První den (a nocleh) na Tenerife
By in

První den (a nocleh) na Tenerife

Tenerife v poslední době mezi Čechy (ale nejen) „frčí“. Je považován (a popisován) jako nejkrásnější kanárský ostrov, který má všechno: pláže, hory, lesy, sopky, útesy, mlžný prales, soutěsky, rustikální vesnice i mondénní letoviska. A české celebrity tam ve velkém skupují nemovitosti. Usoudili jsme, že jsme zřejmě jedni z posledních, co tam ještě nebyli, a je tedy nejvyšší čas tuto mezeru v cestovatelských znalostech zaplnit.Po prvních dvou dnech konstatujeme, že Tenerife má skutečně úplně všechno. Kromě již výše uvedeného taky: dopravní zácpy, calimu, mlhy, černé mraky a déšť v horách. Venkov je posetý množstvím dost nevábně a zanedbaně působících stavení, kůlen, přístřešků, stodol a chatrčí, které byly/jsou postupně „ad hoc“ přistavovány a dostavovány čímkoli, co bylo/je právě po ruce. Tyto často neomítnuté a leckdy i po desetiletích nedodělané stavební počiny venkov poměrně významnou měrou hyzdí. Kromě toho v krajině trčí taky spousta plechových skladů, betonových nádrží na vodu, rozbořené ruiny a zídky, hromady hlíny, kamení, plevele, sutin, vyřazeného a rozlámaného nábytku, plastových obalů, barelů, kanystrů a nejrůznějšího šuntu vyházeného z domácností 🙈. Leckde vlají cáry rozervaných „hadráků“, jak říkáme plantážím banánovníků a zeleniny chráněným konstrukcemi potaženými ze všech stran řídkou režnou tkaninou, která pod náporem slunce a vichrů velice brzo degraduje, takže spousta plantáží připomíná spíš zbytky vojenských lazaretů. Na mnoha plochách neudržovaná vegetace působí chaotickým dojmem. A těch billboardů…🙈 (na Lanzarote billboardy nemáme vůbec).

Tedy, není to o nic horší, v podstatě stejné, jako na všech ostatních ostrovech. Vzhledem k tomu, že ho obývají titíž Španělé (Tenerife má necelý 1 milión stálých obyvatel), vlastně nevím, proč jsme se domnívali, že zrovna na Tenerife to bude jiné… A pak jsme dorazili do penziónu „Lo mejor de la Montaña, Vista Bonita“, který jsme si zarezervovali přes Booking.com. Jak už název napovídá, mělo se jednat o „Nejlepší vyhlídku z hory“. Majitelé nemohli zvolit trefnější název 🤣. Přijeli jsme až za tmy, takže varování majitelky, „abychom se nevyděsili“, jsme v plné míře docenili až druhý den ráno, poté co jsme roztáhli okenní závěsy útulného a pěkně zařízeného apartmánu v prvním patře. Ostatně, posuďte sami… 🤣


Pár líbezných zákoutí vybízejících k posezení se šálkem kávy, anebo sklenkou vína…

Zeptali jsme se majitelů, zda nemají pocit, že jim ten čurbes všude kolem domu kazí kšeft. A dozvěděli jsme se, že jejich „byznys plán“ spočívá v kombinaci ubytovacích služeb s autoservisem 😮 🙈.
P.S. Jo, a pokud byste se někdy, přátelé, rozhodli jet do stejného penzionu jako my, dejte pozor, abyste zvolili správné schodiště… Mně se to napoprvé nepovedlo 🤣.

Seznamte se: Radek
By in

Seznamte se: Radek

… přijel před 4 lety na naši stavbu jako pracovník elektrikářské firmy. S Vr. se začali bavit nejdřív španělsky, pak přešli na  angličtinu, poté na polštinu, a nakonec zjistili, že jsou oba Češi. Radek namontoval několik zásuvek a domluvili se s Vr., že zajdou na pivo. Tak se taky stalo. Vr. se dozvěděl, že Radek na Lanzarote odjel ze žalu z nešťastné lásky, jako elektrikář tady nemá o zakázky ani o peníze nouzi, zařídil si u banky kde má účet hypotéku, s její pomocí koupil byt v Arrecife a ten rekonstruje. Pak se Radek na delší dobu odmlčel. Když se po čase ozval, zašli s Vr. zase na pivo a Vr. se dozvěděl, že Radek už nepracuje jako elektrikář, ale jako lodní mechanik a údržbář na soukromé jachtě, kterou si najímají skupiny zámožných turistů k plavbám kolem světa. Přijel zkontrolovat jak pokračuje rekonstrukce bytu, pronajal ho, dokončil pár menších oprav jachty a vydal se do Patagonie s dalšími zákazníky.

