Princip 1: jak to vyjde
By in

Princip 1: jak to vyjde

Vybourat postavené, zazdít vybourané a odvrtat či odsekat už zabetonované, to jsou hlavní stavební postupy zdejších zedníků. Uříznout příliš dlouhé, navařit příliš krátké, narovnat moc ohnuté a naopak jsou hlavní postupy instalatérů…

Staví se  prostě „jak to vyjde“ 😊. A když to nevyjde (v naprosté většině případů), přichází na řadu korekce v brutálním stylu viz výše. Vr. dlouhou dobu nemohl vydýchat, že do pečlivě poskládaného stropu se sbíječkou dělají díry pro kabely a odvzdušnění a čerstvě postavená zeď se vzápětí provrtá skrz naskrz velkými otvory pro odpady, namísto aby se všechno naplánovalo dopředu a otvory se prostě vůbec nezdily. Až postupem času jsme pochopili, že takové abstraktní či koncepční myšlení je místním řemeslníkům, jejich předákům, ale i jejich šéfům či stavebnímu dozoru na hony vzdálené. Vytořit nákres či plánek kudy co povede, anebo spočítat kolik betonových bloků, stropních panelů či pytlů s cementem bude pro tu kterou stavební operaci zapotřebí, je pro místní nadlidský úkol, se kterým si vůbec nevědí rady. Výsledkem je, že materiálu bývá buď příliš málo anebo příliš moc, takže všude překáží a mnohé zdi hrubé stavby pár dní po vztyčení připomínají budovu těžce zasaženou červotočem. Na podlahách jsou haldy sutin a prachu, takže celek ani v nejmenším nepůsobí dojmem stavby krátce před dokončením, ale spíš jako squat těsně před stržením 🤢.

 

Kanárské ostrovy & slavní a mocní
By in

Kanárské ostrovy & slavní a mocní

Lanzarote si oblíbil například bývalý britský premiér David Cameron s manželkou. Scenérie ostrova jako z jiné planety se dostaly pod kůži taky dalším známým osobnostem, z nichž určitě znáte např. režiséra Pedra Almodóvara či jeho oblíbenou herečku Pénelope Cruz. Některým možná něco řeknou i jména Jenson Button (jezdec Formule 1), Ion Kortajarena (model), či Helen Lindes (modelka).

Maličká La Gomera zase učarovala Angele Merkelové, která zde každý rok tráví alespoň pár dnů v naprostém soukromí a poklidu.

Gran Canarii pravidelně navštěvoval dirigent Leonard Bernstein a zavítala tam také Agatha Christie.

Na Tenerife zase pobývali Beatles v době, kdy ještě nebyli příliš známí.

Na La Palmě si pořídil dům Paolo Gavanelli, považovaný za jednoho z nejlepších interpretů Verdiho oper. 

A věděli jste, že herec Javier Bardem je rodák z Gran Canarie a světoznámý designér obuvi Manolo Blahnik se narodil na La Palmě?

Všichni řemeslníci jsou Rumuni
By in

Všichni řemeslníci jsou Rumuni

Téměř bez nadsázky. Jsou šikovnější, vynalézavější a podnikavější než potomci zdejšího původního národa Guanche a nemají problémy s jazykem, protože rumunština je – tak jako španělština – románský jazyk. Jeden Rumun nám zaměřil kuchyň, druhý nám bude dělat sádrokartony a třetí rozvody vody a odpadů. Řemeslníci jsou fajn a ochotní, ale většina se jich zaklíná mantrou „udělám to tak, jak chcete“, ve které se skrývá velké nebezpečí. Například, instalatér Liviu…

Poté, co jsme společně probrali veškeré detaily instalace potrubí a on odsouhlasil naše představy, chystali jsme se nasednout do auta a zamířit domů. A já při loučení jen tak mimochodem poznamenala, že se vyplatilo věnovat rozvodům vody patřičný čas, abychom se vyvarovali chyb. Jeho nevzrušená reakce, že „jednu velkou chybu tam máte…“, byla jako rána kladivem do hlavy.
„Jakou?????“
„No, ty spojky téčka…“
„Co je s nima?“
„Do deseti let vám pod tíhou betonové podlahy popraskají.“
„Copak tady se trubky nedávají do chráničů?“
„Trubky jo, ale téčka ne.“
„A proč jsi nám to neřekl, když jsme společně procházeli projekt?!?“
„Když vy jste to tak chtěli…“

Pozn.: Kromě řemeslníků je tady rumunského původu taky většina pasáků, prostitutek a vykradačů bytů. Čímž nechci říct nic víc, než že lidí s rumunskými kořeny je tady tolik, že se postupně etablovali v nejrůznějších sférách ekonomiky… 😊

Lanzarote: trenažér pro cesty do vesmíru
By in

Lanzarote: trenažér pro cesty do vesmíru

Pokud litujete, že se nejspíš nikdy nepodíváte ani na Měsíc, ani na Mars, přijeďte na Lanzarote, kde uvidíte široko daleko nejvěrnější napodobeninu povrchu těchto dvou planet. Aspoň tak to tvrdí vědci. O tom, že je to myšleno vážně svědčí fakt, že si náš ostrov vybrali vědci a odborníci z mnoha renomovaných institucí – mezi nimi i Evropská vesmírná agentura a NASA – pro nácvik některých operací pro případné budoucí mise na tyto dvě planety. Lanzarote se svou nehostinnou krajinou protkanou sopečnými kužely, ztuhlými lávovými proudy a tunely, prakticky bez vegetace, představuje dobrou repliku povrchu již zmíněných dvou planet a také vynikající místo pro studium vzájemného působení vulkanických procesů a vody. 

Několik faktů:

  • Lanzarote v současnosti nevykazuje v podstatě žádnou seismickou aktivitu a stovky větších i menších sopek ostrova již téměř 300 let dřímají.
  • První seismická monitorovací stanice Kanárských ostrovů byla uvedena do provozu v roce 1964 na Tenerife. V roce 1975 přibyly dvě další na El Hierro a La Palma. V roce 1990 se jejich počet zvýšil na 5 a v roce 2003 na 10. Teprve toto byl dostatečný počet na to, aby bylo možné věrohodně monitorovat intenzitu a lokaci zemětřesení v uvedeném regionu.
  • Největší zemětřesení v období, které je již alespoň částečně přístrojově zaznamenáváno, se událo v roce 1989, jeho epicentrum bylo v moři mezi ostrovy Tenerife a Gran Canaria a mělo sílu 5,2 stupně Richterovy stupnice.    
  • Gran Canaria a Fuerteventura mají v součanosti velmi nízkou seismickou aktivitu a případná zemětřesení se odehrávají pod mořským dnem.
  • La Gomera je jediný ostrov, který ani dnes, ani v minulosti nevykazoval prakticky žádnou seismickou aktivitu.
  • La Palma byla – kromě několika menších zemětřesení v první polovině 20. století – seismicky klidná až do října 2017. Poté až do února 2018 přístroje zaznamenaly celkem 85 zemětřesení v západní části ostrova, naštěstí o poměrně malé síle.
  • El Hierro byl po dlouhé období seismicky poměrně klidným ostrovem. To se změnilo v červenci 2011, kdy došlo k dramatickému zvýšení četnosti zemětřesení, která vyvrcholila mohutnou podmořskou erupcí 8. října 2011 poblíž jižní části ostrova. Trvalo 3 roky, než seismická aktivita ostrova opět ustala.
Jak na nás sousedka zavolala policajty
By in

Jak na nás sousedka zavolala policajty

To jsme takhle jednoho rána (nutno podotknout, že svátečního, jenže svátků je tady tolik, že aby člověk své dílo aspoň trochu popostrčil dopředu, nevystačí jen a výhradně s rány všedních dnů 😊) měli objednaného bagristu, aby zboural poslední zbytky zídek u silnice, odbagroval a odvozil přebytečnou zeminu a připravil terén pro budoucí parkovací stání. Bagr se zakousl do zídky přesně v 7:30 a netrvalo ani pět minut, než z domu odnaproti vyběhla sousedka v pyžamu, v ruce třímala mobil, kterým všechno natáčela a křičela jako pominutá, že ve sváteční dny není dovoleno pracovat a že už volala policii. To nás dost vyděsilo a v prvním momentu jsme vůbec něvěděli, jak tu nepříjemnou situaci vyřešit. Bagristu jsme přemlouvali asi 2 týdny, než si na nás konečně udělal čas, takže představa, že zase odjede, aniž cokoli udělal, byla tristní. Vysokou pokutu za nedodržení svátečního klidu jsme ale taky zaplatit nechtěli… Bagrista mezitím pokračoval v práci, dál vytáčel motor bagru na maximální výkon a incidentu na ulici nevěnoval ani špetku pozornosti. Než jsme se s Vr. stihli dohodnout na nějaké strategii, už u nás brzdilo policejní auto. Z něho vystoupili dva chlapíci v uniformách, nejdřív se navzájem kamarádsky poplácali po zádech s bagristou, pak s úsměvem (tušeným pod rouškou) „domluvili“ nám, abychom příště nezačínali před 8.00 „znáte lidi…“, a jeden z nich pak strávil půl hodiny s řemeslníky, co dokončují sousední dům a taky zrovna v ten svátek pracovali…

Jo, asi jsem zapomněla napsat, že tomu jednomu z nich sousední dům patří a že je to náš budoucí soused. Není úplně marné, mít za souseda policajta… 😊

Pěší výlety na kole
By in

Pěší výlety na kole

Dlouho jsme moc nevěřili občasným zprávám v místním tisku a na internetu o tom, že se na ostrově ztratili dva nebo tři turisté někde v terénu a všechny složky zdejšího záchranného systému je pak hledaly celé hodiny. Nechápali jsme, jak by se na ostrově dlouhém 60 a širokém maximálně 20 km – navíc v podstatě bez vegetace – mohlo vůbec něco takového stát a měli jsme lehké podezření, že si to novináři zčásti vymýšlejí, aby zvýšili atraktivnost ostrova pro dobrodružné povahy a lovce adrenalinu.

Ale jak postupně prozkoumáváme i ta nejodlehlejší zákoutí ostrova, už se tomu nesmějeme. Začínáme chápat nejen, že jsou takové věci možné, ale že často zabloudit nedá ani moc námahy. Sice tady nejsou žádné lesy ani vysoké porosty, ale zato spousta kamenitých políček s opunciemi, aulagou, slanobýlem či tabaibami ohraničených obrovským množstvím donekonečna se táhnoucích zídek, mezi nimiž vedou pěšinky, které najednou skončí a jiné, které vedou „do ztracena“ a v okamžiku, kdy si to uvědomíte, už nedokážete s jistotou určit kudy jste přišli. Zní to bláznivě, ale je to tak. Nemluvě o cestách, které končí na útesech anebo v rozsáhlých lávových polích. A nemluvě o tom, že slunce tady je stále vysoko nad obzorem a pak je najednou tma. A nemluvě o situaci, že vítr z moře přivane nízké mraky a viditelnost během několika vteřin klesne téměř na nulu. A zdejší vítr sám o sobě taky stojí za zmínku. Jednak někdy (často) dosahuje velké rychlosti a síly a za druhé přichází v poryvech. Po hodinové túře se vám z něho může pěkně točit hlava a začnete ztrácet orientaci.

A lávová pole jsou kapitolou sama pro sebe. Jsou prakticky neprostupná. Byť někdy tušíte či dokonce dobře víte, že od schůdné cesty vás dělí pouhých pár stovek metrů napříč nimi, z vlastní zkušenosti už víme, že snažit se je přetraverzovat je ten nejblbější nápad, který můžete dostat. Daleko snazší je objet je jinou cestou, byť by byla o mnoho kilometrů delší. 

Do dneška jsme na ostrově podnikli už spoustu výletů po cestách, které se postupně zhoršily tak, že jsme museli sesednout z kol a v domnění, že je tady všude blízko a že se třeba cesta zase zlepší, jsme pokračovali dál. Někdy náš předpoklad vyšel, ale často taky ne. V takových případech jsme někdy ušli s koly v celkovém součtu víc kilometrů než kolik jsme ujeli. Takže už jste asi pochopili název tohoto příspěvku.😊

Juana podvedla manželka
By in

Juana podvedla manželka

A naše stavba stojí. Na začátku člověka vůbec nenapadne, na čem všem může záviset, zda bude anebo nebude do vánoc bydlet ve svém… v našem případě kromě jiného i na jedné nevěrné manželce. Ta neuvěřitelná smůla, že ze všech zedníků na ostrově podvede manželka zrovna našeho Juana! Za celé září jsme partu zedníků, které velí Juan, viděli na stavbě jen asi 4x. Juan byl pokaždé silně podroušený, zapaloval jednu cigaretu od druhé (takže mu na práci zbývala jen jedna ruka) a podle toho taky vypadaly poslední pokusy o stavbu zdí. Ze staveniště se postupně stala skládka láhví a plechovek od piva, nedopalků cigaret a obalů od baget a sušenek 🤢. V říjnu zatím na stavbu nezavítali ani jednou.

Po měsíci našich čím dál razantnějších dotazů adresovaných Miguelovi, co to má (k čertu!) znamenat, a jeho čím dál bizarnějších vysvětlení, proč Juan a jeho parta nedorazili na stavbu, např. že ho bolela hlava či zub, ťuknul se do palce, pročekal celý den u doktora, porouchalo se mu auto, byl na odborném přezkoušení, odběru krve, spravoval ledničku, střechu, holubník…  jednoho dne Miguelovi prostě výmluvy došly a celý usoužený nám sdělil neradostnou zprávu: že Juan nejspíš naši hrubou stavbu nedodělá, protože ho podvedla žena, on začal nezřízeně pít a následně přestal pracovat. Hned ale dodal, že se nemáme nijak znepokojovat, bude nám přidělena druhá parta zedníků. A nejdůležitější informace zazněla až na konec: druhá parta zedníků musí nejprve dostavět jiný dům. „Ale to bude brnkačka, protože už jim zbývají jen tak tři anebo čtyři dny… no, možná pět. Dnes je úterý, takže ve čtvrtek je máte na stavbě“, zahlaholil Miguel už zase zvesela, hrdý sám na sebe jak báječně se mu podařilo nás uklidnit a odvrátit hrozící pohromu. „Počkej Miguel, pět dní, to je celej pracovní týden,“ namítá Vr., „takže dorazí nejdřív až příští čtvrtek, ne?“ Miguel intenzívně přemýšlí a pak si uvědomí, že ani to ne, protože příští víkend je prodloužený a po něm hned v pondělí… no to neuhodnete – svátek… 😊

Rtěnka od Diora & chorizo
By in

Rtěnka od Diora & chorizo

Co mají společného rtěnky od Diora a slavný španělský salám chorizo? Obojí obsahuje přírodní karmínové barvivo ze mšice zvané nopálovec karmínový (lat. Dactylopius coccus). Tyto mšice, původem z Mexika, parazitují na opunciích a živí se jejich šťávou. Barvivo získávané z jejich těla má vynikající kvalitu a je-li vhodným způsobem zpracováno, lze z něho přidáním různých ingrediencí získat širokou škálu barev od oranžové přes červenou a fialovou až po šedou a černou. Jelikož barvivo má zároveň jednu obrovskou výhodu – není toxické – používalo se celá staletí zejména v kosmetickém, potravinářském, vinařském a textilním průmyslu.

Aztékové znali toto přírodní barvivo již před rokem 1518, kdy Španělé dobyli Mexiko a všimli si, že domorodci sbírají z opuncií nějaký hmyz. Do Španělska se mšice dostala v 16. století a brzy poté se začala hledat nejvhodnější území pro kultivaci tohoto hmyzu. Jako nejvhodnější se nakonec ukázaly Kanárské ostrovy. Poptávka po zdejším  karmínu neustále rostla a v polovině 19. století se stalo toto barvivo pro místní skutečným zlatým dolem.  

Na Lanzarote, konkrétně v okolí dvou vesnic Guatiza a Mala, byly v minulosti rozsáhlé plantáže opuncií pro kultivaci mšic a karmín z nich získávaný byl odborníky považován za vůbec nejkvalitnější na světě. Poté, co však byla vynalezena daleko levnější syntetická barviva, začaly plantáže upadat a v současné době jich zbývá už jen zhruba 250 hektarů. V důsledku nedávného zákazu použití syntetických barviv v potravinářském a kosmetickém průmyslu však místním svítá určitá naděje, že by se poptávka po přírodním karmínu znovu mohla oživit.

