Vědí o nás všechno...
By in

Vědí o nás všechno...

… naproti tomu my o nich nevíme skoro nic – často nejsme schopni ani zjistit kde fyzicky sídlí…

Řeč je o španělských státních (i jiných) institucích a některých firmách. Vzhledem k tomu, že španělská státní správa je prakticky zcela digitalizovaná a totéž platí i o mnoha velkých a středních firmách v soukromém sektoru, často když vytočíte číslo nějaké firmy – namátkou třeba pojišťovny, či dodavatele vody – operátor hned vidí, jak se jmenujete, jaké je vaše identifikační číslo (obdoba RČ), kde bydlíte, jaké máte uzavřené pojistky, kdy mají výročí, kolik činil váš odběr minulý měsíc, a zřejmě i to, že za uzavíratele smlouvy Vratislava vyřizuje záležitosti manželka, takže se hned na úvod – aniž jste pronesli jediné slovo – ozve: „Hola Julia“…   

Občas se nemůžete ubránit nechtěným reminiscencím na Orwellovy romány 😱.

Odměnou za odevzdání (nedobrovolné) svých údajů do databáze institucí vám je například to, že ve vozidle nemusíte vozit zelenou kartu (carta verde) k prokázání platného povinného ručení – pokud totiž nastane ten extrémně řídký případ, že vás zastaví silniční policie, po načtení registrační značky o vás vidí v počítači všechno. Taktéž jednou vystavená rezidenční karta (taky zelená – tarjeta verde) s uvedenou adresou se nemění, i když jste se od té doby několikrát přestěhovali – v počítači policie je prostě všechno. 

Další místní specialitou ztěžující komunikaci s úřady z VAŠÍ STRANY  je fakt, že mnoho institucí se ve skutečnosti nazývá jinak, než jak se jim říká. Pro příklad: zdejšímu dopravnímu inspektorátu NIKDO (včetně policie a úředníků radnice) neřekne jinak než Jefatura de Tráfico. Pod tímto názvem ho ovšem na internetu budete hledat zcela marně, protože oficiální název zní DGT, čili Dirección General de Tráfico…🤔

Panty, vylezte z úkrytu!
By in

Panty, vylezte z úkrytu!

Než jsme doladili skříňku na skleničky k obrazu svému, trvalo to rok a půl. Původní vitrína – součást kuchyňského ostrůvku – neměla dvířka. Množství všudypřítomného prachu nám poměrně rychle ukázalo, že bez dvířek to nepůjde. Vitrína má poličky až ke krajnicím, takže zbývala jediná možnost: použít tzv. naložené panty. Vzápětí jsme zjistili, že tento typ pantů na Lanzarote vůbec neznají 🤢, takže montáž dvířek musela být odložena skoro o rok, než jsme si dotyčné panty přivezli z Česka. Když jsme pak ve sklenářství objednávali dvojici skleněných dvířek na míru, upozornili nás, že dvě dvojice pantů jsou pro váhu dvířek nedostatečné a máme si obstarat ještě dva (které jsme neměli) 🤢. Měli jsme ale štěstí, za dalších pár měsíců nám dva zbývající kusy (naštěstí ten design ještě nepřestali vyrábět 😀) jedni známí dovezli. Jenže my jsme mezitím zapomněli, kam jsme si pečlivě uložili (abychom je neztratili 😀) 4 původní panty. Ačkoli máme minimalistický dům a v něm minimum nábytku i věcí, trvalo dalších několik týdnů, než jsme je našli.