Lepší něco než nic
By in

Lepší něco než nic

Kanárské ostrovy leží na tzv.  vzdálené periferii Evropské unie. Téměř všechno se musí dovážet, pracovní příležitosti jsou omezené na několik málo odvětví (80% představuje turistický sektor), vzdělání a kvalifikace místních jsou taky omezené a životní a klimatické podmínky tvrdé. Slunce v kombinaci se solí a pískem v ovzduší – a nádavkem velmi vysokou vzdušnou vlhkostí – spolehlivě a velmi rychle zničí lak auta, železný plot,  konstrukci pergoly, plechovou stříšku, plastový sušák, květináče, vysoce odolné plachty markýz… prostě absolutně všechno. Takže pokud nechcete žít uprostřed věcí, co patří do šrotu, musíte si všechno v domácnosti pořizovat stále znovu 😏.Z těchto a mnoha dalších důvodů se španělská vláda snaží různými dotacemi a slevami aspoň částečně kompenzovat nižší životní úroveň Kanářanů.

  • IGIC (obdoba DPH na Kanárských ostrovech) činí 7%;
  • některé zboží (základní) a služby, navíc, nejsou zatíženy ani touto daní, např.: chléb, těstoviny, olej, elektřina, sociální a zdravotní služby, tj. péče o nesoběstačné osoby, služby v denních stacionářích, domovech seniorů apod.

Kanárští rezidenti mají nárok na:

  • 75 % slevu z ceny vnitrostátních letenek pravidelných spojů;
  • 75 % slevu na lodní přepravu mezi ostrovy;
  • 100 % slevu na autobusovou dopravu (tzv. guaguas);
  • zlevněný tarif na vodu (přestože je to nedostatková komodita) v ceně 0,6 €/m³ (nerezidenti platí 3 €/m³).V roce 2023 bylo vyčleněno 30 miliónů € na programy boje s chudobou a půjčky sociálním službám.

Daňové zatížení firem činí 4 % ve srovnání s obecně vyšším zdaněním v EU (přes 30 % v Německu  Itálii, Francii ci Belgii).

Kanárské ostrovy taktéž poskytují mnoho právních výhod investorům.

Recepty od babiček
By in

Recepty od babiček

A tak jsem se naučila vyrobit tvrdý tvaroh (a vidouc kolik mléka, či spíš jogurtu, je zapotřebí pro získání malého bochánku – viz titulní fotka – konečně pochopila, proč býval v Česku tak drahý 😆)…

… taky kysané zelí, v tomto případě zase postupně zjišťuju, jak velký vliv má obsah soli, intenzita mačkání, teplota, délka kvašení a především druh zelí, protože z asi 10 „dávek“ ještě ani dvě nebyly chuťově stejné 😆…

… naproti tomu některé recepty od babiček se urputně vzpírají tomu, abych je zvládla – např. prachobyčejný bramborák. Za žádnou cenu nějak nemůžu ve zdejších podmínkách docílit křupavých okrajů, které Vr. miluje. Po několika pokusech jsem se rozhodla, že za mé neúspěchy může zdejší mouka. A je po trápení! 😆

Jídlo jako hlavní náplň života
By in

Jídlo jako hlavní náplň života

… není náš případ – na rozdíl od mnoha Španělů, kteří jedí rádi, často (neustálé zobání různých tapas) a hodně 😱 (jedna zdejší porce jídla nás s Vr. většinou zasytí oba). Jako námět příspěvku však bývá jídlo a místní speciality a odlišnosti celkem vděčné. Takže:

Zdejší zákusky prodělaly za 4 roky našeho života tady výraznou změnu k lepšímu, co se vzhledu týče. Pokud jde o chuť, mají vůči českým/francouzským/italským aj. pamlskům ještě mnoho co dohánět. Chuť většiny z nich je totiž bez ohledu na různé tvary, barvy těsta a polev prostě jenom MDLE  SLADKÁ. Což je pro Čecha – odchovaného kubánským dortem, míšařezy a zejména větrníky 😆 – hodně málo. Asi nejvyhlášenější značkou zdejších cukráren je Lolita, naším favoritem – pokud si chceme zamlsat – je však čokoládový dort, který se prodává v supermarketu Mercadona.

