Nedá se říct, že by státní zdravotnictví vůbec nefungovalo, jen funguje úplně jinak než české. Hlavním principem je několikastupňová hierarchie, která je naprosto neprůstřelná, nelze ji nijak obejít, urychlit či uplatit. Člověk-pacient je zrnkem, které je do soukolí systému vhozeno a – má-li štěstí, že jeho choroba není akutní a snese odkladu – po mnoha měsících vyvrhnuto vyléčené. Ovšem v různých situacích, se kterými systém nepočítal, se může člověk-pacient dostat do bezvýchodného bludiště navzájem si odporujících pravidel a ustanovení – např. když nějakým omylem vypadne z počítačového systému, jako se to stalo mně. To pak musíte zdolat postupně několik přepážek v různých kancelářích různých oddělení, kde si budete stěžovat, jak se něco takového mohlo stát, vysvětlovat, žádat, žadonit, reklamovat, postupně hřímat a vztekat se, že náklady na vám poskytnutou zdravotní péči přece, mierda! (pardon), hradí Česko, tak ať vás koukají hezky rychle znovu zařadit do systému státem hrazené zdravotní péče a vyšetřit vás. A při tom všem budete doufat, že snad některý z těch bohorovných pracovníků za přepážkou – co se tak mile usmívá a už asi popáté opakuje, že zrovna to, co chcete, nespadá do jeho pravomoci a tedy zařídit nemůže, ale cokoli jiného pro vás udělá velice rád – bude věnovat vašim slovům aspoň špetku pozornosti… protože, přátelé, vy jste totiž zcela odkázáni na to, co naklepe do svého PC a kam to odešle. Jo, a nemyslete si, že oběhnout těch několik přepážek stihnete během jednoho či dvou týdnů. Ke každé přepážce si totiž musíte na stránkách státního zdravotního systému sjednat schůzku předem – tzv. „cita previa“ – na přesné datum a hodinu. A to i v případě, že jste – tak jako my – hrdými majiteli elektronického podpisu. Zdravotnickou agendu totiž on line z domova vyřizovat nelze, přestože nám to bylo původně řečeno a byl to taky hlavní důvod, proč jsme absolvovali anabázi vedoucí k jeho získání – viz příspěvek z 21.8.
Výše uvedená hierarchie a její jednotlivé stupně fungují tak trochu jako beranidlo proti návalu pacientů – některé slabší povahy to postupně vzdají a vyhledají soukromého lékaře. Počáteční otázku k čemu je vlastně praktický lékař (médico de cabecera) už jsme si dávno zodpověděli – je to první, zásadní a absolutně nevynechatelný článek systému, právě u něho musíte vždy začít. Na rozdíl od Česka postup, že se prostě objednáte ke specialistovi buď sami, anebo s doporučením všeobecného lékaře, tady NEEXISTUJE. Žádný specialista v rámci systému státního zdravotnictví vás ani neobjedná ani nevyšetří, protože by za vás neobdržel úhradu. Proplacená dostane pouze vyšetření pacientů, které mu pošle rodinný lékař sám. Dalším téměř všemocným článkem je tzv. Pomoc klientům, kde po dlouhém vyčekání pořadí úředník u přepážky zaznamená váš požadavek na vyšetření, či jeho urgenci do elektronického systému. Na místě se nedozvíte nic víc, než že vám zavolají. A pak jednoho dne, při mimořádném štěstí již za mnoho týdnů ale většinou až za mnoho měsíců, se ozve telefon – klidně třeba v 10 hodin večer – a oznámí vám datum a hodinu, kdy se máte dostavit na kýžené vyšetření (taky třeba v 10 hodin večer) 
. Vzhledem k tomu, že už čekáte celé týdny či měsíce, i v případě, že se vám to vůbec, ale opravdu vůbec nehodí, nebudete – samozřejmě – riskovat odmítnutí termínu a další čekání. Na druhou stranu, místní nemívají problém s jakýmkoli termínem, pokud zrovna nekoliduje s karnevalem či jinými oslavami…
Bez „cita previa“ (na uvedené sousloví už jsem alergická!) tady nevyřídíte nikde nic, nejen u lékaře či v nemocnici, ale ani u vodáren, elektráren, v kuchyňském studiu, vzorkovně podlahových krytin a jinde. Podle našeho názoru mají místní doslova panickou hrůzu z toho, že by nějaký zákazník mohl jen tak z ničeho nic přijít a chtít něco hned. Potřebují si zvyknout na představu pracovního výkonu a připravit se na něj. Výhodou pevně sjednaného termínu schůzky je, že prakticky nikdy a nikde nečekáte. Ovšem až poté, co vyčekáte často až nehorázně dlouhou dobu do termínu schůzky .
A ještě poznámka na konec: přátelé, z pohledu státního zdravotnictví ve Španělsku (potažmo na Lanzarote), ale i jinde v Evropě vzkazujeme: važme si českého systému zdravotnictví i jeho úrovně v míře nejvyšší !!!!!