Dlouho jsme moc nevěřili občasným zprávám v místním tisku a na internetu o tom, že se na ostrově ztratili dva nebo tři turisté někde v terénu a všechny složky zdejšího záchranného systému je pak hledaly celé hodiny. Nechápali jsme, jak by se na ostrově dlouhém 60 a širokém maximálně 20 km – navíc v podstatě bez vegetace – mohlo vůbec něco takového stát a měli jsme lehké podezření, že si to novináři zčásti vymýšlejí, aby zvýšili atraktivnost ostrova pro dobrodružné povahy a lovce adrenalinu.
Ale jak postupně prozkoumáváme i ta nejodlehlejší zákoutí ostrova, už se tomu nesmějeme. Začínáme chápat nejen, že jsou takové věci možné, ale že často zabloudit nedá ani moc námahy. Sice tady nejsou žádné lesy ani vysoké porosty, ale zato spousta kamenitých políček s opunciemi, aulagou, slanobýlem či tabaibami ohraničených obrovským množstvím donekonečna se táhnoucích zídek, mezi nimiž vedou pěšinky, které najednou skončí a jiné, které vedou „do ztracena“ a v okamžiku, kdy si to uvědomíte, už nedokážete s jistotou určit kudy jste přišli. Zní to bláznivě, ale je to tak. Nemluvě o cestách, které končí na útesech anebo v rozsáhlých lávových polích. A nemluvě o tom, že slunce tady je stále vysoko nad obzorem a pak je najednou tma. A nemluvě o situaci, že vítr z moře přivane nízké mraky a viditelnost během několika vteřin klesne téměř na nulu. A zdejší vítr sám o sobě taky stojí za zmínku. Jednak někdy (často) dosahuje velké rychlosti a síly a za druhé přichází v poryvech. Po hodinové túře se vám z něho může pěkně točit hlava a začnete ztrácet orientaci. 
A lávová pole jsou kapitolou sama pro sebe. Jsou prakticky neprostupná. Byť někdy tušíte či dokonce dobře víte, že od schůdné cesty vás dělí pouhých pár stovek metrů napříč nimi, z vlastní zkušenosti už víme, že snažit se je přetraverzovat je ten nejblbější nápad, který můžete dostat. Daleko snazší je objet je jinou cestou, byť by byla o mnoho kilometrů delší. 
Do dneška jsme na ostrově podnikli už spoustu výletů po cestách, které se postupně zhoršily tak, že jsme museli sesednout z kol a v domnění, že je tady všude blízko a že se třeba cesta zase zlepší, jsme pokračovali dál. Někdy náš předpoklad vyšel, ale často taky ne. V takových případech jsme někdy ušli s koly v celkovém součtu víc kilometrů než kolik jsme ujeli. Takže už jste asi pochopili název tohoto příspěvku.😊