Oslí stezka
By in

Oslí stezka

… nám na pár dní zamotala hlavu a trochu zastínila radost z rychle postupující stavby domu. 

Seběhlo se to takhle: 
Jednoho dne zastavil u našeho auta v Maguezu úplně cizí chlap zrovna v okamžiku, kdy jsme se převlékali z pracovních úborů do civilu, a v rychlém sledu za sebou nám položil tři otázky. 
1) „Vy jste majitelé tohoto pozemku?“ Když jsme přitakali pokračoval 
2) „Jste ochotni zbourat horní stranu toho nově postaveného plotu a umožnit mně a dalším vlastníkům pozemků nad vámi přístup přes vaši parcelu na naše pole?“ Když jsme zcela automaticky zakroutili hlavami na znamení nesouhlasu dodal
3) „A bude vám vadit, když necháme soudním příkazem zastavit vaši stavbu?“ Vzápětí nasedl zpátky do svého drahého SUV a odjel. A my zůstali celí zkoprnělí stát na silnici, každý s jednou nohou ještě v rozdrbané pracovní pohorce a druhou už v sandálu. Představa, že přímo kolem oken našeho obýváku, prostředkem terasy a dál do vrchu bude proudit dav vesničanů s motykami, byla v tom okamžiku daleko za hranicí naší představivosti (i tolerance). 

Před koupí pozemku jsme se – samozřejmě – pečlivě ujistili o tom, že na něm neváznou jakákoli věcná břemena či pachtovní práva a v kupní smlouvě je to uvedeno. Sebejisté chování toho chlapa nás ale nahlodalo natolik, že jsme hned po příjezdu domů začali žhavit kontakty na realitní makléřku, která prodej zprostředkovala, bývalé majitele i právníka. Všichni nás svatosvatě ujistili, že žádné nároky nepadají v úvahu a že se nemáme ani v nejmenším znepokojovat. Jenomže to vám tady říká každý a neustále, i v případech, kdy se nakonec ukáže, že jste se znepokojovali plným právem. Takže zcela na rovinu, přátelé, ty 2 týdny kdy jsme čekali, až náš právník zjistí, jak se věci mají, jsme úplně klidní nebyli.

Ale teď už jsme. A věci se mají takto: ve Španělsku existuje zákon, který říká, že „co je vidět, to platí“. A přes náš pozemek v minulých staletích vedla oslí stezka, kterou se vesničané dostávali na pozemky ve druhé linii od veřejné cesty. Ta oslí stezka je na snímcích z družic patrná naposledy těsně před rokem 2000. Což je hrozně podstatné, protože pokud se „vydržená“ cesta na cizím pozemku neužívá po dobu 20 let, právo na „vydržení“ zaniká (podobná úprava existuje i v Česku). Takže jsme doslova „o fous“ unikli docela velkému průšvihu. Jak by se vám, přátelé, zamlouvalo, kdyby vám pod okny chodili oslíci a dávali o sobě vědět hlasitým hýkáním? 😊

Brousí si Maroko zuby na Kanárské ostrovy?
By in

Brousí si Maroko zuby na Kanárské ostrovy?

Podle občasných titulků místního tisku to tak skoro vypadá, ve skutečnosti ale situace zdaleka tak vyhrocená není. Pravdou sice je, že na námořní hranici mezi oběma zeměmi v oblasti Kanárských ostrovů se Španělsko s Marokem nikdy nedohodlo, ale spory o danou otázku se během let posunuly do roviny pavlačových přestřelek. Maroko jednou za čas Španělsko „popíchne“ a jeho poslanci schválí jednostranné rozšíření pásma svrchovaných vod o pár mil, načež se sejde parlament Španělska – potažmo Kanárských ostrovů – a tento krok razantně odmítne. Naposledy se tak stalo letos v lednu, kdy marocký parlament schválil rozšíření pásma svrchovaných vod až do vzdálenosti 350 námořních mil od svého pobřeží, resp. pobřeží Západní Sahary, jejíž území mu nepatří, ale od roku 1975 ho okupuje. Nejblíž africkým břehům leží Fuerteventura – jen o něco málo víc než 50 námořních mil*). Jelikož ale mezinárodní právo stanoví, že země nemohou jednostranně vznést nároky na pobřežní vody nad rámec 12 námořních mil od svého území, je to jen takové vzájemné „kočkování“.

