První sklizeň

První sklizeň

… už na sebe nenechá dlouho čekat.

Hnáni pocitem, že jsou na nás upřeny zraky všech obyvatel Maguezu, kteří očekávají, že nyní již jako řádní rezidenti této zelinářské enklávy dostojíme svým závazkům a začneme konečně pěstovat „něco, co se dá sníst“, jsme znovu vyrazili do zahradnictví. Tentokrát jsme oddělení okrasných rostlin obešli velkým obloukem a namísto nich zakoupili pár bylinek, sazenic zeleniny, truhlík, do kterého to všechno zasadíme, pytel zeminy, protože ve směsi písku, prachu a kamení, která tvoří „půdu“ našeho pozemku, by jen těžko cokoli přežilo. Ona i ta prodávaná zemina je oproti zahradnickým směsím v Česku mizerná.

Jako poslední jsme zakoupili tři citrusové stromky. A pak jsme jeli domů a celou cestu se radovali jako malé děti, protože mít jednou na zahradě citroník a pomerančovník bylo shodou okolností dětským snem nás obou. Akorát to až donedávna vypadalo, že neuskutečnitelným.

Takže, přátelé, toto jsou naše první výpěstky. Pravda, není jich mnoho, protože Vr. je toho názoru, že nic se nemá uspěchat, ale o to větší péči jim věnujeme. Zprava doleva: salát, brokolice a keřík cherry rajčat. A proč zrovna brokolice? Protože ji máme rádi a tady je ukrutně drahá, obvykle stojí kolem 5 Eur za kus 🤢