… pokrývá to zem, ale tráva to není. Jsou to olivíny, polodrahokamy nazývané také chrysolity či peridoty (v případě, že jsou čiré). Ty nejkrásnější prý pocházejí z Egypta, kde jsou však v současné době jejich naleziště už vyčerpaná. Na Lanzarote zatím ne, přestože se zde většinou nevyskytují úplně čiré a bez drobných kazů. Zato je však často najdete přímo na povrchu, ať už pláží či svahů sopek. Některá místa jsou jimi doslova posetá. Na povrchu jsou kameny čedičově či antracitově černé, uvnitř zelené či zelenožluté. Většinou je to – vzhledem k absenci zeleně v přírodě – to nejzelenější, co široko daleko uvidíte. A spatříte je většinou jen tehdy, když je kámen rozlomený.
Suvenýr by to byl krásný, ovšem vysloveně nevhodný. Letištní radary jsou velmi citlivé, kontroly přísné a pracovníci nesmlouvaví. I za pokus o „vyvezení“ sáčku s plážovým pískem či vulkanického kamínku hrozí dnes vysoké pokuty, v případě polodrahokamu soudní řízení. Je to svým způsobem pochopitelné, protože v minulých letech turisté přes zákaz odváželi z Kanárských ostrovů každoročně doslova tuny geologického materiálu všeho druhu. Kdyby to takto pokračovalo, odvezli by nám za chvíli pod nohama celý ostrov.