Jakmile odjeli všichni tři účastníci té veledůležité akce zvané „replanteo“, čili vytyčování domu, hned jsme vyběhli z auta na pozemek. Chtěli jsme se dosyta pokochat pohledem na půdorys a chvíli snít o budoucím domě. Ze snění nás ale poměrně rychle vytrhl jeden na první pohled ostrý úhel bílého obrysu a o kousek dál další. „Ten obrys je nějakej křivej, tak to přece ve skutečnosti nemůže být !!!“ povídá Vr. Když jsme se pozorně rozhlédli, nevěřili jsme vlastním očím. Ukázalo se totiž, že půdorys je vyznačený úplně blbě. Naši „tři experti“ – navzdory neustálému nahlížení do projektu, diskutování, ověřování a kontrolování všeho možného – pospojovali kolíky zatlučené do země tak nesmyslně, že vytvořili půdorys s většinou ostrých úhlů, viz obrázek dole 😊. Vůbec jim to ale nepřišlo divné, ještě naposled všechno proměřili, došli k názoru, že je to v pořádku, pak sepsali o celé akci protokol, všichni ho podepsali, opatřili příslušnými razítky, jedno paré nám strčili do ruky a odjeli. Takže to vlastně zase tak kolosální úspěch nebyl…
Ale hlavně nám tento příklad natvrdo ukázal, že co si neohlídáme, to nedopadne dobře. A že jestli jsme si mysleli, že největší adrenalin v podobě jednání na úřadech máme za sebou, tak to byl veliký omyl. Všechno nasvědčuje tomu, že nejsilnější adrenalinové zážitky máme teprve před sebou. Znovu si vybavujeme památná slova Juana a Rosy: „My chtěli původně úplně jinej dům, než nakonec máme…“ 
: