Příprava na kolaudaci je ve všech směrech náročná a vyžaduje plné nasazení kompletního týmu VráJi. Rozdělili jsme si úkoly: Vr. maká na zamaskování vybagrovaného prostoru přední terasy způsobem, který se osvědčil už za domem, a ze mě se na pár dnů stala pomocnice Maneho při betonování pásu silnice u obrubníku, pro které jsme se rozhodli namísto drahého asfaltování odplatou za vydřidušské jednání stavebního úřadu. Spoléháme na to, že finální nátěr tekutým asfaltem dodá povrchu na věrohodnosti 😀.

Včera jsem dělala Manemu parťáka první den a za pouhé jedno dopoledne! jsem se dozvěděla víc informací, než Vr. za několik měsíců. Např.: že před pár dny v Maguezu jedna Němka pobodala svého bývalého, že ani nejlepší francouzská vína nesnesou srovnání s těmi místními, že někteří radní z Haría jsou zkorumpovaní (považte! 🤣), pochlubil se, že za 8 let školní docházky vystudoval celkem 5 tříd (a moc nechybělo, a mohlo jich být 6)… a taky mi prozradil, že byl před lety ženatý. Seběhlo se to tak, že opravoval dům svého kamaráda – důstojníka vojenského letectva operujíciho na Kanárských ostrovech – a jeho manželka se do něho zamilovala. Manželství Maneho sice moc dlouho netrvalo, hlavní však je, že kamarádství obou mužů tato peripetie nijak nepoznamenala. „Já za to přece nemoh’, že se do mě zamilovala! Já v tom byl úplně nevinně!“, vysvětlil mi Mane na mou zvídavou otázku.

… nic proti gustu, Mane je hodnej, spolehlivej, pracovitej, fér (a užvaněnej 😄) chlap… jen si nějak nedovedu představit ženu, která by mu dala přednost před vojenským pilotem.