Zlatý hřeb státního zdravotnictví
By in

Zlatý hřeb státního zdravotnictví

Už jsme si mysleli, že známe všechny finesy, zádrhele i odlišnosti zdejšího státního zdravotního systému oproti českému, ale jedna věc – a možná ta nejzásadnější – nám až do minulého týdne unikala a v plné míře vynikla až při mé poslední návštěvě ortopeda.

Telefonát, ve kterém mi příjemný ženský hlas oznámil který den a hodinu se mám dostavit k ortopedovi, mě potěšil, přesto, že jsem o žádné vyšetření nežádala. Získání termínu vyšetření je zde něco tak vzácného, že se neodmítá. Jako první možnost mě napadla telepatie, neboť mě poslední týdny pobolívá koleno, pata a zápěstí (nejen stavba domu, ale i budování zahrádky je fyzicky náročné) a já v duchu začala koketovat s myšlenkou, že navštívím naši rodinnou lékařku s žádostí, aby mě odeslala na ortopedické vyšetření. Po krátkém zamyšlení jsem ale usoudila, že druhou – a výrazně pravděpodobnější – možností je HODNĚ pozdní kontrola, zda mi správně srostla žebra zlomená vloni v srpnu při pádu z kola. Ať tak či onak, telefonát přišel jako na zavolanou, nebudu muset zatěžovat zbytečnou návštěvou rodinnou lékařku a proberu všechno přímo s ortopedem.    …jsem si myslela.

O týden později ortoped nejdřív dlooouho hleděl do počítače, pak mě požádal, ať vstanu a udělám krok pravou nohou směrem k němu. Poté konstatoval, že to VYPADÁ, že má kyčel naštěstí srostla dobře. Suše dodal, že kdyby tomu tak nebylo, teď už by se s tím stejně nedalo nic dělat. Můj úžas nad tím, že řeší rok a půl starý úraz, přešel poznámkou, že „to je všechno a nashledanou“.

Poprosila jsem ho, zda by mohl zkontrolovat ještě ta žebra, na což odvětil, že nemohl, protože to „tam“ (rozuměj v PC) nemá. Nehodlala jsem se nechat snadno odbýt a trvala na tom, že v počítači MUSÍ záznam o zlomených žebrech být. „Ale ano“, souhlasil ortoped, „záznam o fraktuře tady je, ale požadavek na kontrolu NIKOLI. 😪
Pochopila jsem, že přes to vlak nejede a tak jsem zkusila vytěžit z návštěvy co nejvíc v jiné oblasti, protože mám přece na skladě bolístek víc, že? „Taky mě bolí koleno, pata a zápěstí, mohl byste se na to, prosím, podívat?“ vypočítávám své neduhy. Ortoped znovu dlouze zírá do počítače, pak na mě, a nakonec vynáší nemilosrdný ortel: nemohl, protože ani tyto požadavky „tam“ nejsou. 😥 Já se bezelstně zasmála (a tím to všechno pohnojila 😱), „jasně, ani nemůžou být, protože to jsou čerstvé problémy, se kterými se svěřuju teď právě vám jako prvnímu!“ Ortoped nevěřícně zírá, tak opovážlivou pacientku už dlouho neviděl. Tuším, že bojuje s nutkáním bez dalšího vysvětlování mě vyhodit z ordinace. Ale pak se rozhodne, že nemůže připustit, abych zůstala tak trestuhodně nevědomá, a že mi  podrobně objasní, jak funguje španělský systém státní zdravotní péče, přestože tím způsobí výrazný časový skluz termínů všech dalších pacientů objednaných po mně.

Dalších 15 minut poslouchám školení o tom, že zcela zásadním pilířem zdravotního systému je rodinný lékař, na kterého je třeba se obracet ABSOLUTNĚ se vším, nelze ho přeskočit ani obejít, a jedině on rozhodne, zda vás vyléčí sám, či pošle ke specialistovi a případně k jakému. Asi po 10 minutách jsem se pokusila do jeho monologu vstoupit faktickou poznámkou, zda by se namísto teoretického výkladu přeci jen nepodíval aspoň na to zápěstí, ale dělal, že to přeslechl. Než mě „propustil“ z ordinace, ještě mi vyčetl nedostatek vděčnosti za to, že mám státní péči zdarma, a doporučil obrátit se na soukromé zdravotnictví, pokud mi státní nevyhovuje. 

