Pár dnů po kontrolním dnu Carlos přislíbil, že si zapůjčí přístroj (takže on nemá svůj vlastní…) a přijede v 10:00 změřit niveletu vjezdu, protože stále není úplně jasné, zda vstupní dveře domu jsou nad či pod úrovní silnice, což – vzhledem k množství dešťových srážek, které v těchto dnech zažíváme – je pro nás zcela zásadní věc.
Carlos tentokrát poprvé přijel včas (spíš předčasně) protože když jsme v 10:05 vystupovali z auta, byl už na odchodu se slovy „všechno jsem změřil a je to OK“ a jen těžko skrýval zklamání, že se mu nepodařilo zmizet před naším příjezdem 😊. Tak nějak už od samého začátku máme neodbytný pocit, že Carlos setkání s námi zrovna nevyhledává, protože máme na jeho vkus moc všetečných otázek, na které on většinou nezná odpovědi a nechce se mu je zjišťovat.
S nervózním pohledem na hodinky a poukazem, že „už měl být někde jinde“ se s námi vrátil na parcelu, ukázal nám dva roxory zatlučené v místech, kde jsme nic měřit nechtěli 😊 a o jeden z nich si roztrhl džíny. Na dotaz Vr., kde vyznačil výškovou úroveň vozovky opáčil, že nikde, protože přístroj je při vertikálním měření velmi nepřesný a může vykazovat odchylku až 20 cm, ale doporučil, ať jsme v klidu 😊, že to určitě bude OK a že už vážně musí jet zase dál.
Dům v Guatize, kde jsme bydleli při naší první návštěvě Lanzarote.