Caldo je hotový vývar z masa, drůbeže, zeleniny či ryb (bez konzervantů). Existuje jich spousta druhů, prodávají se v litrových krabicích a jsou VYNIKAJÍCÍ!Asi nemá cenu zmiňovat, že výběr ryb se s Českem nedá srovnávat. Stejné je to i u šunky, přičemž jednoznačně vede SUŠENÁ (SERRANO) oproti dušené.Řeznictví s výjimkou prodejen Spar a Hiperdino tady prakticky neexistují, všude jinde se prodává pouze maso už naporcované a balené. Vypadá ale TAK čerstvě a chutně, že si ho bez obav koupíte, a poté, co ho doma vybalíte, s úlevou zjistíte, že opravdu TAK čerstvé a chutné je! My ryby a maso kupujeme téměř výhradně v Mercadoně, kromě případů, kdy potřebujeme masové FILETY.Porcované maso má totiž jeden zádrhel: „plátky“ jsou bez výjimky na náš vkus příliš tenké – max. tloušťka je 0,5 cm 🙈. Což ostatně vidíte i v restauracích, kde např. vepřová kotleta NIKDY nebývá šťavnatá ☹️. Co se týče koření, jogurtů,  tvarohu, anebo čaje (zejména černého) je výběr slabší, až žádný. Například měkký ani tvrdý tvaroh tady VŮBEC NEKOUPÍTE 🙈. Pokud tedy chcete vyrobit např. lehké francouzské tvarohové deserty, anebo cheesecake, musíte použít směs mascarpone a jakési zdejší obdoby „Lučiny“ (Philadelphia), která je ovšem slaná a na výsledku je to (setsakramentsky!) znát ☹. S čajem, zejména černým, je to taky bída – na regálech (a ještě jen některých obchodů) jsou jen 1 – 2 druhy a i ty občas dojdou, přičemž další dorazí třeba až za několik týdnů (mám podezření, že černý čaj tady pijou jen Angličani a my dva 😆). Místní pijí většinou červený čaj, či roibos, a hlavně kávu s mlékem – a ještě lépe se slazeným kondenzovaným 🙈.Naproti tomu, sýrů kozích, ovčích, kravských a smíšených tady najdete tolik, že můžete klidně pořádat sýrové orgie. Největší výběr (včetně zahraničních sýrů) má Hiperdino.

Výběr ovoce a zeleniny je v zasadě dostačující, pokud se smíříte s tím, že vzhled často pokulhává za dokonalými unifikovanými výpěstky v kontinentální Evropě (nejspíš v důsledku dopravy). Zdaleka nejhorší kvalitu ovoce a zeleniny má Spar. Vzhledem k tomu, že má současně taky nejvyšší ceny, je s podivem, že se mu daří jeho předražený, unavený a leckdy nahnilý sortiment vůbec prodat.

Co se týče cen, leccos je levnější, ale existují položky, které jsou naopak výrazně dražší – namátkou mě napadá brokolice, která stojí přes 5 €/kus. Anebo například listové těsto, kterého je na výběr spousta druhů (podle počtu vrstev, použitého tuku, na slané, či sladké pečivo atd.), ale pouze už rozválené na plátky a nejlevnější balení 2 kusů stojí 2,50 €.

Na Lanzarote taky nekoupíte bílá vejce. Ne, že by to bylo nějak důležité, jen je s tím nutné počítat například při zdobení velikonočních vajec 😆. Ale zato koupíte vaječné bílky v láhvích 😮.Dalšími položkami, na které jsme v Česku zvyklí a tady je prozatím opravdu neseženete, jsou: hrubá mouka, krupice, piškoty, mák, pravé švestky a rumová esence. Možná časem, až tady na Lanzarote nás Čechů bude víc…?