Cestou na parkoviště jsem si zrekapitulovala svou dnešní návštěvu u ortopeda: půl hodiny jsem jela do nemocnice, 20 minut hledala místo k zaparkování a další půlhodinu strávím na cestě domů. Ortoped si v PC prohlédl rok a půl starý rentgenový snímek mé kyčle se 3 hřeby, snímek žeber se otevřít vůbec neobtěžoval a poradit v případě byť jen jedné ze tří nových potíží razantně odmítl 🙁. Jo, a navíc se velmi plete, že je pro mě zdejší státní zdravotní péče zadarmo, protože ji hradí VZP!

Život podle Endesy
By in

Život podle Endesy

Endesa je největší místní poskytovatel elektřiny, se kterým máme smlouvu na dodávky. Když jsme ji v listopadu minulého roku podepisovali, ujistili nás, že nasmlouvaný tarif budeme mít „navždy“. Pravda, to bylo ještě před válkou…

Ceny elektřiny jsou zde – dle zpráv, které čteme na českých zpravodajských serverech – evidentně nižší. Konkrétně my platíme v současnosti 40 – 60 € měsíčně. Od od té doby, co jsme přestali používat míchačku na beton, tvoří největší položku naší spotřeby zcela určitě vaření. S časem oběda či večeře nic moc nenaděláte, ostatní energeticky náročné činnosti, jako je praní, ohřev vody v bojleru, myčka či luxování jsme ale přesunuli do hodin nízkého tarifu, který je tady v pracovních dnech od půlnoci do 8 ráno, od 2 do 6 odpoledne a o víkendech a svátcích po celých 24 hodin. Asi je zbytečné dodávat, že s náklady na zimní vytápění si starosti neděláme…

Každá faktura za elektřinu obsahuje informaci o procentuálním zastoupení jednotlivých zdrojů na její výrobě: obnovitelné zdroje téměř 45 %, jádro 23 %, zemní plyn 18 %, fosilní paliva 4 %  a kogenerace necelých 11 %.

 Plyn se zde používá minimálně a téměř výhradně v bombách pro grily.

Na Tenerife taky hoří...
By in

Na Tenerife taky hoří...

České Švýcarsko v posledních dnech sužuje oheň, který se přes veškerou snahu stovek hasičů stále nedaří dostat pod kontrolu. Španělsko – Kanárské ostrovy nevyjímaje – se s obřími letními požáry potýká rok co rok.
Co se týče Kanárských ostrovů, v srpnu 2019 zachvátil obrovský požár v severozápadní části Gran Canaria oblast o rozloze 10 000 hektarů. V souvislosti s erupcí sopky na ostrově La Palma a následnému mnohatýdennímu výronu lávy vzniklo taky mnoho menších lokálních požárů.
V letošním roce je zatím největším lesním požárem ten, který se rozhořel minulý čtvrtek v severní části Tenerife. Plameny dosud zničily přes 2 700 hektarů lesa, vynutily si evakuaci 600 lidí a blíží se mimo jiné k národnímu parku Teide (svahy nejvyšší hory Španělska) a také k vesnici Icod de los Vinos, kde roste údajně vůbec nejstarší stromová dracéna na světě. Při mé první návštěvě Tenerife před mnoha lety průvodce tvrdil, že je stará více než 3000 let, seriózní výzkumy však její stáří odhadují „pouze“ na něco přes 700 let (i tak úctyhodný věk!). Na Kanárských ostrovech se s požáry v krajině bojuje zpravidla velice těžko kvůli vysokým teplotám, často nepřístupnému terénu a většinou silnému větru, což je ovšem letos i případ Českého Švýcarska.

Gran Canarii jsme navštívili o vánocích 2019, tedy 4 měsíce po devastujícím požáru a v oblastech, kde řádil, už ze zuhelnatělé země rašila tráva a nové výhonky a některé ohořelé kmeny obrůstaly novými větvičkami. Takže jsme na vlastní oči viděli, že příroda si poradí…  

Co vyčtete z registrační značky
By in

Co vyčtete z registrační značky

V roce 2000 přešlo Španělsko na nový systém registračních značek vozidel. Na rozdíl od předešlého – založeného na regionálním principu – je ten současný celostátní (stejně tak jako v současnosti ve většině Evropských zemí). To znamená, že podle nové registrační značky nelze určit provincii, ve které je vozidlo registrováno, lze z ní však vyčíst měsíc a rok registrace. Současné značky používají 4 číslice a 3 písmena (souhlásky + Y) od BBB do ZZZ, včetně W, které španělská abeceda nezná, ale s výjimkou Ñ a Q.

Pozorovatel silničního provozu se tak může bavit „lovením“ různých mezinárodních zkratek, jako např.: BMW, KFC, KGB či FKK. Čechům navíc nové značky nabízejí i „bonus“ v podobě mnoha známých „slov“, namátkou: KRK, HRB, FRK, DBK  a další.

Dřívější systém používal 2 písmena na začátku, 2 na konci a uprostřed 4 číslice. Pro Kanárské ostrovy byly vyhrazeny počáteční dvojice GC (Gran Canaria, Fuerteventura a Lanzarote)  a TF (Tenerife, La Palma, Gomera a El Hierro).

Nemusíte jezdit do Utahu
By in

Nemusíte jezdit do Utahu

protože jeden ze „slot canyons“, jak se nazývají úzké kaňony vyhloubené prudkým proudem vody, které můžete vidět leckde na území USA, máme taky u nás na Lanzarote. Je malý (jako ostatně celý náš ostrov), ale moc pěkný. Místo se jmenuje Las Grietas a najdete ho při silnici z Tíasu do San Bartolomé. Slot kaňony vypadají nejefektněji kolem poledne, protože v tu dobu  paprsky slunce dopadající kolmo dolů dají nejlépe vyniknout nádherně vykrouženým zářezům vytesaným vodou do stěn. A chcete-li si užít kaňonu v relativní samotě, příliš s jeho prohlídkou neotálejte, protože lokalita se těší čím dál větší pozornosti turistů.



A ještě galicijské sochy...
By in

A ještě galicijské sochy...

Úvodní fotka je z lázeňského městečka Moaña. Vr. jako správný motorkář si nemohl nechat ujít příležitost vyfotit se u sochy věnované památce závodníka a místního rodáka Daniho Rivase, který v roce 2015 zemřel po kolizi na okruhu Laguna Seca v Los Angeles.

Největší galicijské město je Vigo, které personál našeho hotelu vyhodnotil jako vhodné leda tak k nákupům. Pravda je, že Vigo nemá prakticky žádnou historii, vyrostlo až v 18.století zejména z příjmů z rybolovu v jehož objemu zaujímá 2. příčku v celém Španělsku, ale honosné budovy v centru samy o sobě stojí za procházku a dávají jasně najevo, že se jedná o velmi bohaté město. A my s Vr., kteří jsme v posledních třech letech v podstatě neviděli dům vyšší než vzrostlá palma 😊, jsme si bloumání po bulvárech náležitě užili.

Vigu se někdy přezdívá Olivové město, protože v jeho okolí rostou rozlehlé olivové háje. Staré rozložité olivovníky zdobí ostatně i křižovatky bulvárů, pokud tam není nějaká socha. 

Na pobřežní promenádě ve Vigo najdete hned tři zajímavé sochy: Plavec, Držkopád (asi??? ) a Jules Verne. Francouzský spisovatel záliv u Viga zmínil ve svém vědecko-fantastickém románu 20 000 mil pod mořem a později dokonce město navštívil. Bronzovou sochu ke stému výročí jeho úmrtí (rok 2005) věnovala městu Asociace podnikatelek ze sousední Pontevedry.I v Pontevedra mají velmi věrohodně působící skulptury – viz výraz kolemjdoucího…

Za povšimnutí stojí i most přes záliv u Viga, taky svým způsobem skulptura.

A ještě poslední – hudebnípoznámka ke Galicii: kamkoli jsme přišli, ať to byla hotelová či jiná restaurace, recepce, anebo nákupní centrum, všude hrál velmi tlumený soul, blues, či jazz, žádnou ze současných popových pecek jsme nikde nezaslechli za celé dva týdny ani jednou. Většinou se navíc jednalo o natolik osobitý remake slavných evergreenů, že jsme je často téměř nepoznali, a ještě k tomu v nejpomalejším a nejutahanejším rytmu, jaký si dovedete představit. Vr. to přivedlo k úvaze, že hoteliéři a majitelé restaurací zřejmě ve snaze ušetřit za autorské poplatky nechávají písně přezpívat pokojským a servírkám. 😄A jedeme domů.