Pravými důvody vleklého konfliktu jsou rybolov, podmořská ropná pole a zejména obrovská a již dlouho spící podmořská sopka zvaná Tropic Seamount, která se rozkládá v trojúhelníku tvořeném Kanárskými ostrovy, Kapverdami a pobřežím Západní Sahary. Její vrcholová plošina leží v hloubce zhruba 1000 m a geologický průzkum naznačuje bohatá naleziště kobaltu, telluria a dalších vzácných prvků. Konkrétně ložiska kobaltu by údajně vystačila pro baterie do téměř 300 miliónů elektrických aut.

______
*)  V důsledku této relativní blízkosti také většina lodí s uprchlíky z Maroka míří právě tam. Naposledy minulou neděli jich pobřežní hlídka zachránila celkem 25 a všichni byli infikovaní koronavirem 🤢. Špatná zpráva pro Fuerteventuru, která v té době už měsíc neměla žádného nového nemocného…

Tak kdo je tady hlupák?
By in

Tak kdo je tady hlupák?

Letos v lednu banka Santander změnila podmínky našeho účtu, aniž nás o tom informovala a my to zjistili až z výpisu. Po několika stížnostech se ukázalo, že nás sice informovala, ale dopisem adresovaným do Chýně v Česku, přestože jsme od září loňského roku už několikrát žádali o změnu adresy do Arrecife. S Vr. jsme usoudili, že není jiné cesty než zjednat nápravu osobní návštěvou v příslušné pobočce. Vzhledem k výši zůstatku na účtu nás banka považuje za VIP klienty a proto se nás ujal zástupce ředitele pobočky. Po hodině strávené opravováním různých chybných údajů, jako je adresa, telefonní číslo, NIE (Número de Identificación Extranjero) a číslo rezidenční karty v interních systémech, nás pracovník zaskočil konstatováním, že naše adresa v Arrecife je už v systému uvedená od roku 2018, stačí tedy pouze vymazat tu českou.  
MY: To je divné, tehdy jsme tady ještě nežili… jen pro kontrolu – je to Avenida Fred Olsen?
ÚŘEDNÍK: Ne, Calle Millares.
MY: Tam jsme nikdy nebydleli. 
ÚŘEDNÍK: Nemůžu si pomoct, mám tady uvedenou adresu Calle Millares 96.
MY: Ale to je přece adresa této pobočky!
ÚŘEDNÍK: Vážně? Hmmm…  půjdu se zeptat šéfa.
MY: (čekáme)…
ÚŘEDNÍK: (vracející se od šéfa) Víte, že jste měli pravdu? Opravdu je to tady.
😊

Možná jsme ale prostě měli jen smůlu, protože pokud si banku Santander zadáte do vyhledávače, dozvíte se, že:

  • v roce 2018 byla měsíčníkem Euromoney vyhlášena nejlepší západoevropskou bankou a časopisem The Banker nejlepší bankou ve Španělsku;
  • v roce 2019 se banka umístila na první příčce celosvětového Dow Jones Sustainability Indexu a současně ji časopis Euromoney vyhlásil nejlepší bankou pro soukromou klientelu v Latinské Americe;
  • v roce 2020 získala banka ocenění „Nejlepší banka pro soukromou klientelu ve Španělsku“;
  • v oblasti nových technologií je Santander první bankou, která zavedla službu One Pay FX (technologie blockchain), umožňující klientům  provádět rychleji mezinárodní transakce.
Slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud...
By in

Slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud...

… zanotovali jsme si s Jaroslavem Uhlířem a Zdeňkem Svěrákem poté, co technik místní rozvodné společnosti provedl revizi instalace kabelů stavebního proudu a rozloučil se s námi se slovy, že za pár týdnů – anebo nejpozději za pár měsíců 😊 – bude proud zapojen.

Dohadování o ceně výkopu, položení kabelů a následném zaasfaltování vozovky se šéfem naší stavební firmy Miguelem proběhlo ve stejném duchu, jako většina předchozích jednání:
M: Tohle je má cenová nabídka. 
Vr.: (polkne naprázdno) 8 000 € za položení 24 m kabelu do země? To snad ne!!!
 
