Duben 2021 – Jednosměrná letenka na Lanzarote

Fotoreportáž XII.: Držte si klobouky!

Tento týden se po dlouhé době nadmíru zadařilo. Přišli všichni, co několik týdnů slibovali, že to či ono udělají, a dokonce i ti, kteří chodit vůbec neměli. Takže to, přátelé, byl chvílemi docela mazec, ale posuďte sami, co všechno se za týden stihlo.

Dlažby a dokončené obklady v koupelnách
Obestavěný krb, ačkoli se třikrát musel částečně demontovat – poprvé proto, že sádrokartonáři zapomněli zabudovat rouru pro přívod studeného vzduchu zvenčí, podruhé proto, že zapomněli na izolaci, a potřetí proto, že izolací nakonec obložili i kouřovou rouru, která musí být volná, aby teplo vyzařovalo do prostoru…
Podlahy

Malby
Rodící se kuchyň

Srovnaný terén za domem a hromady picónu (černá lávová drť) na úvodní fotce
Zídka ohraničující přední zahradu
Při té příležitosti bych se vás, přátelé, ráda zeptala, zda jste někdy viděli, míchačku betonu při práci spadnout z kopce. Pokud ne, můžu vás ujistit, že pozorovat, jak se rotující míchačka kutálí po svahu a za sebou trousí jakéhosi betonového „hada“, je veliká legrace pro všechny, kromě těch dvou (Vr. a Mane), co právě betonovali.

27Dub

By Jitkain Příspěvky

Z Valencie přes Suez...

… prý putují hliníkové výplně našich dveří na Lanzarote 😊. A právě zablokovaný Suezský průplav způsobil, že dodnes nedorazily. Alespoň takové vysvětlení jsme si dnes vyslechli od sklenáře na dotaz, jak je možné, že ty výplně ani po 10 měsících od objednávky stále ještě nemá. Zeměpis evidentně není sklenářovou silnou stránkou, když nemá problém tvrdit nám tak zjevný nesmysl. Napadlo nás, že ho trochu poškádlíme, a tak jsme mu napsali, že už dál čekat nemůžeme, ať tedy namontuje do dveří výplně skleněné a s těmi, co jedou okružní cestou přes Suez, ať si udělá co chce. K našemu velkému překvapení vzápětí přišla odpověď : „OK“.

On ty hliníkové výplně nejspíš vůbec neobjednal!!!

25Dub

By Jitkain Příspěvky

Ještě, že je jich sedm

… myšleno Kanárských ostrovů. V některých případech, třeba při nákupech různých zařizovacích předmětů, bychom jinak často vůbec nebyli schopni sehnat potřebný počet kusů.

Např. při shánění nádrží na vodu o objemu 5 000 l (vysoce nedostatkové zboží) jsme se šťastnou náhodou nachomýtli v jediném obchodě, který je tady prodává, právě v okamžiku, kdy obdrželi potvrzenou objednávku na 2 kusy, které za měsíc dorazí. Když jsme je chtěli okamžitě zaplatit, abychom měli jistotu, že nám je nikdo nevyfoukne, prodavač velmi váhal naše peníze přijmout. To, že jedna z nádrží byla ve skutečnosti určena pro Fuerteventuru jsme pochopili až poté, co s někým dlouze telefonoval a ujišťoval ho, že jeho zákazníci to ještě měsíc bez nádrže vydrží.

Ze 4 venkovních světel na dům, která jsme si vybrali, měla prodejna na Lanzarote pouze 3 a čtvrté museli poslat z Tenerife. Dát dohromady celkem 9 stejných kusů zahradních lampiček bylo ještě dobrodružnější, protože na Lanzarote byly k mání pouze 2, další 3 na Fuerteventuře, 3 na Gran Canarii a jedna připlula až z pevninského Španělska. Nebyla však sama, spolu s ní se vezly ještě taky žárovky „teplého světla“ do podhledů, kterých jsme chtěli celkem 24, což bylo na zdejší poměry astronomické číslo. V obou skladech uvedené prodejny našli po dlouhém hledání jen 18 kusů.

Taky naše lednice dorazila až z Fuerteventury, neboť v době, kdy začali vyrábět kuchyň s přesně dimenzovaným otvorem pro konkrétní lednici, už byla poslední ze tří, které tady měli na skladě, prodaná…

22Dub

By Jitkain Příspěvky

Restaurace: nejen o jídle

Lanzarote obecně není destinací, kam by se primárně jezdilo za „zážitkovou kuchyní“. To neznamená, že by se tady nejedlo dobře, naopak, velice kvalitní – a navíc velmi laciné – pokrmy obvykle připravují i malá bistra specializovaná na jídlo s sebou (comida para llevar). Mnoho zdejších restaurací však kromě skutečně čerstvé, chutné a nepříliš komplikované kuchyně nabízí „přidanou hodnotu“ v podobě jedinečné atmosféry, ať už jsou to nádherné výhledy do krajiny, či unikátní prostory vytvořené přírodou. Většina restaurací, které zmiňuji níže, stojí za návštěvu z jednoho či druhého důvodu, ovšem berte to jako doporučení ryze subjektivního charakteru.