Galicie ve znamení žuly
By in

Galicie ve znamení žuly

Po celé Galicii uvidíte v krajině roztroušené shluky obrovských žulových balvanů, takže je jen logické, že kámen od nepaměti sloužil jako materiál pro stavbu kostelů, katedrál, radnic i rodinných domů. Zdejší kameníci však používají žulu i tam, kde byste to nečekali, např. pro výrobu dopisních schránek, mnoho zdejších plotů tvoří namísto dřevěných planěk kamenné sloupky a podobné sloupky taky leckde slouží jako opora stromků vinné révy. A propos, v jižní části Galicie je překvapivě mnoho vinic na to, jak málo slunečných dnů v roce tady mají. 

Soubor staveb na kopci nad Santiagem de Compostela nazvaný Ciudad de Culture (Město kultury). Jak název napovídá, sídlí v jednotlivých budovách různé kulturní instituce. Kvůli rozporuplným reakcím, které projekt vyvolával v řadách laické i odborné veřejnosti, a taky finančním těžkostem, však byla stavba v roce 2013 zastavena a poslední 2 budovy – operní sál a centrum mezinárodního umění – nevznikly.

Pontevedra, Cambados a Combarro – tři historická městečka, ve kterých uvidíte všechno, co je pro tradiční galicijskou architekturu typické: kamenné domy, předsazené balkony a prosklené verandy podpírané kamennými sloupy, které na úrovni ulice tvoří podloubí pro chodce. 

Pontevedra

Cambados

Combarro

Malé „domky“, které můžete vidět na většině zahrad či dvorků u starších domů a vzhledem připomínající hrobky, jsou ve skutečnosti sýpky a nazývají se horreo. V městečku Combarro z nich při moři udělali boutikové hospůdky s cenami dvojnásobnými oproti zdejším zvyklostem…

…a ještě se od vás očekává,  že se o svou dobrotu rozdělíte!  😀

Galicie ve znamení pláží
By in

Galicie ve znamení pláží

Díky svým téměř 8 000 (!) km pobřeží, kde se dá koupat, je Španělsko evropskou plážovou velmocí.

Nejinak je tomu v Galicii. Velkou část zdejšího poměrně rozeklaného pobřeží lemují stovky menších pláží se zlatavým pískem. Většina z nich působí velmi romanticky a díky různým skalkám vystupujícím z písku jsou mimořádně fotogenické. A pak zde najdete několik vysloveně ikonických pláží, zejména u městečka Ribadeiro na severním pobřeží a na malých ostrůvcích Cíes a Ons u Viga.

Podle našeho názoru většina pláží na Costa del Sol a Costa Blanca nesahá zdejším plážím ani po kolena, a to jak krásou a čistotou, tak i soukromím, které na nich  najdete. Plážím v Galicii chybí k absolutní dokonalosti pouze jediné (ale podstatné) – záruka teplého a slunečného počasí, a to i uprostřed léta…

Máte-li rádi statistiky a žebříčky, pak vás možná bude zajímat, že vůbec nejdelší španělskou pláží je Doñana u Huelvy měřící 28 km, druhou Castillo (taktéž u Huelvy) se 17 km a třetí Cofete na Fuerteventuře s téměř 14 km.

Galicie ve znamení katedrál
By in

Galicie ve znamení katedrál

Správním střediskem Galicie je Santiago de Compostela, do kterého v posledních letech v rámci svatojakubské pouti míří čím dál víc poutníků. Existuje celkem 12 různých tras z různých evropských měst a tedy různě dlouhých. Spousta účastníků jde jen určitý úsek, anebo si celou pouť rozvrhne do několika let. Jedná se o meditativní cestu, která v dnešní uspěchané, pragmatické a na hmotné statky zaměřené době rozhodně leckomu může pomoct srovnat si myšlenky, priority i život. O rostoucí popularitě svatojakubské cesty svědčí skutečnost, že v roce 2019 dorazilo do Santiaga téměř 350 000 poutníků. My jich letos cestou autem do Santiaga na posledních zhruba 50 km míjeli podél silnice stovky. A taky mikrobus firmy specializující se na „sběr a odvoz“  vyčerpaných poutníků, kterým došly síly a už nemohou dál po svých.

