Výstup na sopku v sedmimílových botách
By in

Výstup na sopku v sedmimílových botách

O víkendu jsme v rámci detailního poznávání okolí podnikli výstup na sopku La Corona, kterou máme prakticky „za domem“. Je vlastně ostuda, že jsme tam nevylezli už daleko dřív. La Corona je největší sopka severní části Lanzarote, která už zdáli imponuje svou mohutnou siluetou. Nejsnadnější cesta nahoru vede z vesničky Ye, což je pěkně větrná hůrka. Je tam sice několik prázdninovývch domů k pronajmutí, ale pokud byste o něčem takovém uvažovali, vezměte v úvahu, že je to jednak i na lanzarotské poměry svým způsobem konec světa a za druhé tam i v letních měsících k večeru často klesá teplota ke 12 – 13°C, takže rozhodně neopomeňte do zavazadla přibalit zimní svetr, bundu, čepici a klidně i rukavice. Nenechte se ukolébat fotkami lehátek rozestavených kolem bazénu u jednotlivých nemovitostí, protože pokud právě netrénujete na mistrovství otužilců, garantuju vám, že na nich nespočinete ani minutu.
Ale zpátky k sopce – když jsme vylezli na okraj kráteru (výstup není nijak náročný), už se nám tak mohutná nezdála. Ale stala se taková zvláštní věc – při pohledu dolů do kráteru mi najednou začaly připadat nějak příliš mohutné pohorky, které jsem měla na sobě… a současně jsem si uvědomila, že v nich moje chodidla po celou dobu chůze doslova „plavou“ do všech stran. Možná, že jsem si je při koupi zkoušela s lyžařskými ponožkami, které tady – logicky – nenosím? Anebo se mi tělo věkem o tolik „smrsklo“? No, zdárně jsme zvládli i sestup a doma jsem při pohledu na č. 45 vyražené na podrážce rychle pochopila, proč mi to tak šlapalo a byla jsem stále o krok vpředu 😀! A taky, že jsem túru absolvovala ve Vráťových kanadách… 😂


Vr. totiž není velký chodec a pěší túry moc nemusí. Takže když kývl na mou nabídku vylézt na La Coronu, byla jsem tak nadšená, že jsem na sebe rychle hodila džíny a větrovku a skočila do prvních bot, které jsem nahmátla v krabici, než si to rozmyslí.

A pointa? Vr. byl mile překvapený, že má o jedny kanady víc než tušil, protože na tenhle pár bot během několika let stěhování už dočista zapomněl.

Lanzarotské vyhlídky
By in

Lanzarotské vyhlídky

… jsou vždycky skvěle vytipované, velmi působivé a někdy velice zdařile architektonicky ztvárněné. Drtivá většina nádherných panoramatických vyhlídek je „u nás“ na severu ostrova, což není nijak překvapivé, když si uvědomíte, že právě tam se klene jediný horský hřeben. Na všech vane – jak jinak – ostrý severák a někdy – když jsou mraky nízko – hledíte pouze do bílé mlhy. Níže je přehled těch nejhezčích:

  • Mirador del Río je vyhlídka na ostrůvek La Graciosa vyprojektovaná ve skále Césarem Manrique;
  • Mirador de Guínate vám poskytne podobný výhled na La Graciosu, saliny a nížinu pod útesy Famara o několik kilometrů jižněji.
  • Mirador Rincón de Haría a El Bosquecillo nabízejí překrásné pohledy na pláž a útesy Famara shora. 
  • Mirador de Famara vás nadchne výhledem na velkou zlatavou pláž Famara a strmé útesy nad ní při pohledu zdola.
  • Mirador Barranco de Chafarís shlíží přes údolí Tabayesco a pláž Garita na oceán.
  • Mirador Ermita de las Nieves je vyhlídka od stejnojmenného kostelíka na téměř nejvyšším místě ostrova opět na pláž a vilovou čtvrť Famara. Ve dnech nízké oblačnosti je toto místo oblíbené pro pozorování „tekoucích mraků“.
  • Vyhlídka Mirador los Helechos je dostupná pouze po štěrkové cestě místy nevalné kvality, která vás zavede na útes přímo nad Maguezem, a odmění vás výhledem na strmé útesy spadající přímo do oceánu, La Graciosu a údolí Guínate.


