Doby, kdy byl Maguez zapadlou zemĕdělskou vesnicí kdesi na severu Lanzarote, jsou dávno pryč. Pokrok přišel i sem (bohužel) – např. v podobě značení silnic. A na něm (ale nejen) lze docela dobře demonstrovat zdejší efektivitu práce.
Naše ulice je dlouhá 426 m a značení trvalo 3 pracovníkům týden!
1. den: strojem si vyznačili po obou stranách ulice, kudy povede bílá čára.
2. den: nabarvili pravou stranu a
3. den: levou. Mohli byste si říct, že jim to trvalo trochu dlouho, ale dejme tomu, že to dělali pečlivě a s láskou. Navíc, venkovní profese pracují zhruba od 8 do 15 hodin, v čemž je zahrnuta svačina (1 hodina) a oběd (1 hodina).
4. den: začali vyměřovat a poté dělat příčné čáry označující jednotlivá parkovací místa. Jelikož po celou dobu, kdy probíhalo značení, nebylo v celé ulici ŽÁDNÉ oznámení o nutnosti odvézt auta, nalinkovali nejprve ty úseky silnice, kde žádná auta nestála.
5. den: fáze číhání, kdy nějaké auto odjede; docela zábavný a napínavý den i pro pouhé pozorovatele.
6. den: konečně se odhodlávají zvonit u domů a vyptávat se, čí by mohla být poslední auta, která brání dokončení prací. Majitelé vozů jsou posléze vypátráni, odvážejí své rachotiny, a… v tomto okamžiku se pracovníci firmy na silniční značení dopouštějí fatální chyby – odjíždějí na oběd. Po návratu zjišťují… no, asi tušíte, přátelé.
7. den: po celou pracovní dobu (kromě svačiny a oběda) bloumají všichni 3 pracovníci naší ulicí a doufají, že auto, které neznámý majitel včera v době jejich oběda zaparkoval na dosud nenalinkovaném úseku silnice, zase odjede. Ale to se do konce šichty nestane, a tak naše ulice, holt, bude mít malinkou vadu na kráse 😆.