Cílem poutníků je uctít ostatky Jakuba Staršího, jednoho ze 12 apoštolů Ježíše Krista (Nazaretského). Historické prameny tvrdí, že Jakub Starší byl v roce 44 n.l. na příkaz Heroda Agrippy v Jeruzalémě sťat. Po dobytí Jeruzaléma Araby jeho ostatky údajně přenesli 3 mniši do místa v severním Španělsku, které jim označil roj jasných hvězd. Odtud název:  Santiago = Jakub, Compostela = pole hvězd.

Katedrála, ve které byly později ostatky Sv. Jakuba uloženy,  byla vysvěcena v roce 1211. V současnosti je to třetí nejvýznamnější křesťanské poutní místo po Římu a Jeruzalému. Tolik o katedrále stvořené lidským umem.

Na severním pobřeží Galicie můžete na Playa de las Catedrales spatřit úplně jinou, neméně impozantní katedrálu, kterou vytvořila pro změnu příroda. Oblouky „vytesané“ do skal příbojem mořských vln za milióny let jsou vysoké přes 30 m. Těžko říct, která ze dvou katedrál je působivější… 

Na internetu se dočtete, že za odlivu se k obloukům dostanete suchou nohou, tomu ale nevěřte. Pod skalními výtvory se sice dá procházet vlhkým pískem, autor textu však zapomněl dodat, že než se dostanete k samotné „katedrále“ budete muset skákat po kluzkých balvanech a místy se po kolena – případně až po pás – brodit mořem. Jak moc se namočíte bude záviset na míře vaší netrpělivosti počkat na skutečně nejnižší hladinu při odlivu. Každopádně, ten zážitek za to stojí!!!

 

Kam na dovolenou z Kanárských ostrovů?
By in

Kam na dovolenou z Kanárských ostrovů?

Třeba do Galicie. Tato provincie rozkládající se na severozápadním cípu Iberského poloostrova je oblíbenou výletní destinací Kanářanů. Hlavně proto, že příroda, rostlinstvo i počasí jsou ve srovnání s ostrovy „velmi exotické“, čili je tam oblá zvlněná krajina se spoustou zeleně, listnatých – zejména eukalyptových – lesů a luk, historická města, vlhké počasí a nižší teploty než na ostrovech. Navíc se tam s leteckou společností Binter dostanete za pár Euro. Tak jsme si řekli, že tam vyrazíme taky, když pro nic jiného, tak proto, že nás stále nedokončené okolí domu už trochu irituje. 

Na kouzlo Kanárských ostrovů jsme ovšem se steskem zavzpomínali ještě před výstupem z letadla v La Coruña, neboť poté, co jsme asi 15 minut klesali nekonečnou vrstvou oblaků a následně dosedli na runway, to jediné, co jsme z okénka spatřili, byly naprosto nezřetelné siluety letištních budov vystupující jako duchové z husté šedé mlhy. Takhle jsme si svou první dovolenou po víc než roce a půl nepředstavovali…

Nakonec ale bylo počasí v La Coruña v podstatě ideální – každé dopoledne obloze dominovaly hrozivé mraky navozující  dramatickou atmosféru, zatímco odpoledne přebralo vládu slunce na azurově modré obloze, takže jsme měli možnost poznat doslova město dvou tváří.

La Coruña je příjemné přímořské město s překrásnou pláží ve tvaru půlměsíce, typickými prosklenými fasádami domů a nejdelší přímořskou promenádou v Evropě v délce 13 km… která končí u fabriky na zpracování rybího odpadu, což vám celkový dojem naprosto spolehlivě pokazí, takže doporučuju dojít pouze k vyhlídce Okno do Atlantiku.

Jednou z mála skutečně historických památek je Torre de Hercules, jediný římský a současně nejstarší (jak se praví v průvodcích, ač tak nevypadá) funkční maják na světě.

Ostatní „prehistorické“ monumenty jsou součástí parku skulptur pod širou oblohou.