Maximální štěstí minimálního trvání

Maximální štěstí minimálního trvání

Vr. první den po mém příjezdu – resp. příjezdu auta – Camaro nejprve láskyplně umyl. Vyhradil si na to celý půlden. A povšimněte si, přátelé, že i zde Vr. vše pojal stylově: k červenému autu červený kýbl. Teď už několik dnů vyráží na odpolední projížďky po ostrově – prý aby Camaru ukázal jeho nový domov. Momentálně pluje na vlně maximálního štěstí – tak jako vždycky, když si pořídí „nový úlovek“. Bohužel mu to ale zatím nikdy – a u žádného z desítek vozů, co jsme měli 🤣 – nevydrželo déle, než několik málo měsíců a někdy dokonce jen pár týdnů, než objevil na internetu další „skvost, který ještě neměl“… 🙈 

Taky se začal znovu intenzívně zabývat myšlenkou na stavbu garáže, protože negarážovaná auta tady kvůli soli v ovzduší rychle korodují a odchází jim lak. A červená barva je v tomto směru obzvlášť choulostivá. I. Miguel nám garáž nepovolil, takže naše budoucí garáž muset být tak trochu chytrá horákyně, aby ji nebylo možné označit za „stavbu“. 

A co já? Že se ptáte… No, přece chodím s postřikovačem a likviduju plevel! 🤣