Ale stálo to zato, přátelé, byť vy, kteří žijete v relativně bezprašném prostředí, nejspíš nedokážete naplno ocenit tu slast, když vám po lahodném doušku nezaskřípe písek mezi zuby…😂

Havrani z Česka
By in

Havrani z Česka

Onehdá Mane nadhodil, zda poznáváme zdejší havrany, jsou prý z Česka. Pozastavila jsem se nad tím, že by havrani nově na podzim migrovali z Česka na Kanárské ostrovy, protože si dobře vzpomínám, že jich v zimě v Česku bývala početná hejna. Ale Mane měl na mysli něco úpně jiného: prohlásil, že byli na Kanárské ostrovy před pár lety z Česka dovezeni, a nezdálo se, že si dělá legraci. Taková informace nás dokonale zaskočila: Proč??? Mane však trval na svém a měl hned po ruce i vysvětlení – čeští havrani jsou větší a bojovnější než místní, nic je nezastraší, uloví víc škůdců a zlikvidují větší množství odpadků. No nevím…  Pravda je, že soused naproti přes ulici pěstuje kukuřici na klasy a pomocí cárů černé fólie simulující havrany ve větru úspěšně odhání nejrůznější škodící havěť.

Mimochodem, kukuřičné klasy se tady nazývají  „piña“, což znamená španělsky ananas, zatímco skutečnému ananasu se říká „piña tropical“. Tuto cennou informaci jsem získala poté, co jsem si u jednoho souseda objednala bedničku „piñas“, které prodával za nesrovnatelně nižší ceny než supermarkety. Dovedete si asi představit mé překvapení, když mi za vrátky přistála krabice s kukuřicí!!! 😮🤣

Co se týče havranů, den po Maneho výkladu se mi zazdálo, jako bych v jejich krákání zaslechla slovanské tóny… 😀

Zatracení roztomilí zajíčci!
By in

Zatracení roztomilí zajíčci!

Lovecká sezóna je opět v plném proudu. Vloni jsme oba s Vr. měli na místní myslivce velký vztek jednak proto, že nás každý víkend budili střelbou v brzkých ranních hodinách (no, rozhodně to bylo před 9 🤣), a ještě víc proto, že loví zejména ty malé roztomilé zajíčky, kteří žijí v křovinách na zdejších stráních. A letos? Začali jsme sympatizovat s lovci, protože nám ty miloučké malé bestie během pouhých 2 dnů okousaly všechny nově zasazené kaktusy ve svahu 🤢! Aby taky ne, když veškerá řídká vegetace na okolních stráních už je v tuto dobu sežehnutá sluncem, zatímco naše kaktusy díky pravidelnému zalévání lákají všemožnou havěť na šťavnatou dužinu plnou tekutiny.

Zubožený vzhled několika opuncií nás donutil zakoupit králičí pletivo a vyrobit z něho ochranné plůtky kolem každého kaktusu. To se nám ti rozkošní zajíčci prodraží! 😀

Když jsem s otevřenou pusou zírala na účet za roli pletiva, prodavač mi vysvětlil, že je to speciální POZINKOVANÝ výrobek, protože „obyčejné“ pletivo by ve zdejších podmínkách zakrátko zkorodovalo a rozpadlo se. Zavtipkovala jsem, že to pozinkované vydrží déle než my a prodavač skloněný nad bankovním terminálem vřele souhlasil. Pak zvedl hlavu, uvědomil si, že mluví se ženou, probudil se v něm smysl pro galantnost a začal mě vehementně ujišťovat, že TAK dlouho jako já, ani pozinkované pletivo nevydrží. 🤣 

 

Veselo kam se podíváš
By in

Veselo kam se podíváš

Na naší „zemědělské“ zahradě nad domem se to v poslední době začíná hemžit novými rostlinami označenými barevnými praporky, které se ve větru vesele třepotají, takže ten úhor působí takřka až rozpustile. Většina kaktusů a sukulentů, které jsme zakoupili do okrasných záhonů v zahradnictví, totiž vyhání tolik nových výhonků, že je musím ořezávat, a protože mi přijde líto nové výrůstky vyhazovat, rozhodla jsem se, že jimi začnu osazovat svah. Vzhledem k tomu, že jeho výměra činí více než 4000 m2, hned tak hotova nebudu 😀. Procedura sázení je ve zdejších podmínkách relativně jednoduchá: do sypkého terénu se vyhloubí prstem (jste-li nóbl tak lopatkou) jamka, do ní se posadí 2 – 3 dny zavadlý výhonek a přišlápne se nohou. A hlavně nezalévat!!! Na poslední pravidlo jsem přišla hned po měsíci, kdy mi asi 50 % prvních zasazených kaktusů uhnilo 🤢.