  • Pozor, neplést s Mirador de los Helechos, což je vyhlídka z terasy bílé restaurace na horním konci serpentin z Haría směrem na východ do údolí Tabayesco a sever na Haría, Maguez a sopku La Corona. 
  • A nakonec jsem si nechala nově zrestaurovanou vyhlídku Mirador de Haría jen dvě zatáčky pod výše zmíněnou bílou restaurací, která sice nabízí zcela identické výhledy, ale přesto rozhodně stojí za návštěvu pro velice tradičně a současně moderně pojatou stavbu. A taky pro dvě skleněné lávky, které jsou nejspíš na Lanzarote první svého druhu. 






Aloe vera
By in

Aloe vera

Aloe vera, nebo-li ale pravá, je známa pro své výrazné léčivé účinky už několik tisíc let. Jako první objevili její kouzelnou moc Egypťané. Vůbec nejstarší známou zmínku o jejích léčebných vlastnostech obsahuje egyptský papyrus datovaný kolem 1 500 př. n.l. Aristoteles ji doporučoval Alexandru Velikému k rychlé léčbě vojáků. Marco Polo se ve svých zápiscích zmiňuje o jejím používání na čínském dvoře jako prostředku pro zmírnění bolestí žaludku. Velikými zastánci aloe byli také arabové, kteří se během svých dobyvatelských výprav pokoušeli vysazovat ji dokonce až na severu Evropy, kde se však z důvodu chladného  klimatu neuchytila a proto na tomto kontinentu na dlouho upadla v zapomnění. 

Západní lékařská komunita tuto vpravdě zázračnou rostlinu znovuobjevila až na počátku 20. století a zejména pak na konci Druhé světové války, kdy v plné míře vynikla její mimořádná schopnost léčit rozsáhlé popáleniny kůže v důsledku výbuchu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki.

V posledních desetiletích se těší velkému zájmu farmaceutického průmyslu na celém světě, neboť její léčebný efekt potvrzují i četné moderní vědecké studie. Gel z aloe je velice účinný zejména na spáleniny, odřeniny a různá jiná povrchová poranění kůže. Jelikož tady na Lanzarote má aloe na zahrádce každý, není nic jednoduššího, než v případě poranění vyběhnout na zahrádku, uříznout list a přiložit dužinu na postižené místo. 

Co se týče produktů  kosmetického průmyslu a potravinových doplňků, existuje jich v současné době po celém světě nepřeberné množství, počínaje zkrášlovacími krémy přes hojivé gely až po nápoje na hloubkovou vnitřní očistu organismu od toxinů. 

Jednou z velmi sympatických vlastností této rostliny je, že barvou listů signalizuje, zda má dostatek vláhy či nikoli – na horním obrázku je aloe dobře saturovaná (jasně zelenomodrá), na dolním trpící nedostatkem vláhy (žlutooranžová). Pokud byste ji náhodou přelili (což tady ale nehrozí) zbarví se prý listy do tmavě zeleného odstínu.


Na Lanzarote jsou této rostlině věnována dvě muzea – no, popravdě spíš prodejny (v Arrieta a Punta Mujeres), kde se dozvíte o historii a současnosti pěstování, můžete si koupit celou řadu výše zmíněných produktů, a taky samotnou rostlinu. Když pak doma rozbalíte krabici, zjistíte s menším šokem tak jako já, že obsahuje jen srdíčko listů bez kořenů. Zato má ale certifikát, že ji smíte legálně vyvézt. Bez certifikátu se totiž z Kanárských ostrovů žádný rostlinný ani geologický materiál vyvážet nesmí. Certifikát či potvrzení byste měli požadovat i tehdy, pokud si například na trhu koupíte suvenýr v podobě rytiny v kameni či kamenné sošky.

Dalším druhem aloe, který na Lanzarote můžete spatřit, je aloe africká, nebo-li barberae. Jedná se o mimořádně krásnou stromovou variantu, která vás zcela jistě okouzlí siluetou, texturou kmene i celkovým půvabem.

