Oč je menší, o to hlasitější. Své „pěvecké“ vystoupení zahajuje den co den DÁVNO před úsvitem 🙈. Ano, přátelé, uhodli jste – hulič Blaž, co bydlí přes ulici, si ke svým dvěma psům pořídil ještě kohouta. Ten nejen, že začíná kokrhat daleko dřív, než všichni ostatní v Maguezu, ale i dřív než jakýkoli jiný kohout, kterého jsme s Vr. v životě viděli a slyšeli. Některé dny navíc prokokrhá v desetivteřinových intervalech až do večera (Vr. k tomu poznamenává, že je nejspíš stejně zhulený jako jeho majitel 😃).
Jednoho rána jsem se rozhodla, že za Blažem zajdu a zeptám se, co by se dalo dělat 🤔, aby jeho kohout „držel zobák“ aspoň do nějaké únosné hodiny pro vstávání (např. 8 – 9).
Blaž byl mou prosbou nefalšovaně zaskočený, o čemž svědčí jeho reakce, že „KOHOUT JE PŘECE K TOMU, ABY SVÝM ZPĚVEM PŘI ROZEDNĚNÍ BUDIL LIDI DO PRÁCE!“ 😲 Na takový argument se těžko hledají protiargumenty... snad jen: Poslyš Blaž, ale tvůj kohout skřehotá už dvě hodiny před rozedněním a navíc ani ty, ani my přece do práce nechodíme!
Blaž namítá, že jeho kohout není ve vesnici jediný… Ale jednoznačně nejblíž – čili nejhlasitější – a začíná nejdřív, já na to.
Blaž mění taktiku a podivuje se, jak je možné, že tak moderní dům, jako je náš, není dostatečně odizolovaný proti „ptačímu zpěvu“… Zkrátka naše diskuse se odvíjí podobnými zákruty, jako dredy na jeho hlavě.
Protože je ale Blaž zgruntu hodný chlap, nakonec navrhuje, že to s Harrym (tak se kohout jmenuje) probere a zjistí, co si o mém návrhu myslí on. Popřípadě mu sníží dávky zrní, aby nebyl tak bujný. 😂