Seznamte se: Haki & Reni
By in

Seznamte se: Haki & Reni

Máte pravdu, přátelé, moc česky ta jména nezní. Haki je Alžířan, ale mluví česky skoro stejně dobře, jako jeho manželka Renča. A rozhodně daleko lépe vaří 🤣. Renča totiž nevaří vůbec, ale zase ráda a skvěle surfuje. Součástí rodiny jsou ještě dva synové, dvě border collie a svým způsobem i rodinný byznys – Lanzarote Surf Garden  https://www.lanzarotesurfgarden.com

Předtím, než zakotvili na Lanzarote, strávili Haki s Reni a dětmi několik let na severu Asturie, odkud je z velké míry vyhnalo totéž, co spoustu lidí z kontinentální Evropy – chladné a deštivé počasí. Předtím, než vyměnili štavnatě zelenou zalesněnou krajinu za vyprahlou okrovou a černou skalnatou polopoušť, nebyli si jistí, jak takovou zásadní změnu budou snášet. Bylo to ale lehčí, než čekali – slunce a oceán, ve kterém se lze koupat po celý rok, vzpomínky na mlhu, mrholení a sychravé počasí vymazaly prakticky okamžitě.

Brzy se jim naskytla možnost koupit dům, který byl sice trochu zanedbaný, ale zato na pěkném vyvýšeném místě nad Los Cocoteros, s nádherným výhledem na pobřeží a oceán. Postupně ho zrekonstruovali a přetvořili v minipenzion se dvěma elegantními apartmány, které se staly natolik vyhledávanými, že jsou celoročně vytížené. Dokonce natolik, že občas Haki s Reni hostům pronajmou i prostory, které obývají oni, a sami přespí pár nocí ve stanu 😆. Jak už název penzionu napovídá, prakticky všichni, kdo přijedou, si „surfík“ vyzkoušejí, i když to třeba ani původně neměli v plánu, protože hostitelé mají k dispozici vybavení pro všechny věkové kategorie i velikosti. A jako bonus mohou hosté navíc ochutnat některé z mnoha pochoutek alžírské kuchyně, které Haki pravidelně připravuje.Před časem koupili Reni a Haki další pozemek v Los Cocoteros se záměrem postavit na něm rodinný dům pro sebe a ten původní ponechat výhradně k pronájmu apartmánů. Jenže, ačkoli nový dům už je hotový – a je to asi nejhezčí moderní dům v celé vesnici – ani jednomu z nich se do stěhování moc nechce…  původní domek s výhledem, venkovní kuchyní a hospodářstvím včetně ovocné a zeleninové zahrady, slepic a králíků jim natolik přirostl k srdci, že si nedovedou představit, že by ho opustili. Takže už je prakticky jisté 😆, že v nejbližší době přibudou do jejich nabídky další apartmány v Casa Los Cocos (tak se dům jmenuje) s bezkonkurenčním výhledem ze střešní terasy.

V současné době se oběma stýská po starším synovi, který odejel studovat do Holandska (čímž chci současně naznačit, že zdejší gymnázium v Haría nemůže mít úplně mizernou úroveň 😉, když její studenti mají šanci dostat se na zahraniční univerzity).

Reni a Haki jsou mimořádně milý, srdečný, bezprostřední a pohostinný pár. V jejich velké venkovní kuchyni se potkávají lidé různých národností z bližšího i vzdálenějšího okolí a všichni si tak nějak rozumí (sí, sì, well, okay, jo jo…) – a hlavně – všichni jsou vítáni. Jsme rádi, že se můžeme počítat mezi jejich přátele.