Když něco dělám, tak důkladně. A protože jsem dostala nápad, že na svahu vybuduju jakousi místní obdobu průhonického parku, začala jsem – vedena snahou rozšířit spektrum druhů nad rámec toho, co máme v našich záhonech – v poslední době vyrážet s nožem a igeliťákem na „loupežné výpravy“ do okolí. Při té příležitosti se s vámi, přátelé, chci podělit o 2 užitečné rady, které se vám budou hodit, až i vy začnete na některém Kanárském ostrově podnikat podobné akce:
– je mimořádně důležité po každém řezu vydesinfikovat nůž, aby se na jednotlivé exempláře nepřenášely případné plísně či houby, které ve zdejším vlhkém a teplém klimatu bují o sto šest;
– je zapotřebí vyrážet v době odpolední siesty, což je sice trochu opruz vzhledem k vedru, které v tu dobu panuje, ale zase si můžete být jistí, že vás nikdo neuvidí. Pokud se totiž vydáte na lup večer, máte prakticky jistotu, že vás uvidí půlka vesnice 🤣, protože v té době panuje všude čilý ruch. Tedy, po pravdě, ono je každému úplně jedno, že si u cesty uříznete kousek obecního kaktusu, aloe, či agáve, ale já jsem prostě stydlivka. 

A ty praporky? No přece abych všechny rostliny ve svahu našla a nějakou třeba omylem nezašlápla. Žluté znamenají: nezalévat nikdy, červené: občas, při dlouhotrvajícím suchu. Jak málo stačilo, aby na naší zahradě bylo o hodně veseleji! 
Veselo bylo přede dvěma dny i v naší koupelně. Vr. mi zkrátil vlasy nejdřív zleva doprava (šikmo nahoru) a pak ještě jednou zprava doleva (bohužel, opět šikmo nahoru). Proto, přátelé, jediný účes, který mohu momentálně nosit, je to, co vidíte 🤣, do žádné spony ani jiné gumičky mi vlasy nedosáhnou. 

 

Čas běží...
By in

Čas běží...

Ani se nechce věřit, že už jsme na Lanzarote tak dlouho, ale je to tak – včera jsme oslavili třetí výročí našeho příjezdu. Tehdy na samém počátku jsme si mysleli, že za tři roky (anebo spíš už za dva 🤣) budeme mít všechno, všecičko hotové, ale není tomu tak a ještě dlouho nebude. A to největší překvapení – vlastně už nás to nijak zásadně netrápí ani neštve – zřejmě se z nás pomalu stávají Lanzaroťané 😀.

A navíc jsme k výročí dostali od jednoho místního stavitele velice drahocenný dárek: po měsíci nám zvedl telefon a přislíbil, že „brzy“ vybetonuje prostor před domem. Na důkaz, že to myslí vážně, dokonce dnes ráno přišel a začal vyměřovat!

Trh s realitami
By in

Trh s realitami

Milí přátelé, jelikož z vašich řad přibývá dotazů ohledně nemovitostí, jejich cen, dostupnosti a stavu, rozhodli jsme se věnovat tento příspěvek  stručnému shrnutí základních (a zásadních) informací. Abychom byli skutečně v obraze, sjednali jsme si také několik schůzek s realitními makléři a prohlédli si pár nemovitostí, které se v současné době na našem ostrově nabízejí.

Pokud se rozhodnete pro nemovitost na Lanzarote (ale stejné je to na všech Kanárských ostrovech), máte v zásadě tyto možnosti: 
– byt ve městě;
– apartmán v turistickém resortu;
– dům (dvojdům, řadový dům) v nové výstavbě;
– řadový dům (dvojdům) v turistickém resortu;
– dům ve staré zástavbě;
– statek (finca) ve vesnici či v krajině;
– ruina;

– koupě pozemku, na kterém si dům postavíte (vřele nedoporučujeme!, kdo netuší proč, nechť si přečte od začátku celý náš blog 😃) .

