Zdravotnictví: státní versus soukromé

Zdravotnictví: státní versus soukromé

Dva roky před naším odjezdem v roce 2019  jsem začala sledovat internetové noviny Voz de Lanzarote, abych „byla v obraze“ až dorazíme. Hned zkraje mě zaujal článek kritizující státní zdravotnictví. Tehdy jsem (rozmazlená skvělým českým zdravotnictvím) ten příběh považovala za pokus o nějakou nepříliš zdařilou sci-fi odehrávající se nejspíš někde na Jupiteru, protože v evropském státě ve 21. století by přece něco takového nebylo možné!!! Ostatně, posuďte sami: v únoru 2017 přivezla manželka postaršího muže s těžkou srdeční arytmií na kardiologii, aby ho objednala na vyšetření. Obdrželi termín na červen a když přijeli domů a ona chtěla zaznamenat vyšetření do kalendáře, všimla si, že omylem napsali termín na rok 2018. Vrátili se tedy zpátky do nemocnice, kde se ukázalo, že „Kdepak, žádný omyl!“ vyšetření se opravdu uskuteční až za 16 měsíců… (!!! 😲)

Bylo to jakési netušené memento toho, co můžeme na Lanzarote od státem hrazené péče očekávat.

První stupeň státního zdravotního systému, který tvoří rodinní lékaři (cabecera), je jedinou úrovní, kde se lze domoci návštěvy v rozumném časovém horizontu. V zájmu objektivity musím podotknout, že od té doby, co jsme se odhlásili z péče v hlavním městě Arrecife a nechali se zaregistrovat v Haría, jsme si výrazně polepšili, ač jsme se zprvu obávali opaku. Termín návštěvy u naší nové lékařky (se kterou jsme maximálně spokojení) si lze většinou zarezervovat – výhradně v rezervačním systému na internetu – hned na druhý den, v akutním případě prostě přijít okamžitě. Když jsme bydleli v Arrecife, nebyl většinou dostupný termín dříve než za týden či 10 dnů.

To ovšem není nic proti tomu, jak dlouho čekáte na specializované vyšetření. Na ortopeda si počkáte kolem 5 měsíců, na kardiologa přes rok a na očního lékaře zhruba 18 měsíců. Mým dosavadním rekordem je čekání na vyšetření u endokrinologa. Že to trvá dlouho i na lanzarotské poměry uznala při poslední návštěvě i naše rodinná lékařka a rozhodla se sepsat urgenci. V ní je uvedeno, že  „Pacientka zažádala o vyšetření ve svých 63 letech, do dnešního dne však neobdržela žádný termín, ačkoli je jí v současné době již 66 let.“ 🤣 🙈


Většina zdejších známých nám řekla, že pokud potřebují nějaké vyšetření, nechají si ho udělat na soukromé klinice (standardní cena za vyšetření činí 90 €), protože ve státním by se nedočkali.
Soukromých klinik s více specializacemi je tady několik: Parque, Hospiten, či San Vincente, dále např. oční klinika Omega a velké množství dentálních klinik i rehabilitačních, masérských a rekondičních center – možná i s ohledem na spousty turistů, kterým se tu a tam něco přihodí. Nejrenomovanější rehabilitační centrum Mobilis najdete v Teguise. 

Privátní zdravotní pojištění, které kryje náklady na soukromou péči, se pohybuje od 35 €/měsíc a obvykle se vztahuje na manželský pár, případně celou rodinu. 

A ještě tři poznámky:
1. Pokud máte problém, který nesnese odkladu, jedete rovnou na urgentní příjem (urgencias) v nemocnici, který funguje skvěle. Jedinou nevýhodou je, že si – jak jinak – musíte urgentní péči opět vyčekat, ovšem máte-li štěstí, přijdete na řadu do hodiny. 

2. V současné době se připravuje výstavba druhé nemocnice a s ní (doufejme) i naděje na zkrácení čekacích lhůt.

3. Kromě operačních sálů chodí všichni lékaři v civilním oblečení (včetně bot) a jen tu a tam má někdo přes šaty ledabyle přehozený rozepnutý bílý plášť. Když jsem se ptala proč tomu tak je, dostalo se mi vysvětlení, že bílé pláště jsou přece TAK nudné a Kanářané milují barvy – proč by tedy i v nemocnici nemohla vládnout tak trochu karnevalová atmosféra? 🎉