Ti, co bydlí legálně...
By in

Ti, co bydlí legálně...

S erupcí sopky naplno vybublal na povrch ještě jeden ožehavý problém Kanárských ostrovů. Ano, lidé kterým proud lávy vzal dům, dostanou kompenzaci od státu. Ovšem pouze ti, co bydleli legálně. Což znamená, že mnozí žádné odškodnění ani pomoc od státu nedostanou, protože zdaleka ne všichni – tady na Lanzarote také – totiž bydlí ve zkolaudovaných domech určených k trvalému bydlení. Mnoho lidí bydlí např. v zahradních domcích, určených pouze ke skladování zemědělského náčiní a případně k provizornímu občasnému přespání. V těchto přístřešcích však nelze mít legálně zavedenou elektřinu ani vodovodní potrubí, maximálně načerno nainstalované solární panely či větrník a nádrž s vodou.

Další bydlí sice v regulérních domech, avšak nezkolaudovaných, buď proto, že jsou v havarijním stavu, či mají odstřiženou elektřinu a/nebo vodu (díky hodným sousedům), případně v některém ohledu nesplňují předpisy pro kolaudaci (doufáme, že časem nerozšíříme počty této kategorie 🤢). A další skupina dává přednost nezkolaudovaným domům proto, že ušetří na dani z nemovitosti, která je tady relativně vysoká.

Nezkolaudované domy nabízejí dokonce i některé místní realitní kanceláře – za zvýhodněné ceny. Pokud byste si, přátelé, mysleli, že se jedná o nějaké zříceniny, hodně byste se pletli, občas v nabídce narazíte na opravdu krásný moderní dům třeba přímo nad mořem. V takových případech si kladete otázku, proč je nezkolaudovaný… přesněji řečeno: tuto otázku si kladete vy, my – na rozdíl od vás – tušíme, že nejspíš v některém ohledu nevyhověl místní normativě a majitel už na další kolo dohadování se stavebním úřadem neměl nervy… 

Při této příležitosti se hodí zmínit trik, jakým údajně dokážou obelstít stavební úřady stavebníci na La Palmě, pokud mají dost času: vybetonují základovou desku, natřou ji červenou barvou a pak počkají několik let, až podle nových satelitních snímků vzniknou nové mapy. Poté rychle vymrsknou dům a zažádají o kolaudaci. Jestliže úředníci na stavebním úřadě projeví jakékoli pochybnosti, vytasí se s neprůstřelným argumentem: „Jen se podívejte, ta červená střecha je tam už od roku 2010! Můžu já za to, že jste ztratili veškerou stavební dokumentaci?“ A díky instituci silencio administrativo negativo positivo, o kterém jsem psala v dávnověku našich jednání s úřady, uspějí. Na Lanzarote by bylo nutno sáhnout k drobné obměně – natřít základovou desku bíle 😀. Bohužel, uvedený postup je časově dost náročný, takže pro seniory nevhodný…

Zemědělci čelí v souvislosti se ztrátou úrody zase jiné patálii – zemědělské pojištění kryje pouze výpadky příjmů v důsledku sucha, ne však sopečné činnosti.

Vinné etikety
By in

Vinné etikety

V návaznosti na minulý příspěvek bude ten dnešní jen obrazem. Na úvodní fotce jsou láhve vína odrůdy Malvasía ze zdejšího nejznámějšího vinařství La Geria. Jejich viněty však v regálech vinoték v sousedství mnoha dalších – často velice netradičních – etiket trochu zanikají. Zejména zvířátka se na vinětách těší veliké oblibě. Posuďte sami:


Klíče v zámku
By in

Klíče v zámku

Jako malá jsem slýchala z rádia písničku o kraji, kde „lidi nemají zámky na dveřích“. Tady sice lidé zámky mají, ale klíče s oblibou nechávají v nich – v případě aut uvnitř, v případě domů zvenku. Anebo nechávají dveře přímo pootevřené. Asi to platí jen o vesnicích jako je ta naše, ale i tak je to sympatické. Nám trvalo čtvrt roku, než jsme zvyky místních přijali a taky začali nechávat všechno odemčené…

Pitaya, papaya, guayaba...
By in

Pitaya, papaya, guayaba...