Každá možnost má své výhody i úskalí. Nově postavené nemovitosti skýtají relativní záruku, že odpovídají současným standardům, co se týče materiálů i stavebních postupů – např. jsou odizolované, a tedy hrozí menší riziko zatékání, vlhnutí, vzniku plísní atd., protože vzdušná vlhkost je na ostrovech mimořádně vysoká. Turistické resorty jsou svět sám pro sebe a pokud hledáte bydlení na několik měsíců v roce, či natrvalo, pak to rozhodně není volba pro každého. Udržovaný dům ve staré zástavbě má na první pohled neoddiskutovatelné kouzlo autentičnosti a tradiční architektury v obvykle (ale nejen) rurální oblasti. Na druhý pohled však v 99 % zjistíte, že je vlhký, má místy opadanou omítku, popraskané zdi a zcela nevhodné dispoziční řešení. Místní si totiž libují ve spoustě malých místnůstek namísto menšího množství větších prostorů. Malá okénka, která zvenku vypadají tak útulně, propouštějí dovnitř poměrně málo světla, takže interiér bývá tmavý. Nemluvě o prakticky stoprocentní (!) nutnosti rekonstrukce minimálně koupelny, WC, kuchyně a střechy. V některých částech Lanzarote (např. severní provincie Haría) nemůžete kvůli skutečnosti, že celý region je památkově chráněný, v případě koupě tradičního domu ani provést většinu stavebních úprav, které byste si přáli, jako např. vybourání příček či zvětšení oken, což mnoho ciziniců zjistí příliš pozdě… 🙈

Finca – na rozdíl od tradičního domu – zahrnuje kromě domu ještě pozemek o výměře většinou minimálně několika tisíc metrů, což však ocení většinou spíš místní. Na druhou stranu, přátelé, pokud plánujete strávit na ostrově dlouhé týdny, měsíce, či zbytek života (jako my), pak může být právě finca tím, co hledáte, protože – upřímně řečeno – co budete den co den dělat v apartmánu/bytě/domku bez pozemku, či aspoň miniaturní zahrádky? Každodenní polehávání na pláži, koupání v moři, cyklistika, četba či výlety – byť do bizarní krajiny – vám nejspíš po určitém čase začnou připadat jako poněkud monotónní životní program.

Cenová škála nemovitostí začíná na zhruba 150 – 200 000 € za relativně zachovalý domek o výměře kolem 80 – 100 m2 (ale stále platí, že bude nutná rekonstrukce!). Za podobnou cenu seženete (máte-li štěstí) i apartmán o výměře 40 – 80 m2 v turistickém resortu. Apartmány o výměře 100 – 130 m2 se pohybují v částkách kolem 250 – 300 000 €. Byty v závislosti na výměře víceméně kopírují  výše uvedené. Udržované a zrekonstruované velké rustikální domy (většinou s bazénem a sluneční terasou) začínají zhruba na 600 000 €. Fakt, že jsou „zrekonstruované“, však ještě neznamená, že Evropan z kontinentu nebude cítit potřebu provést novou rekonstrukci… Pokud najdete na některém realitním serveru takové domy levnější, mají téměř jistě nějakou skrytou vadu. A konečně, luxusní moderní výstavba (bazén, terasa a pěstěná zahrádka bývají samozřejmostí) začíná zhruba na 1 000 000 €. Pokud jsou tyto nemovitosti navíc v blízkosti moře připlatíte si několik set tisíc € navíc. Stavební pozemky se pohybují v závislosti na atraktivitě lokality mezi  100 – 650 €/m2. A konečně, vůbec nejlevněji (hovoříme-li pouze o kupní ceně!) vyjde ruina v méně atraktivní oblasti ostrova.