K těm dražším (atmosféra + dobré jídlo) patří:

El Diablo ve vulkanickém národním parku Timanfaya, kde můžete poobědvat a přitom se kochat panoramatickým výhledem na řetězec barevných sopek, a kde – mimo jiné – nabízejí maso připravované na lávových kamenech;
Balagué v komplexu LagOmar v Nazaretu, ze které je velmi působivý pohled na jakýsi přírodní amfiteátr;

Jameos del Agua ve vulkanické jeskyni kousek za Punta Mujeres, kde o víkendech večeře doprovázejí koncerty komorní hudby
MIAC Castillo de San José v arrecifském přístavu Naos, odkud můžete prosklenými stěnami pozorovat záliv,
Dunas ve Famaře s pohledem na většinou rozbouřené vlny tamtéž,
La Bodega v Yaiza, kde není výhled do daleka žádný, ale zato si můžete vychutnat venkovskou pohodu oběda v osvěžujícím stínu letitých stromů (ovšem za skutečně hodně přestřelenou cenu),
Altamar v posledním patře Grandhotelu Arrecife byla považována za jednu z nejlepších restaurací na ostrově a vyhlášená specialitami z ryb a mořských plodů, ale už 13 měsíců je kvůli pandemii čínské chřipky zavřená, tak jako celý Grandhotel.

Docela normální restaurace s parádním výhledem:

Los Helechos v nejvyšším bodě serpentin „u nás“ na severu (pobřežní městečka a oceán);
Los Cascajos „u nás“ v Haría (kopce, údolí a sopka Corona);
El Mirador v Los Valles (kopce a údolí);
Villa Toledo v Costa Teguise (západ slunce nad mořem);
El Balcón ve Femés (moře, Playa Blanca, ostrovy Lobos a Fuerteventura);
El Chiringuito nad Playa del Papagayo (Playa del Papagayo);
všechny restaurace a kavárny na promenádě v El Golfo (moře);
La Taberna v lehce snobském Puerto Calero (přístav a moře);
El marinero je jednou z mnoha rybích restaurací v Arrieta, zvláštností je „výhled“ na mořské dno skleněným oknem v podlaze (ale nečekejte nic víc, než pár velkých oblázků).

Restaurace bez výhledu, kde se „pouze“ dobře vaří:

Toro Asador v Puerto Carmen se specializuje na pečená a grilovaná stařená masa;
Monumento al Campesino v San Bartolomé má na jídelním lístku typické pokrmy kanárské kuchyně;
Cantina v Teguise je vyhlášená svými tapas;
El Mandingo v Argana Alta (jedno z předměstí Arrecife s nevalnou pověstí) servíruje vynikající grilovaná masa;
Volcán de la Corona v Ye má v nabídce grilovaná masa a typickou kanárskou kuchyni;
Kokoxili sushi v Arrecife, jak již název říká, se zaměřuje na asijské kuchyně.

A ještě mi nedá, abych nezmínila jedno naprosto kouzelné místo

El Bosquecillo, které najdete na jednom z nejvyšších bodů v severní části ostrova poblíž observatoře. Je určené pro pořádání pikniků a najdete tam grilovací rošty a stoly s lavičkami. To nejúžasnější, co tady najdete, je však výhled na Famaru.

19Dub

By Jitkain Příspěvky

Mojo & gofío, aneb typické kanárské

Asi nejtypičtější speciality Kanárských ostrovů jsou:

pikantní omáčky mojo rojo (červená), mojo verde (zelená) a mojo con queso (se zrajícím kozím sýrem), které se podávají téměř ke každému jídlu;
papas arrugadas, malé brambůrky, které se vaří v hodně přesolené vodě, až se scvrknou, nebo-li „zvrásčití“;
gofío, pražená mouka, ze které se většinou připravuje výživná snídaňová kaše, může se ale taky smíchat např. s ovocem a obecně ji lze použít všude, kde byste použili mouku. Musíte ale počítat s tím, že těsto bude tmavší a chuť nepatrně jiná – údajně „oříšková“ – ale toho jsem si nějak nevšimla;
churros de pescado, kousky ryby smažené v jemně okořeněném těstíčku – vynikající!
mini ananasy pěstované na El Hierro;
estofado, dušené maso se zeleninou a bramborami (úvodní obrázek), které má mnoho variací, ale vždy bývá skvělé!
puchero, jakýsi kanárský „eintopf“, který nás naopak nikterak nenadchl;
neodmyslitelnou součástí mnoha jídel a velmi oblíbená je cizrna (garbanzo);
tapas, tortilla, paella a gazpacho určitě netřeba blíže popisovat, protože je znáte z jiných oblastí Španělska.

17Dub

By Jitkain Příspěvky

Sprchové vaničky, 3. dějství

Den začal krvavě, protože instalatérovo know-how ve stylu „šáhnu tam a ňák to spojim“, v praxi dopadlo tak, že jakmile strčil ruce pod vaničku, rozřízl si o něco prst. Dále už vše probíhalo nadmíru úspěšně, včetně toho, že řemeslníci při usazování vaničky zničili „jen“ jednu dlaždici, navíc skoro v rohu, bohužel ale 90 cm dlouhou 🤢.

Zdejší brutální nakládání s obklady a dlažbami psychicky těžce snášíme. O množství zničených dlaždic, které někomu upadly buď už ve skladu, či na stavbě, anebo s nimi nešetrně nakládal závozník, svědčí skutečnost, že dva typy dlaždic už jsme museli doobjednat, protože jsme sice počítali s rezervou 20 %, ale než došlo na jejich pokládku, rozbilo se víc než 30 %. Jelikož většina keramiky jezdí ze Španělska, dovedete si určitě představit, jak dlouho bude trvat, než obklady dorazí. Jo, a ještě jedna maličkost: pokud byste si snad mysleli, že rozbité dlaždice jdou na vrub stavební firmy, byli byste tady za blázny a všem pro smích.

Ale zpět k příjemnějším věcem – momentálně prožíváme těžkou euforii, protože se stavba zase o kousek pohnula dopředu.

A taky jsem možná konečně prišla na to, proč naše podlahy tak pomalu vysychají… Jednoho dne jsem pozorovala obkladače, jak po skončení práce pečlivě čistí náčiní v kýblu s vodou. Když byl hotov kýbl popadl, rozpřáhl se, a s gustem vychrstl 10 litrů vody do vzduchu. Voda letěla přes celou chodbu a s plesknutím přistála v další místnosti!!! Bylo to tak rychlé a nečekané, že jsem nestačila udělat vůbec nic, abych mu v tom zabránila. Vzápětí křičím „Cos to udělal???“ Nechápe. „Takhle nám podlahy NIKDY nevyschnou!!!“ Vůbec nechápe, co je špatně a ujišťuje mě, že podlahám trochu vody neuškodí. Pak mu ale dojde, že MĚ tím z nějakého – jemu neznámého – důvodu dost naštval a začne se omlouvat: kdybych prý byla hned zpočátku řekla, že se na podlahu v domě nemají vylévat kýble se špinavou vodou (!!!), tak by to, samozřejmě, nedělal… Ach jo, kolik dalších věcí, co se nemají dělat, jsem ještě zapomněla zmínit???

14Dub

By Jitkain Příspěvky

Vakcinace po kanársku

Samozřejmě jsme se hned na začátku roku zajímali o to, jak a kde se registrovat na očkování proti Covidu. Bylo nám řečeno, že – stejně, jako je to tady s veškerou zdravotní péčí, kromě urgentní – sami nic aktivně podniknout nemůžeme, ale někdy na jaře obdržíme telefonicky termín. Před pár dny z reportáže na místním televizním kanálu Lancelot vyplynulo, že už se očkují zájemci ve věkové kategorii 55+. Hned druhý den poté jsem si tedy v online formuláři sjednala telefonickou konzultaci s naší lékařkou. Když se za další dva dny ozvala, na můj dotaz zareagovala, ať přijdeme na prvni dávku za hodinu. S tím jsme sice vůbec nepočítali, ale jelikož taková nabídka se neodmítá, všeho jsme nechali a uháněli z Maguezu zpátky do Arrecife. Čekali jsme frontu zájemců, ale kromě asi 5 sester v pohotovosti a připravených očkovat tam nebyl vůbec nikdo, takže nás vítaly s jásotem. Pravily, že očkovacích dávek je dost a zájem o očkování mezi starci malý, nic to ale prý nemění na skutečnosti, že mladší ročníky zatím očkovat nemůžou.

Dvě noci jsem strávila v horečkách a Vr., kterému bylo zpočátku dobře, se ke mně druhou noc s horečkou přidal. Ale, v každém případě jsme rádi, že máme první dávku za sebou!

12Dub

By Jitkain Příspěvky

Krb

… který má být srdcem našeho domu a zajišťovat „u nás na horách“ teplo domova, se pomalu stává dalším neuralgickým bodem stavby. Nechali jsme si z Katalánska dovézt krbovou vložku s tím, že se obezdí šamotovými cihlami. Až pak jsme zjistili, že to tady vůbec nikdo neumí, profese krbaře zřejmě zanikla poté, co se přestaly dělat tradiční kupolovité pece na chléb. Kdo touží po krbu, koupí si prefabrikovaný v Optimu (zdejší obdoba Hornbachu). A jinak vám všichni oslovení řemeslníci vnucují obložení sádrokartonem! Jak brutálně nestylové!

Avšak, kdo hledá najde, a tak se nám nakonec podařilo najít odborníka, který prohlásil, že obložit naši krbovou vložku bude brnkačka a druhý den zašle rozpočet a postup prací. Namísto šamotových cihel navrhl nějaké jiné s tím, že ale výsledný efekt bude úplně stejný. Druhý den volal, že ty speciální cihly jsou o 5 cm kratší než rozměry našeho krbu, takže nic, ale šlo by to udělat z jiného materiálu, mimořádně žáruvzdorného, co v žádném případě nepopraská. Další den poslal zprávu, že tohle taky nepůjde, protože materiál by přece jen mohl žárem popraskat, ale… má skvělý nápad jak na to, jen ještě něco ověří. Dva dny jsme žili v napětí a třetí den byli velmi zklamaní, když nám sdělil, že tudy taky cesta nevede. S velkým optimismem v hlase nás však ujistil, že teď už vsadil na jistotu, materiál, který nám nabídne, je pro daný účel ideální a zítra pošle konečný rozpočet. Když jsme pak druhý den rozklikli přílohu emailu, vlastně nás ani moc nepřekvapilo, že zdaleka největší položku představoval sádrokarton 😊.

Můj nákres a jeho interpretace zedníkem na zdi.

10Dub

By Jitkain Příspěvky

Pedro je zamilovaný

Náš peruánský kamenik Pedro se zamiloval. V důsledku toho se poslední dny celým Maguezem rozléhají ty nejromantičtější latinskoamerické milostné písně, jaké si dokážete představit. Linou se z diskotékové aparatury, kterou si naši dva noví kameníci nosí s sebou na stavbu. Valibuk Pedro zná slova všech písní nazpaměť a na plné pecky falešně zpívá hlasem zalykajícím se láskou a něhou. Přitom s roztouženým pohledem vší silou mlátí palicí do kamenů, aby je rozbil na menší kusy, a celé je to trochu legrační a strašně dojemné zároveň. Jeho kumpán evidentně žádnou romanci právě neprožívá a neustále zchlazuje jeho milostný žár poznámkami, že tohle rozpoložení mu vydrží maximálně pár měsíců. Pro Pedra však momentálně vesmír praská ve švech a možná i díky jeho nové lásce jsou naše nové zídky tak pěkně poskládané.

08Dub

By Jitkain Příspěvky

Sprchové vaničky, 2. dějství

Vr. školí instalatéra, jak správně namontovat těsnění poté, co si všiml, že ho Liviu nasadil obráceně. Našeho instalatéra totiž není radno nechávat pracovat bez dozoru. Poté, co si Vr. na dotaz, jak se bude montovat sifon pod těžkou vaničkou, vyslechl bohorovné „Šáhnu tam a ňák to spojim“, nemohl několik dní spát. Pak se rozhodl vyrobit speciální přípravek z plexiskla, který kromě toho, že usnadní montáž, současně zajistí správné spojení sifonu a hadice.

A teď pokračování konverzace s instalatérem přes WhatsApp:
„Jak to, že zítra ne? Vždyť ráno v 8 se montují vaničky!!!“
„To těžko. Na zejtřek už mám jinej program.“
„Copak nejste domluvení s Domingem?!?“
„Vo ničem nevim.“ Další esemesky už ignoruje.
Volám Domingovi jak to tedy zítra bude, ale nezvedá telefon. Píšu mu esemesky, ale nečte je.
Vr. mi přináší velkou sklenici vína… kdepak, na mého báječného muže je spolehnutí, vždycky neomylně pozná, kdy a co přesně potřebuju… 😂

Druhý den hned v 7 hodin ráno znovu prozváním Dominga a dozvídám se, že jeho matka dostala infarkt, otec se z toho zhroutil a ve vesnici, kde bydlí, je špatný signál… Přeju matce brzké uzdravení, lituju otce, utěšuju Dominga, že všechno dobře dopadne… a snažím se stočit téma na ty zatracené vaničky, ale moc se mi to nedaří. Loučíme se vágním příslibem, že snad zítra…

Naše bilance ke dnešnímu dni: jedna firma přestala pracovat (údajně) kvůli covidu, druhá pro ledvinovou koliku majitele, třetí kvůli infarktu matky… Kde jsou ti obyvatelé Kanárských ostrovů zdraví jako řípa, co se běžně dožívají sta let? 😂