Po euforii, kterou jsme zažili ve čtvrtek ráno, kdy se lžíce bagru poprvé zakousla do terénu na znamení že se začínají hloubit základy, nás hned v pátek přepadla kocovina při vzpomínce na vytyčování domu a vtíravé pochybnosti, zda naši „tři experti“ nezaměřili špatně celý dům. Zejména nás trápí nezodpovězená otázka, zda mezi plotem souseda a domem opravdu zůstanou 3 metry pro vjezd. Aby se – nedej Bože – „o kousek“ nespletli a nezůstaly tam třeba jen 2 m. Naše Dacia se zrcátky měří na šířku 2004 cm… 😊
Není divu, že náš sobotní oběd měl trochu nahořklou pachuť, a v neděli už nám nechutnalo vůbec. Nemůžeme se dočkat, až se znovu sejdeme na pozemku s architektem, stavebním dozorem a stavitelem a všechno si pásmem osobně přeměříme dřív, než se „tři experti“ pustí do dalších akcí.