A naše stavba stojí. Na začátku člověka vůbec nenapadne, na čem všem může záviset, zda bude anebo nebude do vánoc bydlet ve svém… v našem případě kromě jiného i na jedné nevěrné manželce. Ta neuvěřitelná smůla, že ze všech zedníků na ostrově podvede manželka zrovna našeho Juana! Za celé září jsme partu zedníků, které velí Juan, viděli na stavbě jen asi 4x. Juan byl pokaždé silně podroušený, zapaloval jednu cigaretu od druhé (takže mu na práci zbývala jen jedna ruka) a podle toho taky vypadaly poslední pokusy o stavbu zdí. Ze staveniště se postupně stala skládka láhví a plechovek od piva, nedopalků cigaret a obalů od baget a sušenek 🤢. V říjnu zatím na stavbu nezavítali ani jednou.
Po měsíci našich čím dál razantnějších dotazů adresovaných Miguelovi, co to má (k čertu!) znamenat, a jeho čím dál bizarnějších vysvětlení, proč Juan a jeho parta nedorazili na stavbu, např. že ho bolela hlava či zub, ťuknul se do palce, pročekal celý den u doktora, porouchalo se mu auto, byl na odborném přezkoušení, odběru krve, spravoval ledničku, střechu, holubník… jednoho dne Miguelovi prostě výmluvy došly a celý usoužený nám sdělil neradostnou zprávu: že Juan nejspíš naši hrubou stavbu nedodělá, protože ho podvedla žena, on začal nezřízeně pít a následně přestal pracovat. Hned ale dodal, že se nemáme nijak znepokojovat, bude nám přidělena druhá parta zedníků. A nejdůležitější informace zazněla až na konec: druhá parta zedníků musí nejprve dostavět jiný dům. „Ale to bude brnkačka, protože už jim zbývají jen tak tři anebo čtyři dny… no, možná pět. Dnes je úterý, takže ve čtvrtek je máte na stavbě“, zahlaholil Miguel už zase zvesela, hrdý sám na sebe jak báječně se mu podařilo nás uklidnit a odvrátit hrozící pohromu. „Počkej Miguel, pět dní, to je celej pracovní týden,“ namítá Vr., „takže dorazí nejdřív až příští čtvrtek, ne?“ Miguel intenzívně přemýšlí a pak si uvědomí, že ani to ne, protože příští víkend je prodloužený a po něm hned v pondělí… no to neuhodnete – svátek… 😊