- Městečko Playa Blanca, ležící na jižním cípu ostrova a hledící na Fuerteventuru, je tak trochu obětí boomu, který zařízla krize před 12 lety. Kromě mnoha fungujících apartmánových komplexů je tu i mnoho „ghost resorts“ v různém stupni nedostavěnosti, resp. chátrání. V rámci objektivity je však nutno poznamenat, že podobným pohledům se nevyhnete ani např. v Costa Teguise. Městská pláž je malá a v bezprostředním okolí letoviska jsou jen sopečné útesy, na kterých se moc koupat nedá.
Východním směrem leží údajně nejkrásnější pláž Papagayo, která je však poměrně malá a vzhledem ke své pověsti navštěvovaná víc než ostatní v této části ostrova (které jsou však minimálně stejně krásné a navíc větší). Jelikož celá oblast je součástí přírodního parku Los Ajaches, vede sem (možná záměrně) jen velmi mizerná polní cesta a donedávna se v budce u cesty vybíralo vstupné ve výši 3 Euro/auto. Případnou romantiku zde tudíž zažijete nejspíš když zrovna prší (zhruba 3 – 4 dny v roce). Playa Blanca má ovšem pro své návštěvníky ještě jedno velké eso v rukávu: bývalé Museo Atlántico, o kterém jsem se zmínila blíže v příspěvku „20 stop pod mořem“ (4.3. 2021), čili expozici soch v hloubce 6 – 10 m, ke kterým se můžete (dnes už nikým neomezováni) potápět.
- La Santa je luxusní rezort na západě ostrova vybudovaný zejména pro špičkové sportovce a zaměřený na jejich všestrannou přípravu na závody, relaxaci, masáže apod. Z českých sportovců si tento areál oblíbila např. Barbora Špotáková, anebo Roman Šebrle. Původně jsme uvažovali, že by tam mohl podstoupit nějakou rehabilitační kúru i Vr. se svým stále bolavým ramenem, kolenem apod. když jsme však viděli ceník, usoudili jsme, že jiné rehabilitační centrum to zvládne taky.
Famara je překrásná zlatavá pláž rozkládající se v dlouhém zálivu na severozápadním pobřeží ostrova, valí se na ni jedna velká vlna za druhou, a je lemována hradbou nejvyšších útesů na ostrově. Středisko Famara a Caleta de Famara je určeno zejména milovníkům surfingu a kitesurfingu. Všichni ostatní by nejspíš měli problém snášet déle než jeden den prakticky nikdy neustávající burácení oceánu a vichr vanoucí z moře a zvedající mračna jemného písku, který vám bičuje tváře a zasypává oči, nos i ústa. V pravoúhle se křižujících ulicích tu stojí řady zdánlivě luxusních půlkruhových vil. Ty nejblíž k oceánu jsou při bližším pohledu buď už z poloviny pohřbené v písku či polorozpadlé, protože neobydlené, případně obojí.
Směrem k nejseverněji položenému městečku Órzola je přímo při silnici uprostřed lávových skalek ještě několik miniaturních pláží a současně lagun s bílým pískem. Jsou mimořádně romantické, fotogenické a zatím ne moc navštěvované (pomineme-li občasné vylodění imigrantů). - Na úplném severním konci ostrova za Órzolou dojedete po polní cestě na oblázkovou pláž La Cantería, kde budete moct pozorovat velké vlny téměř sami.
- A nakonec můj tajný tip: pokud byste chtěli mít jistotu, že budete na nádherné velké pláži ZARUČENĚ sami, pak doporučuju Playa del Risco na západní straně severního pobřeží pod vyhlídkou Mirador del Río. Že je zcela nepřístupná? Kdo ví…
Nejkrásnější pláže
