Vybourat postavené, zazdít vybourané a odvrtat či odsekat už zabetonované, to jsou hlavní stavební postupy zdejších zedníků. Uříznout příliš dlouhé, navařit příliš krátké, narovnat moc ohnuté a naopak jsou hlavní postupy instalatérů…
Staví se prostě „jak to vyjde“ 😊. A když to nevyjde (v naprosté většině případů), přichází na řadu korekce v brutálním stylu viz výše. Vr. dlouhou dobu nemohl vydýchat, že do pečlivě poskládaného stropu se sbíječkou dělají díry pro kabely a odvzdušnění a čerstvě postavená zeď se vzápětí provrtá skrz naskrz velkými otvory pro odpady, namísto aby se všechno naplánovalo dopředu a otvory se prostě vůbec nezdily. Až postupem času jsme pochopili, že takové abstraktní či koncepční myšlení je místním řemeslníkům, jejich předákům, ale i jejich šéfům či stavebnímu dozoru na hony vzdálené. Vytořit nákres či plánek kudy co povede, anebo spočítat kolik betonových bloků, stropních panelů či pytlů s cementem bude pro tu kterou stavební operaci zapotřebí, je pro místní nadlidský úkol, se kterým si vůbec nevědí rady. Výsledkem je, že materiálu bývá buď příliš málo anebo příliš moc, takže všude překáží a mnohé zdi hrubé stavby pár dní po vztyčení připomínají budovu těžce zasaženou červotočem. Na podlahách jsou haldy sutin a prachu, takže celek ani v nejmenším nepůsobí dojmem stavby krátce před dokončením, ale spíš jako squat těsně před stržením 🤢.