Obchodní dům na poli
By in

Obchodní dům na poli

Trh je na stráni za „safari“ při silnici z Macheru do Uga. Naši čeští přátelé mu přezdívají Pařížská, protože tady můžete natrefit na oblečení nejslavnějších světových módních značek  – anebo aspoň jejich plagiátů  – v cenovém rozmezí 0,5 – 2 € 😆. Tedy, pokud dorazíte patřičně brzy. Což současně znamená, že já s Vr. nemáme šanci nějaký kousek od Hilfigera, Gucci, Prada, Burberry, či Versace někdy klofnout. Trh má jednu drobnou slabinu – nejsou tam žádné zkušební kabinky, takže prodej probíhá stylem „ber, či neber“. Ovšem, vzhledem k cenám každý akceptuje, že to, co doma zjistí, že mu nesedí, použije jako prachovku, anebo na umytí auta 😆.

Mimochodem, přátelé, víte, jak bez vyzkoušení zjistit, zda vám daný kousek bude sedět v pase? Přeložíte napůl, ovinete kolem krku a pokud se okraje látky dotknou – bingo! Prý to funguje 😏.Kromě oblečení se tady prodává nábytek, peřiny, nádobí, knihy, lampy, DOKONCE bedýnky s použitým zednickým, či elektrikářským náčiním včetně lehce sešmajdaných pracovních bagančat!!! (škoda, že jsme to nevěděli dřív, kolik takových praktických bedýnek jsme mohli vyexpedovat 🤣), občas i ovoce a zelenina, prostě všechno možné.Při našem pomalém rozjezdu do dne budeme asi rádi, když na nás zbude třeba vanička s jahodami. A i kdyby nezbyla ani ta, už jen informace, jak nakupovat sukně a kalhoty bez zkoušení, je tak famózní, že návštěva trhu měla smysl 😊.

Milovaní holoubci
By in

Milovaní holoubci

Mnoho místních si velmi zakládá na svých chovech holubů, se svými opeřenci obrážejí nejrůznější výstavy a soutěže a být holubářem je tady obecně společensky vysoce ceněno. Proč?, to je nám záhadou. Kromě chovných holubů (kteří jsou, doufejme 🤔, očkovaní a pod dohledem veterinářů) tady žije navíc velké množství divokých holubů a taky hrdliček. Oba druhy přenášejí svými výkaly spoustu chorob, z nichž některé jsou pro člověka velmi nebezpečné. V kontinentální Evropě se to ví a mnoho větších i menších měst vynakládá na boj s holuby nemalé prostředky. Ne tak na Lanzarote.A teď to hlavní: vzhledem k místnímu katastrofálnímu nedostatku vody byla do nedávna naprostá většina obyvatel odkázána u užitkové vody POUZE na dešťovku, která během roku napršela na střechy a vybetonované dvorky domů a odtud stekla do podzemních nádrží (tzv. aljibes) o kapacitě až desítek tisíc litrů. Tato voda se pak používala na praní, úklid domácnosti, zalévání, ale i k vaření a osobní hygieně. Představa záchytných ploch pro dešťovou vodu pokrytých holubími výkaly je proto mimořádně odpudivá 🤮.

Holoubci si lásku a péči místních obyvatel užívají a na oplátku kálí všude, kde se dá. Na chodníky, náměstí i dětská hřiště… 🙈

Kohoutí zápasy
By in

Kohoutí zápasy

Kanárské ostrovy jsou jedním z posledních tří evropských teritorií, kde jsou kohoutí zápasy dodnes legální 😲  (dalšími dvěma jsou Andaluzie a bývalý francouzský region Nord-Pas-de-Calais). Trochu šokující informace, že?

Španělský parlament v roce 2022 přijal nový zákon na ochranu zvířat, což s největší pravděpodobností znamená, že dny této kruté a dost odporné zábavy jsou zřejmě i tady sečteny, byť její zastánci zatím stále vzdorují. Předtím, v roce 1991, totiž parlament Kanárských ostrovů schválil jiný zákon typu „chytrá horákyně“, který na jedné straně zakazoval používání zvířat pro zápasy, představení a obřady, kde jsou vystavena špatnému zacházení a utrpení, současně však stanovil výjimku pro kohoutí zápasy v oblastech, kde mají tradici 🤨… což jsou právě Kanárské ostrovy. Kohoutí zápasy se tady pořádají už více než 200 let. Většina Lanzaroťanů dnes prý zastává názor, že tato zábava uspokojující nejnižší lidské pudy, je známkou barbarství a necivilizovanosti.V jednu chvíli to vypadalo, že se tady opravdu už dlouhá léta žádné krvavé divadlo nekoná. Všichni místní, se kterými jsem mluvila, svorně tvrdili, že „opravdu nic takového“… dokonce i v Teguise, které bývalo kohoutími zápasy vyhlášené, můj dotaz některé pobouřil a jiní mi se shovívavým úsměvem vysvětlovali, že to „bývalo kdysi dávno“.

