Nastal čas instalace světel na terase. Elektrikáři při příchodu hlasitě obdivovali záhony, které před rokem – když naposledy odcházeli – ještě neexistovaly. Poté, co dokončili instalaci lampiček, byly záhony slovům obdivu na hony vzdáleny: několik kaktusů skončilo totálně pohřbených pod picónem, na jeden sukulent spadlo prkno, na druhý si odložili kufřík s nářadím a jeden trs traviny rozšlapali. O picónu masívně potřísněném hlínou ani nemluvě 😱.

Instalace rozvodné skříňky uvnitř jednoho záhonu probíhala v několika etapách: nejprve vyřízli celé dno, posadili skříňku na hromadu ze země trčících chráničů, ukázalo se, že je moc vysoká, proto uřízli spodní polovinu, načež zjistili, že teď je zase moc nízká, takže se musela dozdít 🤣.

A že nevíte, jak se hraje hra na foukanou? Inu, každý elektrikář na Lanzarote vám její pravidla rád vysvětlí. Už před časem – při stavbě domu – jsem v jednom příspěvku zmínila, že kvůli obavám místních elektrikářů z krádeží kabelů se nejdříve položí prázdné chrániče, kterými se kabely protáhnou až v okamžiku, kdy je dům uzavřený. Má to již zmíněnou výhodu: kabely nikdo neukradne. Ale taky nevýhodu: některé kabely se kvůli nešetrnému zacházení nepodaří protáhnout a u některých chráničů se neví, odkud kam vedou. Zmíněnou hru hrají vždy dva elektrikáři, přičemž jeden postupně fouká do jednotlivých plastových trubek na jednom konci změti chráničů, a druhý se na druhém konci jiné změti snaží zjistit, ze které trubky vychází proud vzduchu. Asi netřeba dodávat, že je to někdy časově i fyzicky dost náročná zábava, při které se oba elektrikáři dosyta vyskotačí. Pro příhlížející je to navíc – vzhledem k často krkolomným pozicím, které oba hlavní aktéři zaujímají – docela psina. A konečně, v případě naší zahrady, kde chrániče pod zemí měří nějakých 20 – 30 metrů, si navíc i solidně procvičí plíce 🤣.