Přátelé, už nějaký čas bojuju s tím, zda stále dál předstírat, že náš vztah prošel zkouškou ohněm a obstál, anebo jít ven s pravdou. Po delším váhání jsem se rozhodla pro druhou možnost.
Toto je poslední příspěvek mého blogu, který jsem psala víc než 7 let.
Když už jsme měli všechno vybudované, ani korunu dluhu, nemuseli pracovat a přesto měli dostatek prostředků na život, navíc v teple, na slunci a u oceánu, mohli se věnovat jen svým zálibám, koníčkům a jeden druhému, ukázalo se, že dlouhodobá nepohoda, stresy, spousta potíží a komplikací si vybraly svou daň. Vr. během té trnité cesty ztratil veškeré citové vazby ke mně, přestal chtít dělat věci společně, činit společná rozhodnutí, udržovat vztahy s našimi rodinami, a také společně hospodařit. Stali jsme se pouhými spolubydlícími. Já z toho byla zdrcená a snažila se neutěšený stav našeho manželství napravit. Vr. ale – bohužel – se mnou ve svém dalším životě už nepočítal.
Jednoho večera mi řekl, že jsem největší zklamání jeho života a vzápětí poté si dal inzerát na seznámení. Ten sice po čase stáhnul, ale stejně už to s námi šlo od 5 k 0. Vyslechla jsem si z jeho úst věci, které bych nikdy nevěřila, že uslyším. Jeho slovník zhrubl. Taky mi předložil tabulku příjmů a výdajů, která měla dokládat, kolik na mně údajně za dobu našeho společného života na Lanzarote „prodělal“. A pak pověřil právníka, aby připravil podklady pro rozvod…
Náš dům je v současné době na prodej, zahradu si mezitím bere zpět příroda. Já jsem na tom psychicky i fyzicky bídně, navíc se nově potýkám s nejrůznějšími zdravotními problémy. V domě jsem sama. Vr. koncem března odjel natrvalo zpátky do Česka, s sebou si odvezl většinu svých věcí a oznámil mi, že se vrátí už jen podepsat smlouvu o prodeji domu…
Ano, i tak může skončit jeden velký sen…