M: Jsem si vědom, že není zrovna levná, ale věřte mi, že vás opravdu nechci nijak ošidit, natož okrást.
Vr.: (němě zírá a v duchu přepočítává, kolik to dělá v korunách)
M: Klidně si nechte udělat rozpočet ještě od někoho dalšího, ale říkám vám předem, že jen těžko najdete někoho, kdo by to dokázal levněji. 
Vr.: (za tři dny) Hele Miguel, mám tři rozpočty a ten tvůj je daleko nejdražší. 
M: Vážně? … dobrá, dám vám slevu 1500 €. 
Vr.: Ale já mám nabídku od firmy, která je ochotná udělat tu práci za 4 000 €!, to znamená za polovinu, než ty.
M: Skutečně? Hmmm, to je ale skvělá cena! Mám spolu s vámi obrovskou radost, že se vám podaří tolik ušetřit! Jen si dělám starosti, aby to udělali tak kvalitně, jako bych to udělal já, kdybych tu zakázku od vás dostal… 

To nebyla poslední verze projektu ...
By in

To nebyla poslední verze projektu ...

… upozornil nás Alejandro (architekt) v odpovědi na email, ve kterém jsme ho informovali o tom, že prodejna stavebnin už má naformovaná železa do základů i pro pilíře a je připravená dopravit je na stavbu. A to jsme si mysleli, že už nás nemůže ničím překvapit! Zcela konsternovaní jsme se zmohli jen na: „Cože?“, načež jsme se dozvěděli, že jsme si měli materiál objednat až podle verze, kterou schválilo Kolegium architektů. Což je velká podpásovka, protože nám všichni – Alejandra nevyjímaje – kladli na srdce, ať si materiál, zejména železné výztuže, obstaráme ve velkém předstihu, protože jich je na ostrově permanentní nedostatek. „V té poslední verzi projektu ale žádný nový či aktualizovaný seznam materiálů nebyl“, bráníme se udatně.  „Že nebyl?“, podivuje se Alejandro, „Že bych ho zapomněl přiložit…?“ A co my teď s tím??? Železo je objednané, zaplacené a zohýbané přesně na míru základům našeho domu, takže pro jiný dům nepoužitelné …

Za 5 minut zvoní telefon znovu a Alejandro nám s neskrývanou radostí v hlase upřímně děkuje – díky nám totiž zjistil, že onu schválenou verzi projektu nemá do dnešního dne ani stavitel!!! 🤢 

Okamžitě posíláme do prodejny stavebnin nový seznam materiálů se specifikací a prosbou ať zkontrolují, v čem se liší od toho předešlého. A současně na sebe nevěřícně hledíme s němou otázkou v očích: „Podle které verze projektu, k…a!, tedy vlastně vyhrabali základy pro betonáž?!?“ 🤢

Flotila VráJi
By in

Flotila VráJi

Před časem se nám sice podařilo kontaktovat majitelku protějších garáží, ne však přesvědčit ji o tom, aby nám je prodala či aspoň pronajala. Je tedy naprosto jasné, že stavbou domu naše budovatelské úsilí neskončí, ale budeme muset pokračovat stavbou poměrně velkokapacitní garáže, neboť  náš vozový park se během několika minulých měsíců poněkud rozrostl. Přibylo jedno silniční kolo a nejnověji ještě elektrická motocrosová motorka. Je asi zbytečné dodávat, že obojí je pro Vr. A to bez ohledu na to, že Vr. motorku dlouhé týdny – kdy cestovala v bedně z Česka – oficiálně prezentoval jako ideální dopravní prostředek pro mě, abych se nenadřela do kopců😊. Vzápětí poté, co dorazila, se ukázalo, pro koho je určena ve skutečnosti, fotka níže hovoří zcela jasně. A to má můj drahý muž už teď! vyhlédnutý ještě sporťák na Gran Canarii, který ale – jak sám uznal – bude možné zakoupit až poté, co postavíme garáž. Navíc máme velké štěstí, že v důsledku pandemie náš nájemní dům opustili všichni turisté a v podzemí je momentálně dost volných garážových stání.  