Realitní makléři nám řekli, že ceny nemovitostí už řadu let nepřetržitě rostou, epidemie covidu tento růst ještě zrychlila a poptávka po nemovitostech vysoce převyšuje nabídku. Pokud je cena objektu správně stanovená, často se prý prodá během 1 – 2 dnů.

Nedávno jsme provázeli po vhodných lokalitách s nemovitostmi na Lanzarote a Fuerteventuře dva páry, které to zřejmě myslí s koupí nemovitosti naprosto vážně… Má někdo další zájem?😀 

Názorně:
1) na úvodní fotce je bytový komplex s byty od od 90 m2 a cenami od 240 000 €;
2) typický samostatný domek v turistickém resortu s cenami v rozmezí 250 000 – 500 000 €;

3) nová řadová výstavba v turistických centrech s cenami začínajícími na zhruba 250 000 €;


4) udržovaný venkovský domek o výměře 94 m2 za
180 000 €;


5) o něco větší domek v dobrém stavu za 290 000 €;
6) statek (finca) s nutností rekonstrukce, ale zato s fantastickým výhledem (105 m2, 160 000 €);


7) příklad velkého tradičního domu s bazénem a pěstěnou zahradou (850 000 €);

8) příklad luxusních moderních rezidencí za ceny přesahující milión €.

Blamáž ve jménu rovnosti
By in

Blamáž ve jménu rovnosti

Španělsko je evropským premiantem v uplatňování rovnosti všeho druhu, na což dohlíží ministerstvo pro rovnost. Současná španělská vláda koná pod taktovkou socialistů a zasedají v ní i dva členové marxisticko-leninské Komunistické strany Španělska a jedna členka Ligy mladých komunistů 😭. Ministerstvo pro rovnost, které má na starosti právě členka již zmíněné Ligy, představilo koncem července kampaň s názvem „Léto je také naše“. Jejím cílem bylo povzbudit všechny ženy, jejichž tělesné proporce, nedokonalosti, poúrazové či pooperační změny a jizvy by jim mohly bránit vyjít na pláž, aby odhodily stud a užily si léto u moře tak, jako všichni ostatní. 

„Úmysl byl nejspíš dobrý, ale dopadlo to jako obvykle“, shodují se tisíce komentářů na sociálních sítích, neboť kampaň, která daňové poplatníky stála 84 500 €, byla za necelé dva týdny po velké blamáži v tichosti stažena. Ukázalo se totiž, že na plakátu, který uvedenou kampaň doprovázel, použili autoři tváře a těla několika náhodně vybraných žen ze sociálních sítí. Kromě toho, že tak učinili bez jejich vědomí a nenabídli jim žádný honorář, ještě navíc jejich těla pozměnili, a to poměrně nešťastným způsobem: jedné z žen „naroubovali“ na tělo cizí hlavu a tu její „posadili“ na jiné tělo, ženě ležící v levém rohu obrázku „domalovali“ kromě ochlupení i levou nohu (ve skutečnosti má totiž protézu), stojící ženě „dotvořili“ levé ňadro (ve skutečnosti je po oboustranné mastektomii), z čehož lze usuzovat, že „rovnost“ v podání Ministerstva pro rovnost je sice hezká věc, ale všechno má své meze a protéza, či hrudník s oběma odstraněnými ňadry na pláži už jej doopravdy „přespříliš“ 😂. Když se tato skutečnost vzápětí provalila, autoři se hájili tvrzením, že se obličeji a postavami žen jen „inspirovali“ a netušili, že by se na ně mohla vztahovat autorská práva. K dovršení všeho se po zveřejnění maléru Ministerstvo pro rovnost omluvilo jen jedné z žen (bílé pleti), zatímco dvěma ženám tmavé pleti nikoli. A tak hezký nápad to zpočátku byl…

Chudák španělská vláda teď čelí obvinění z krádeže fotografií, nerespektování autorských práv, soukromí a tělesné integrity osob, a ještě k tomu rasismu. 

Na sítích se teď hodně diskutuje o tom, nakolik jsou podobné kampaně ve Španělsku nutné, protože přes silně katolické založení obyvatel je nahota na plážích poměrně běžným jevem.

Nedávný průzkum organizace Top Doctors však ukázal, že 82 % Španělů se za svá těla stydí. V kategorii žen mladších 30 let je to prý dokonce 92 %. A 45 % lidí má pocit, že druzí kriticky hodnotí jejich vzhled, pro což se tady vžil výraz „estetické násilí“. Pro velkou část španělské populace je proto dovolená na pláži nejen zdrojem odpočinku, ale také psychické nepohody a stresu. 

Zlatý hřeb státního zdravotnictví
By in

Zlatý hřeb státního zdravotnictví

Už jsme si mysleli, že známe všechny finesy, zádrhele i odlišnosti zdejšího státního zdravotního systému oproti českému, ale jedna věc – a možná ta nejzásadnější – nám až do minulého týdne unikala a v plné míře vynikla až při mé poslední návštěvě ortopeda.

Telefonát, ve kterém mi příjemný ženský hlas oznámil který den a hodinu se mám dostavit k ortopedovi, mě potěšil, přesto, že jsem o žádné vyšetření nežádala. Získání termínu vyšetření je zde něco tak vzácného, že se neodmítá. Jako první možnost mě napadla telepatie, neboť mě poslední týdny pobolívá koleno, pata a zápěstí (nejen stavba domu, ale i budování zahrádky je fyzicky náročné) a já v duchu začala koketovat s myšlenkou, že navštívím naši rodinnou lékařku s žádostí, aby mě odeslala na ortopedické vyšetření. Po krátkém zamyšlení jsem ale usoudila, že druhou – a výrazně pravděpodobnější – možností je HODNĚ pozdní kontrola, zda mi správně srostla žebra zlomená vloni v srpnu při pádu z kola. Ať tak či onak, telefonát přišel jako na zavolanou, nebudu muset zatěžovat zbytečnou návštěvou rodinnou lékařku a proberu všechno přímo s ortopedem.    …jsem si myslela.

O týden později ortoped nejdřív dlooouho hleděl do počítače, pak mě požádal, ať vstanu a udělám krok pravou nohou směrem k němu. Poté konstatoval, že to VYPADÁ, že má kyčel naštěstí srostla dobře. Suše dodal, že kdyby tomu tak nebylo, teď už by se s tím stejně nedalo nic dělat. Můj úžas nad tím, že řeší rok a půl starý úraz, přešel poznámkou, že „to je všechno a nashledanou“.

Poprosila jsem ho, zda by mohl zkontrolovat ještě ta žebra, na což odvětil, že nemohl, protože to „tam“ (rozuměj v PC) nemá. Nehodlala jsem se nechat snadno odbýt a trvala na tom, že v počítači MUSÍ záznam o zlomených žebrech být. „Ale ano“, souhlasil ortoped, „záznam o fraktuře tady je, ale požadavek na kontrolu NIKOLI. 😪
Pochopila jsem, že přes to vlak nejede a tak jsem zkusila vytěžit z návštěvy co nejvíc v jiné oblasti, protože mám přece na skladě bolístek víc, že? „Taky mě bolí koleno, pata a zápěstí, mohl byste se na to, prosím, podívat?“ vypočítávám své neduhy. Ortoped znovu dlouze zírá do počítače, pak na mě, a nakonec vynáší nemilosrdný ortel: nemohl, protože ani tyto požadavky „tam“ nejsou. 😥 Já se bezelstně zasmála (a tím to všechno pohnojila 😱), „jasně, ani nemůžou být, protože to jsou čerstvé problémy, se kterými se svěřuju teď právě vám jako prvnímu!“ Ortoped nevěřícně zírá, tak opovážlivou pacientku už dlouho neviděl. Tuším, že bojuje s nutkáním bez dalšího vysvětlování mě vyhodit z ordinace. Ale pak se rozhodne, že nemůže připustit, abych zůstala tak trestuhodně nevědomá, a že mi  podrobně objasní, jak funguje španělský systém státní zdravotní péče, přestože tím způsobí výrazný časový skluz termínů všech dalších pacientů objednaných po mně.