By in

Po roce opět o zdravotnictví

Nedá se říct, že by státní zdravotnictví vůbec nefungovalo, jen funguje úplně jinak než české. Hlavním principem je několikastupňová hierarchie, která je naprosto neprůstřelná, nelze ji nijak obejít, urychlit či uplatit. Člověk-pacient je zrnkem, které je do soukolí systému vhozeno a – má-li štěstí, že jeho choroba není akutní a snese odkladu – po mnoha měsících vyvrhnuto vyléčené. Ovšem v různých situacích, se kterými systém nepočítal, se může člověk-pacient dostat do bezvýchodného bludiště navzájem si odporujících pravidel a ustanovení – např. když nějakým omylem vypadne z počítačového systému, jako se to stalo mně. To pak musíte zdolat postupně několik přepážek v různých kancelářích různých oddělení, kde si budete stěžovat, jak se něco takového mohlo stát, vysvětlovat, žádat, žadonit, reklamovat, postupně hřímat a vztekat se, že náklady na vám poskytnutou zdravotní péči přece, mierda! (pardon), hradí Česko, tak ať vás koukají hezky rychle znovu zařadit do systému státem hrazené zdravotní péče a vyšetřit vás. A při tom všem budete doufat, že snad některý z těch bohorovných pracovníků za přepážkou – co se tak mile usmívá a už asi popáté opakuje, že zrovna to, co chcete, nespadá do jeho pravomoci a tedy zařídit nemůže, ale cokoli jiného pro vás udělá velice rád – bude věnovat vašim slovům aspoň špetku pozornosti… protože, přátelé, vy jste totiž zcela odkázáni na to, co naklepe do svého PC a kam to odešle. Jo, a nemyslete si, že oběhnout těch několik přepážek stihnete během jednoho či dvou týdnů. Ke každé přepážce si totiž musíte na stránkách státního zdravotního systému sjednat schůzku předem – tzv. „cita previa“ – na přesné datum a hodinu. A to i v případě, že jste – tak jako my – hrdými majiteli elektronického podpisu. Zdravotnickou agendu totiž on line z domova vyřizovat nelze, přestože nám to bylo původně řečeno a byl to taky hlavní důvod, proč jsme absolvovali anabázi vedoucí k jeho získání – viz příspěvek z 21.8.   

Výše uvedená hierarchie a její jednotlivé stupně fungují tak trochu jako beranidlo proti návalu pacientů – některé slabší povahy to postupně vzdají a vyhledají soukromého lékaře. Počáteční otázku k čemu je vlastně praktický lékař (médico de cabecera) už jsme si dávno zodpověděli – je to první, zásadní a absolutně nevynechatelný článek systému, právě u něho musíte vždy začít. Na rozdíl od Česka postup, že se prostě objednáte ke specialistovi buď sami, anebo s doporučením všeobecného lékaře, tady NEEXISTUJE. Žádný specialista v rámci systému státního zdravotnictví vás ani neobjedná ani nevyšetří, protože by za vás neobdržel úhradu. Proplacená dostane pouze vyšetření pacientů, které mu pošle rodinný lékař sám. Dalším téměř všemocným článkem je tzv. Pomoc klientům, kde po dlouhém vyčekání pořadí úředník u přepážky zaznamená váš požadavek na vyšetření, či jeho urgenci do elektronického systému. Na místě se nedozvíte nic víc, než že vám zavolají. A pak jednoho dne, při mimořádném štěstí již za mnoho týdnů ale většinou až za mnoho měsíců, se ozve telefon – klidně třeba v 10 hodin večer – a oznámí vám datum a hodinu, kdy se máte dostavit na kýžené vyšetření (taky třeba v 10 hodin večer) 😊. Vzhledem k tomu, že už čekáte celé týdny či měsíce, i v případě, že se vám to vůbec, ale opravdu vůbec nehodí, nebudete – samozřejmě – riskovat odmítnutí termínu a další čekání. Na druhou stranu, místní nemívají problém s jakýmkoli termínem, pokud zrovna nekoliduje s karnevalem či jinými oslavami…  

Bez „cita previa“ (na uvedené sousloví už jsem alergická!) tady nevyřídíte nikde nic, nejen u lékaře či v nemocnici, ale ani u vodáren, elektráren, v kuchyňském studiu, vzorkovně podlahových krytin a jinde. Podle našeho názoru mají místní doslova panickou hrůzu z toho, že by nějaký zákazník mohl jen tak z ničeho nic přijít a chtít něco hned. Potřebují si zvyknout na představu pracovního výkonu a připravit se na něj. Výhodou pevně sjednaného termínu schůzky je, že prakticky nikdy a nikde nečekáte. Ovšem až poté, co vyčekáte často až nehorázně dlouhou dobu do termínu schůzky 😊.

A ještě poznámka na konec: přátelé, z pohledu státního zdravotnictví ve Španělsku (potažmo na Lanzarote), ale i jinde v Evropě vzkazujeme: važme si českého systému zdravotnictví i jeho úrovně v míře nejvyšší !!!!!