Ačkoli jsme už včera tu skvělou zprávu bujaře oslavili, celý večer jsme přesto byli lehce nervózní a v podvědomí stále čekali, co zase neočekávaného se kde vyvrbí a zhatí definitivní povolení stavby, jako už tolikrát.
Ráno nás celou cestu do Maguezu děsilo pomyšlení, že nás zastaví policejní hlídka, dá nám tučnou pokutu a eskortuje nás zpátky do Arrecife, jelikož nemáme žádný legální důvod ho 
opustit. Ještě víc nás ale strašila představa, že některý z účastníků dnešního veledůležitého setkání na pozemek nedorazí, protože bude mít nehodu, střevní potíže, zaspí, splete si datum, nebo se na to prostě vykašle.
K naší velké úlevě však přišli všichni, a ještě k tomu včas. Nikdo nezapomněl ani metr, ani vápno, ani lejstra, ani tužku, ani jak se podepsat, takže to byl kolosální úspěch. Všechno proběhlo bez komplikací a v přátelské atmosféře – pomineme-li 
skutečnost, že my dělali, že nevidíme Miguela Všemocného a on zase, že nevidí nás. Ale výsledek mluví za vše: KONEČNĚ můžeme stavět. Prostě, stal se zázrak!