A budoucí garáž? Asi nejpikantnější na celé věci je skutečnost, že ji budeme muset zbudovat tajně a tak, aby ze silnice nebyla vidět, protože díky striktní místní normativě se dispozičně ani rozlohou do projektu nevešla a tedy na ni povolení nikdy nedostaneme. To však určitě nebude sebemenší problém, protože – posuďte sami – budou v ní stát jen 2 osobní vozy, 3 kola, 2 motorky a … třeba i malý traktor ??? 😊

Téměř "corona-free" ostrov
By in

Téměř "corona-free" ostrov

Celých dvacet dní se neobjevil žádný nový případ koronaviru a v nemocnici zůstávají poslední 2 pacienti. Všichni už jsme si tudíž oddechli a cítili se žít na „corona-free“ ostrově… Až do minulé neděle, kdy se na Lanzarote vrátil z Madridu jeden místní chlapík, co byl v kontinentálním Španělsku navštívit nemocnou matku. Matka zemřela, zjistilo se, že kromě jiných chorob měla taky COVID-19 a tedy odebrali vzorky všem, co s ní přišli do styku. Náš krajan se však rozhodl na výsledek testu nečekat a odletět prvním letadlem zpátky domů. Když mu z laboratoře telefonovali, aby mu sdělili výsledek testu – pozitivní –  seděl už v letadle a byl nedostupný. Kontaktovali tedy jeho bratra a poté, co se provalil skutečný stav věcí, nabraly události rychlý spád.

Po přistání v Arrecife už na letadlo čekal početný tým zdravotníků v bílých skafandrech, policejní oddíl, plné parkoviště sanitek a dav novinářů. Muže eskortovali přímo z letadla k výslechu a ostatních 139 pasažérů dle jejich výběru buď do hotelu vyhrazeného pro případné nakažené, anebo do jejich domovů. Všem byla nařízena 14denní karanténa a za týden jim budou provedeny testy. Podle novinářů prý navíc většina cestujících tvrdila, že na letišti Barajas v Madridu se vůbec nedodržují bezpečnostní procedury, jako je měření tělesné teploty, či povinné rozestupy osob. Poslední kapkou oleje do ohně byla reakce jednoho funkcionáře z asociace hotelů, který poznamenal, že bezpečnostní procedury na letištích stejně jen komplikují odbavení cestujících a že bez masového přílivu turistů se turistický průmysl znovu nerozběhne.

Vzápětí místní servery doslova zahltilo obrovské množství rozhořčených příspěvků těch, kteří evidentně a dlouhodobě vůbec nejsou nadšeni skutečností, že se Lanzarote v posledních letech stalo oblíbenou turistickou destinací, a nijak je netěší orientace ostrova tímto směrem. Do dneška jsme netušili, jaké množství zdejších lidí zřejmě brojí proti masovému turismu a uvědomuje si jeho skutečné i možné důsledky. I my jako rezidenti teď vidíme Lanzarote úplně jinýma očima a vnímáme, oč příjemněji se tady teď žije bez tisíců všudypřítomných turistů. Navíc se stejně jako spousta místních bojíme, že s turisty se znovu objeví koronavirus. Jenže… ekonomika ostrova je na nich zcela závislá. Takže je to v současné době neřešitelná situace.

Guanche, guagua, guacamole...
By in

Guanche, guagua, guacamole...

… a taky Guatiza, Güime, Guinate, Teguise, Teseguite, Tenegüime, Aguila, Tiagua, Vegueta a mnoho dalších místních i jiných názvů obsahuje slabiky „gua, gui, gue“, zde mimořádně oblíbené. Dost možná znějí místním lidem libozvučně, třeba i proto, že původní obyvatelé se nazývali Guanche.

Lingvistickým nadšencům je určen minislovníček:
guagua – místní  autobusy,
chiringuito – stánek s občerstvením, často na pláži,
guachinche – bistra prodávající tradiční domácí pokrmy,
guiri –  zahraniční turista (nepříliš lichotivě).

A nakonec ještě pro fajnšmekry seznam slangových označení obyvatel jednotlivých ostrovů – nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit… Abyste nemuseli – tak jako já – celé týdny hloubat: co to, hrome, je ten „conejero“ ?, když uvedený výraz v žádném slovníku nenajdete.

Lanzaroťan – Conejero;
Obyvatel Gran Canaria – Canario;

Tenerife – Chicharrero;
Fuenteventury – Majorero;
La Palmy – Palmero;
Gomery – Gomero;
Hierro – Herreño;
Graciosy – Graciosero.