Dalších 15 minut poslouchám školení o tom, že zcela zásadním pilířem zdravotního systému je rodinný lékař, na kterého je třeba se obracet ABSOLUTNĚ se vším, nelze ho přeskočit ani obejít, a jedině on rozhodne, zda vás vyléčí sám, či pošle ke specialistovi a případně k jakému. Asi po 10 minutách jsem se pokusila do jeho monologu vstoupit faktickou poznámkou, zda by se namísto teoretického výkladu přeci jen nepodíval aspoň na to zápěstí, ale dělal, že to přeslechl. Než mě „propustil“ z ordinace, ještě mi vyčetl nedostatek vděčnosti za to, že mám státní péči zdarma, a doporučil obrátit se na soukromé zdravotnictví, pokud mi státní nevyhovuje. 

Cestou na parkoviště jsem si zrekapitulovala svou dnešní návštěvu u ortopeda: půl hodiny jsem jela do nemocnice, 20 minut hledala místo k zaparkování a další půlhodinu strávím na cestě domů. Ortoped si v PC prohlédl rok a půl starý rentgenový snímek mé kyčle se 3 hřeby, snímek žeber se otevřít vůbec neobtěžoval a poradit v případě byť jen jedné ze tří nových potíží razantně odmítl 🙁. Jo, a navíc se velmi plete, že je pro mě zdejší státní zdravotní péče zadarmo, protože ji hradí VZP!

Někdy se něco moc nepovede...
By in

Někdy se něco moc nepovede...

Určitě, přátelé, znáte ten opojný pocit, když konečně získáte něco, po čem jste hrozně moc (a dlouho) toužili. První dny se na danou věc chodíte dívat hned ráno po probuzení, pak ještě večer před spaním a během dne se několikrát poradujete při vzpomínce na ni. A taky už jste, určitě, zažili zoufalství, když se ta věc vzápětí porouchá anebo pokazí. A vůbec nejhorší je, když si ji zničíte sami vlastní blbostí. Což je případ naší brány…

Pokud se divíte, proč je na úvodní fotce znovu vysazená, když na té minulé už byla namontovaná, tak vězte, že NENÍ VYSAZENÁ, ale VYRVANÁ z pantů 😱. My jsme totiž, přátelé, byli při odjezdu na nákup TAK neomluvitelně lehkovážní, že jsme ji nechali otevřenou a zajistili ji jen desetilitrovým kanystrem s vodou. A to přesto, že víme, jaké vichry tady vanou! Při příjezdu jsme naši fungl novou, krásnou, bílou a ještě ráno přesně spasovanou bránu našli na zemi, válela se v prachu na pomezí silnice a chodníku a kolem ní byly rozházené panty a různé tyčky, co se při pádu uvolnily. No prostě katastrofa!!! 🙈

Mlčky jsme z auta vyložili všechny poklady ze železářství a instalatérských potřeb, co jsme za celý den shromáždili (a ze kterých jsme za dané situace už neměli nejmenší radost). Za hrobového ticha proběhla i večeře (nebylo na koho ten malér svést – viníci byli totiž jasní) a poté začal Vr. nesměle a zadumaně obcházet bránu a okukovat, jaké škody nám vichr, resp. naše blbost, způsobila. Nebudu ten příběh prodlužovat, jen dodám, že se znovu (pokolikáté už) ukázalo, jakou výhrou byla a je má volba životního partnera, protože, hádejte co: Vr. totiž zkřivené plechy narovnal, uvolněné tyčky přicvakl a všechny panty přešrouboval o něco níž, do míst, kde zůstala nezdeformovaná drážka zabetonovaného sloupku. Při pohledu na opravenou bránu byste neuvěřili, jaký hrozný držkopád utrpěla. No, a těch pár škrábanců si ani nevšimnete, pokud o nich nevíte… 😃