A pak jsem se víceméně náhodou ocitla u domu, kde bývala kohoutí aréna a… ukázalo se, že vůbec není „bývalá“. 

Chlapík, co mi otevřel, byl zprvu trochu podezíravý („samozřejmě, že je to legální, ale…“). Až když jsem ho třikrát ujistila, že nepatřím k žádnému spolku ochránců zvířat, a slíbila, že nebudu fotit (a proč vlastně ne, když je to legální?), pustil mě dál a ukázal mi velkou místnost s arénou potaženou zeleným suknem i celé zázemí s kohoutími klecemi. Přitom pořád zdůrazňoval, jak moc chovatelé své kohouty milují, a jak láskyplně se o ně starají 🤑. V minulosti sehrávali u kohoutích zápasů důležitou roli také holubi (proto se možná dodnes těší tak mimořádné oblibě, což je kapitola sama pro sebe). Milovníci, tohoto „sportu“, kteří neměli možnost do arény přijít osobně, se shromažďovali v holubnících a čekali, až holubi přinesou zprávu o vítězi zápasu 😉… já vím, přátelé, že to zní jako ze středověku.

Každopádně, když jsme se loučili, poctil mě správce kohoutí arény v Teguise velkou důvěrou 😂 – prozradil mi, že zápasy se konají každou sobotu, a pozval mě, ať si to někdy přijdu „užít“, podívaná prý stojí za to.

Seznamte se: Mirek & Romana
By in

Seznamte se: Mirek & Romana

Mirek je mistr světa v judu ve své věkové kategorii. Romana je mistryně světa ve vaření, zavařování, šití, malování keramiky a zahradničení. Prvotním impulsem pro jejich přestěhování na Lanzarote byla kamarádka Jana, která jim ostrov vylíčila jako ráj na zemi. Konečným impulsem pak byla epidemie covidu, která v Česku omezila pohyb na minimum. Dům, který koupili, byl láskou na první pohled, takže neváhali ani minutu. Romana s Mirkem jsou ohromně činorodí, a tak je stejně jako nás vždycky pobaví klasický dotaz nějakého kamaráda: „Co tam pořád děláte?“ Přestože dům v Mala koupili od staršího švýcarského páru ve velmi dobrém stavu, zdejší klima celkem spolehlivě zaručuje, že díky vzdušné vlhkosti a soli je pořád co opravovat. Navíc se jako jedni z mála Čechů mohou pochlubit nádhernou vzrostlou – více než 30ti letou – zahradou, jejíž údržba taky vyžaduje určitý čas…  který jí ovšem Romana s láskou věnuje.Mirek s Romanou jsou bezvadní parťáci pro výlety, společné večeře, diskuse o všem možném, a nezkazí žádnou legraci. Jen v pití už jim nestačíme 🤣… ale i jim bude jednou 70, a pak si povíme.

Mimoto jsou taky velcí celoživotní cestovatelé a protože je neomezuje ani práce (jsou už senioři), ani peníze, často a rádi i odtud vyrážejí na cesty… jediná potíž je v tom, že na světě moc míst, která ještě neviděli, už není 🤣.

Jejich zahrada je kromě letitých kaktusů a sukulentů plná spousty různých artefaktů, sošek, větších i menších kamenů, krystalů a úlomků korálů, které si přivezli z cest (pssst!🤫). Nad všemi těmi předměty budou jednou v daleké budoucnosti v němém úžasu stát archeologové a formulovat novou a zcela revoluční hypotézu, že vesnice Mala na Lanzarote bývala zřejmě daleko významnější obchodní křižovatkou, než všechna města na hedvábné stezce…P.S.: Jedna z mála fotografií Mirka v poloze nohama dolů. Na drtivé většině fotek totiž stojí „opačně“ 😆.