… granada (granátové jablko), sandía (vodní meloun), galia (žlutý meloun), tuna (kdepak tuňák! 🤣, plod opuncie) a další cizokrajná slova jsou názvy různého pro středoevropany exotického ovoce, které tady lidé v zahrádkách pěstují.

Přes svůj často působivý vzhled je veškeré vyjmenované ovoce na náš vkus dost mdlé, slabě nasládlé chuti, a hlavně – většina z těch kulovitých plodů má dužinu uvnitř doslova prošpikovanou jadérky, takže se nedá v podstatě žádným způsobem zkonzumovat. U některých – například guayaba – se navíc člověk nějak nemůže rozhodnout, zda mu voní, či páchne.

Podle místních jsou například jedlé plody kaktusu pitaya (dračí ovoce) ukrutně zdravé a tomuto tvrzení by odpovídala i cena v obchodě, kde za ně zaplatíte kolem 8 Eur/kg. Navíc jak rostlina, tak plody jsou výrazně dekorativní, takže jsem se nijak nebránila, když mi sousedé nabídli sazenici. Bude se přinejmenším dobře vyjímat v naší kaktusové zahrádce. 

Přehled "dobrých" zpráv
By in

Přehled "dobrých" zpráv

Sopka: Ve srovnání s předešlou erupcí, ke které na La Palmě došlo před 50 lety, je už dnes jasné, že ta současná bude daleko ničivější. Množství žhavého magmatu, které za 10 dnů z nitra Cumbre Vieja vyvřelo na povrch, se odhaduje na zhruba 50 miliónů m3 (taky jako já nemáte ani přibližnou představu kolik toho může být?) což je víc, než tehdy vyvrhla sopka Teneguía za 3 týdny. Po několikadenním nervózním čekání a neustálém propočítávání kdy láva dosáhne pobřeží, k tomu v noci na středu došlo poblíž  malebného přímořského městečka Tazacorte. Jeho obyvatelé mají ve vlastním zájmu zákaz vycházení, aby se nenadýchali toxických plynů vznikajících reakcí žhavé lávy a studené mořské vody. Místo „lávopádu“ magmatu z útesu do Atlantického oceánu je naštěstí prakticky neobydlené území, kde jsou  „jen“ banánovníkové plantáže. Výše na svazích ovšem láva už „pozřela“ témeř 750 domů a poničila infrastrukturu silnic, elektrických a vodovodních rozvodů a zavlažovacích systémů. Vzhledem ke stávajícímu rozsahu škod je pomoc ve výši 10,5 miliónů Eur, kterou přislíbil španělský premiér, vysloveně symbolická 🤢.

Přes 7000 lidí (téměř 10 % obyvatelstva) muselo být ke dnešnímu dni evakuováno. V souvislosti s tím se v médiích množí ujištění, že „není tak úplně  pravda“, že na rozdíl od evakuovaných, kteří jsou ubytováváni v tělocvičnách a kasárnách, tráví ilegální imigranti karanténu v hotelech. Kde imigranti karanténu  tráví upřesněno nebylo…

A propos, imigranti: Dnešní  noc u nás v Maguezu byla rušná. Vojenské helikoptéry křižovaly severní výběžek ostrova a přilehlé pobřežní vody do brzkých ranních hodin, chvílemi jsme měli pocit, že začala válka. Nepochybovali jsme, že to má co do činění s mimořádně klidným oceánem v těchto dnech a v důsledku toho doslova flotilami připlouvajících člunů s ilegálními uprchlíky. Jen za minulý víkend jich ke břehům Lanzarote přirazilo  18 🤢 a v nich přes 550 mužských! Znamená to jediné – letošní uprchlická sezóna je mimořádně vydařená, obvykle totiž na náš ostrov moc imigrantů nemíří. Záchranný systém zkolaboval, došly ubytovací kapacity i sanitární buňky. Hned v pondělí ráno jsme si ale s ulehčením přečetli, že řešení se přece jen našlo: 90 imigrantů bylo umístěno v elitním resortu pro přípravu a relaxaci vrcholových  sportovců v La Santa. Ufff, ještě že tak…

