Když jsem je na trsu plevele uviděla poprvé, málem to se mnou seklo 😱. TO, co se tam dole při zemi ládovalo maličkými lístky a skřípalo kusadly, mi připadalo TAK hrozivé, že jsem ihned donutila Vr., aby se taky šel podívat a vzal s sebou aspoň rýč… když holt nemáme pušku 😀. Chvíli jsme nad těmi čtyřmi – asi 8 cm dlouhými a necelý centimetr tlustými – vetřelci v naší zahradě bezradně stáli 🤔 a uvažovali, zda je zabít (aby třeba do rána po vzoru afrických kobylek nezlikvidovali veškerou zeleň), anebo dát průchod zvědavosti a pozorovat, co se bude dít dál.
Kromě těchto sice krásně zbarvených, přesto však příšer, nám po zahradě v posledních měsících poletuje spousta překrásných motýlů, které jsme tu ještě žádný rok neviděli. Večer jsem doma trochu brouzdala po internetu, ukázalo se, že oba jevy spolu zřejmě souvisí, a tedy jasně zvítězila druhá varianta – stát se na chvíli entomologem amatérem 😄.
Housenky jsem chodila pozorovat asi 2 týdny, postupně mi přestaly připadat příšerné a začaly se mi líbit, a hlavně – rychlost, s jakou se zvětšovaly, byla naprosto fascinující! Pak zmizely. Zřejmě se zavrtaly do země, zakuklily, a časem se přemění v motýla, v našem případě nejspíš lišaje pryšcového.
Lišajovéjsou mohutní evropští motýli (anebo motýle?😂) a ten největší z nich – lišaj smrtihlav – je vskutku úchvatný tvor. Už samotná kresba na hrudi motýla připomínající umrlčí lebku v člověku vyvolává otázku, zda se jedná opravdu jen o hříčku přírody… Rozpětí jeho křídel dosahuje až 13 centimetrů, to však zdaleka není všechno: lišaj smrtihlav dokáže letět rychlostí přes 50 km/hod, urazit vzdálenost až 4 500 km, vystoupat do výšky přes 2 000 metrů, nedělá mu problém přeletět Středozemní moře či Alpy. Další z jeho podivuhodných vlastností je schopnost napodobit pach včel, aby nebyl odhalen, když se vkrádá do úlů pro med, který mu chutná natolik, že je ochoten riskovat i život.
Velikost a hrozivý vzhled tohoto motýla byl v minulosti také častým důvodem jeho usmrcení, neboť lidé se obávali, že nosí neštěstí. 