pro výrobu dopisních schránek, mnoho zdejších plotů tvoří namísto dřevěných planěk kamenné sloupky a podobné sloupky taky leckde slouží jako opora stromků vinné révy. A propos, v jižní části Galicie je překvapivě mnoho vinic na to, jak málo slunečných dnů v roce tady mají.

Soubor staveb na kopci nad Santiagem de Compostela nazvaný Ciudad de Culture (Město kultury). Jak název napovídá, sídlí v jednotlivých budovách různé kulturní instituce. Kvůli rozporuplným reakcím, které projekt vyvolával v řadách laické i odborné veřejnosti, a taky finančním těžkostem, však byla stavba v roce 2013 zastavena a poslední 2 budovy – operní sál a centrum mezinárodního umění – nevznikly.

Pontevedra, Cambados a Combarro – tři historická městečka, ve kterých uvidíte všechno, co je pro tradiční galicijskou architekturu typické: kamenné domy, předsazené balkony a prosklené verandy podpírané kamennými sloupy, které na úrovni ulice tvoří podloubí pro chodce.

Pontevedra

Cambados

Combarro

Malé „domky“, které můžete vidět na většině zahrad či dvorků u starších domů a vzhledem připomínající hrobky, jsou ve skutečnosti sýpky a nazývají se horreo. V městečku Combarro z nich při moři udělali boutikové hospůdky s cenami dvojnásobnými oproti zdejším zvyklostem…

…a ještě se od vás očekává, že se o svou dobrotu rozdělíte! 😀

03Čvn

By Jitkain Příspěvky

Galicie ve znamení pláží

Díky svým téměř 8 000 (!) km pobřeží, kde se dá koupat, je Španělsko evropskou plážovou velmocí.

Nejinak je tomu v Galicii. Velkou část zdejšího poměrně rozeklaného pobřeží lemují stovky menších pláží se zlatavým pískem. Většina z nich působí velmi romanticky a díky různým skalkám vystupujícím z písku jsou mimořádně fotogenické. A pak zde najdete několik vysloveně ikonických pláží, zejména u městečka Ribadeiro na severním pobřeží a na malých ostrůvcích Cíes a Ons u Viga.

Podle našeho názoru většina pláží na Costa del Sol a Costa Blanca nesahá zdejším plážím ani po kolena, a to jak krásou a čistotou, tak i soukromím, které na nich najdete. Plážím v Galicii chybí k absolutní dokonalosti pouze jediné (ale podstatné) – záruka teplého a slunečného počasí, a to i uprostřed léta…

Máte-li rádi statistiky a žebříčky, pak vás možná bude zajímat, že vůbec nejdelší španělskou pláží je Doñana u Huelvy měřící 28 km, druhou Castillo (taktéž u Huelvy) se 17 km a třetí Cofete na Fuerteventuře s téměř 14 km.