A na závěr jedna opravdu dobrá zpráva, a totiž, že my ve Španělském království jsme jedna velká rodina a všichni se známe: až z Barcelony došla pouze takto označená zásilka! 😃

Lovecká sezóna
By in

Lovecká sezóna

… je v plném proudu, takže nás v těchto týdnech o víkendech budí vzdálené výstřely pušek a zběsilé štěkání psů.

Ano, i na Kanárských ostrovech máme zhruba od poloviny srpna do konce října loveckou sezónu. Na Lanzarote se soustřeďuje zejména do oblasti severní provincie, což je celkem logické, protože u nás na severu roste většina místní chudičké vegetace, v níž se mohou skrýt malí divocí králíci a koroptve, což je to jediné, co se zde dá ulovit. Hony mají často poněkud obskurní podobu, a to nejen proto, že honci na sebe navlečou první triko a šortky, které jim přijdou pod ruku. Akce se zpravidla účastní 3 – 5 honců, 10 – 15 loveckých psů a 1 – 2 králíci (koroptve skoro vždy stihnou uletět). O tom, že honitba je na Lanzarote populární svědčí i skutečnost, že zájemci o tuto zábavu sem přijíždějí až z Fuerteventury, kde jsou na tom s vegetací a lovnou zvěří zřejmě ještě hůř… 😃

Asi by s námi rádi měnili...
By in

Asi by s námi rádi měnili...

Dnes jsme už poněkolikáté v posledních týdnech navštívili sběrné suroviny v Arrecife, abychom si odtamtud odvezli velké obalové kartony od lednic na dokončení venkovních kamufláží. Druhou zastávkou byl Optimus (místní obdobu Hornbachu), kde jsme nakoupili materiál na několik dalších kamufláží, které musíme před kolaudací vytvořit v interiéru domu. Při té příležitosti jsme si zase jednou pořádně od plic zanadávali na toho blbce Miguela z Haría, kvůli kterému tohle všechno podnikáme a stojí nás to zbytečný čas, peníze a nervy. A současně jsme chvílemi mysleli na ty ubohé lidi z La Palmy, kteří během několika hodin přišli úplně o všechno a kteří by s námi asi velice rádi měnili…

Je až neuvěřitelná smůla, že se probudila právě sopka v jihozápadní části ostrova, kde je nejpříjemnější klima s nejvíce hodinami  slunečního svitu, a tedy většina hotelů, penzionů a vilek k prázdninovým pronájmům a taky banánových plantáží. To všechno nyní devastuje několik proudů lávy stékajících směrem k moři – sice čím dál pomaleji, ale o to neúprosněji. Navíc dnes odpoledne se otevřela další sopečná trhlina a sloupec popela vystoupal do výšky téměř 6 kilometrů. V místním tisku se věnuje hodně prostoru úvahám o škodách, které napáchá setkání lávy s mořem, ať už jde o výron toxických plynů či oblaků sopečného popela, která – mimochodem – mají zasáhnout pevninské Španělsko a Baleáry tak jako tak už dnes či zítra. (K nám naštěstí popel zatím nedorazil a snad ani nedorazí, protože Lanzarote je proti větru.) Dopad na leteckou přepravu je jasný – lety ruší čím dál víc leteckých společností. Mnoho místních toto opatření vítá s poukazem na skutečnost, že mnozí bezohlední turisté, kteří v erupci spatřují pouze senzaci aniž by si uvědomovali její tragické dopady, v honbě za nejlepším snímkem způsobují zácpy na silnicích, které jsou dosud průjezdné, a blokují tak záchranné práce. 

Puerto Naos, dnes již zpoloviny evakuované.

Svah s banánovými plantážemi, kudy se s velkou pravděpodobností dříve či později začne valit proud lávy do moře.

Městečko Fuencaliente, v jehož bezprostřední blízkosti se odehrála erupce před 50 lety.